Stanislav Gross chce žalovat deník Mladá fronta Dnes za to, jakým způsobem informoval své čtenáře o jeho finančních zdrojích pro nákup bytu. Grosse rozhněval text na serveru iDnes, ve kterém novináři deníku údajně nepravdivě informují o jeho příjmech. "Jde o úmyslnou lež," prohlásil premiér na tiskové konferenci po sobotním zasedání rozšířeného ústředního výkonného výboru ČSSD.

Namísto daňového přiznání ale novináři dostali pouze mzdovou výčetku Sněmovny.

Pokud je to jeden z řízených úniků do médií, je dobře vymyšlený. Nemá to chybu: pokud jsou peníze pochybného původu, jsou to jasné body záporné jak pro těch pár voličů, co požadují od politiků čestnost, tak pro ty, co vyžadují inteligenci (i při kamufláži divných zdrojů blahobytu). Pokud je Gross čistý a začne soudní spor, kde bude dokazovat, že měl roční příjem vyšší než 3 miliony, jistě přesvědčí voliče s platem kolem 120 000 Kč ročně, že se umí vžít do jejich postavení, píše Britským listům čtenářka Marie Lipoldová. Posuďte sami.

záznam z tiskové konference po skončení ÚVV ČSSD
| 46:02 | 21,58 MB | 64 kbps/44,1 kHz  MP3
| 46:02 |   6,74 MB | 20 kbps/11,0 kHz  MP3

Vřele doporučuji k nahlédnutí www. stránky některých developerských společností, které staví nové byty (z mnoha např. www.skanskareality.cz). Nebo přímo www.reality.cz a věnovat čas nabídce bytů - podobných velikostí, v Praze. Pan premier Gross si dle nabídky realit pořídil poměrně levný a ničím nevýjimečný byt 4+1. Proč se nepátrá po majitelích bytů v hodnotě 10-15 milionů?! A že jich je prodaných a rezervovaných dost! Evidentně si je kupují i členové jiných politických stran než je ČSSD. Objevit zákulisí těchto závratných investic do bytů by byl sólokapr hodný novinářské profese. Pitvat pár milionů na Barandově, jenom proto, že byt patří premierovi Grossovi, je směšné a trapné a nic na tom nemění fakt, že má mnoho lidí roční příjem třeba 120.000 CZK, míní čtenář David Šikl.

Jak je tomu již zvykem, veškerá klíčová jednání ÚVV ČSSD, kde se nedemonstruje nerozborné přátelství a jednota, jsou uzavřena veřejnosti i novinářům. Jelikož změna politického programu strany je událost, která se dotýká všech členů této strany a jejich voličů (nejen 182 členů výboru a dalších pozvaných), Britské listy opět zveřejňují zvukový záznam všech podstatných projevů a přesný přehled jednotlivých klíčových hlasování okolo nejkontroverznějšího návrhu poslance Martínka na dopracování Grossova "Akčního" programu. Činí tak proto, abyste si udělali obrázek sami. Bez manipulace některých médií, které mají do nepředpojaté objektivity daleko a zpravodajství sestavují z drbů.

Tisková zpráva

Liga lidských práv se obrací nejen v souvislosti s nekončícími skandály policie nejtěžšího kalibru, za něž nikdo není schopen nést osobní ani politickou zodpovědnost a složit svojí funkci, s otevřeným dopisem na ministra spravedlnosti Pavla Němce. Předmětem dopisu je - při vědomí nerozvinuté politické kultury - "minimální systémový požadavek" a konkrétní návrhy na zřízení nezávislého a transparentního mechanismu pro vyšetřování všech stížností podaných na policisty mimo resort ministerstva vnitra.

Tento požadavek je opakovaně vznášen v posledních čtyřech letech nejen nevládními organizacemi, ale zejména mezinárodními institucemi a - rovněž opakovaně - ignorován minulými i současnými představiteli ministerstva vnitra a policie. V první řadě pak těmi, které za současný stav nesou zodpovědost. Stejně tak byla možnost upravení nezávislého vyšetřovacího systému při přípravě nového trestního řádu doposud bohužel opomíjena legislativci ministerstva spravedlnosti.

Tento systémový návrh v sobě podle názoru Ligy zahrnuje výrazný prvek prevence, který dalece přesahuje oblast ochrany základních práv a může přinést celospolečensky užitečné zlepšení práce policie i její větší transparentnost, včetně profesionálního šetření všech porušení zákona ze strany policie od samého počátku.

Tyto irácké volby jsou bezprecedentní. Nikdy, ani v posledních dnech výmarského Německa, kdy docházelo v německých ulicích k potyčkám mezi nacisty a komunisty, se nikdo nepokusil tak systematicky zlikvidovat volby násilím - kandidáti nemohli vystoupit na veřejnosti, volební pracovníci se museli skrývat, zahraniční pozorovatelé volby "monitorovali" ze zahraničí, samo hlasování bylo hazardní hrou se smrtí, a jedinými lidmi, kteří mohli hlasovat v bezpečí, byli iráčtí emigranti v zahraničí.

Stejně deprimující jako násilí v Iráku je i nezájem o ně v zahraničí. Američanům a Evropanům, kteří nikdy nehnuli prstem na obranu vlastního hlasovacího práva, je, jak se zdá, zcela jedno, že Iráčané umírají za právo zvolit si vlastní vedoucí představitele.

Proč skoro nikdo nepociťuje rozhořčení, když vidí, jak jsou střelbou zabíjeni volební pracovníci? Proč tisk netleská, že se více než 6000 Iráčanů rozhodlo riskovat život tím, že kandidovali v těchto volbách?

Je zjevné, že podpora pro iráckou demokracii se stala obětí ničivé trpkosti, která stále ještě obklopuje původní rozhodnutí zaútočit na Irák. Vytvoření svobodných institucí v Iráku bylo nejlepším důvodem pro podporu této války - nyní je to už jen jediným důvodem - a zároveň přesně tím důvodem, proč přestala mít věc irácké demokracie dobrou pověst, napsal v týdeníku Observer známý komentátor a autor Michael Ignatieff.

neděle 17.00: V Iráku byly uzavřeny volební místnosti. Irácká volební komise tvrdí, že volební účast iráckých občanů dosáhla 72 procent - nevysvětlila však zdroj této informace - a americká ministryně zahraničí Condoleezza Ricová volby označila za "obrovský krok kupředu". Vysoký volební poradce OSN Carlos Valenzuela naopak požadoval opatrnost při určování volební účasti.

Atentáty v Bagdádu však usmrtily nejméně 25 osob.

Reportéři uvádějí, že byl velký rozdíl při volební účasti mezi šiitskými a kurdskými oblastmi na jihu a na severu Iráku na jedné straně a mezi sunnitskými oblastmi. V šiitských a v kurdských oblastech byla volební účast skutečně vysoká a volby byly populární. Voliči v těchto oblastech označovali volby za nejdůležitější událost svého života. Volební místnosti v mnoha sunnitských městech v centru Iráku však buď zůstaly uzavřeny anebo se k nim dostavilo jen minimum voličů

Podrobnosti v angličtině BBC

Michael McManus je třetím novinářem, o němž bylo odhaleno, že je to komentátor, kterého platila Bushova vláda, píše Fabiano Golgo. Americký list Los Angeles Times v pátek odsoudil skutečnost, že McManus, který píše sloupek o "etice a o náboženství", který ve Spojených státech přetiskuje 50 regionálních novin, obdržel 53 000 dolarů skrze prostředníka od poradenské firmy, která pracuje pro americké ministerstvo zdravotnictví.

Dosud vyšlo najevo, že několik amerických ministerstev vyplatilo nejméně třem komentátorům tisíce dolarů, aby ve svých článcích podporovali politiku Bushovy vlády.

Od našeho zpravodaje v Porto Alegre.

Hlavní zprávou dne se ve veškerém zpravodajství v Brazílii v pátek stala jedna česká paní. Stala se nejznámějším českým jménem v této zemi po někdejším prezidentu Kubitschkovi.O Mileně Suchopárkové referovaly všechny brazilské zpravodajské relace jako o první zprávě, včetně pořadu Jornal Nacional, televizního zpravodajství ve 20 hodin, které má každý večer 60 milionů diváků.

Levná letecká společnost Ryanair začíná od 24. března provozovat pravidelnou leteckou linku Londýn Stanstead - Brno. Nejnižší dosažitelná cena letenky jedním směrem je 0.99 liber (tj.cca 45 Kč, bez letištních poplatků). Kolem letošních Velikonoc budou lety jistě dražší, ale zkusmý pokus zamluvit si na internetu letenky Londýn - Brno někdy v polovině dubna ukázal cenu 5,99 liber (cca 250 Kč - bez letištních poplatků) za jednu cestu. (Letištní poplatky bývají vyšší než samotná letenka, dosahují 10 - 15 liber na jednu cestu, takže celková cena zpáteční letenky se pohybuje kolem 30 - 40 liber, tedy něco kolem 1500 - 2000 Kč.)

Podobně jako i u jiných evropských destinací letecké společnosti Ryanair to zjevně bude znamenat, že Brno bude zahlceno množstvím primitivních britských chuligánů a opilců, vydávajících se tam za levným alkoholem a sexem.

Zatím není jasné, jestli to není provokace. Faktem však je, že hlavní mezinárodní nevládní organizace a organizace na obranu lidských práv připravují oznámení, že by se měl den 10: září celosvětově slavit jako Den proti chudobě. Vyvolávalo by to palcové titulky v novinách den před tím, kdy si Spojené státy připomínají tragickou událost z 11. září.

Světové sociální fórum bylo založeno v brazilském Porto Alegre v roce 2001 a záměrně se koná přesně v době, kdy se koná jeho protiklad, Světové hospodářské fórum v Davosu.

Do jediného města se sjíždějí ekologové, příslušníci nevládních organizací, organizací na obranu lidských práv, levicoví intelektuálové, odboráři, protiestablishmentoví militanti, komunisté, anarchisté, vegané, hippies a protiglobalisté k debatám o řešeních pro spravedlivější svět.

Asi 120 000 lidí z celého světa přijíždí do mého rodného města na pět dní konferencí, workshopů a panelových diskusí o obrovském spektru otázek, jako jsou zahraniční dluhy chudých zemí, americká supervelmoc, sílící vliv Číny a její porušování lidských práv, vznikající krize nedostatku vody, zákaz obchodu se zbraněmi, hladomor, AIDS.

Zdeněk Škromach hodlá učinit další krok na cestě za získáním předsednického křesla v ČSSD. Zatímco se v minulých týdnech představil jako uchazeč o funkci předsedy na probíhajících krajských konferencích ČSSD, kde se pokoušel hájit tradiční programová východiska sociální demokracie před pragmatickým posunem ČSSD doprava, v sobotu se ve stejné roli představil na "programovém" ÚVV. Sobotní střetnutí s Grossem po opakovaném hlasování prohrál za absence skoro poloviny členů ÚVV, kteří dali nohama najevo, co si myslí o obou. 71 hlasů ze 182 možných při účasti 112 -- to je varování Grossovi. Výsledkem nebylo jasné KO vítězství Stanislava Grosse, ale těsné vítězství na body. Samozřejmě za využití všech fint a fines, které někdy i překračovaly pravidla demokratického boje. V jednu chvíli se zdálo, že je Gross poražen, ale oklikou se přes zpochybnění hlasování opět stal vítězem. Úhybné manévry se stávají v "modernizované a akční" sociální demokracii zvykem. Stejně jako vyčerpávající diskuze o ničem. Řečeno slovy guru zákulisních čachrů: "Nezáleží na tom, kdo jak hlasuje, ale na tom, kdo sčítá hlasy." Nutno dodat, že do konce sobotní konference vydrželo pouze 82 členů s právem hlasovat.

Publikujeme návrh "akčního" programu ČSSD pro období do příštích parlamentních voleb. Ústřední výkonný výbor, rozšířený o zástupce odborných komisí, Grossovi tento "akční program" po revokaci usnesení o jeho dopracování nakonec schválil. Negativně se ke Grossově konceptu stavělo původně 50 členů nejvyššího orgánu. Souhlasili s návrhem poslance Radko Martínka na dopracování Grossova materiálu. Pro revokaci tohto hlasování hlasovalo o chvíli později 60 členů ÚVV. Pro v druhém hlasování o nutnosti přepracovat Akční program bylo jen 42 členů, proti 38. Rozhodli ti, kteří se "zdrželi" - 21 hlasy a ti, kteří nehlasovali vůbec - 11 hlasy. Stanislava Grosse nakonec po této proceduře podpořilo celkem 71 členů ÚVV ČSSD; proti byli 4; hlasování se zdrželo celkem 32 členů; nehlasovalo 5 členů. Gross tak získal křehký mandát k opatrným reformám. V žádném případě nebyl poražen, o vítězství se ale také nedá mluvit. Odešel ze sálu se ctí a námětem k přemýšlení. Taková je podpora Stanislavu Grossovi v ČSSD. A taková může být jeho reforma.

Měli bychom se snažit obnovit politickou diskusi o hodnotách, kvůli kterým jsme šli do politiky. O vizích, které nás tehdy motivovaly. Dnes nám velmi chybí. Proč? Jsme unaveni vládou? Nebo věčnými koaličními ústupky? Zápas o názory a myšlenky, který je veden důstojně a slušně by neměl být zatlačen do kouta jakousi soutěží volného trhu o výhody a malé či velké pašalíky. Nebo chceme třeba v zájmu pohodlí schválit ceník na zakoupení jednotlivých funkcí?

Chtěl bych reagovat jednak na vystoupení úřadujícího předsedy Stanislava Grosse a částečně i na vystoupení předsedkyně Petry Buzkové. Když jsem v poslední době jednal jako člen ÚVV za pražský kraj o vývoji ve straně s různými členy a funkcionáři naší pražské organizace, dočkal jsem se až příliš často odpovědi, že to stejně nemá cenu, protože dnešní konference nebude jednat o současné politické situaci, natož o dalším směřování stranické politiky. Vyslechneme prý jenom povinné zprávy a projevy, pak podle před dohodnutých podpor vhodí delegáti do uren určené hlasy a půjdeme domů.

Jsem přesvědčen, že jsme si všichni vědomi, jak závažný úkol dnes před námi stojí: Chceme aktualizovat a modernizovat dlouhodobý program České strany sociálně demokratické pro mimořádně složité a významné období. Myslím, že jsme si všichni vědomi, že nejde v žádném případě o prázdnou frázi. V květnu minulého roku naše země vstoupila do Evropské unie a všichni se učíme žít v tomto novém, pro nás životně důležitém společenství vyspělých demokratických států. Všichni se učíme využívat jeho výhody a všichni také se učíme nést společnou evropskou odpovědnost.

Nejprve trochu teorie...

Slovo ideologie se dnes v Čechách příliš často nepoužívá, neboť bývá spojováno s předlistopadovým slovníkem. V západních jazycích je tento pojem stále častý a v tamních společenských vědách stále diskutovaný. Jsem toho názoru, že je vhodné pokusit se jej rehabilitovat i v českém prostředí.

Podle pojmem ideologie myslíme určitý souhrn názorů, hodnot a norem vlastní určité skupině obyvatel. Jak dodává Jan Keller, ideologie se liší od vědy především v tom, že nechce vykládat svět, ale chce pouze obhájit pozici či naopak nárok na postavení určité skupiny obyvatel na jejich postavení ve společnosti.

Souhlasím s exprezidentem Havlem, že je třeba odmítnout rozhodnutí Evropské unie nezvat kubánské disidenty na recepce zastupitelských úřadů. Samozřejmě, že je takováto účast spíše symbolická, ale není o to méně významná pro disidenty, kterým se tak nepřímo naznačuje, že jsou vnímáni podobně jako legitimní opozice v demokratických zemích. Samozřejmě, že styk s disidenty nemusí probíhat na oficiálních recepcích. Mnozí z nás jistě nezapomenou na Mitterrandovu snídani s některými předními českými disidenty v Praze. Na druhé straně souhlasím s evropskými diplomaty, že je správné hledat způsob, jak normalizovat vztahy s kubánskou vládou.

Perikopou dnešní neděle je podobenství o rozsévači v podání Lukášova evangelia. Ve všech synoptických evangeliích má podobenství stejné schéma: Nejprve Ježíšovo podobenství, potom prosba učedníků o interpretaci jeho příběhu a nakonec Ježíšův výklad. V podstatě jde v celém textu o to, že jakkoli lidé vědí o dobru, z různých popsaných příčin se přiklánějí raději ke zlu. Pouze někdy volí dobro, tato volba má však -- a to je dobrá zpráva, euaggelion dnešního textu - explosivně zachraňující, stonásobný účinek.

Letos si připomínáme šedesát let od konce druhé světové války, ve čtvrtek byl Den obětí holocaustu - šedesáté výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi.

Rozumný člověk ví, že na webu si lze přečíst leccos, a jestliže dříve platilo, že "papír snese všechno", o harddiscích serverů elektronických médií to platí dvojnásob. Přesto jsem byl velmi překvapen, když jsem si přečetl 19. 1. 2005 na Britských listech článek Štefana Švece "Obludárium humanitních věd a arogance přírodních vědců" .

Ačkoliv plně souhlasím s jeho autorem v tom, že se jedná o blábol (ostatně je to jediná věc, s kterou v onom textu souhlasit lze), a ačkoliv se domnívám, že na žvásty nemá cenu reagovat, rozhodl jsem se napsat odpověď.

Britské listy nedávno reprodukovaly zprávu, jež byla uvedena titulkem "55 procent Američanů nevěří v evoluci." Celý tento text vycházel z představ, o nichž lze říci, že jsou příliš lidové a už ve svém slovníku obsahující určité primitivní předsudky. Tak především v evoluci může věřit pouze ten, kdo ji nebere jako vědeckou hypotézu, nýbrž jako zjevenou pravdu.

Ve sporu o Jana Palacha byl tedy vynesen na stůl předpokládatelný trumf "vyššího mravního principu"... Při pohledu na kartu však zjišťujeme, že je tištěna velmi nejasnou barvou, a na místě hlubotisku že se nachází jen oprýskaná napodobenina.

Vo svojom víťaznom vystúpení 3. novembra prezident Bush, keď hovoril o hlavných cieľoch svojho druhého funkčného obdobia, prisahal, že bude "viesť túto vojnu proti terorizmu všetkými prostriedkami našej národnej moci." Keď vyhlásil "túto vojnu", namiesto "vojnu", zdôraznil zjavnú kvalitu vojny, ktorej symboly nás v uplynulých troch rokoch úplne obrástli -- naklonené kamery, vyňuchávači patogénov BioWatch-u a všetky ďalšie bezpečnostné a monitorujúce technológie, o ktorých sa Matthew Brzezinski až s prehnaným vzrušením rozpisuje vo svojej knihe Fortress America (Pevnosť Amerika). Aspoňže boli voliči dojatí.

V odpovedi na otázku prieskumu verejnej mienky "uveďte JEDNU vec, ktorá u vás zavážila najviac pri voľbe prezidenta" 32 % podporovateľov Busha uviedlo "terorizmus" (oproti 5 % Kerryho podporovateľov), 85 % Bushových podporovateľov uviedlo, že krajina bola "lepšie ochránená pred terorizmom" v roku 2004 ako v roku 2000 a 79 % ich tvrdilo, že vojna v Iraku "zlepšila dlhodobú bezpečnosť Spojených štátov". Bushovo úspešné spojenie bezpečnosti doma a vojenskej agresie v zahraničí, jeho trvanie na tom, že Irak "je ústredným frontom vojny proti terorizmu", bolo bravúrnym rétorickým manévrom, ktorý využil v prevažnej časti svojej volebnej stratégie.

Mnoho mimovládních organizací se stále snaží o vyvolání celonárodního guatemalského dialogu. Ten by mohl guatemalskou společnost vést k uvědomění si své vlastní historie a mohl by ji tak projektovat více do současnosti, nějakým způsobem ji aktualizovat, aby se spolu etnicky a společensky různorodé obyvatelstvo naučilo lépe koexistovat. Podle mírových ujednání je otázka identity a práv domorodých obyvatel jedním ze základních kamenů, na kterém stojí současnost a budoucnost tohoto středoamerického státu.

V prosinci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 15412 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.