Dovoz levné pracovní síly z Východu, je prý horší než zločin. Je to hloupost, píše Luboš Palata v Lidových novinách ze 16. srpna 2007. Hrozí prý nebezpečí, že se Česko kvůli přílivu lidí ze zemí, jako jsou Ukrajina a Moldávie, změní. Až prý bude každý pátý dělník ze Slovenska, z Ukrajiny a z Moldávie, bude i Česko z pětiny Slovenskem, Ukrajinou a Moldávií--se vším, co k tomu patří. S levnou pracovní silou prý dovezeme mizernou úroveň vzdělání, nekvalitně odváděnou práci, jakož i lavinovitě se šířící AIDS.

Před několika týdny jsem omdlel v práci. Přijela záchranka, že mě odveze do nemocnice. Kdybych se býval neprobral, nevím, co by si počali, protože jakmile vedoucí sanitky uslyšel můj cizí přízvuk, řekl, že mě do nemocnice odvézt nemůže, vzhledem k tomu, že jsem cizinec. Druhý muž, který přijel tou sanitkou, reagoval na slova jeho kolegy větou "- jestli nemá pojištění". Řekl jsem, že pojištěn jsem, ale nemám ten průkaz u sebe. Takže jsem byl okamžitě informován, že mě odvezou pouze, pokud jim na místě zaplatím 2000 Kč.

Řekl jsem, že bych musel zajít do bankomatu a doufal jsem, že to udělám, až mě do nemocnice odvezou, protože, vzhledem k tomu, že jsem potřeboval sanitku, znamenalo to, že jsem potřeboval okamžitou lékařsko pomoc -- jinak bych se přece objednal u lékaře a dojel k němu tramvají. Anebo taxíkem, což by mě stálo daleko míň než 2000. Abych se dostal z této kafkovské situace, zaplatil za mě kolega.

Jak málo jsem tušil, že ještě zdaleka není té tragikomedie konec.

Na doporučení právníků odstranil autor konkrétní údaje, jsou však redakci Britských listů známy, včetně jména pracovníka sanitky, který "vypadl" [měl ho napsané na uniformě], a máme i "fakturu" za "odvoz" sanitkou. Např. v Británii by vedlo autorovo svědectví k okamžitému vyšetření této neuvěřitelné situace a k nápravě, protože by se pacientovo svědectví bralo vážně -- v ČR musí svědek, pokud nemá všechno natočené videokamerou, což může mít po zdravotním incidentu těžko -- místo nápravy očekávat stíhání za pomluvu. Pozoruhodná situace. | JČ

A few weeks ago I fainted at work. An ambulance came to take me to the hospital. Had I been unconscious, I wonder what they would do, because, as soon as the man in charge heard my accent, he said he could not take me to the hospital, for I am foreigner. The second man who came with the ambulance, though, reacted to his colleague by saying "not if he has insurance". I said I do, but not with me in my pocket. Then I was immediately informed that they could take me only if I paid 2 thousand crowns in cash.

I said I would have to go to the bankomat and that I hoped to do this actually after they took me, because, if I needed an ambulance, that means I needed immediate care, or else I would have made an appointment with a doctor and take the tram to get there. Or a taxi, which would cost me less than the 2 thousand. To put an end to the kafkian situation I was in, a colleague gave from his own money the required quantity.

Little did I know that it was not the end of the tragicomedy.

Poznámka pod článkem pana Golga je možná oprávněná z hlediska publikace v mediích. Nicméně k případu samotnému. Podle popisu usuzuji, že mu bylo posláno auto bez lékaře tj. pravděpodobně s dvoučlennou posádkou, kde jeden je řidič a má nějaký kurs první pomoci a druhý by měl být školený záchranář. To už je vystudovaný (měl by být) zdravotník.

Internetový program, který dokáže odhalit totožnost organizací a jednotlivců, kteří redigují hesla ve wikipedii, odhalil, že některé stránky v této internetové "encyklopedii" pozměňuje CIA, informovala BBC a deník Guardian.

Wikipedia Scanner údajně dokázal, že osoby, používající počítače CIA, zredigovaly heslo týkající se íránského prezidenta. Vatikán zase pozměnil stránky o nejrůznějších svatých a také o šéfovi katolické severoirské politické strany Sinn Féin Gerrym Adamsovi.

Konflikt Izraela s Palestínčanmi už dlhé desaťročia spôsobuje utrpenie a smrť. Spravodlivé a stabilné riešenie je zatiaľ stále v nedohľadne. Nezmieriteľné frakcie existujú na oboch stranách, no samotný konflikt je nevyrovnaný. Na jednej strane stojí technicky vyspelá, dobre vyzbrojená regionálna veľmoc podporovaná svetovou superveľmocou, na druhej strane len národ bez štátu zatláčaný do čoraz menej civilizovaných podmienok.

Táto nevyrovnanosť spochybňuje medzinárodný konsenzus "riešenia dvoch štátov". V nasledujúcom rozhovore sa hovorí o možnej alternatíve, i keď je dnes málo pravdepodobná. Autorom odpovedí je britský novinár Jonathan Cook, ktorý žije v Nazarete.

Začátkem srpna Rusko pohrozilo, že sníží své dodávky zemního plynu do Běloruska téměř o polovinu, protože za ně nezaplatilo. To lidem v Evropě připomnělo, že Rusko už předtím zastavilo dodávky plynu ropovodem Družba do Běloruska v kontroverzi o cenách. Ohrozilo to dodávky i do České republiky a na Slovensko (až 65 procent veškerého zemního plynu pro tyto země pochází z Ruska). Polsko a Německo začalo využívat rezerv a ostatní země začaly zkoumat možnosti zvýšení dovozu plynu od jiných dodavatelů, jako je Norsko, píše Business Week.

Vzpomínáme na tragický a osudný atomový útok na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Ačkoliv se nezdá, že tyto dramatické události po dlouhá léta jako by postrádaly živnou půdu pro smysluplný koncept, naše rozkolísaná současnost tyto události činí nadmíru aktuálními a kontextuálními.

Chceme-li pochopit kořeny těchto nebezpečných pohnutek, je třeba nahlédnout do historie Spojených států a západních zemí bez establišmentových brýlí, tak abychom byli schopni pojmenovat a pochopit zásadní skutky "západních demokracií" v kontextu světové historie.

Čínský prezident Chu Ťin-tchao v Biškeku jednal se hlavami států se svým afghánským protějškem Hamidem Karzaiím, Nambarynem Enchbayarem z Mongolska, kyrgyzstánským premiérem Almazem Atambayevem a kyrgyzstánským ministrem zahraničí Maraztem Sultanovem, a tádžikistánským prezidentem Emomalí Rakhmonem či uzbeckým protějškem Islamem Karimovem.

Ukazuje se, že pro Šanghajskou organizaci spolupráce je ekonomická diplomacie stejně důležitá jako bezpečnostní spolupráce. Na pozadí cvičení vzniká teritoriálně kompaktní vojenskoekonomické uskupení, vybavené nejmodernějšími zbraňovými systémy, jehož zájmy respektuje či bude muset respektovat i USA a pro které je Evropa pouze nepodstatnou periferií. USA se přitom bojí hlavně čínské převahy v Pacifiku a počínající technologické síly, vyjádřené čínským kosmickým výzkumem, schopností v oblasti počítačů a rusko-čínskou zbrojní kooperací v oblastech radrové a raketové techniky.

Proč pomáhá Česká republika jednomu z nejbrutálnějších režimů na této planetě tím, že vězní svědka jeho zločinů? A proč si toho česká média vůbec nepovšimla? Amonullo Maksudov, pětadvacetiletý Uzbek, který poté, co uprchl před dvěma lety před masakrem v Andižanu, je už 45 dnů vězněn ve vězení v Plzni.

České úřady zatkly Maksudova, když překračoval česko-německou hranici. Údajně byl na seznamu Interpolu na žádost Uzbekistánu, přestože je v Německu držitelem politického azylu. Maksudov je jedním ze stovek uprchlíků, kteří utekli z Uzbekistánu po masakru v Andižanu. Tam uzbecké bezpečnostní jednotky zastřelily dne 13. května 2005 stovky většinou neozbrojených demonstrantů.

Why is the Czech Republic helping one of the most brutal regimes on the planet by locking up a witness to its crimes? And why hasn't the Czech media taken any notice? Amonullo Maksudov, a 25-year-old Uzbek who fled Uzbekistan with his family after escaping the Andijan massacre two years ago, has been held for 45 days in a prison in Pilsen.

The Czech authorities arrested Maksudov while he was crossing the German-Czech border. He was apparently on an Interpol list at Uzbekistan's request, though he also has political asylum in Germany. Maksudov is one of hundreds of refugees who left Uzbekistan after the Andijan massacre, when Uzbek security forces shot dead hundreds of mostly unarmed protesters in the eastern city on 13 May 2005.

Apel rodiny Maksudovových, adresovaný Klausovi, Schwarzenbergovi, Merkelové a předsedovi Evropské komise Luisi Amadovi publikujeme anglicky, rusky a německy.

Tajemný příběh kolem dezerce a deportace - tak hodnotí na sportovní, nikoliv zahraniční stránce německý Die Zeit /Tagesspiegel příběh kubánských boxerů v Brazílii pod ironizujícím titulkem "Irrfahrt zweier Starboxer: Fidel Castro und die "deutsche Box-Mafia"" a ihned dodává citaci novináře a spisovatele Elia Gaspariho o tom, jak "ochránci lidských práv" a "mediální pozorovatelé" kritizovali jejich vystěhování. Podle Gaspariho brazilská hlava státu Luiz "Lula" da Silva dal "brazilský stát do služby politické policie kubánského revolučního vůdce Fidela Castra Ruz". Prostě - aktivistické žvásty nad zpackanou operací. Německý list ovšem 6. 8.2007 přiznává, že se příběh změnil v "mýdlovou operu". Titulek je ovšem v ten den čtrnáct dní starý - jako první ho z německých médií použil n-tv - 24. července 2007...

Brazilský deník O Globo přinesl včera 14. 8. informaci zástupce ministerstva vnitra Luize Fernanda Corrêy, že Doering se dostavil 12 července do centra Credenciamento de Imprensa jako novinář německé televizní společnosti ZDF a předložil zde falešný e-mail. Podle brazilského ministerstva vnitra Doering opustil sportovce (abandonarem a delegação).

Stanice TV Globo a TV Record se rozhodly včera 14. 8. 2007 zveřejnit ve zpravodajství, že přijaly minulý týden verzi událostí od tří kubánských diplomatů, že oba boxeři, kteří zmizeli během Panamerických her v Riu předtím odletěli soukromým letadlem do Paraguaye a odtamtud jiným letadlem do Německa. Obě stanice uvedly, že tuto verzi zveřejnily, protože kubánské zdroje trvaly na tom, že všude mají agenty, kteří vědí všechno.

Jen ve městě Sao Paolo čeká 1623 cizinců (960 Afričanů, 364 osob z Latinské Ameriky, zejména z Kolumbie, 208 z Blízkého Východu, zejména z Libanonu, 70 z Evropy, zejména Albánci a Bosňané, 21 z Asie) na procedury týkající se jejich ilegálního pobytu v Brazílii a v celé zemi čeká na politický azyl 3500 osob, 75 procent z nichž jsou muži. Procedurální etapa nejnovějšího případu trvá 47 dní a než se dostane před soudce, který o něm bude rozhodovat, potrvá to nejméně dalšího půl roku. Proti soudcovu rozhodnutí je pak možno se odvolat, což prodlužuje celý proces nejméně o další tři roky, podle Silvie Hausmannové, právničky specializující se na problémy s vízy a s žádostmi o azyl. Nejstarší žádost o azyl se řeší už 6 let. Kubánští boxeři byli však zadrženi, vyslechnutí a vráceni na Kubu do 52 hodin...

Prvního září bude mít v Praze na Karlově náměstí sraz podivná společnost na podivném představení , zvaném "pietní akt za bývalého policistu Tomáše Čermáka". Hlavní role budou hrát aktivisté Národního sjednocení a Vlastenecké fronty, kteří akci připravili, i někdejší příslušník Policie České republiky Čermák, který (podle slov svého právního zástupce) "rád přijde", nejspíš uronit slzu nad svým osudem. Městské státní zastupitelství v Praze bývalého policistu obžalovalo za násilí vůči ředitelce sekce lidských práv úřadu vlády ze zneužití pravomoci veřejného činitele, ublížení na zdraví a omezování osobní svobody.

Tak radikální žena a dnes sedí v poslanecké sněmovně jako pěna a když se dostane do televizního záběru, tak ji lze vidět, jak poslušně capká za svým zeleným guru.

Každý z nás dělá svou práci, jistě ji podle nějakých pokynů dělal i expolicista Čermák a vykonával ji důkladně, jak bylo vidět z fotografie. Pracuje i paní Jacques, dnes jako politička, pracuje klidně, bez protestů a snaží se dojít co nejdál. Možná že také pan expolicista Čermák se snažil, ale došel jenom k vyhazovu a soudu. Paní Jacques může pracovat klidně, k žádnému soudu nedojde, má zaručenou celoživotní imunitu. Ještě existuje morální odsouzení a to si můžeme dovolit každý. Třeba zatím.

"Jak to bylo s kubánskými boxery ve skutečnosti" Fabiano Golgo tvrdí. Konstatuje. Příběh Guillerma Rigondeauxe Ortize a jeho kolegy Erislandy Lary Santoyi je přitom plný tajemství a dobrodružství. Zdánlivě a pouze na první pohled. Golgem předestřené věty dávají logický řetězec a pointu na konci. Ale jen zdánlivě a jen na první pohled. Proto je potřeba se ptát, protože nelogičnosti, výmluv, spinů, skrývání a lží je v tomto už měsíc trvajícím příběhu, který doteď zajímal celou Jižní Ameriku, až dost. Je třeba se ptát nejen, proč dostal německý občan akreditaci sportovní redakce veřejnoprávní ZDF faxem až ve chvíli, kdy byl v Brazílii, ale také, proč se při prozrazení a zadržení brazilskou policií snažil Thomas Doering všude tvrdit, že je z konkurenční stanice - komerční televize SAT 1. Je třeba se ptát, kdo tento muž je doopravdy, kdo ho platí a za co.

Je potřeba se ptát na roli německého konzulátu v Riu de Janeiro a německé ambasády v Brasilii, jejíž pracovníci poskytují anonymně neúplná a nevěrohodná vysvětlení tisku s poukazem na to, že tiskový mluvčí je na dovolené a jinak na úřadě není nikdo kompetentní s tiskem mluvit. Je potřeba se ptát , proč němečtí diplomaté diplomaticky mlčí.

Martin Žufánek se nepohodl se svým partnerem při realizaci internetového e-shopu a svůj pohled na celou záležitost a svou reakci zveřejnil v článku Kterak nám Martin Kup a Digidy s.r.o. dělalo web. Žufánkův článek vzbudil určitý ohlas, a tak Martin Kup zveřejnil reakci na svém firemním webu.

Martin Kup začal hrozit trestním oznámením nejen bývalému partnerovi Martinu Žufánkovi, ale také člověku, který zveřejnil odkaz na Žufánkův článek. Odkaz přitom doprovází jen krátká anotace: "Slyšel jsem o různých typech licencí pro internetové obchody, to co ale požaduje společnost Digidy a její vlastník Martin Kup je kuriózní."

Fujitsu uvedla na trh LED displej Super Frontech Vision LD s úhlopříčkou 5,867 m a světelností 5000 cd/m², ale bohužel prozatím s rozlišením jen 512 x 288 bodů. Cena 529 326 USD, což znamená 3.59 USD za jeden pixel odradí i movitější zákazníky, nicméně jako billboard nové generace slibuje přístup Fujitsu technologický boom ve venkovní reklamě. Do budoucna.

Pan Paul otevírá věcnou debatu na téma které nadnesl pan Cvek. Opět se pokusím o pohled z medicínské strany, aby se ukázaly další aspekty tohoto problému. Pro jednoduchost mluvme jenom o pacientech vědomých a schopných vlastního rozhodování.

Snad začnu u konce článku pan Paula. Nevím zda mohu za sebe říci, že se k pacientům chovám lidsky, spíš je to na jejich hodnocení, ale předpokládejme, že ano. Je to jeden z mnoha úhlů pohledu.

Co především je potřeba říci je, že ke mně přicházejí většinou se složitým problémem a to i velmi často z velké dálky. Třeba z Moravy.

Varšavská vládní koalice se rozpadla. Volby do Sejmu by měly být v říjnu.

Je téměř rozhodnuto: v Polsku proběhnou předčasné volby poslanců Sejmu, dolní komory parlamentu, pravděpodobně ve druhé polovině října. O potřebě těchto voleb panuje shoda, ovšem získat dvoutřetinové kvórum k seberozpuštění Sejmu není snadné. Důvodem je fakt, že některé politické strany požadují, aby skandály, které vedly k rozpadu tříčlenné vládní koalice, byly vyšetřeny ještě před volbami.

Petr Wagner nepochopil... a ve svém pohledu " z druhé strany" opřel svoji reakci na článek pana Cveka o bonmot, že sebe slušnější číšník mu ze zkyslé svíčkové dobré jídlo neudělá. Jenomže potíž je v tom, že slušný číšník zkyslou svíčkovou nikdy nepřinese, protože ani nemá důvod, proč by se o něco podobného měl snažit.

Pan Wagner Cvekovu vtipnou nadsázku či metaforu o hostinském nepřijal, avšak svým názorem, kterému není těžké porozumět, dokazuje přesně to, co je problémem našeho zdravotnictví, totiž že pacient je především diagnóza, protože podle něho se liší od hosta tím, že je nemocný. Pokud bych ale pokračoval ve stejné logice slovíčkaření, není vůbec ve všech případech přece zřejmé, že člověk přicházející do zdravotního zařízení je a priori nutně hned nemocný, přestože může mít různé potíže.

Lidé požadují od státu pomoc, aniž by se zamyslili, kdo v tom případě ten stát vlastně je. Že to dělají i v kapitalistickém světě levicoví blouznivci, to nikoho nepřekvapuje, ale že pomoc od státu pro sebe žádají i neoliberálové a jiní zastánci různých kapitalistických systémů, to je někdy víc než divné...

Bude se pracovat až do sedmašedesáti, tenhle základní princip má v budoucnosti platit i pro německé úředníky (Beamte) a jejich zvláštní pracovní poměr, zvláštní právi i povinnosti vůči státu. Když jsem tohle teď slyšel ve zpravodajství v severoněmeckém rozhlase, připomnělo mi to nejen dva významy slova stát, ale také jsem si vzpomněl na to, jak podivné a drzé jsou požadavky některých Němců, kteří se domnívají, že se stát musí starat o jejich malé děti, o jejich staaré rodiče i o jejich živobytí, protože už nemohou pracovat v bývalém zaměstnání.