Kromě instituce státu a manželství jsme od starých Římanů převzali také instituci cenzury. O významu státního zřízení zatím nikdo nepochybuje, zatímco manželství jako právní svazek se ocitá v krizi. Jak je tomu s cenzurou?

Fabiano Golgo ve svém článku Gayové a banány argumentuje pro přijetí zákona o registrovaném partnerství v České republice. Domnívám se však, že větší část tohoto textu je zaměřena špatným směrem. Pan Golgo se snaží vyvracet předsudky veřejnosti vůči homosexuálům a obhajuje jejich právo na zákonnou úpravu jejich soužití. A v tom se zřejmě mýlí. Pokud mohu soudit na základě mně dostupných informací, patový stav v přijímání tohoto zákona není dán odporem veřejnosti, ale odporem části politiků v parlamentu.

Svět se podobá moři, v němž panuje vlnobití a takový strach, že jeden aby se bál druhého; hned se zvedá protivná strana, hned druhá zaniká. A jako moře záludné, trpké a smrduté, tak smrduté je mnohé na světě, kde jsou srdce nestálá. Jako větší ryba v moři pohlcuje menší, tak boháč požírá chudáka.

Slova jednoho muže, z kněžského proletariátu tehdejší doby, mohou oslovit i dnes většinu robotujících lidí nejen u nás doma. Mají krutou všeplatnost a nezáleží na mínění několika mozkových akrobatů dřepících v nezávislých médiích a schopných za třicet stříbrných tvrdit drze do očí každému, že barva černá je ve skutečnosti bílou. Vydatná mozková akrobacie, dobře placená a vynášející cvičenci nejednu výhodu, v posledních letech nabývá na razanci.

Dobrý den. Chtěl bych několika poznámkami reagovat na nedávno publikovaný článek pana Josefa Víta "Děti nečtou". Pan Vít má pravdu, pokud má na mysli všechny děti bez rozdílu. Stejně jako on se domnívám, že dětských čtenářů by mělo být více. Důvody není třeba zmiňovat. Negativní vliv některých televizních programů je též nepochybný. Má také pravdu, že je populární kritizovat učitele. Dovolím si ale nesouhlasit, když říká, že problém v učitelích není. Učím bezmála dvacet let na gymnáziu a kromě jiného mě kantořina naučila tomu, že i když je to hodně těžké (a bude ještě těžší), je to právě učitel, v jehož moci je (alespoň částečně) situaci měnit.

Shromáždění na protest proti postupu čínských úřadů, které provádějí repatriace korejských uprchlíků, se uskuteční ve stejný den před ambasádami Čínské lidové republiky po celém světě. Protestní shromáždění v České republice pořádá místní pobočka Amnesty International ve středu 22. prosince v 11:00 hodin před Velvyslanectvím Čínské lidové republiky v České republice, Pelléova 18, Praha 6-Bubeneč.

Na čtvrť Šuhadá' shodli Američané kontejnerové a napalmové bomby. Prostor mezi oběma mosty přes Eufrat, kde se předtím odehrávala 56hodinová prudká bitva, zasáhli nervovým plynem. Během bojů srovnali se zemí desítky domů v okolí. Mluvčí odporu šajch Abú As'ad ad-Dulajmí odpověděl korespondentovi Mafkarat al-Islam na dotaz, jaká jednotka tak vytrvale s Američany bojuje: "Nic o nich nevíme. Nevíme, co jsou zač. Bojovali 50 hodin a nic po nás nežádali. Nevíme, zda jsou smrtelní či ne." Na dotaz, zda je o arabské bojovníky z jiných zemí, znovu odpověděl: "Nevíme! Kdybychom věděli, odpověděli bychom; jejich intenzivní odpor nás však uvádí v úžas." Korespondent uvedl, že v průběhu dvou hodin viděl nad tímto prostorem 11 mraků hustého černého kouře, způsobených zásahy tanků Abrams.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

přeložila Eva Cironisová

Georgi W. Bushovi říkáme: Žádal jste nás "Zapojte se" a tak jsme to učinili. Jinak, než se očekávalo. Máte další požadavek?

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Lidé světa! Tato slova k vám doléhají od lidí, kteří ode dne invaze bojují o přežití pod sankcemi, vnucenými zločinnými režimy USA a Velké Británie. Jsme prostí lidé, kteří dali přednost zásadám před strachem.

Snášeli jsme zločiny a sankce, které považujeme za skutečné zbraně hromadného ničení. Byla to léta a léta agónie a zoufalství, zatímco OSN ve jménu světové stability a míru kšeftovalo s našim ropným bohatstvím. Více než 2 miliony nevinných zemřely v očekávání světla na konci tunelu, ale ten skončil okupací naší země a krádeží našich zdrojů. Po zločinech americké a britské administrativy v Iráku jsme zvolili svou budoucnost. Budoucnost neustálého odporu, jaký trvale provází historii lidstva.

Je naší povinností stejně jako naším právem bojovat s okupačními silami, jejichž země nesou morální a ekonomickou odpovědnost za to, že jejich vlády zničily a rozkradly naši zem.

Konzervativním ani labouristickým rebelům mezi poslanci se nepodařilo v úterý večer zablokovat plány britské vlády zavést v Británii občanské průkazy. Pokus vzbouřeneckých poslanců ze všech politických stran odmítnout zavádění občanských průkazů byl při hlasování v Dolní sněmovně v úterý večer odmítnut 306 hlasy proti 93, vláda měla většinu 213 hlasů. Posléze prošel návrh zákona o občankách do druhého čtení 385 hlasy k 93, s vládní většinou 292 hlasů. Z toho vyplynulo, že desítky labouristických i konzervativních poslanců se zdrželo hlasování.

Před hlasováním se v parlamentě pět hodin o občanských průkazech vášnivě debatovalo. Nový ministr vnitra Charles Clarke se energicky postavil na obranu nového zákona o zavádění občanských průkazů, který je úhelným kamenem legislativního programu britské vlády.

Některé situace zavánějí absurditou, ale to neznamená, že by se nemohly udát. Představte si, že poblíž sídliště, pod kopcem, který zapomněli stavební dělníci srovnat se zemí, žije insitní malíř, nedbající na konvenční normy, a jednou kvečeru zapřede hovor s politikem, který si udržuje kondici obíháním malířovy jeskyně. Do té doby o sobě samozřejmě nevěděli: Politika nikdy nenapadlo, že by někdo dal přednost primitivním podmínkám před životem v pohodlí, a malíř už dávno nečte noviny, protože v nich nenachází nic, co by ho inspirovalo k tvůrčí práci.

Americký ministr obrany Donald Rumsfeld se v poslední době v Americe octl pod palbou ostré kritiky. Tlak na Rumsfelda o víkendu zesílil. Vzniklo nebezpečí, že Rumsfeldovy problémy poškodí u Američanů i pověst jeho hlavního stoupence, prezidenta George Bushe.

David Hackworth, americký armádní plukovník v důchodu, který je nyní novinářem, prozradil, že ministr Rumsfeld používal podepisovacího automatu pro kondolenční dopisy, které jeho úřad rozesílal pozůstalým amerických vojáků, usmrceným v Iráku a v Afghánistánu.

Argumentace Martina Škabrahy dokazuje, že nejen žáci škol, ale i vyučující na VŠ nerozumějí psanému textu, a že jen autoritativně pronášejí nepodložené axiomy, což nakonec vede k tomu, že se na českých VŠ rozmohlo poučování v jakémsi modu primitivní manipulace, místo soustředěné a poctivé práce s fakty. Myslí si snad Škabraha, že mu projde významový posun od poměrně výstižného hodnocení Horowitzova textu slovy "teze jsou precizně doloženy ve faktografickém materiálu" k tvrzení, že jde o "částečně objasňující a částečně mlžící strusky faktů"? Buď platí jedno, nebo druhé, anebo je nutné onu mlžící selekci nějak doložit.

Chci-li někomu napsat e-mail v angličtině, ba dokonce chci-li si s někým promluvit anglicky osobně, musím mít v hlavě, tedy "vědět", aspoň tisícovku anglických slov, lépe tak tři tisíce, o gramatických vazbách a případně pravopisu nemluvě, i kdyby byla ta komunikace hodně primitivní. Samozřejmě k tomu potřebuji ono "jak to najít", od toho jsou slovníky. Ale "vědět" musím taky.

Tak je tomu nejen s angličtinou, ale s každou lidskou dovedností. Memorování faktů sice může být nepříjemné, ale není tak nesmyslné, jak tvrdí někteří postmoderní rádoby myslitelé, upozorňuje Rudolf Převrátil v souvislosti s článkem, že firma Google bude digitalizovat miliony titulů v univerzitních knihovnách.

V pondělí vyšlo najevo, že britská vláda zakázala zveřejnění oficiální analýzy generálního prokurátora lorda Goldsmithe, vypracované pro britskou vládu, ohledně toho, zda kontroverzní návrh zákona zavést občanské průkazy pro 55 milionů britských občanů bude znamenat porušení jejich soukromí či lidských práv.

Dne 26.11. vydalo ČTÚ Stanovisko k zavádění technologie IP, kde oznamuje, že "Evropská komise v současné době projednává z hlediska regulace problematiku přístupu ke službám, které jsou poskytovány prostřednictvím telekomunikačních sítí, využívajících technologii na bázi internetového protokolu" i ČTÚ formuluje "v současné době svojí představu o regulačních aspektech těchto služeb z pohledu stávající i připravované právní úpravy pro oblast telekomunikací, resp. elektronických komunikací" a žádá odbornou veřejnost o zaslání připomínek. Tento dokument je společným stanoviskem sdružení Internet pro všechny, Zástupci uživatelů internetu ČR a Sdružení obrany spotřebitelů České republiky.

Koka se na území Kolumbie užívala dávno před příchodem španělských kolonizátorů v mnoha sférách života původních indiánských obyvatel. Kolonizátoři nejprve užívání koky zakazovali, ale když se seznámili s jejími pozitivními účinky, jaké měla na indiány pracující v dolech, pěstování koky se velice rozmohlo a stalo se zdrojem velkých zisků farmářů. Indiáni totiž měli při užívání koky větší výkonnost při menších dávkách jídla. K rozvoji pěstování koky pro výrobu kokainu došlo v období vietnamské války, kdy zde byli soustředěni mladí Američané v rámci mírových sborů.

Avram Noam Chomsky (*7.12.1928) je profesorem lingvistiky na Massachusetts Institute of Technology v Bostonu. Jeho celosvětově uznávaná práce v oblasti generativní lingistiky výrazně přispěla k oslabení významu behaviorismu a k vzestupu kognitivních věd. Kromě lingvistických snah je Chomsky znám pro své ostře levicové politické názory a zejména kritiku zahraniční politiky vlád Spojených států. Sám sebe označuje za indeterministického socialistu a příznivce anarcho-syndikalismu.

Když dostal v Britských listech hlas největší Chomského kritik, možná by čtenáři rádi věděli, kdo je ten, koho Horowitz tak nesnáší. Nenabyl jsem dosud pocit, že by o Chomském lidé v Česku měli výraznější povědomí. Rozhovor byl odvysílán na Democracy now! 21. října, tedy zhruba ve stejné době, ze které je Horowitzova přednáška...

přepis rozhovoru v angličtině ZDE

Noam Chomsky: Máme tu vážné problémy. Jedním je téměř totální deziluze, ztráta základů pro demokratickou společnost. Srovnejme řekněme tyto volby s volbami v druhé největší zemi na polokouli, Brazílii. Měli bychom se stydět. Oni tam mají skutečné volby, kde se jedná o problémech a mohou si zvolit nějaké skutečně masově populární organizace. Mohou si za prezidenta zvolit někoho ze svých vlastních řad, člověka, jenž je rolnického původu, z dělnického prostředí, odborový pracovník, bez vyššího vzdělání, ale velmi působivá postava. Přes mnohem větší překážky, než existují zde. Mám na mysli, že zde máme cosi, co nazýváme volby a co je volba mezi dvěma muži, kteří se oba narodili do prostředí s velkým bohatstvím, politickým vlivem, chodili do stejných exkluzivních soukromých škol, stejných elitních univerzit, vstoupili do stejných tajných společností, které vycvičují lidi na členy vládnoucí třídy. Mohou kandidovat, protože jsou podporováni zhruba stejnou koncentrací soukromé moci.

Podíváme-li se blíže na skladbu programového proudu současné televize, shledáme, že se toto médium obrací na svého diváka jako na individualizovaného konzumenta a podobně jako trh spotřebního zboží se ho snaží zahrnout a zaujmout širokou nabídkou rozrůzněného zboží, které by vyhovovalo jeho nejvyhraněnějším potřebám. Ponechme stranou otázku, do jaké míry samo televizní vysílání tyto divákovy potřeby utváří a formuje a ptejme se, jaké potřeby tu vlastně (ať už vznikly jakýmkoli způsobem) máme na mysli. V zásadě je možné říci, že se televize logikou svého vysílacího schématu stále snaží uspokojit divákovu touhu po zábavě a touhu po shromažďování informací.

Britská kulturní komerční stanice Channel Four TV vyvolala hněv náboženských organizací tím, že plánuje dne 25. prosince 2004 v hlavním vysílacím čase od 20.30 vysílat dvouhodinový dokumentární film Kdo napsal bibli? dokazující, že některé části bible jsou nepravdivé a jiné jsou "mistrovským dílem propagandistů". Organizace náboženských nadšenců jsou rozhněvány, že film vytváří záporný obraz křesťanských organizací a argumentuje, že mezi problémy na Blízkém východě a postoji těchto organizací existuje souvislost.

Před mnoha lety vznesl Howard Rheingold, jeden z prvních lidí, kteří pochopili obrovský význam internetu, zajímavou otázku: "Kde bude Knihovna amerického Kongresu, budete-li ji mít v laptopu?" Pro většinu lidí se to tehdy zdálo být nesmyslnou otázkou. Šlo však o to, co později nazvala Frances Cairncrossová "smrtí vzdálenosti".

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Ona a On. Po třiceti letech. "Proč jsi mne přijela navštívit?" ptá se Johan. Marianne, jeho bývalá žena, na tuto otázku, jež Johan vysloví v průběhu filmu hned několikrát, odpoví zcela až v závěru. Její cesta, kterou se rozhodne vykonat, má od prvního okamžiku vážnost. První z odpovědí, jimiž setřásá neodbytnost otázky, je na začátku pouze vyhýbavá: "Nevím." Režisér Ingmar Bergman, který se televizním filmem Sarabanda odhodlal k pravděpodobně poslednímu opusu své tvorby, zjevnému pokračování slavných Scén z manželského života (1973), na podobnou otázku neodpovídá. Mlčí i po třiceti letech.

Ve snaze zabránit daňovým únikům se současná vládní koalice pustila do boje s tzv. šedou ekonomikou. Jedním z trumfů v tomto boji má být také zavedení registračních pokladen s fiskálním modulem. Ty mají umožnit efektivní kontrolu tržeb v maloobchodní síti. Pomiňme, že už dnes nejrůznější vykukové zveřejňují návody, jak tento systém efektivně obcházet. Sám vím nejméně o několika dalších, které zatím nebyly zveřejněny, jistě však na ně také dojde. Problémem je, že celý tento systém je postavený principiálně špatně. Čiší z něj, že byl stvořen od stolu teoretiky, odtrženými od praxe v obchodu.

V česko-rakouských vztazích se stále objevují spory a diskuse týkající se druhé světové války a poválečného období. Na obou stranách přitom chybí dostatečné poznání příslušných historických souvislostí. Je proto velmi dobře, že letos knižně vyšla rigorózní práce mladého historika a politologa Martina Jeřábka zabývající se historií Rakouska v letech 1932 - 1938. Šlo o období, kdy se velice křehká demokracie rakouské republiky proměnila v autoritářský, klerofašistický režim a země vedená ultrakonzervativními politiky se sama připravila na přijetí režimu totalitního-nacistického.

Češi hlavně doplácejí na neznalost svých novinářů a dokonce i některých ekonomů, kteří mají značně matnou představu o tom, co je to vlastně tzv. státní dluh (někteří jej nazývají dokonce dluh České republiky). A pak jsou zbytečně vystrašení. Ve svém článku "Češi DOPLÁCEJÍ na svůj nezájem o rozpočet své země" pan Rusek smíchal jablka s hruškami (a spoustou dalšího ovoce) a uvedl mnoho sice zajímavých faktů, ale bez zjevné souvislosti mezi nimi.

Hlavní téma v tomto roce pátého čísla anarchistického časopisu je trochu netypické -- krajní pravice, čímž ovšem nejsou myšleni neonacisté, ale různí klerikálové, ultrakapitalisté a nacionalisté. Články se zamýšlí nad tím, zda tito "slušní" ultrapravičáci nejsou nebezpečnější než otevření fašisté, i nad tím, kde vlastně končí "extrémní" a začíná "slušná" pravice a jestli vůbec nějaký takový přeryv existuje.

Časopis A-kontra dostanete nejen v undergroundové distribuci či v různých klubech, ale za 20 Kč i na novinových stáncích sítě MediaPrint Kappa.

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.