Zdravotník či paramedik (nevím, co byla jeho profese) nastoupil se mnou do záchranky zadem a jeho kolega usedl za volant. Jediné, co ho v sanitce zajímalo, bylo vyplňování nějakých papírů. Tím se zabýval tak bedlivě, že zapomněl řádně uzavřít dveře. To jsem si uvědomil teprve, když, najednou záchranka ostře odbočila a zdravotník z ní vyletěl ven.

Ještě se mi ze stavu bezvědomí točila hlava, a tak mi trvalo docela hodně vteřin, než můj mozek pochopil, že ten člověk z té sanitky odstředivou silou vypadl. Řidič měl zapnutou sirénu a nevšiml si ničeho. Přistoupil jsem k okénku mezi zadní částí záchranky a křičel jsem na něho, ať zastaví, že jeho kolega ze sanitky vypadl. Chudák ležel na asfaltu a byl na mnoha místech zraněn. Měl štěstí, že ho nepřejelo žádné auto, protože auta kvůli siréně záchranky zastavovala.

Takže nakonec jsem musel pečovat o zdravotníka, naloženého do sanitky, zatímco jsme jeli dál k nemocnici.

Když jsme do nemocnice dorazili, pravděpodobně proto, že řidič informoval své spolupracovníky, co se stalo, z budovy vyběhlo několik zdravotních sester a pomohly odvést svého kolegu nahoru do ordinace. Jako ve scéně z nějaké komedie na mě v sanitce zapomněli.

Tak jsem šel nahoru po schodech sám a hledal jsem nějakého lékaře, který by mi mohl pomoci. Jakmile jsem vyšel do patra, uviděla mě zdravotní sestra, jak mluvím anglicky do telefonu, a aniž by se zeptala, kdo jsem, proč tam jsem, na mě začala řvát, jako bych byl její syn, abych ten telefon vypnul, sedl si a čekal, až na mě přijde řada. Snažil jsem se jí něco říct, ale odešla a práskla za sebou dveřmi.

O několik minut zase vyšla ven a zase na mě začala mluvit, jako bych byl zlobivé dítě. "Už jsem vám jednou řekla, abyste sis sedl, proč tu chodíte po chodbě?" Na což jsem odpověděl: "Vy jste jako moje matka, já vás mám znát?" Podívala se na mě zle a nereagovala, jako by nechápala, na co se ptám. Tak jsem dodal: "Protože pokud se mne týče, vy pracujete pro mne a ne já pro vás." Odpověděla: "Pokud chcete, abychom vás přijali, tak držte hubu" a odešla.

Téměř až o hodinu později vyšla znovu ven a pustila mě do ordinace. Přítomná lékařka mě okamžitě informovala, ještě než jsem otevřel ústa, že jako cizinec budu muset platit v hotovosti za její práci i za srdeční test, který provede (jestli jsem neutrpěl malý infarkt). Zeptal jsem se, kolik a ona namísto uvedení částky řekla "hodně".

Pak se mě zeptala, co se stalo a já jsem to popsal. Pak jsem dodal, že rád zaplatím, pokud to bude nutné, ale že mám mezinárodní pojištění. Na to odpověděla: "To my nepřijímáme. Máte nějaké české pojištění?" Odpověděl jsem, že je to mezinárodní pojištění, které platí pro celou Evropu. "Tak si jeďte do Evropy, 'broučku'..."

Tou dobou už jsem tohoto neuvěřitelného zacházení, jaké tak dobře znám od státních zaměstnanců a z levných hospod, a tak jsem řekl, že nebudu plýtvat svým časem, zejména protože nemohu důvěřovat lékaři, který se chová, jak se chová ona, a taky proto, že - nepřeháním - zápach potu a z nepříliš čistých oděvů obou žen byl tak silný, že jsem se obával, že znovu omdlím. Lékařka pak ode mne chtěla, abych podepsal papír, že já sám odmítám ošetření. Ta celá situace byla tak kafkovská, že jsem ji prostě ignoroval a odešel. Zdravotní sestra za mnou řvala po chodbě: "Jeďte si domů, jestliže chcete ošetřit zadarmo." Neotočil jsem se, řekl jsem jen "Ale můj domov je TADY" (v České republice, už tady žiju 11 let).

Mnoho mých přátel chtělo, abych si na lékařku stěžoval anebo abych udělal nějaký skandál. Ale druhý den mě vyhodili z deníku Metro, takže tato epizoda byla zatlačena do pozadí jinými událostmi.

Šel jsem se poradit s právníkem a ten mě informoval, že by bylo téměř nemožné cokoliv dokázat. Že by to bylo moje slovo proti jejich -- a že také musím počítat se skutečností, že soudci, stejně jako zdravotní sestry či číšníci, pocházejí z téhož malého kulturního rybníka, a že bych riskoval, že "porozumí" těm dámám více, než by pochopili mne.

Protože toto chování a tento názor na cizince "u nás" "v Čechách" není výjimkou, ale pravidlem, uvědomil jsem si, že by bylo dělat cokoliv opravdu plýtváním času i peněz a že bych potrestal jen jednu osobu, zatímco by toto abnormální chování pokračovalo nerušeně všude kolem.

V tomto smyslu je článek lepší než soudní proces, protože alespoň se snad někteří lidé zamyslí jestli jsou také součástí tohoto "kulturního rybníku"...