1. 2. 2005
Antisemitismus: německý produkt nebo český problém?V českých zemích je tradicí spojovat projevy antisemitismu a rasismu se sympatiemi k nacismu. Celkem jednoduše se tak vytváří mediální paralela, že co je antisemitské, je nejspíše také proněmecké. Není divu, v Česku je slovo Němec do dnešních dnů synonymem špatnosti (viz třeba patová diskuze o tzv. Benešových dekretech) a svalovat veškerou vinu za nenávist na Židy na Němce se prostě někomu hodí do krámu. Paradoxně tak veškerou vinu za násilnosti na židovském obyvatelstvu odnáší dnešní Německo. Zapomíná se přitom na nesčetné pogromy v Rusku, Ukrajině a jinde po světě. Antisemitismus nepřišel na svět až s ideologií národně socialistického Německa, ale existoval všude možně po tisíce let, kam až sahají historické prameny (a nacističtí ideologové z jeho historie také bohatě čerpali). |
Nejinak tomu bylo a bohužel stále je (!) v českých zemích. Například židy z Brna vyhnali jako první ne nacisté nebo brněnští Němci, ale český král zvaný Pohrobek. Tzv. boj Čechů za národní svobodu v období rakouské monarchie se odehrával většinou na ulicích formou výtržností, které vytvářely atmosféru nátlaku na vládu ve Vídni. Čeští mladíci a děvečky nosící v ohrnutých sukních kamení k rozbíjení německých či židovských pouličních výloh byli jeho nedílnou součástí. Židé se ve své naprosté většině hlásili k němectví a byli pro Čechy stejně nežádoucí jako samotní Němci. Právě v období historických politických událostí lze v dobovém tisku zaznamenat zvýšený výskyt zpráv o českých násilnostech. Například v roce 1905, na jehož sklonku bylo v Brně přijato tzv. "Moravské vyrovnání" upravující volební právo i pro české obyvatelstvo. Měsíce, které předcházely jeho přijetí v Moravském zemském sněmu, byly provázeny četnými výtržnostmi "české chátry", jak dobový tisk účastníkům těchto násilných nepokojů celkem po právu říkal. Tyto pouliční nepokoje byly někdy natolik silné, že v pohotovost byla povolávána armáda a policejní ochranu hledali nejen drobní majitelé obchodů, ale třeba i univerzity v Praze. Následuje jedna zpráva z dobového tisku: České výtržnosti v Havlíčkově BroděZ Havlíčkova Brodu nám hlásí: také naše jinak pokojné městečko bylo minulou neděli dějištěm českého tábora. Přilákáno výzvou šířenou v sousedních obcích přišlo do Havlíčkova Brodu několik tisíc většinou ještě nedorostlých mladíků s několika hudebními skupinami. Odpoledne se v Besedě uskutečnilo shromáždění. Poté dav účastníků za neustálého divokého křiku a nadávek na Němce a židy vyšel společně do ulic města. Později se několik stovek mladíků vydalo do židovské obce a procházelo ulicemi za hlasitého nadávání a volání: "Pryč s židy! Hanba židům!" V okamžiku, kdy se český dav chystal k násilnostem, musela zasáhnout policie. Jenom díky rozvážnosti starosty Židovské obce pana Schöna a obezřetným nařízením policejního strážmistra Poteschila se podařilo předejít srážce. Je třeba zdůraznit, že české zastupitelství města Havlíčkův Brod, stejně jako větší část občanů, se na demonstraci nepodíleli a účastníky těchto výtržností byli objednaní a najatí mladíci z okolí. Oproti tomu nápadná byla obzvláště silná účast české školní mládeže. Kolem 9 hodin večer nastal ve městě konečně klid. Mladíci se stáhli do svých vesnic, cestou zpět ale rozbili okenice ve všech židovských domcích, kolem kterých prošli. Přeloženo z listu "Moravský a slezský posel" (Tagesbote aus Mähren und Schlesien), 1. listopadu 1905. Německo a Němci se s nacistickými zločiny vypořádávali (a vypořádávají) po celá desetiletí od skončení války. Žádná jiná země nevěnovala tolik úsilí, peněz a sebeobětování na odstraňování škod a křivd způsobených na židech za poslední války jako Německo. Oproti tomu stranou zůstávají podobné činy menších nebo neevropských národů, které nedosáhly obří zrůdnosti (a popularity?) nacistických činů snad jenom proto, že na to "technologicky" nestačily? Češi tak mohou říkat, že jejich stát začal existovat až v roce 1918 a za činy českého obyvatelstva předtím nenesou odpovědnost. V otázce antisemitismu ale nejde o to, kdo a kolik toho udělal. Antisemitismus a rasismus se neměří na kvanta, ale je to jev kvalitativní, který pokud existuje, je stejně škodlivý pro každou zemi a národ. Čeští politici, kteří se minulý týden účastnili oslav výročí v Osvětimi, by se měli zamyslet, zda jejich země splňuje měřítka moderního evropského státu, který dbá na rasovou snášenlivost. I v současném Česku lze poměrně snadno najít projevy rasismu a nemohu se ubránit dojmu, že žalovány jsou v této zemi často absurdní činy, které víc než rasismus a antisemitismus postihují údajný nacismus a v něm obsažené němectví. Jak to v televizi trefně (sic asi nevědomky) řekla jakási policejní mluvčí: "mladík byl obviněn z propagace nacismu". Takový trestný čin, ale v Česku oficiálně neexistuje. Nezůstávají přitom projevy skutečného rasismu stranou? Jakoby ti čeští mladíci a školní mládež z počátku minulého století házející kamení na vše německé a židovské tu byli dodnes. Odpovědí by mohla být tiskem nedávno prošlá zpráva, že v České republice se neposuzují trestné činy podle litery zákona, ale podle "stupně jejich společenské nebezpečnosti", kterou posuzují (jak jinak) příslušníci české policie a ta společně se zbytkem české justice se přizpůsobení vyspělým evropským poměrům brání. Současný stav prý vyhovuje. |