Má totiž na výběr. A opravdu bych velmi, velmi nechtěl aby se kdokoliv v naší nemocnici k nemocným choval jako hostinský či hostitel.

Naše úkoly jsou prostě jiné. Porovnávat je těmito příklady jednoduše nelze. Pokud pan Cvek má na mysli chování slušné a empatické nelze jen souhlasit. Ale pokud bych zůstal u jeho příkladu, tak sebeslušnější číšník mi ze zkyslé svíčkové dobré jídlo neudělá.

Nemocný není host. Host přichází dobrovolně a má na výběr. Nemocný přichází nebo je přivezen z důvodu nemoci. A proto na výběr nemá. Mnoho z nich je například po úrazech, intoxikacích anebo jiných vážných stavech v bezvědomí. U lékaře jde v první řadě o odbornost. Její součástí je i profesionální chování a respekt k nemocnému. Bez ohledu na to zda jde o vědomého či bezvědomého pacienta. Nemocný má své způsoby reagování a chování. Někdy agresivní, někdy jiné. I to musí lékař zvládnout. I to je součást nemoci. Doprovázející příbuzní jsou často frustrováni bezmocnou snahou okamžitě pomoci. I ti mají své reakce. A i ty by měl lékař zvládnout. Srovnávat pocity zdravého v restauraci nebo na policii s pocity bezvědomého na úrazové ambulanci nebo s pocity čtyřletého dítěte v diabetickém komatu... to snad nemyslíte vážně pane Cveku.

Proto nároky na zdravotní personál, jeho kvalitu, odbornost, empatii a angažovanost ve věci pacienta MUSÍ být mnohem větší než na hostinského nebo hostitele.

Nevím co je bílá mafie. Nechci hodnotit, co chápu nebo nechápu. Ale jedno vím jistě: ke svým nemocným se chovám zcela jinak než ke svým hostům třeba doma. V restauraci jsem nikdy nepracoval, a proto druhou část přirovnání komentovat nemohu.