Jak bývá zvykem v Brazílii, všechno je tu obrovské: V jedenácti tematických prostorách se odehrává asi 2000 činností, které realizuje 5700 organizací z více než 100 zemí světa. Tyto prostory byly vybudovány z recyklovatelného materiálu na pozemku o velikosti 150 000 čtverečních metrů. Prostor, kde se koná Světové sociální fórum, zabírá místo o velikosti 18 fotbalových hřišť, je to pozemek o délce větší než 4 kilometry.

Všechny prezentace mají překladatele, kteří tlumočí do 17 jazyků: do angličtiny, francouzštiny, ruštiny, arabštiny, hebrejštiny, němčiny, italštiny, japonštiny, portugalštiny, španělštiny, korejštiny, guaraní (to je domorodý brazilský indiánský jazyk), do hindštiny, do wolof, do indonéského jazyka bahasa, do jazyku quechua a také do brazilského znakového jazyka pro němé. Počet akreditovaných novinářů na Fóru dosáhl 5500.

Fórum se koná v řadě obřích stanů a má atmosféru nezávislého hudebního festivalu. Je tu množství tradičních hudebních skupin, tanečníků a zpěváků. U místní řeky Guaiba je tábor, v němž je ubytováno 30 000 osob!

Na zahajovacím koncertu byl jako hlavní atrakce brazilský zpěvák Gilberto Gil, což je také jediný světový ministr kultury, který nosí dredy.

Mnoho lidí se mě ptá, proč mé rodné město, které je mezinárodně neznámé, je hostitelem toho fóra.

Město Porto Alegre je asi tak velké jako Praha a má také asi tolik obyvatel. Je to hlavní město státu Rio Grande do Sul, který je asi tak velký jako Česká republika. Je to jeden z nejbohatších regionů v Brazílii, částečně v důsledku hlavně německé, italské a portugalské kolonizace. Kromě toho je tu velké množství nejrůznější zemědělské půdy. To je důsledkem počasí, které se odlišuje od počasí jinde v Brazílii, protože tu není pouze čtvrt roku typických tropických veder, ale jsou tu také studené zimy s teplotami kolem nuly a pár dní padá i sníh. Evropští kolonizátoři dobře využili přirozených podnebných výhod v této části Brazílie.

Avšak Porto Alegre se také stalo miláčkem francouzských socialistů. Toto město totiž volí primátory z dělnické strany (tedy socialistické orientace) už od prvních voleb v osmdesátých letech, od ukončení vojenské diktatury. A práce těchto socialistických primátorů proměnila město ve vzor vyváženého rozvoje pro rozvojové země. Chudým lidem jsou tu k dispozici základní služby, zatímco bohatí se těší vysoce rozvinuté městské infrastruktuře. Francie dokonce přejala věhlasný proces participačního rozpočtu z Porto Alegre. V rámci tohoto procesu obyvatelé města, sdružení v komunálních radách, rozhodují, kolik peněz vydávat na městské záležitosti, jako je odvoz odpadků či zlepšování parků.

Avšk letos hostí Porto Alegre toto Fórum naposledy. Od příštího roku se bude zkoušet nový druh setkávání, nikoliv v jednom, ale v celé řadě měst. O fórum se podělí Afrika, Ameriky, Asie i Evropa. Jednotlivé části fóra propojí technologie, budou se konat internetová setkání. (Je to poněkud ironické pro ty, kdo bojují proti globalizaci...)

Problémem Fóra je jeho obrovský rozsah a rozrůzněnost. Je tu zastoupeno tolik organizací a tolik lidí se fóra účastní, a jejich zájmy jsou natolik rozdílné, že je prostě nemožné, aby Fórum zformulovalo konkrétní realistickou alternativu pro řešení problémů, o nichž jedná.

Konference a debaty mají názvy, které naznačují, jak nezaostřené je celé Fórum: "Kooperativismus jako nástroj změny" "Audit občanského dluhu", "Zkušenosti z nenásilného odparu v Palestině, v Izraeli, v Kolumbii", "Pomalé potraviny", "Solidarita v kultuře"...

Všechno se to ztrácí, takže toto Fórum není ničím více než karnevalem nespokojených lidí. Některá americká média mu také říkají "karneval utlačovaných".

Přesné vysvětlení, proč jsou ti či oni účastníci nespokojeni, se nikde nenabízí. Mozaika nespokojenců vytváří dlouhý seznam. Velmi málo argumentace je zaostřeno a mnoho se protestuje. Většina návrhů na řešení problémů je však utopická a nepraktická. Například účastníci očekávají, že se lidé vzdají automobilů, aby došlo k pročištění ovzduší, anebo že bychom všichni měli bojkotovat výrobky určitých známých firem, protože ty firmy poškozují životní prostředí. Řešení, která požadují, aby se lidé vzdali svého komfortu, jsou v podstatě nerealizovatelná. Bylo by zapotřebí přesvědčit parlamenty, aby zavedly nové zákony, jako například v boji proti DDT, který se datuje od šedesátých let.

Ve snaze dělat něco proti tomuto zjevnému nedostatku jasné argumentace vznikla letos "Zeď návrhů pro vytvoření jiných světů". Účelem je zviditelnit závěry a návrhy, vznikající z aktivit letošního Fóra.

Dotazoval jsem se některých přítomných organizací, co se snaží prosazovat. Jedna z nich, když jsem je informoval, že jsem dopisovatelem českého internetového deníku, mi vyjádřila své znepokojení nad tím, že se v České republice zachází s duševně nemocnými osobami zastaralými metodami. Samuel Kurz je šéfem organizace jménem Movement Against Madhouses - Hnutí proti blázincům. Jeho organizace chce zrušit instituce, do nichž jsou zavírány osoby s duševními chorobami a jsou tam ponechávány na pospas zdravotnímu a bezpečnostnímu personálu, který často zneužívá své anonymity a trestá pacienty, aby měl klid, namísto aby řešil pacientovy problémy.

Pak jsem hovořil s Belgičanem jménem René Remi, z nevládní organizace Humans First, Lidé na prvním místě. Je v Porto Allegre, protože "silně odporuje globalizaci" a chce, aby "korporace a vlády bohatých zemí dělaly více pro rozvojový svět". To je všechno. Podrobnosti nechává vládám. A povšiml jsem si, že měl švýcarské hodinky, americké boty (Converse All Stars) a košili z Brazílie, výrobek německého podniku... Upozornil jsem ho na to s tím, že globalizace tedy asi není tak špatná. Urazil se a odešel.

Jiným "utlačovaným rebelem" byla švédská studentka novinařiny Linea Lorensová, která vyjadřovala obdobnou frustraci: Chce, aby globalizaci nahradila "spravedlivější verze globálního obchodu, v níž by měly chudší země lepší šanci, aby se prosadily".

Avšak hlavním letošním trendem, jakousi mantrou, kterou všichni delegáti letos opakují, je požadavek, aby to, co delegáti označují za "zločinecké zadlužení" mnoha rozvojových zemí", bylo zrušeno. Ale ptal se vůbec někdo, zda zkorumpované vlády afrických, asijských a jihoamerických zemí nebudou i nadále odčerpávat ze státní mašinérie korupčně peníze do kapes několika málo vlivných osob? Zrušit rázem všechny dluhy nevyřeší magicky problémy Afriky. Jak na to poukázal Bill Clinton v Davosu, jen zlomek z 80 miliard dolarů, které požaduje George Bush na rekonstrukci Iráku v roce 2005, by stačil na vyřešení problémů v Africe...

Hovořil jsem pak s Freiem Leonardem Boffem, jehož interview pro rakouská média v minulých dnech přinesly Britské listy. Řekl mi, že je zapotřebí ten interview trochu zkorigovat: Boff si už nemyslí, že program Lulovy vlády proti hladu, Fome Zero, postačuje na vyřešení tohoto problému. Mnoho měsíců poté, co Boff navštívil Vídeň, vyplynulo z podrobného výzkumu, že Brazilie nemá 50 milionů obyvatel, kteří trpí hladem. Podvýživou trpí asi 20 milionů ze 180 milionů Brazilců a v zemi je hlavně zapotřebí diety, neboť 60 milionů Brazilců má nadváhu.

Problémem je, konstatoval Boff, že vládní podpůrné programy jako Fome Zero nestačí a nedosáhnou k mnoha lidem, kteří potřebují pomoc, protože některé oblasti jsou mimo komunikace a vládní byrokracie je často neefektivní. Boff se zasazuhe o vznik daleko širší koalice sil, vládních i občanských, které by koordinovaně rozdělovaly potraviny i bohatství.

Toto Páté světové sociální fórum se také zaměřuje na otevřené informační systémy. Všech asi tisíc počítačů na tomto Fóru používá volný sofware. Internetové stránky Fóra existují v "php", v jazyce otevřeného softwaru.

Velmi vzrušeně se v prvních dvou dnech diskutovalo o Linuxu a o Indii. Významnou zprávou bylo, že chce obrovská indická armáda přijmout Linux jako svůj operační systém. První světový integrovaný bitevní počítač, který využívá systému Linux, se jmenuje SATHI (zkratka anglického výrazu situational awareness and tactical hand-held information, hindsky to znamená "kamarád"). SATHI je elektronické zařízení, vážící 875 gramů, říká se mu Simputer (jednoduchý počítač) - je to levný osobní počítač pro indické uživatele. Byl vyvinut před třemi lety a umožňuje vojákům, aby koordinovali navzájem své akce na bojišti. Je to jedna z mnoha věcí, které vznikly při vývoji místního levného počítače, který se prodává asi za 200 dolarů.

Jednou populární verzí tohoto Simputeru je Amida, která se vyrábí s podporou firmu Bharat Electronics. To je obří státní firma, která vyrábí elektroniku pro zbrojní průmysl. Amida je něco mezi osobním digitálním asistentem a přenosným počítačem. Amida umí všechno, co umí dělat normální laptop - připojí se na internet, mailuje webové stránky, posílá voicemail prostřednictvím bezdrátového internetu.

Fórum posílí svůj levicový obraz tím, že v neděli bude hostit kontroverzního venezuelského prezidenta Hugo Chaveze. Brazilský prezident Luis Inacia da Silva, neboli Lula, jak se mu říká, Chaveze veřejně během zahajovací ceremonie pochválil za jeho postoj proti Spojeným státům a obvinil USA, že zasahují do domácích venezuelských záležitostí. Místní brazilští pozorovatelé to kritizovali jako diplomatické faux pas.

Lulova vláda je levicová pouze podle jména, neboť realizuje naprostou stejnou hospodářskou politiku, jakou realizovala proamerická vláda předchozí. Brazílie má přebytek daňových příjmů a loni ušetřila 60 miliard dolarů, avšak Lula odmítl vydat tyto peníze na sociální programy, což znamenalo, že jeho stoupenci utrpěli řadu porážek. Tato politika vedla k tomu, že Brazílie letos zaznamenala v ekonomice pozitivní čísla. Avšak Lula se nicméně na veřejnosti vyjadřuje "levicově", má nešťastnou tendenci glorifikovat "soudruha Fidela", diktátora, který využívá praporů komunismu a antiimperialismu k tomu, aby tím kamufloval svou vlastní, monarchickou, nedemokratickou vládu.

Jihoameričané mají politováníhodný zvyk, že mají rádi "caudillos", neboli "politiky, kteří mají koule" - totiž ty politiky, kteří hovoří agresivně a stavějí se do machistických póz. Castro tomuto typu odpovídá a Chavez také. Stejný byl i argentinský prezident Carlos Menem. Současný argentinský šéf státu, Nestor Kirchner, syn švýcarských přistěhovalců, stejně jako Lula, není tímto druhem politika, avšak Kirchner - na rozdíl od Luly, alespoň tyto politiky neoslavuje.

Takže není sociální fórum v Porto Alegre o nic vyváženější či méně jednostranné než Davos. Obou setkání se účastní příliš mnoho lidí "téže orientace". Potvrzují si navzájem jen své stereotypy.