• V ČR se vedou systematické práce na přípravě zavedení školného. Problematika se řeší v rámci tuzemských i zahraničních grantů, pracuje několik týmů v různých akademických i jiných institucích. Týmy poměrně efektivně spolupracují a postupně se rodí společně akceptovaný projekt. [Tyto týmy pracují povětšinou inspirovány tezemi, inspirovanými Radimem Valenčíkem a jeho internetovým bogem Marathon - pozn. red.]
• Není snaha cokoli utajovat, ale naopak - co nejvíce veřejnost informovat a co nejvíce s ní komunikovat, respektovat její postoje i náměty. Například v daném směru byl proveden obsáhlý výzkum názorů studentů vysokých škol výsledky lze najít na internetové stránce.
• K projednání průběžných výsledků výzkumu a zjištění názorů těch, kterých se daná problematika týká (představitelů vysokých škol, studentů vysokých i středních škol, resortních pracovníků, politické reprezentace) se konají odborná setkání. Nejbližší proběhne v pátek 28. ledna v Poslanecké sněmovně. Zde bude mj. prezentována nejnovější podoba navrhovaného systému zavedení školného v ČR. Jednání jsou zpravidla otevřená.
• Nejúplnější informační servis v podobě koncepčních materiálů, uveřejněných článků, odkazů na další prameny, informací o akcích, které se konají, apod. lze najít na webu ISEA. Zde si také každý může černé na bílém přečíst, jaká varianta zavedení školného je navrhována. Jde o základní parametry, které jsou postupně konkretizovány na naše podmínky. Jsou zde i informace o aktivitách, které jdou mimo rámec toho, co by se dalo nazvat "hlavním proudem" (např. o senátorském návrhu zavedení školného na vysokých školách).
• Jedním z důvodů, proč o postupu prací na zavedení školného je veřejnost nedostatečně informována, je mj. i to, že někteří politici znovu a znovu autoritativně tvrdí, že zavedení školného by omezilo přístup ke studiu méně majetným. Touto politizací, šířením mýtů a nepravd dochází k tomu, že veřejnost nemá dostatečnou možnost přístupu k tomu, co se skutečně připravuje.
• Příprava zavedení školného se u nás traduje od roku 1994 (návrh Urbánka-Botlíka), který dospěl do úrovně věcného záměru zákona. Další pokus byl učiněn v roce 2002 (návrh zákona poslance Matějů), který byl projednán v Poslanecké sněmovně. Všechny tyto návrhy vycházely z australského modelu HECS - Higher Education Contribution Scheme. Tímto směrem se pohybují i další práce.
• HECS byl zaveden v Austrálii již koncem 80. let, postupně "doladěn" a dnes představuje vzor pro řadu dalších zemí. Mj. je zavedla i Čína, kterou jako vzor ve svém příspěvku zmiňuje Marian Kechlibar (také si myslím, že Čína ví, co a proč dělá). O tomto systému je známo, že nevytváří majetkovou bariéru přístupu ke vzdělání (nedávno to připustil i předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek).
• Systém, který je u nás navrhován, předpokládá plné zachování současné úrovně veřejného financování (o této skutečnosti také ti, co problematiku zavedení školného politizují, příliš nemluví). Nadstavbou tohoto systému by pak bylo uplatnění zásady:
  • Každý platí až z toho, co mu vzdělání vynese.
  • Každý platí podle toho, kolik mu vzdělání vynese.
  • Každý platí přímo tomu, kdo mu vzdělávací služby poskytl.

  Současný systém je založen na principech:

  • Každý platí (v rámci daňového systému) bez ohledu zda vzdělání dostal či nikoli.
  • Každý platí bez ohledu na to, jak kvalitní vzdělávací služby mu byly poskytnuty
  • Poskytovatel vzdělávacích služeb dostává prostředky od těch, co platí prostřednictvím daňového systému, bez ohledu na to, jak kvalitní služby poskytl.

  Tento systém bývá nazýván "bezplatným" a je vydáván za "vymoženost".

• Pro zavedení školného bývají nejčastěji uváděny důvody - více peněz pro vysoké školy, větší motivace studentů (když už si zaplatí...). Mnohem důležitější však je:
  • Vyvolat tlak na kvalitu poskytovaných vzdělávacích služeb.
  • Umožnit dostatečnou informovanost o kvalitě vzdělávacích služeb.
  • Dosáhnout dynamického profesního vzestupu a příjmového růstu absolventů.
  • Zajistit dlouhodobou uplatnitelnost absolventů na profesních trzích.
  • Umožnit vytváření absolventských sítí.
  • Odstartovat přechod ke znalostní společnosti.

Z toho vyplývají následují požadavky na systém:

• Nevytváří majetkovou bariéru přístupu ke vzdělání
• Odstraňuje již existující bariéry majetkové, protekční apod.
• Generuje veřejně přístupné informace o tom, jak se uplatňují absolventi jednotlivých vysokých škol, fakult, oborů.
• Vytváří konkurenční prostředí mezi vysokými školami.

Na závěr snad již jen tři poznámky k tomu, co bylo v dosavadní diskusi řečeno:

• Myslím, že se nikdo nemusí obávat rušení tzv. málo výdělečných oborů. Každá vysoká škola je svéprávná a to, co má širší význam, si udrží. K tomu bude mít dost prostředků. Za málo výdělečné obory ovšem nelze považovat technické, pokud se to tak jeví, svědčí to o tom, že něco není v pořádku.
• Výši toho, co by splácel absolvent ze svého příjmu, si bude nastavovat vysoká škola na každém oboru sama. Jsem přesvědčen, že ve velké většině případů to, o kolik systém zainteresovaného vysokého školství přispěje ke zvýšení příjmů absolventům, bude mnohem víc, než výše zpětných plateb "mateřské" vysoké škole. (Tj. studenti na tom rozhodně vydělají a soudě dle výše zmíněných výsledků sociologického výzkumu si to i uvědomují.)
• Nemyslím, že vše u nás musí být nutně zaváděno v horší podobě než na Západě (či v daném případě u protinožců). To záleží právě na tom, jak bude o všem, co se týká zavádění školného, veřejnost plně a pravdivě informována.