Všichni pacienti přece nejsou jenom ti, kteří nemají na výběr, když třeba skončí v bezvědomí na úrazové ambulanci, v mnoha případech je nutné předpokládané onemocnění napřed prokázat a někdy se ani to lékařům nedaří. Takže člověk přichází do zdravotního zařízení jako návštěvník, nutně tedy přichází jako host a to se vším tím, co pan Cvek zmínil a co hostu náleží. Významnost hosta přece neměříme a nedefinujeme jeho motivací či důvodem návštěvy, ať se ocitne v prostoru hospody a nebo nemocnice.

Člověk rozhoduje sám o sobě, i o svém zdraví, člověk-pacient na výběr také má, kromě výjimečných případů, kdy se nemůže sám rozhodovat. Pacient má dokonce svá práva a co jiného je právo volby než uplatněním dobrovolnosti. O možnosti vybrat si, či nikoliv, přece nerozhoduje způsob přepravy do zdravotního zařízení, ale třeba šedá kůra mozková, řečeno v nadsázce odbornou terminologií. Pro lidi s jejím dostatkem není přece těžké pochopit, že u lékaře jde v prvé řadě o odbornost.

"Pacient je host a klient, a hosty a klienty nikdy neodkazujeme k policii a soudům," touto větou pan Cvek trefně reagoval na článek pana Davida a pana Wagnera se přirovnání k hostinskému prostě jen profesně dotklo a to je mi divné. Hostinský není přece v životě člověka o nic méně důležitější než lékař. Člověk netráví celý svůj život v bezvědomí na úrazové ambulanci, naopak bych odhadoval, že více času prosedí při vědomí v restauraci, pokud zrovna víc nepřebral.

Soudím, že není vůbec žádného rozdílu v nárocích na lékaře a na hostinského, alespoň pro mne ne, rozdíl je jen v tom, že od každého z nich chci něco jiného. Nedovedu si představit, že bych hostinského přiměl k tomu, aby mi vyšetřil prostatu. Petr Wagner výstižně píše, že, cituji: "Naše úkoly jsou prostě jiné". Ano, tušil jsem, aniž bych to chtěl panu Wagnerovi podsouvat, ale to je ona výlučnost, prorostlá naším zdravotnictvím, tam někde jsou položeny základy podivné nadřazenosti lékařů, pro něž je člověk hlavně pacient a diagnóza.

Je mi líto, ale ani tady lidé v bílých pláštích nepochodí, protože hostinští a lékaři mají úkoly naprosto totožné: sloužit lidem. Jedno vím jistě, píše Petr Wagner, ke svým nemocným se chovám zcela jinak, než ke svým hostům třeba doma. Tak nevím nevím, tuší vůbec autor, jaký podnět k interpretaci této věty dal čtenářům v souvislosti s nepochopením článku pana Cveka? Nechce se mi domýšlet kontextuálně, tak věřím, že šlo o překlep, nebo o nadsázku a ke svým hostům i ke svým nemocným se chová úplně stejně, totiž lidsky.