Přesně tak vznikají názory na předsjezdový souboj Zdeňka Škromacha a Stanislava Grosse o předsednický post. Škromachovo poselství: Nehrajeme o post předsedy, ani jakýkoliv jiný post, ale o sílu ČSSD, zaniklo ve vřavě novinových titulků, které stále dokola opakují mediální smyšlenky o nenávisti mezi dvěma vůdčími muži české sociální demokracie.

Je otázkou, zda-li je Stanislav Gross skutečně pánem sociální demokracie, jak občas čteme v médiích. Grossovi lidé roztáčejí se svými protivníky ruskou ruletu, aby je naprosto odstavili z vedení ČSSD. Je vůbec možné, aby s něčím takovým Stanislav Gross souhlasil? Tak si přece nelze představit demokracii, natož sociální. Vůbec myšlenka jednotné nemyslící zombie, která na základě příkazu shora zakomponuje Modrou šanci svého ideového protivníka do vlastního volebního programu je děsivá.

A tak si myslící člen sociální demokracie den za dnem čte novinové titulky a nestačí se divit ideologickým kotrmelcům některých liberálních vizionářů v ČSSD. Existuje jediné uspokojivé vysvětlení souvislého tlaku na monolitní uspořádání ČSSD a její posun na střed: Někdo uvnitř sociální demokracie se chce servat s lidovci o roli koaličního přívěsku vlády ODS v roce 2006. Koho pak vlastně sociální demokracie zastupuje? Lidi práce, pro které vznikla, nebo pár vyvolených?

Zdeněk Škromach se snaží uklidnit hrozící tsunami v sociální demokracii. Škromach především nechce monolitní systém ve vedení ČSSD, ale zastoupení existujících proudů ve straně a jejich stmelení společnou prací pro lidi. Není totiž důležité, kolikrát se objeví politikova tvář na hlavní stránce novin, ale jakou práci si za ním lidé představí.

Když Škromach vyjádřil demokraticky svou vůli kandidovat na sjezdu na předsedu strany, nezpůsobil tím ČSSD žádnou újmu, naopak dokázal, že sociální demokracie má stále výběr osobností. Navíc tvrzení, že se postavil předsedovi je jedna velká mediální lež. Sociální demokracie dosud nemá předsedu. Stanislav Gross je prvním místopředsedou, který byl podle stanov pověřen řízením strany, ale nezískal tím automaticky předsednický titul. Zdeněk Škromach a Stanislav Gross tak shodně startují do politického boje z místopředsednické funkce.

Budiž Škromachovi ke cti, že svého sjezdového soupeře nikdy neknockoutoval. Jeho politický přístup je v Čechách neobvyklý: Čestně řekl, že bude kandidovat, ale dál loajálně zastupuje premiéra ve vládě. Škromach osvědčil vysokou politickou kulturu, kterou by měli delegáti sjezdu ocenit svými hlasy a sám Stanislav Gross by měl na Škromacha ještě více spoléhat při výkonu exekutivní moci ve vládě. Těžko sežene rovnějšího 1. vicepremiéra, který se nebojí říct své názory a přitom nepodrazí.

Vize Stanislava Grosse vede na střed do role nové Unie svobody, zatímco Zdeněk Škromach je jedním z tradičních sociálních demokratů, od kterého nelze čekat zradu původních ideálů. Nelze přehlédnout ani fakt, že právě Zdeněk Škromach je myšlením odborář a oslovuje statisíce státních zaměstnanců a dělníků svým přístupem k záchraně sociálního státu před demontáží. A tak bez Škromacha ve vedení nemůže Gross počítat s voliči, kteří ho dostali do vlády v letech 1998 a 2002. Na středu jich tolik nikdy nenajde.