Nechce se mi tomu věřit a stále doufám, že dnešní jednání by se mohla vyhnout manipulaci a být konstruktivní. Myslím si, že je všem jasné, že prožíváme vážné období hledání své vlastní tváře. Pokles volebních preferencí, klesající obliba vládní politiky i našich politiků samozřejmě nejsou bez příčiny. Jsme na jakémsi symbolickém rozcestí: Máme si vybrat: liberální střed nebo tradiční levice. Samozřejmě souhlasím s modernizací sociálního státu, ale tato opatření můžeme podporovat jen do té míry, do níž se nebudou kompromitovat, oklešťovat či dokonce odstraňovat základní hodnoty, na nichž byl evropský sociální stát budován. Pro mne to například znamená odmítnutí školného i jakýchkoli plateb za standardní zdravotní péči. A to dnes i v budoucnu. Ale touto problematikou se bude jistě zabývat programová konference. Dnes chci jen zdůraznit své přesvědčení, že jestliže opustíme program tradiční sociálně demokratické levice, ztratíme patrně i značnou část svých tradičních voličů. Máme kým je nahradit? Drobné živnostníky z této skupiny středových voličů patrně nezískáme. Živnostníci budou spíš naslouchat slibům o zrušení registračních pokladen než volit sociální demokracii.

Prosazováním politiky liberálního středu bude strana tažena stále více doprava. Pro mne to by to znamenalo vystoupit z vlaku a počkat si na něj, až se budete vracet z vandru domů. Napravo od středu a na pravici bychom se už střetli o voliče přímo s Občanskou demokratickou stranou. Chceme je přesvědčit, že pravicovou politiku dokážeme dělat lépe a efektivněji než pravicová strana? Tohle nám asi pravicový volič uvěří jen velmi těžko. Levicového voliče tím ovšem definitivně ztratíme. Buď bude volit komunisty, anebo nebude-li pro něj KSČM dostatečně reformovaná, tak zůstane doma. Předpokládám, že takových voličů bude asi nejvíce. Máme tedy i tento praktický důvod zůstat věrný tradičním hodnotám sociální demokracie -- sociálnímu státu, solidaritě i sociální spravedlnosti. Mimochodem největší růst byl v západoevropských zemích zaznamenán právě v době rozmachu evropského sociálního státu. Nedivím se, že dnes například i v Británii zahrnuje vláda do své politiky stále více keynesiánských prvků.

To samozřejmě neznamená, že odmítám spolupráci s lidmi, kteří uvnitř sociální demokracie mají jiné názory na to jak realizovat náš program, jak budovat sociálně spravedlivou a prosperující společnost. Vítám ujištění Stanislava Grosse, že si nepřeje jednobarevné vedení strany. Každá velká a skutečně demokratická levicová strana byla vždy pluralistická a tolerantní vůči svým různým názorovým proudům, organizovaným často ve frakcích, což by nemělo být pejorativní slovo. Zažil jsem to v britské labouristické straně, vím jak to funguje třeba ve francouzské socialistické straně.

Jsem přesvědčen, že bychom se měli snažit, aby konference reprezentovala pestrost sociálně demokratických přístupů řešení a aby podle toho byli voleni i delegáti. Tedy ne podle toho, koho jsou ochotni podporovat. Měli bychom se snažit, aby KVV na základě výsledků konferencí skutečně tvořil politiku ČSSD v Praze v souladu s celostátním programem strany a s přihlédnutím k pražským specifikům tehdy, kdy se jedná o odlišné potřeby pražských občanů -- voličů.

Měli bychom se snažit o nápravu vnitrostranických poměrů. I názor, s nímž nesouhlasím, respektuji více než bezobsažné kupčení s hlasy. I v Praze znám příklady, kdy je porušován princip plurality, respektování názorů druhých, což je integrální součástí vnitrostranické demokracie -- například obvodní konference ČSSD v Praze 13. Je pochopitelné, že byla proti ní podána stížnost k ÚKK.

Měli bychom se snažit obnovit politickou diskusi o hodnotách kvůli kterým jsme šli do politiky. O vizích, které nás tehdy motivovaly. Dnes nám velmi chybí. Proč? Jsme unaveni vládou? Nebo věčnými koaličními ústupky? Zápas o názory a myšlenky, který je veden důstojně a slušně by neměl být zatlačen do kouta jakousi soutěží volného trhu o výhody a malé či velké pašalíky. Nebo chceme třeba v zájmu pohodlí schválit ceník na zakoupení jednotlivých funkcí? Vnímáme, že do lodi teče voda a na horní palubě se stále jen tančí? Pokud se nevzpamatujeme sami a to ihned, tak to za nás nikdo jiný neudělá!

A dejme si pozor, abychom třeba po programové konferenci za týden neměli schválený poměrně dobrý program, ale na druhé straně také reálnou praktickou politiku, která by byla s tímto programem v nezpochybnitelném rozporu! Vybavuji si výrok Henryho Adamse, který upozornil na to, že "slibujeme vzhledem k našim nadějím, ale pak činíme vzhledem k našim obavám". Snažme se pracovat tak, aby se naši voliči nemuseli obávat, že nebudeme vycházet vstříc jejich očekáváním a nadějím.