Dne 26.5.2007 uvedl reportér Jiří Borovec ve zpravodajské relaci televize Nova Televizní noviny informaci, podle které se demonstrace iniciativy Ne základnám účastnilo jen několik set lidí. Spot byl natočen tak, že za zády reportéra bylo vidět jen několik desítek lidí (přikládám snímek obrazovky).

V pondělí jsem se po dlouhé době podíval do novin (naši odebírají MF Dnes - bohužel - těžko je přesvědčovat o změně, zvyk je hodně železná košile...). A začetl se zrovinka do článku o nové knihovně v Praze (tzv. Chobotnici). Autor článku nás seznamoval s výsledky ankety, komu se nejvíce líbí nová knihovna a kdo ji naopak odmítá. Čísla poukazovala na to, že více se líbí můžům a také lidem vzdělanějším. Autor výsledky prezentoval takovým způsobem, abychom pochopili, že nová knihovna je nádherný kousek, a mužům se líbí proto, že jsou přece jen pořád chápáni jako páni tvorstva a ženy jako někdo kdo takovým věcem přeci nerozumí. Nebylo to doslovně řečeno, ale každý vnímavý člověk to z článku vycítil. Stejně tak jsem nepochopil jaká je souvislost mezi vkusem a úrovní vzdělanosti. Tím chtěl zase autor naznačit, že lidé kterým se projekt nelíbí jsou prostě lidé hloupí bez patřičného vzdělání, píše student Karel Krůpa.

V hlasování Plzeňského deníku se dvě třetiny čtenářů vyslovily proti americké základně v Brdech, upozorňuje Zdeněk Paul.

Jednoznačně proti umístění bylo 68 procent, souhlas s radarem vyjádřilo 23 procent respondentů. Zbylí čtenáři chtějí radar jen pod patronací NATO nebo požadují více informací o potřebnosti základny.

Podrobnosti ZDE

Probuzení do sobotního rána bylo příšerné. Na hluk ze stavby metra, kde dělníci úderem sedmé hodiny začnou bušit kladivy do kovové konstrukce (alespoň tak to zní), jsme si všichni už zvykli, ale dnes ráno to bylo něco nového. Zvuk motorové pily. Stalo se to, co některé z nás už napadlo, ale myšlenku jsme obvykle zahnali jako příliš absurdní. V tom jediném zeleném pruhu, který tady po výstavbě stanice metra zbyl, a který jako poslední zbývající alespoň trochu odstínil hluk a zápach ze silnice, pruh, kde se nacházely třicet let staré, vzrostlé, košaté a na pražské poměry překvapivě zdravé stromy, tak právě o jeho vykácení bylo rozhodnuto.

Celá debata ohledně zřízení radaru americké protiraketové obrany v Brdech se soustavně stáčí především k procedurálním otázkám typu, zda má ta či ona vláda dostatečný mandát k jednání, zda má či nemá případná ratifikace smlouvy o radaru proběhnout referendem nebo zda bude radar operovat v rámci NATO a komu vše bude podléhat.

Domnívám se, že toto jsou vše jistě důležitá témata, ale otázka účasti Česka na výstavbě "americké" protiraketové obrany (technicky by tyto základny pro nás a Polsko žádnou ochranu našeho vlastního území před balistickými střelami nepřinesly) je především otázkou, zda je existence radaru v souladu s dlouhodobými českými národními zájmy a strategií, kterou je chce Česko naplňovat. V takovém případě je třeba zvážit výhody a rizika, které především v oblasti bezpečnosti Česku radar přinese.

Jaká je tato česká bezpečnostní strategie, jaké jsou české národní zájmy, které by tato strategie měla chránit a před jakými hrozbami v horizontu deseti nebo dvaceti, se diskuse u nás vede vzácně. Většinou ihned končí lakonickým odkazem na naše členství v EU a NATO.

Věří snad všichni skutečně mýtu, že v oblasti národní bezpečnosti Česko finálně dospělo ke konci svých dějin? Pokud ne, je zcela namístě takovou debatu vážně vést a radar je k tomu velmi vhodná příležitost.

tisková zpráva Ekologického právního servisu

Inspektoráty práce v roce 2006 provedly ve 13 obchodních řetězcích celkem 106 kontrol, při kterých zjistily 187 [1] druhů pochybení. Nejvíce pochybení bylo zjištěno u obchodního řetězce Ahold (48 druhů pochybení), který v České republice provozuje prodejny Albert a Hypernova. Za četná porušení pracovněprávních předpisů mu však inspekce práce uložila pokuty, které v souhrnné výši za celý rok dosáhly do výše pouhých 10 000,- Kč. Nejvyšší souhrnnou pokutu ve výši 150 000,- Kč v roce 2006 od inspekce práce obdržel hypermarket Kaufland za 10 druhů porušení pracovněprávních předpisů. Řetězce Delvita, Billa, Baumax, Tesco, Lidl, Hornbach a Makro však z porušování pracovněprávních předpisů vyšly dokonce bez udělení pokuty.

Pražský deník Metro také neuznal za vhodné informovat o demonstraci na Václavském náměstí, píše Monika Binke.

Vymezil se pouze na krátký odstavec "Radar opět rozdělil zelené", kde se zmínil o odpůrci základny Matěji Stropnickém a jeho účasti na demonstraci. Jinak žádné fota z demonstrace, žádná reportáž.

Deník Metro mě zklamal už před červnovými volbami, dle mého názoru jasně nadržoval ODS. Kde jsou ty doby, kdy tam měli rubriku "Z dopisů čtenářů" a opravdu tehdy publikovali rozdílné názory čtenářů.

Predstavme si, že by sa rozhodla ČR vyvinúť raketu s dalekým doletom, ktorá by mohla ohroziť USA, píše Alexander Papánek.

To by znamenalo: mať vedeckých pracovníkov pre tento projekt. Ani ČR nemá dostatek vedcov a technologickú základňu, aby mohla, dajme tomu do 5 rokov, takýto projekt realizovať. Írán je v podstate rozvojová krajina, všeobecná vzdělanost neumožňuje v krátkej době realizovať taký projekt. Ani ČR by, s vyššou vzdelanosťou si na takýto projekt v krátkom čase (tj. jednotiek rokov), si nemohla trúfať. Otázka financií je jasná, ČR by na takýto projekt nemala financie, pokial by sa všeobecne neakceptovalo zníženie životnej úrovne.

Pokial sa týka financií, verím, že Írán by mohol na tento projekt mať peniaze, avšak -- írán má ďaleko väčšie problémy, ktoré vyplývajú z jeho úrovni rozvinutia a je nutné ich riešiť -- nemyslím, že by ich na to vynakládal, s výnimkou, pokial by sa cítil životne ohrozený.

Od technického a politického zadania k výrobe rakety v SSSR to trvalo zhruba 5 rokov., ďalej minimálne 2 roky trvaly testy raket, až potom boli rakety uvedené do operačného štádia. V IÍráne to nebude iné.

Preto inštalácia radaru proti raketám z Íránu,v súčasnej době, nemá smysel. Je teda zrejmé, že požiadavok USA na radar v ČR má iné pozadie, jako je obrana USA.

Osobne som v Íráne bol v r. 1969 jeden mesiac, otec tam pracoval cez 2 roky jako expert FAO. Preto viem, o čom píšem.

Bestiář (2007), režie Irena Pavlásková

Bestiář, natočený na motivy románů Barbory Nesvadbové, je jeden z četných současných českých filmů, svědčících o nepoužitelnosti českých mužů a o tom, jak mladá dívka marně hledá uspokojivého partnera.

Současnou společnost trápí čtyři globální problémy - přelidnění, chřadnutí přírody, konfliktní vztahy hospodářské a válečné konflikty. Přičemž hospodářství, ekonomiku, nechápu podle dnešní módy jen jako koloběh a rozmnožování peněz, ale postaru, jako souhrn prostředků a činností jimiž se zabezpečuje obživa lidí. Každou z těchto čtyř skutečností, tedy přelidněním, úhynem přírody, konfliktními vztahy hospodářskými i nebezpečím válečných konfliktů se můžeme zabývat zvláště, ale současně víme a cítíme, že se navzájem ovlivňují... někdy je i nesnadné jednu od druhé oddělit.

Začalo to tím, že zástupce vedoucího motorizovaného kanalizačního družstva Brejžek (čtenáři mých fejetonů vědí, že se jmenuje Blahoslav, ale jelikož se jednou na pohlednici podepsal Bl.Brejžek, neřekne mu nikdo jinak, nežli Blbrejžku; vědí také, že ten titul znamená, že je závozníkem u takzvaného hovnocucu) se zamyslel, jelikož další výtečník, vycpavač Kája Strmoles, dokázal udržet přes dvě minuty malého panáka fernetu na vyplazeném jazyku, aniž by rozlil. Že se to stalo v hostinci U Vopičků na rohu, snad ani nemusím dodávat.

"Ty vole," obdivoval ho Blbrejžek, "to by fakt každej nedokázal."

K článku p. Tomana o protičeském psaní MF Dnes a oblíbeném tématu "české zbabělosti" nelze dodat nic jiného než - s o u h l a s í m, píše Pavel Tučný:

Patřím ke generaci pamětníků heydrichiády. Na rozdíl od pamětníka z Týdne mohu jen dodat toto: Byli jsme dvacetiletí i o něco starší a měli jsme pocit cti v těle a vztah k vlastní zemi. Šli jsme do odboje vzápětí po krvavé heydrichovské lázni a před ní, abychom vystřídali "zlikvidované", a byli jsme si vědomi toho, že to znamená i konec.

Přísahali jsme věrnost republice, která pro nás něco znamenala a doposud znamená, i když je nás už pořídku a když by nás pánové z MF Dnes rádi vymazali z historie.

Jsou to nejen oni. Svého času ještě na českém vysílání BBC paní Brdečková hlásala podobné názory o zbabělosti. Napsal jsem jí tehdy dopis, který vyvracel její názor, na nějž se pochopitelně neobtěžovala odpovědět.

Takže ta fronta žurnalistů s těmito názory je poněkud širší. Ještě 2. května 1945 v Terezíně bylo postříleno 51 kamarádů odbojářů. A byli to "zbabělci", zřejmě. Jistě pamětníkovi z Týdne se lépe tehdy žilo v nicnedělání a v závětří. My jsme tehdy vyznávali jiné hodnoty a vyznáváme doposud. Pane Tomane, díky za vaše slova.

Zjišťujeme, že když u nás v Česku hájíme občanský princip a demokracii, nutně se dostáváme do střetu s neoliberály a neokonzervativci, kteří se také odvolávají na demokracii. Odvolávají se na lidská práva, o něž se opírá naše pojetí občana. Tento rozpor, správněji řečeno nesmiřitelný antagonismus, je nutno promyslet a teoreticky vyjasnit.

Tvrzení místopředsedy vlády Vondry o případné nutnosti zavést povinnou vojenskou službu kvůli (blíže neurčenému) "porušení spojenectví" vypovídá o něm i o této vládě víc, než by si pan Vondra mohl přáti. Za prvé je to křečovitý projev zoufalé snahy přimět národ, aby upustil od odporu proti instalaci amerického radaru. Vláda zjevně (konečně !!!) poznává, že je se svou argumentací "pro" radar v koncích a když vidí, že nefungují "sliby" (prý dostaneme viza), tak přistupuje k (neproveditelným) "hrozbám" - budeme muset zavést povinnou vojenskou službu.

Práce (když ne poslání) novináře v demokratické společnosti spočívá, zjednodušeně řečeno, v tom, že shromažďuje informace o důležitých skutečnostech a předává je čtenářům (informuje je). V českých poměrech tomu tak ovšem bývá jen zřídka.

Mezi nejostudnější příklady zpronevěření se novinářskému řemeslu patří produkce deníku Mladá fronta Dnes. Kriticky jsem se na adresu jeho redakce vyjádřil již loni, když agitovala před volbami ve prospěch jedné z kandidujících stran a později pak, když čtenářům sugerovala, že íránský prezident chce získat jaderné zbraně, třebaže ten v přetištěném rozhovoru budování arzenálů jaderných zbraní odmítl.

Český rozhlas Leonardo a vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s. ve spolupráci s Lidovou univerzitou Městské knihovny v Praze Vás srdečně zvou na besedu o projektu Odhalení. Ve čtvrtek 7. června 2007 od 17 hodin v malém sále hlavní budovy Městské knihovny v Praze, Mariánské náměstí 1, Praha 1 představí autoři Miroslav Bobek, odborný redaktor Martin Smrček a fotograf Khalil Baalbaki stejnojmennou výpravnou publikaci, jejímiž hrdiny jsou Moja, Richard, Kijivu, Shinda a Kamba - gorily z pražské zoo. Moderuje redaktor Českého rozhlasu Leonardo - Luboš Veverka.

Dovoluji si reagovat na příspěvek, zveřejněný v Britských listech dne 22. 5. 07 pod názvem Chytráci, kteří do knihovny nechodí, projekt jen brzdí".

Nebudu se pouštět do polemiky s názorem jeho autora, že ti, kteří nejsou uživateli nebo zaměstnanci Národní knihovny ČR (NK ČR) mají mlčet a nejlépe se ke stavbě vůbec nevyjadřovat. Pouze připomínám, že jelikož jde o instituci národní, financovanou námi všemi, jsme tedy všichni přinejmenším potencionálními uživateli jejích služeb i její podoby, jež nás může potěšit či rozladit, píše Libuše Piherová, vedoucí Oddělení PR a marketingu, Národní knihovna ČR.

Největší tuzemský deník v článku "Heydrich, česká zbabělost...a americký radar k tomu" (26. května 2007) naservíroval českým čtenářům opravdu silnou kávu. Ve svém protičeském tažení, které je pro tyto noviny charakteristické po celou dobu "svobody" slova, pošpinil české obětí jedněch z největších nacistických zvěrstev spáchaných za 2. světové války na našem území.

Představme si, že by se v tisku objevil článek, který by třeba hovořil o vyhlazování Židů za druhé světové války ( třebaže by ani slůvkem nezmínil koncentrační tábory) a jedním dechem o jakési židovské zbabělosti -- Bylo by něco takového vůbec představitelné?

V případě českého národa to možné je.

"Jsem noční můra vlády", říká starosta Trokavce.

Včera vyšel v největších finských novinách Helsingin Sanomat na titulní stránce svazku "zahraničí" článek o vesnici Trokavec, píše Rudolf Kubala:

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.