Vědeckým hypotézám se nevěří a věřit nemá, má se o nich naopak pochybovat, mají se testovat a nahrazovat hypotézami lepšími. Jinými slovy: ti, kdo chtějí vědu s jejími hypotézami postavit proti křesťanství, dělají z vědy náboženství a pravá podstata vědy jim uniká. Při té příležitosti se mi vždy vybaví můj děda, který se mne jako naivní marxista ptával: a co je tedy vědecký světový názor, když to není marxismus? Nedařilo se mi vysvětlit mu, že nic takového neexistuje. Vskutku: věda nám nedává žádný světonázor, v nějž bychom mohli nebo měli věřit. Dává nám pouze nástroje k nakládání s "příručním jsoucnem", a pro nás je užitečné tyto nástroje testovat a zlepšovat.

Samotná evoluce je navíc jednou z nejproblematičtějších široce uznávaných hypotéz moderní přírodní vědy. Jedná se spíše o heuristickou vizi, která nám udává směr, a my musíme říct, že v onom směru nalézáme od Darwinových dob mnoho zajímavých věcí. Nedokážeme ovšem dodnes vytvořit jasně podepřený model způsobu, kterým evoluce probíhala, a vysvětlit, proč probíhala právě tak, jak o ní svědčí různé nálezy.

Problémy evolucionismu souvisí především s tím, že neznáme podrobně chemickou a fyzikální podstatu života (ba že si nejsme jisti, zda a nakolik ji lze fyzikalisticky redukovat), že nedokážeme detailně simulovat jeho vznik a jeho evoluci od nejjednodušších živých organismů (které to jsou? -- viry nebo priony nebo...) ke vzniku buňky atd. Že život představuje mnohem fundamentálnější problém, než se může vlézt do poměrně deterministické a mechanicistické představy Darwinovy, to lze pochopit např. po přečtení knihy fyzikálního chemika a nositele Nobelovy ceny I. Prigogina (a E. Stengersové) Řád z chaosu (Mladá fronta Praha 2001).

Hlavní výhodou evoluce před tím, co se nazývá kreacionismem, je otevřenost zpochybňování a novému výzkumu. Kreacionisté se uzavírají do náboženské sféry, jejich nauka je teologií, nikoli přírodní vědou. Navíc často vycházejí z předpokladu, že hypotéza evoluce vylučuje Boží stvořitelské dílo, potom jsou ovšem špatnými teology. Rád bych citoval z katechismu ortodoxní církve (Cesta k Bohu, Ortodoxos Kypseli Tesaloniky 1994), který se drží biblické litery a o evoluci neuvažuje (zvýraznění kurzívou je ode mne):

"Treba však dodať, že Mojžiš správu o stvorení sveta napísal na základe Božieho zjavenia a ústnej tradície svojich predchodcov. Zapísal a vyjadril ju jazykom svojej doby, ktorý veľa ráz bol chudobný na presný vedecký popis. Keďže Mojžišovi ani Biblii vôbec nejde o vedecké podanie stvorenia -- vzniku světa, ale iba o zvestovanie, že svet je Božím stvorením..."

Podobný pohled na Bibli je ještě běžnější v katolickém a protestantském světě (dokonce i u evangelikálů).

Dovolím si při té příležitosti poznámku k iniciativě Josefa Šmajse "smlouva se Zemí", jež má být jakýmsi podkladem pro staré "nové" čili zelené myšlení. Proč ale stavět věc tak důležitou, jako je kvalita životního prostředí, na báchorce předpokládající personifikaci Země? Země je veliký kus kovu a kamene (z 99% navíc roztavený), na jehož povrchu se odehrává náš křehký svět, bičovaný po miliardy roků katastrofami, osamocený v obludně velkém vesmíru a určený k fyzickému zániku.

Uvažujme raději pragmaticky a s veškerou výbavou nástrojů, jež nám poskytují přírodní vědy, o tom, co je to kvalitní životní prostředí a jak ho pragmaticky zajistit a udržovat. Řekl bych, že po něm touží drtivá většina lidí i bez zkazky o smlouvě se Zemí.