Na webových stránkách známého neokonzervativního projektu New American Century se ještě před Vánocemi objevil článek s názvem "Naslouchejme Čechům". Jeho autor v něm kritizoval ochotu Evropské unie zrušit zbrojní embargo vůči Číně, což by vlastně znamenalo smířit se z ekonomických pohnutek s realitou tam panujícího politického režimu a podpořit jeho strategické zájmy. Naproti tomu autor velmi ocenil odpor, který vůči uvedenému záměru kladou nově přijatí členové EU, zejména pak Češi, pořádající nedávno na toto téma konferenci na půdě Senátu (vystoupili zde např. Jan Ruml a Josef Jařab). Pokud prý tvůrci americké politiky potřebují v dané kauze zastání, mají se poradit "s našimi přáteli Čechy, kteří něco málo vědí o tom, jak nakládat s údajnou nevyhnutelností diktatury." Nebylo to poprvé, co se Češi objevili na uvedeném webu. Na konci záři 2004 zde byl např. uveřejněn "Dopis sta", který svým podpisem podpořil i Václav Havel a který vyjadřoval silné znepokojení nad nedemokratickým vývojem v Putinově Rusku.

Naši američtí přátelé z nás, resp. z našich oficiálních reprezentantů, zkrátka musí mít radost. Máme ale důvod k radosti i my?

Volby v Iráku se měly konat do půl roku po invazi v roce 2003, než sunnity odcizilo americké bombardování a bití lidí, píše Simon Jenkins, komentátor deníku The Times. Každé volby jsou paprskem slunce. Stejným paprskem, řekli by jistě mnozí Iráčané, by byl vodovodní kohoutek, z něhož by tekla voda, světlo, které by svítilo, a nemocnice, jejíž zaměstnanci by se nestávali každodenně cestou do práce obětí únosů.

Volby, jsou nástrojem k určitému cíli, nikoliv cílem samotným. Historie je plná diktátorů, kteří se dostali k moci prostřednictvím voleb. Mnoho zemí svrhlo nedemokratické režimy bez americké invaze: od Íránu přes Rusko až po Jihoafrickou republiku a nejnověji po Ukrajinu.

Tam, kde Amerika zasahovala - v Libanonu, v Somálsku, na Haiti, v Kosovu a v Afghánistánu - důsledkem skoro nikdy nebyla demokracie.

Nedělní irácké volby se mnoha komentátorům jevily jako milník, po jehož překročení se začne naplňovat sen o demokratickém Iráku, první kostce v mozaice demokratického středního Východu.

Vysílala rozhlasová stanice ČRo 6 ZDE

Text této, nejnovější a doposud nezveřejněné verze programu ČSSD zahrnuje změny, přijaté nedávným programovým jednáním ústředního výkonného výboru strany, které upravilo kapitoly 3,4,6,9,10. Zbývající kapitoly, které byly doporučeny k dalšímu přepracování na základě diskuse v sekcích, jsou zatím v původním znění schváleném XXXI.sjezdem ČSSD v březnu 2003 a budou nahrazeny až po zapracování změn, navržených v současné diskusi. Po schválení přesednictvem ČSSD budou rovněž předloženy ke schválení nadcházejícímu XXXII. sjezdu ČSSD. Ten se bude vyjadřovat nakonec k programu jako celku.

Otazník k titulku přidala redakce Britských listů jako impuls k veřejnému zamyšlení, nakolik je ještě v roce 2005 "Grossova" ČSSD věrna tradicím strany, vzniklé před více než sto lety pro oněch "dolních deset miliónů" , pro dělníky a další zaměstnance, pro lidi práce. Nakolik je stále ještě sociálně demokratická...

"Zeptejte se Indiána, co způsobuje, že vaše hodinky jdou," navrhuje předmět k úvaze baron Holbach, "odpoví vám: Duch. A zeptejte se theologa, co způsobuje, že se pohybuje Vesmír. Odpoví vám: Duch." Biolog i filozof T. H. Huxley mínil svého času: "...počátkem skutečné morálky je přestat si namlouvat, že věříme čemusi, čemu vůbec nikdo nevěří." A laskavý, k prostým věřícím mírný deista Voltaire konstatuje: "Náboženství vzniklo, když hlupák potkal podvodníka."

Po přečtení článku Filipa Sklenáře o tom, jak je hrdý na ateismus většiny Čechů, se nemohu zbavit pocitu, že se dopouští přesně téhož, co kritizuje hned v první větě, míní Martin Kostka.. I ateisté totiž "univerzálně vyhlašují svůj monopol na pravdu." Otázkou zůstává, zda by tolik lidí bylo skutečně ateisty, kdyby nepodléhali obecnému omylu, jímž je prostoduchá záměna pojmů křesťanství a církev.

Známé pořekadlo z Říma: dovídáme se skutečný stav papežova zdraví teprve, když zemře...

Bez ohledu na to, kolikrát opakuje vatikánský mluvčí, že Jan Pavel II je v pořádku, víme, že člověk Karol Wojtyla je téměř mrtev. Ale Vatikán ho dál zaměstnává jako papeže.

Britští vědci objevili novou hrozbu světu, která je možná důsledkem globálního oteplování. Vědci z cambridgžského British Antarctic Survey zjistili, že obří ledový masiv v Antarktidě, o němž se domnívali, že je stabilní, začíná tát. Pokud by roztál, hladina světových moří by stoupla o více než pět metrů. Znamenalo by to, že by se octly velké části zemí, jako je Bangladéš, pod vodou.

Britští vědci provádějí naléhavá měření. Zjistili, že led z tohoto masivu v západní Antarktidě plyne do moře obrovskou rychlostí 250 krychlových kilometrů za rok, což každoročně vede k stoupnutí hladiny světových moří o pětinu milimetru. Ještě před čtyřmi lety se vědci domnívali, že je tento ledový masiv zcela stabilní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Minulou neděli jsem sledoval v české televizi pořad BBC "Nadpřirozené schopnosti zvířat" a později debatu "Otázky Václava Moravce", kde byli hosty komunista M. Randsdorf a lidovec Cyril Svoboda.

Diskuse kolem propuštění "spartakiádního vraha" z ústavního léčení do léčení ambulantního, zejména pak medializace této kausy v televizních pořadech, vyvolaly z mnoha ohledů zajímavé diskuse. Ty se týkají jak českého trestního práva, tak výkonu trestu, potažmo ochranné léčby.

Holocaust (šoa) - pronásledování a záměrná genocida židů, Romů a dalších skupin, jež nacisté považovali za méněcenné - patří k nejhrůznějším zkušenostem celých lidských dějin. Pouze Židů bylo zavražděno mezi 5 - 6 000 000. Již od konce II. světové války se objevují pokusy tuto historickou realitu zpochybnit. Postupně se vytvořilo hnutí "popíračů holocaustu" (holocaust deniers), které působí v mnoha zemích světa. Jedinci a organizace hlásící se k tomuto směru dezinterpretují, překrucují nebo zcela zamlčují historická fakta o genocidě židovského národa. Prosazují ideologii ("revisionismus" či "negationismus"), podle které nacistické vyhlazování židů neexistovalo, ale je to mýtus, lež nebo smyšlenka.

"Když jsem se pozastavoval nad tím, že se rozdávání těch peněz vůbec nezaznamenává, jeden můj kolega mi řekl: 'Podívejte, Crone, 700 milionů dolarů je fyzicky spousta peněz. A když někdo přijde a chce na něco pár milionů, trvalo by to strašně dlouho, než bychom to přepočítali, tak to neděláme.'" Crone na to namítl: "No, tak jste ty peníze aspoň mohli před vydáním zvážit, mohli jste zaznamenat, že jste někomu vydali řekněme padesát kilogramů stodolarových bankovek."

Následující informace z Washingtonu byla záměrně utajena na dobu až po iráckých volbách z obav, jaké by to mohlo mít následky. Auditoři americké vlády provedli inspekci kont iráckého ropného fondu, který od útoku na Irák spravuje západní koalice - a zjistili, že z nich zmizelo 8,8 miliard dolarů - více než 40 procent celkové částky. Nevědí, kam se ty peníze poděly. V žádném případě není jisté, že byla tato obrovská částka vydána na rekonstrukci Iráku ve prospěch jeho obyvatel, což mělo být účelem příjmů z prodeje ropy.

Zároveň vychází najevo, že za správy západní koalice v Iráku se "ztratily" obrovské částky iráckých i amerických peněz. Investigativní pořad rozhlasu BBC File on Four se v úterý večer zabýval tímto zřejmě dosud největším korupčním skandálem ve světové historii.

Dne 4. září 1967 vydal deník New York Times optimisticky laděný článek o prezidentských volbách, které uspořádal jihovietnamský loutkový režim na vrcholu vietnamské války. Pod titulkem "Spojené státy povzbuzeny vietnamským hlasováním: Činitelé hovoří o 83 procentní účasti, navzdory teroru Vietkongu" psal americký list, že Američané byli "překvapeni a povzbuzeni" velkou volební účastí, "navzdory teroristické kampani Vietkongu, jejímž účelem bylo volby narušit". Úspěšné volby, pokračoval článek "jsou už dlouho považovány za úhelný kámen politiky prezidenta Johnsona při povzbuzování růstu ústavních procesů v Jižním Vietnamu." Ozvěny propagandy z tohoto týdne, týkající se iráckých voleb, jsou tak podobné, že je to neuvěřitelné, napsal v listě Guardian Iráčan Sami Ramadani, politický uprchlík před režimem Saddáma Husajna a nyní univerzitní učitel na London Metropolitan University:

Filip Sklenář by rád měl život i svět přehledný, vědecky doložitelný, ověřitelný a spočitatelný. Takový však bohužel není.

V lednu 2004 odsoudil soud v Jeseníku tři mladíky k podmíněnému trestu tří let za to, že dne 28. června 2003 zaútočili na romskou dvojici v jejich domově. Přišli do bytu rodiny Zigových a nařídili jim, aby otevřeli, že jsou prý policisté. Když Lydie Zigová, které bylo 21 let a byla těhotná, otevřela dveře, byla zasažena do tváře dlažební kostkou a v důsledku toho trvale přišla o zrak ve zraněném oku. Jan Ziga se stal terčem útoku rozbitou lahví byl pořezán na prsou a na tváři.

originál v angličtině ZDE

Ivan Brezina ve svém zamyšlení nad Světovým sociálním fórem píše: "Termín 'občanská společnost' stačí jen nahradit souslovím 'světový proletariát' či 'předvoj dělnické třídy', výraz 'instituce globální ekonomiky' zaměnit za 'imperialismus jako vrcholné stadium kapitalismu'. A když někteří z účastníků summitu navrhují 'rozpuštění nejškodlivějších nadnárodních korporací', použijme méně kryptické synonymum 'znárodnění'. Hnutí bojovníků proti globalizaci pak bude aspoň srozumitelnější."

Brezina usuzuje, že levičáčtí chaoti v Porto Alegre jsou vlastně jako komunisté.

V tomto přirovnání je zjevně obsažen jednoznačný odsudek: vždyť přece všichni víme, co byl komunismus zač, stejně jako víme, že antiglobalizační hnutí (dnes spíše hnutí za alternativní globalizaci) znamená rozbité výlohy a potyčky s policií, ba dokonce spojení s mezinárodním terorismem...

Reportér televize BBC John Simpson se vrátil znovu do Iráku a natočil tam padesátiminutovou reportáž, která se vysílala v neděli 30. 1. v televizi BBC v pořadu Panorama. Na satelitním okruhu BBC World ji uvidíte v sobotu 5. 2.

V českých zemích je tradicí spojovat projevy antisemitismu a rasismu se sympatiemi k nacismu. Celkem jednoduše se tak vytváří mediální paralela, že co je antisemitské, je nejspíše také proněmecké. Není divu, v Česku je slovo Němec do dnešních dnů synonymem špatnosti (viz třeba patová diskuze o tzv. Benešových dekretech) a svalovat veškerou vinu za nenávist na Židy na Němce se prostě někomu hodí do krámu. Paradoxně tak veškerou vinu za násilnosti na židovském obyvatelstvu odnáší dnešní Německo. Zapomíná se přitom na nesčetné pogromy v Rusku, Ukrajině a jinde po světě. Antisemitismus nepřišel na svět až s ideologií národně socialistického Německa, ale existoval všude možně po tisíce let, kam až sahají historické prameny (a nacističtí ideologové z jeho historie také bohatě čerpali).

Představa světového pořádku je v očích Američanů jednoduchá a přehledná. Svět je pyramidou, kde nejníže jsou LDC -- "the least developed countries", nad nimi jsou MDC -- "the more developed countries" a na vrcholku ční WDC -- Washington DC. Nad vrcholkem pyramidy již není nic, jen nekonečno Boží existence. Tato představa však není výrazem nějaké arogance. Její původ pramení jinde, a to v metafoře ležící u samých počátků historie Spojených států amerických, kdy lodě pronásledovaných puritánů dosáhly kýžený břeh "země zaslíbené." Není překvapující, že svobodná nová zem byla nahlížena jako zaslíbená a logický se zdá i vývod, že právo přijít do země zaslíbené se dostalo jen těm vyvoleným. Tato představa "Nového Israele" se ukázala být neobyčejně životná. Její charakter a důsledky se rozhodl zkoumat ve své knize z roku 1995 Johan Galtung, jeden ze zakladatelů "peace research", nositel čestných doktorátů mnoha univerzit a v neposlední řadě kontroverzní Nor, který je ve své vlasti neoficiální "persona non grata."

Rozhovor s Johanem Galtungem přinesly před časem i Britské listy ZDE

Stanislav Gross chce žalovat deník Mladá fronta Dnes za to, jakým způsobem informoval své čtenáře o jeho finančních zdrojích pro nákup bytu. Grosse rozhněval text na serveru iDnes, ve kterém novináři deníku údajně nepravdivě informují o jeho příjmech. "Jde o úmyslnou lež," prohlásil premiér na tiskové konferenci po sobotním zasedání rozšířeného ústředního výkonného výboru ČSSD.

Namísto daňového přiznání ale novináři dostali pouze mzdovou výčetku Sněmovny.

Pokud je to jeden z řízených úniků do médií, je dobře vymyšlený. Nemá to chybu: pokud jsou peníze pochybného původu, jsou to jasné body záporné jak pro těch pár voličů, co požadují od politiků čestnost, tak pro ty, co vyžadují inteligenci (i při kamufláži divných zdrojů blahobytu). Pokud je Gross čistý a začne soudní spor, kde bude dokazovat, že měl roční příjem vyšší než 3 miliony, jistě přesvědčí voliče s platem kolem 120 000 Kč ročně, že se umí vžít do jejich postavení, píše Britským listům čtenářka Marie Lipoldová. Posuďte sami.

záznam z tiskové konference po skončení ÚVV ČSSD
| 46:02 | 21,58 MB | 64 kbps/44,1 kHz  MP3
| 46:02 |   6,74 MB | 20 kbps/11,0 kHz  MP3

Jak je tomu již zvykem, veškerá klíčová jednání ÚVV ČSSD, kde se nedemonstruje nerozborné přátelství a jednota, jsou uzavřena veřejnosti i novinářům. Jelikož změna politického programu strany je událost, která se dotýká všech členů této strany a jejich voličů (nejen 182 členů výboru a dalších pozvaných), Britské listy opět zveřejňují zvukový záznam všech podstatných projevů a přesný přehled jednotlivých klíčových hlasování okolo nejkontroverznějšího návrhu poslance Martínka na dopracování Grossova "Akčního" programu. Činí tak proto, abyste si udělali obrázek sami. Bez manipulace některých médií, které mají do nepředpojaté objektivity daleko a zpravodajství sestavují z drbů.

V prosinci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 15412 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.