O toto křeslo se ucházejí dva kandidáti: úřadující šéf a premiér Stanislav Gross a druhý muž ČSSD a první místopředseda vlády Zdeněk Škromach. Uskutečněné krajské konference, na nichž se volí delegáti sjezdu, nabízejí jednoznačnou odpověď: Gross zatím zvítězil na 10 konferencí -- Škromach dosáhl neutrálního stanoviska ve své jihomoravské domovině a zvítězil na Zlínsku. Na konec předsjezdové kampaně si Gross ponechal konferenci Středočechů, kde by měl slavně triumfovat.

GROSSOVO vítězné tažení je právě tak jednoznačné, jako podivné. Málokdy se nějaká strana tolik upne na svého vůdce po čtyřech volebních porážkách, jako to činí sociální demokracie. I když lze prohru tří prezidentských kandidátů sociálních demokracie i masakr ve volbách do Evropského parlamentu svádět na předcházejícího předsedu Vladimíra Špidlu, na sjezdu pravděpodobně nebude sedět jediný delegát, který by nevěděl, že Špidla neudělal žádný krok bez dohody s Grossem. Zdrcující prohra v senátních volbách i porážka ve volbách do krajských zastupitelstev jdou zcela na Grossův vrub. A co má strana očekávat od předsedy, když ne volební vítězství?

Projednávání dlouhodobého či základního programu ČSSD nazvaného "Otevřenost novým výzvám -- věrnost tradici" by mělo napomoci odhalit ideové rozdíly mezi Grossem a Škromachem. Obecně se soudí, že jde o spor pravého a levého křídla v sociální demokracii. Tomu odpovídá i jádro polemiky kolem vládních kroků, ať již jde o reformu veřejných financí či o reformu daňovou. S určitým zjednodušením by se dalo říci, že se vede zápas o sociální stát.

• Grossovci v blairovském duchu upozorňují, že sociální stát je přetížen, směřuje k zadlužení a bankrotu, což vyžaduje jeho alespoň částečnou demontáž.
• Škromachovci s odvoláním na Evropskou socialistickou stranu tvrdí, že ekonomický růst a blahobyt se dostavuje tam, kde je sociální stát rozvinut -- což dokládají porovnáním ekonomik Velké Británie a Švédska v posledním období.

PŘEDKLÁDANÝ NÁVRH programu ČSSD na téměř sedmdesáti hustě psaných stránkách bere sociální stát pod ochranu. To navozuje dojem, jakoby v této otázce existovala ve straně plná shoda. Jenže popravdě řečeno není zcela jasné, proč vlastně ČSSD cítí v této chvíli potřebu přijímat nějaký nový program -- vždyť ten starý v zásadně nikdo nekritizoval. Problém je praktická politika, ne litera programu. Za této situace může mít sobotní zasedání dvojí vyústění:

• diskuse jasně ukáže na rozdíly v přístupech k sociálnímu sátu. Program bude změněn, nebo bude vrácen komisím -- či marketingovým a reklamním odborníkům - k dopracování.
• pravicové křídlo akceptuje předložený návrh s vědomím, že není důležitý program, ale to, kdo jej realizuje.

Rozlišení na levicové a pravicové křidlo uvnitř sociální demokracie možná příliš zjednodušuje situaci. Političtí psychologové by asi k dělení uvnitř ČSSD připojili poznámku, že se do souboje dostala skupina lidí, kteří postaru hovoří o společenských ideálech, se skupinou lidí, kteří v politice vidí řemeslo, zvláštní sféru podnikání a osobní úspěch. Při takovémto dělení se dá snadno dospět k názoru, že v současné době na české politické scéně neexistuje člověk, který by se tak umně pohyboval ve stranických kuloárech jako právě Gross.

PŘÍBĚH Miroslava Kalouska ale ukazuje, že prohry na krajských konferencích ještě nemusí nutně znamenat konec předsednickým nadějím. Jenže sociální demokracie není KDU-ČSL. Pro Škromacha jsou jedinou nadějí tajné volby. Už dnes se ale hovoří o tom, že šéfové některých krajských delegací budou vyžadovat, aby jim delegáti ukazovali, jak vyplnili hlasovací lístek. Nebylo by to poprvé. Otázkou je, jakou by tato situace měla mít koncovku.

Řada komentátorů doporučuje Grossovi, aby vítězství dotáhl do úplného konce a po zvolení předsedou zlikvidoval Škromacha a jeho příznivce snad až do třetího kolena. Jestliže má mít ČSSD levou i pravou nohu, pak je třeba si vytvořit vlastní levici, zformovat jakousi levici Jejího Veličenstva. Této role by se mohl chopit Jaroslav Foldyna, kdysi vyhraněný zemanovec. Toho, po porážce ve svém ústeckém kraji, navrhla tamní konference k povýšení - aby doma nezlobil.

NEJKRUTĚJŠÍ PROHRY mají ale podobu Pyrrhova vítězství. Nejede přece jen o zničení kariéry jednoho člověka, ale o vypořádání se s určitou náladou v ČSSD. Škromach možná není ideální přestavitel této nálady, ale neoddělitelně k ní patří. Minulý týden podepsal dohodu o vzájemné podpoře s Platformou pro renesanci ČSSD, malým, ale velmi aktivním uskupením uvnitř sociální demokracie. Po Praze se šeptá o možnosti založit uvnitř ČSSD socialistickou platformu. A nejeden sociálnědemokratický poslanec má svou náladou blíže ke Škromachovi než ke Grossovi. Suma sumárum: tvrdé zacházení se Škromachem může skončit tím, že vláda ztratí křehkou většinu v Poslanecké sněmovně ještě před schvalováním rozpočtu.

Projednávání dlouhodobého programu by mohlo být pro ČSSD příležitostí, jak si vyjasnit rozdíly a nalézt kompromisy. V určitých chvílích v každé straně diskuse nejen pomáhá nalézt cestu, ale může i uvolnit přebytečné napětí, soustředit pozornost k nadosobním cílům. Zatím se ale zdá, že se ČSSD rozhodla předběhnout pravicové snahy vydat se slovenskou cestou. Tam se levicová strana dostala ve vládní koalici dostala do potíží, vnitřně se rozpoltila -- a utržila smrtelnou volební porážku.

Článek vychází ve čtvrtek v týdeníku Ekonom