Zda se vydá nejistou cestou hledání jiného obsahu své politiky s vidinou "středového voliče", a pohrdne přitom stávajícím elektorátem lidí práce, či zda se s pokorou a pracovitostí vrátí k dlouhodobému programu, který jí přinesl úspěch v letech 1996 - 2002. V tom případě ale musí nejspíše pohrdnout některými figurami ve svém čele, neboť dvěma pánům sloužit nelze. A už vůbec ne, je-li jedním mamon a druhým idea.

Voliči, pro které je snížení daňové zátěže modlou, dokáže sociálně liberální demokracie sotva oslovit, neboť většinou postrádají sociální citlivost a orientují se podle kritérií krátkodobého zisku. Liberalismus v Čechách je téměř mrtev, čehož je dokladem i bývalý vysokoškolský učitel marxismu, dnes učitel liberalismu Ševčík. Ač se mediálně prezentuje při každé možné i nemožné příležitosti, pověst Krysaře z Hammelnu české politiky si uchovává. Preference neviditelného koaličního partnera US-DEU-4K vyřešil mezitím politický trh bez přívlstků a dnes by si na politickou budoucnost českých liberálů vsadil málokdo.

Politická budoucnost nedůsledných epigonů liberálních sebevrahů v ČSSD je také nejistá. I když jsou dnes v čelných funkcích. V čelné funkci byl i kdysi falešný doktor práv Kalvoda, nebo vězeň své naivity a politický turista Pilip. A přesto dnes na politiku nemají nejmenší vliv. Stanislav Gross se obklopil lacině úspěšnými, sotva vyšlými z vysokých škol. Pohrdl zkušeností všech, kteří dialektiku nepovažují za nadávku a svědomí za hadr na podlahu. A tak odborné komise ČSSD, které kdysi pomáhaly straně v opozici, zůstaly slepou kolejí politické přítomnosti . Slepou kolejí moci. Protože poradenskou činnost pro vládnístranu přece nemůže dělat nikdo zadarmo. Na radách těm, kteří si sami poradit neumí, si musí kdekdo namastit kapsu. Za týden proti sobě budou stát poradci stávajícího premiéra v drahých oblecích liberálního střihu a proti nim ošuntělí poradci prvního premiéra či odborníci, vědci a univerzitní učitelé. Jedni budou pledovat za privatizaci, liberalizaci, outsourcing státu , zatímco druzí se budou ohánět ideály dávno se nenosící solidarity bohatých s chudými, mladých se starými a zdravých s nemocnými.

V ČSSD se dnes vyplatí být agresivní, mladý, zdravý a bohatý. A zcela "out" je být slušný, starý, nemocný a chudý. Sociální demokracie už není, co bývávala. Chce se stát asociální demokracií. Anebo ne? Rozhodne se příští víkend.

Britské listy při té příležitosti odkazují na soubor rozborů všech parlamentních politických stran z pera sněmovní zpravodajky Českých médií a politické analytičky Ireny Ryšánkové. Ukazuje se v nich mimo jiné, že bezcharakterností své politiky a problémy s absencí myšlenek a programových východisek netrpí jen současní vládci ČSSD, ale všechny české parlamentní strany. Jen někteří tu impotenci umí lépe skrývat za líbivé mediální fráze a úsměv předsedy.