1) Matematici bývají většinou chytří lidé, nechtěl jsem zaútočit ani tak na ně, jako na představu, že poznání či věda je jenom to, co se dá spočítat a vyjádřit grafem. S tou se lze bohužel pořád ještě setkat často, a to i v tzv. sociálních vědách (samotné dělení věd mi nepřipadá příliš ospravedlnitelné).

2) Matematici jistě mají být proč pyšní na strukturu a stavbu, kterou se jim daří stavět. Matematika i logika jsou užitečnými nástroji. Nejsou ale nástroji jedinými a poznání, které ignoruje jejich zákony, může být stejně platné, ba dokonce stejně nadosobní. I básníci můžou mít pocit, že pracují na velké nadosobní stavbě Poezie, a nemusejí se bát, že by je z té stavby někdo vylučoval. Čistě proto, že Poezie už dávno přinesla poznání, že pravd je mnoho. Je to soudržnost založená na nesoudržnosti (nelogické, že?).

3) I logika je opravdu užitečným nástrojem a její poznání (které u mě není ani zdaleka úplné) je obohacující. Sama o sobě ale nezaručuje správné rozhodování a nemá etickou platnost. Sofisté byli výtečnými logiky, inkviziční procesy se vedly v duchu přísně logickém a Hitler neoblafl svět tím, že by zakrýval logickou nedostatečnost své argumentace. Logika ve sporu druhé světové války nefungovala ani na jedné straně a možná je to dobře. Tvrdím, že soudce, který neovládá logiku, je stejně špatným soudcem jako ten, který se podle ní řídí vždy. Příklady nechť si laskavý čtenář doplní sám.

4) Lehnout si pod palmu a mít pocit, že všechno je pravda, je stav příjemný a občas stojí za to si ho dopřát. Přesto souhlasím s tím, že člověk má potřebu vytvářet další a další myšlenková schémata (aniž by musela být nutně založená na matematických a logických zákonech :o) a tím pádem další pravdy. Proto člověku nikdy nepostačí lehnout si jen pod palmu, proto toho už tolik vytvořil (i tolik zničil). Měřítka jsou důležitá pro přežití, ovšem přinejmenším pro přežití v dnešní sociálněvědné akademické komunitě začíná být velmi důležité vědomí, že žádné měřítko není absolutní. Nebo že jsou stejně absolutní všechna. To se nevylučuje s tvorbou měřítek nových, naopak.

5) Bohužel nesdílím optimismus tvrzení, že přírodní vědci si nečiní nárok na komplexní výklad světa a že nehodnotí sociální vědy podle svých metod a svého způsobu uvažování. Netvrdím, že všichni, ale mnoho jich to čistě prakticky činí. K tomu blíž článek Pavla Janouška, který by tuším též měly přinést dnešní Britské listy.

6) I debaty můžou přinášet ledacos nového, to je zase zkušenost, kterou poměrně brzy získávají a můžou světu přinést vědci nepřírodní. I proto za ten nesouhlas děkuji, zvlášť za nesouhlas tak věcný a kultivovaný, jaký ukázal Marian Kechlibar.

Ten jazyk byl provokací proti leckdy zbytečně přeterminologizovanému jazyku některých vědeckých prací. Byl pokusem ukázat, že totéž lze napsat srozumitelněji, byť je výsledek pro nezvyklost možná pro někoho méně čitelný než spisovná verze (další nelogičnost!). Kdybych dobře ovládal ostravský dialekt místo dialektu pražského, použil bych ten, jako nástroj je vhodný úplně stejně. Jak je to s čitelností kterého textu pro Pražany, nemám přesně zjištěno :-)