Volně z ruského internetu

Koncem minulého týdne, tj. 19.-23. září 2007, byly završeny rozhovory mezi Američany a Čechy o výstavbě radaru.

V Praze koncem minulého týdne byly dovršeny české-americké rozhovory o podmínkách umístění -- vybudování protiradarové základny v Česku. Podle oficiální verze rozhovory byly úspěšné. Dle neoficiálních pramenů však, podle Hospodářských novin, se proslýchá, že v menší míře dva neméně vážné aspekty budoucí smlouvy o umístění základny zůstávají doposud spornými.

pokračování článku Ludvíka Nerada "Radar XBR Brdy - Technická analýza a odhad výkonových parametrů"

Na internetových stránkách „www.radarbrdy.cz“ provozovaných ministerstvem zahraničních věcí ČR je k dispozici oficiální materiál s názvem „Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR (European Based Radar) na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy“. Jak je už známo se sdělovacích prostředků, výstupem tohoto materiálu jsou závěry o nezávadnosti radaru EBR a jeho vyzařování mimo stanovené ochranné zóny. Podkladem pro vyslovení uvedených závěrů jsou hodnoty hustot zářivého toku pro vzdálenosti do 21,6 km, vypočtené na základě zadaných technických parametrů radaru (střední výkon 170 kW, šířka vyzařovací charakteristiky 0,18^o, kmitočet radaru 9-10 GHz, plocha apertury antény 105 m²). Technické parametry radaru a vypočtené hodnoty hustot zářivého toku jsou uvedeny v tabulkách a v grafu v příloze č. 1 citovaného materiálu.

Při pohledu na tyto tabulky každého technicky vzdělaného člověka určitě překvapí přesnost, s jakou jsou hodnoty hustot zářivého toku uváděny. Ačkoliv je údaj o vyzařovaném výkonu radaru udán s přesností jednotek kW, a o přesnosti udání velikosti ozářené plochy se můžeme jen dohadovat (vůbec věrohodnost udání všech parametrů radaru je sporná), jsou hodnoty hustot zářivého toku udávány s přesností na 5 desetinných míst (na desítky μW/m²).

Vnucuje se otázka, zda to autor těchto tabulek myslel opravdu vážně, a nebo to byl šprýmař?

Radar v Brdech: základ rozbití Evropy nebo základ bezpečnosti Evropy - Klíčové argumenty TÉMA BL

Václav Klaus napsal za posledních patnáct let řadu knížek, které neumím ani nechci hodnotit. V letošním roce však napsal publikaci „Modrá, nikoli zelená planeta“, která se zabývá problematikou klimatických změn a ústředním tématem této knihy je otázka „Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?“ Dopouští se zde řady chyb, omylů a také dezinterpretací.

Václav Klaus je prezidentem České republiky, a proto jeho knížka může mít na obyvatele značný vliv. Úřad prezidenta se v naší zemi těší veliké vážnosti, bez ohledu na osobu, která tento post právě zaujímá. Téma klimatických změn je navíc komplikované a složité, odborníci musí pracovat s velkou mírou nejistoty. Proto může být jednostranně napsaná kniha, jejímž autorem je prezident republiky, zavádějící, matoucí, a tím i nebezpečná. Ignorováním a bagatelizováním rozsahu a hloubky problému podrývá naši ochotu a vůli jednat. Z těchto důvodů jsem se rozhodl napsat na výše zmíněnou publikaci reakci. Stručné a zobecňující recenze již byly publikovány bezprostředně po vydání knihy (např. příspěvek Bohuslava Binky v Ekolistu, 7/2007). Ve svém příspěvku budu procházet knížku Václava Klause kapitolu po kapitole a stránku po stránce. Nebude to možná příliš zábavné čtení, ale jen tak se, doufám, odkryje míra nepřesností a omylů Václava Klause.

Tisková zpráva

Čeští politici by měli vést praktickou, věcnou debatu, jak globální změny podnebí postihnou chudé země a co můžeme podniknout ke snížení vysoké uhlíkové náročnosti české ekonomiky, řekly dnes ekologické organizace.

Komentovaly tak prezidentův projev v OSN, který označily za vágní ideologickou rétoriku.

Je asi zbytečné připomínat, že málokdy se -- nejen v Česku -- vidí tak kvalitní tenis, jako tomu bylo o uplynulém víkendu. Údajně to bylo kvalifikační utkání ČR proti Švýcarsku. U hostí bylo neproblematicky vidět stejné "helvetské" bílé kříže na červeném poli na praporcích z obou stran; případný rub nemohl být zobrazením jiný. Moc hezky se třepetaly ty švýcarské praporky, když se dařilo "barvám" nesmírně kvalitního soupeře. --- Jak to bylo se symbolikou "českých barev"? Na tribuně blízko hrací plochy nebylo možno přehlédnout několik řad sportovců ve stejných kompletech jakoby v národních barvách. Až na to, že v záběru kamer ty na svislo orientované barvy byly sešity naopak! Takže pokud k většímu povzbuzení našich hráčů nositelé těch "stejnokrojů" vstali, ani trenýrky těch jejich kompletů to nemohly nikterak zachránit. U těch trenýrek to v čelním televizním záběru barevně pokračovalo ve stejně opačném uspořádání. Identita těch skandujících byla uspořádáním barev ututlána. Jen ten slušivý modrý klínek kolem krku napovídal, co asi mělo být ve hře, pokud jde jen o ty naše národní barvy.

Je nesmírně legrační číst blábolení o tom, jak je ODS zlá a ošklivá - protože průzkumy veřejného mínění objevily překvapivě - že lidé nechtějí platit vyšší daně. Pitomější je už snad jen referendum, zda někdo chce mít za barákem radar či skládku komunálního odpadu (hint = taky ne), píše Jan Bláha.

Vedle odlišného názoru na to, jak má v zahraničí vystupovat hlava státu mám odlišný názor i na problém globálního oteplování. V době, kdy mizí arktický ledovec i zásoby pitné vody, postupuje poušť, ztenčuje se ozónová vrstva a vymírají celé rostlinné i živočišné druhy popírat odpovědnost člověka za tyto procesy není ani tak odvážné, jako spíš hloupé.

Ano, pane prezidente Klausi, je ohrožena svoboda.

Profesor statistiky kodaňské Business School Bjørn Lomborg napsal neobvyklé knihy o ochraně životního prostředí jako Apocalypse No! a Cool it: The Skeptical Environmentalist's Guide to Global Warming. Když ho potom interviewoval německý časopis Spiegel a ptal se ho, jak naléhavý je pro Lomborga problém globálního oteplování, Lomborg se vyjádřil, největším problémem člověka je vlastně jeho smrtelnost.

Za normálních okolností by mě ten odstaveček Š. Kotrby nestál ani za pozornost, natož za nějakou reakci. Nehodlám se snížit na stejnou úroveň a chladným mě nechávají osobní útoky na mne a kolegu Kubička, nebo nepřesnosti a nepravdy v textu, stranou ponechám i velmi sporné tvrzení o lobbování, stejně jako bolševicko-kádrovácké hodnocení členky Rady ČRO Dany Jaklové.

To vše vypovídá spíše o úrovni autora, než o čemkoli jiném, píše Milan Bouška v reakci na poznámku Štěpána Kotrby "Najde se v ČRo 6 ještě více mluvčích? Určitě ano..."

V únoru tohoto roku informovaly Britské listy o situaci v Iráku čtyři roky po invazi Spojených států, v článku s názvem Irák: Peklo na zemi. Jak to vypadá v Iráku dnes, půl roku poté?

Stále hůře. Podle Sary Flounders, jež publikuje např. na stránkách www.globalresearch.ca nebo www.workers.org, je bezpečnostní situace v Iráku katastrofální. Během posledního roku vzrostl počet veškerých útoků iráckého odboje a iráckých teroristů za jeden měsíc na 4 až 5 tisíc, tedy na přibližně 150 denně. Z tohoto počtu tvoří 15 až 20 procent útoky teroristické, zbytek pak útoky proti americkým nebo iráckým vládním vojskům.

1) Přestože ČR je členem EU, USA nejednají s představiteli EU, ale přímo s ČR.
2) Přestože USA i ČR jsou členy NATO, nejedná s ČR zástupce NATO, ale přímo USA.
3) Není jasné, proč si USA vybraly z mnoha zemí právě ČR.
4) Radar nebude sloužit obraně území ČR. Radar bude součástí obrany USA. Zcela chybějí informace, jakým způsobem by mohly USA technicky zajistit ochranu svého radaru umístěného na území ČR. .

Koncem minulého týdne si Česká rada pro oběti nacismu postěžovala, že německá vláda ze svého programu odškodnění lidí nasazených na práci v ghettech stále vylučuje české žadatele. Ta sice minulou středu plošně uznala utrpení lidí v ghettech, na konkrétní finanční pomoc však zřejmě čeští žadatelé nebudou mít nárok, protože spolková vláda počítá s odškodněním obětí pouze na území bývalé Třetí říše.

Co je to život? Říká se, že jenom muška zlatá, v obecné rovině jde stále o složitou otázku, na kterou dává i nedává odpověď věda, filozofie, náboženství i kultura. Pro mnoho lidí je spojena s jejich osudy stejně tak, jako v případě Miroslava Zikmunda, známého a slavného českého cestovatele, který spolu s Hanzelkou zasvětili cestování většinu svého času.

Říká se také, že všechno něco stojí a daň, kterou lidé platí za své životy, je vždycky individuální a vždycky různě vysoká. Miroslav Zikmund o tom ví své a něco málo ze své zkušenosti vyprávěl v dokumentu z cyklu Ztráty a nálezy, který 19.září 2007 odvysílal Český rozhlas 3 Vltava, pod názvem Svět Miroslava Z za pět uplynulých let.

Bulvár je neodmyslitelnou součástí postmoderní společnosti. Je to takový katalyzátor toho, co se ve společnosti odehrávalo vždy před tím a co při jejím vzájemném propojování zcela logicky vyplavalo na povrch. Interkonektivita společnosti v sobě zahrnuje nejen přenos informací racionálního charakteru, ale také možnost přenášet stejnými cestami i nejrůznější emocionální podněty, tedy zejména ty, o nichž se ví, že si je společnost ráda koupí. Je potřeba to nejen vzít na vědomí, ale také respektovat.