Viděli jsme to v roce 1993, kdy miliony Kambodžanů šly k volbám navzdory hrozbám od Rudých Khmérů. Viděli jsme to v Alžírsku v roce 1995, kdy vláda, která byla téměř zlikvidována mnoha lety islámských teroristických útoků, vyhlásila volby a mlčenlivá většina Alžířanů ignorovala hrozby teroristů a šla hromadně k volbám.

Viděli jsme to nedávno i v Afghánistánu, kdy lidé šli k volbám navzdory hrozbám od Talibanu a drtivou většinou hlasovali proti kletbě talibánského i islámského extremismu.

A vidíme to nesmírně jasně a brutálně v dnešním Iráku, které všichni lidé, kteří jsou spojeni s pokusy poskytnout Iráčanům slušnou budoucnost, rizkují, že budou zavražděni.

Jedním ze zahraničních hrdinů iráckého volebního procesu je Carlos Valenzuela, občan Kolumbie, hlavní volební komisař OSN v Iráku. Argumentuje, že i v Kolumbii dochází při volbách k násilí a k zastrašování, že ani tam volby nejsou dokonalé, ale že lidé přesto chodí volit. A přesto jsou výsledky přijímány jako legitimní.

Irácké volby jsou na jedné úrovni brutálním teokrtickým bojem mezi sunnity a šiity, mezi bin Ladinem a velkým ajatolláhem Alim al-Sistanim. Šiité tvoří 60 procent iráckého obyvatelstva a al-Sistani doporučil svým stoupencům, aby se voleb účastnili. Avšak bin Ladin tvrdil, ve videonahrávce, kterou odvysílala al-Jazeera, že "každý, kdo se bude účastnit těchto voleb, spáchá rouhání proti Alláhovi." Schválil vraždění bezpečnostních činitelů v nové vládě: "[Prolévat] jejich krev je dovoleno. Jsou to zrádci a nad jejich smrtí by se nikdo neměl modlit."

Zarkáví charakterizuje šiity jako "největší lidské zlo". Každý den vraždí další nevinné lidi. S islámskými extremisty jsou spojeny baathistické organizace, které chtějí obnovit sunnitskou baathistickou diktaturu. Několik jejich vojenských vedoucích představitelů bylo v listopadu zatčeno v městě Fallúdža.

Terorismus má na nadcházející volby velký dopad. Mnohé strany nechtějí zveřejnit jména svých kandidátů, aby kandidáti nebyli zavražděni. Riziko jít vůbec k volbách je přítomné všude, v některých oblastech je skutečně velké. Mnoho kandidátů bylo zavražděno.

Je však překvapující, že lidé jsou stále rozhodnuti hlasovat pro nový Irák. Z nedávného průzkumu londýnského listu al-Sharq al-Awsat vyplývá, že 66 procent dotazovaných osob si přeje, aby se volby konaly podle plánu. Zejména o ně mají zájem irácké ženy, které tvoří v důsledku masakrování v minulosti většinu iráckého obyvatelstva.

I když al Jazeera svým vysíláním šíří jed, irácká domácí televize patří nyní k nejsvobodnější v celém regionu. Vysílá více než 20 licencovaných domácích televizních stanic a odhaduje se, že 65 procent obyvatelstva má satelitní přijímače, které byly za Saddáma zakázány.

Kurdové i šiité vyvíjejí odpor proti strašlivým provokacím od sunnitských teroristů. Volby neukončí krizi v Iráku. Avšak Iráčané, stejně jako předtím Alžířané a Afghánci, se chtějí jasně postavit proti těm, kdo je vraždí, zohavují vězní. Je šokující, že tak málo demokratických vlád podporuje irácký lid. Kde jsou francouzské, německé a španělské protesty proti teroru, jemuž jsou vystaveni voliči v Iráku? Proč nikdo neprotestuje proti islámskému fašismu?

Kompletní článek v angličtině ZDE