20. 12. 2004
Povstalecká hnutí Latinské AmerikyKolumbie: násilí, žoldnéři, USA, drogy a revoluceMarek Šimoník
Koka se na území Kolumbie užívala dávno před příchodem španělských kolonizátorů v mnoha sférách života původních indiánských obyvatel. Kolonizátoři nejprve užívání koky zakazovali, ale když se seznámili s jejími pozitivními účinky, jaké měla na indiány pracující v dolech, pěstování koky se velice rozmohlo a stalo se zdrojem velkých zisků farmářů. Indiáni totiž měli při užívání koky větší výkonnost při menších dávkách jídla. K rozvoji pěstování koky pro výrobu kokainu došlo v období vietnamské války, kdy zde byli soustředěni mladí Američané v rámci mírových sborů. |
Zrod KolumbieNa území Kolumbie vypukla v roce 1810 válka za nezávislost, která vyvrcholila v roce 1819 vyhlášením nezávislosti Federativní republiky Velká Kolumbie, jejíž součástí byla i Panama, Ekvádor a Venezuela. V roce 1821 byla schválena ústava a do prezidentské funkce byl zvolen vůdce povstaleckého boje Simón Bolívar. V průběhu několika let se Ekvádor a Venezuela odtrhly a Nová Granada (Kolumbie a Panama) pak od roku 1886 dostala název republika Kolumbie. Počátky násilíPo celé 19. století se v Kolumbii střídaly vlády liberálů, kteří byli zastánci federalismu, a konzervativců, kteří byli zastánci jednotného státního útvaru. Obě skupiny byly značně znesvářené, což mělo za následek vypuknutí občanské války, která vyvrcholila "tisícidenní válkou" v letech 1899 -- 1901, při které bylo zabito 100 000 osob. Násilí se opět rozhořelo v roce 1948, kdy byl zavražděn předák Liberální strany Jorge Eliecera Gaitamo. To vyvolalo v několika městech lidová povstání, která vládnoucí Konzervativní strana tvrdě potlačila a kolotoč násilí vyústil v další občanskou válku, na jejímž kontě zůstal dvojnásobný počet obětí oproti předchozímu konfliktu. Na venkově začaly vznikat pod vlivem komunistů rolnické republiky nezávislé na vládě. V roce 1953 se chopil moci pomocí státního převratu generál Rojas Pinilla, k jehož svržení v roce 1957 se spojili konzervativci s liberály. Ve snaze zabránit dalšímu násilí se obě strany dohodly na vytvoření vlády Národní fronty - systému dělby moci, kdy prezident jmenuje vládu, která se z poloviny skládá z členů vlastní strany a z poloviny ze členů opozice. Stejně se rozdělují i všechny veřejné funkce od nejvyšších státních úředníků až po ty méně významné. Výsledkem tohoto uspořádání bylo zmrazení politického života, protože venkovští rolníci nebo levicové skupiny byli z politického systému fakticky vyloučeni. Z této situace vznikají hlavní povstalecké supiny v zemi. Z bývalých rolnických milicí se rekrutují v roce 1964 komunistické Revoluční ozbrojené síly Kolumbie -- FARC, ve stejném roce vzniká prokubánská Národní osvobozenecká armáda -- ELN a v roce 1967 maoistická Lidová osvobozenecká armáda --EPL. K těmto skupinám pak ještě přibylo začátkem 70. let hnutí 19. dubna -- M-19, které se zkonsolidovalo z nacionalisticko - populistické strany Anapo bývalého Kolumbijského prezidenta Rojase Pinilly. Trvalá válka s partyzány umožňuje armádě spravovat bez jakékoliv kontroly čtvrtinu země a ovlivňovat tak všechna rozhodnutí civilní vlády. Role kokyKoka se na území Kolumbie užívala dávno před příchodem španělských kolonizátorů v mnoha sférách života původních indiánských obyvatel. Kolonizátoři nejprve užívání koky zakazovali, ale když se seznámili s jejími pozitivními účinky, jaké měla na indiány pracující v dolech, pěstování koky se velice rozmohlo a stalo se zdrojem velkých zisků farmářů. Indiáni totiž měli při užívání koky větší výkonnost při menších dávkách jídla. K rozvoji pěstování koky pro výrobu kokainu došlo v období vietnamské války, kdy zde byli soustředěni mladí Američané v rámci mírových sborů. Pěstování koky živí velké množství rolníků. Koka je vhodná pro pěstování v horských oblastech, kde se jiným zemědělským plodinám nedaří, dá se sklízet 3- 4 krát do roka a výkupní cena je několikrát vyšší než u jakýchkoliv jiných plodin. Pěstování alternativních plodin nebo rozvoj jiného zdroje hospodaření je problematické také z důvodu neexistující elektrifikace a velmi špatné dostupnosti horských oblastí. Vláda se změnám často brání s tím , že nechce podporovat v rozvoji narkoobochodníky nebo povstalce. Koka začala získávat rozhodující vliv na dění v Kolumbii od roku 1974, kdy se v Medelínu sešlo několik velkých obchodníků, spolupracujících s pašeráky marihuany do USA, a dohodli se , že přejdou na výnosnější obchodování s kokainem. Zanedlouho se pak kokain stal největším vývozním artiklem Kolumbie. Povstalci z největší guerillové skupiny FARC se většinou na produkci a pašování kokainu nepodíleli, ale udržovali s narkomafií určitý status quo a nechali si od ní platit daň z produkce ve výši 10% - 20% z prodejní ceny. Kromě toho se povstalci "živili" únosy zahraničních diplomatů, vládních úředníků, podnikatelů, ale také venkovských statkářů a překupníků drog. Od roku 1983 začala klesat cena kokainu v důsledku nadprodukce, která zahltila trh v USA. Například v pohoří La Macarena , kde se koka pěstovala a zpracovávala, klesla cena kilogramu kokainové báze, ze 4000$ v roce 1980 na 350$ o deset let později. V oblasti Puerto Boyaca tato situace vedla k tomu, že se místní producenti, kteří už nechtěli platit daň povstalcům, rozhodli založit ozbrojenou milici. K největším přispěvatelům patřili kokainoví obchodníci Pablo Escobar a Rodrigez Gacha, kteří v této oblasti nakoupili půdu a potají toto hnutí začali řídit. Oddíly sebeobrany -- AUC se postupně přeměnily v eskadry smrti, které vraždily nejen partyzány a jejich sympatizanty, ale i rolníky a dělníky, kteří měli spory s majiteli půdy nebo podporovali levici a odborové předáky. V mnoha oblastech je podporovaly i armádní složky. V roce 1982 nastoupil do úřadu prezidenta konzervativní kandidát Belisario Betancur, který chtěl ukončit násilí. Začal vyjednávat s povstalci o příměří a sliboval, že v zemi provede reformy a zruší systém vlády národní fronty . Většina povstalců, včetně FARC nakonec k jednání přistoupila a založili volební stranu Vlastenecký svaz -- UP. Okamžitě se však stali terčem útoků AUC, kteří nechtěli, aby zástupci povstalců měli účast na legální politice, byli proti mírové dohodě i proti vyjednávání. Do voleb konaných roku 1986 bylo zabito okolo 300 představitelů vystupujících za UP, přesto se do parlamentu dostali dva zástupci UP. Kvůli pokračujícím útokům eskader smrti se povstalecké skupiny FARC a ELN od roku 1987 opět vrátily k otevřenému boji a stáhly se do ilegality. V oblasti Puerta Boyaca získávaly paramilitantní oddíly významnou politickou podporu i finanční příspěvky například od Texas Petroleium Company či Sdružení křesťanské mládeže. Od roku 1985 se podílely na ochraně kokainových laboratoří. Přitom spolupracovaly i s armádou , která jim dodávala zbraně nebo je využívala jako předvoj při operacích proti FARC. V létě roku 1989 americká a izraelská média informovaly o skutečnosti, že se na výcviku paramilitantních jednotek drogových bossů podílejí i zahraniční žoldnéři, zejména Izraelci. Vyšlo najevo, že kolumbijská vláda o těchto lidech věděla a že tito izraelští instruktoři měli kontakty se soukromou bezpečnostní agenturou tehdejšího ministra obrany generála Botera. V pokračujícím boji v 90. letech se FARC a ELN značně odklonily od svých ideálů . V některých oblastech začaly otevřeně spolupracovat s místními větvemi narkomafie, začaly likvidovat své bývalé spojence, kteří se vzdali násilí. Mnohde masakrovaly vesničany, aby je odradily od spolupráce s vládou, nebo podobně jako AUC, jenom za to, že žili na území ovládaném nepřítelem. Role USAUSA se v Kolumbii velice výrazně angažují a poskytují kolumbijské vládě velké finanční injekce po mnoho let. Ty jsou však určeny z velké většiny na nákup zbraní a vojenské techniky pro armádu a policii nebo na ničení kokových plantáží. Tato aktivita USA souvisí s jejich zahraniční politikou v období studené války, kdy se snažily eliminovat všechna ohniska komunismu. Vládní představitelé USA a Kolumbie od počátku obviňovali levicové povstalecké skupiny z obchodování s kokainem a těsnou spoluprací s drogovými kartely. Obsazení justičního paláce v Bogotě povstaleckou skupinou M -- 19 v roce 1985 bylo zdůvodňováno snahou medelínského kartelu o přerušení soudního projednávání extradice drogových bossů do USA. Ignorována byla praxe povstalců z ELN v 70. a 80. letech, kdy na svých územích pěstování koky zakazovali, a popravovali rolníky, kteří tento zákaz porušovali. Tato politika však umožňovala spojit zlo komunistické ideologie z pralesa Jižní Ameriky s mnohem přesvědčivějším zlem drogovým, které je pro americké voliče zlem výrazně hmatatelnějším a tím také populárnějším, z čehož plyne snadnější uvolňování finančních prostředků kongresem i možnost určitého ospravedlnění činnosti paramilitantních skupin. Současnost -- kolotoč násilí pokračuje22. listopadu se setkali George Bush a Alvaro Uribe na summitu v Cartageně, kde hodnotili americkou pomoc Kolumbii ve výši 3.93 miliard dolarů v letech 2000 -- 2005. Kolumbie se tak stává po Izraeli, Egyptu a Iráku největším příjemcem americké zahraniční pomoci. Z této sumy šlo 80% finančních prostředků na armádu, policii a na protidrogový program, spočívající v ničení kokových polí. Toto ničení vyvolává obrovskou nevoli rolníků, protože je prováděno leteckým postřikem vzdušnými herbicidy, které kromě koky likvidují i běžné zemědělské plodiny, které rolníci pěstují pro vlastní obživu. Navíc existují obavy z vážného poškození lidského zdraví působením těchto látek. Ačkoli současný prezident Kolumbie Álvaro Uribe Vélez, který v zemi vládne od srpna 2002, opakovaně slibuje, že proti násilí zakročí a ukončí řádění guerillových skupin, krize se v mnoha ohledech spíše prohlubuje. Podle prohlášení Kolumbijské komise právníků bylo v roce 2003 v zemi zabito 6 335 lidí -- 17 denně -- v rámci sociopolitického násilí. Z tohoto počtu bylo 3 905 lidí zabito v nevojenských situacích : v jejich domovech, na ulici nebo v práci. 7.77% civilistů bylo zabito vládními jednotkami, 69.34% paramilitantními jednotkami a 22.89% jednotkami povstalců. Civilisté často nejsou jen náhodnou obětí boje o území a ekonomické zdroje, ale jejich utrpení je záměrné a cílené. Častým cílem násilí jsou také ženy. V průběhu loňského roku bylo nad rámec vojenských střetů zavražděno více než 220 kolumbijských žen. Počet usmrcených žen navíc v posledních letech stále roste. Sexuální násilí a zneužívání žen v Kolumbii má mnoho forem a představuje součást bojové strategie. Znásilňování žen je pácháno jednak jako účinný způsob mučení, a také je prostředkem k ponížení a zahanbení nepřítele. Ozbrojenci často znásilňují a páchají další zločiny včetně mrzačení žen v rámci taktického zastrašování obyvatelstva a k zamezení jeho spolupráce s guerillovými skupinami. Naopak guerillové oddíly usilují o kontrolu života místních obyvatel. V oblastech, které se jim podařilo ovládnout, zavádějí svá pravidla chování, zákazy vycházení či různé tresty včetně mučení a zabíjení. Součástí taktiky všech ozbrojených skupin jsou čistky žebráků, zlodějů, prostitutek, gayů a lesbiček či HIV pozitivních lidí s cílem "nastolit pořádek". Součástí politiky omezování násilí má být existence sítě 2.5 milionu informátorů , kteří mají vládním silám poskytovat informace o činnosti rebelů. Jedním z výsledků je masové zatýkání civilistů, mezi nimiž jsou vůdci občanských spolků, ochránci lidských práv, odboráři a neozbrojená opozice. V roce 2003 bylo zatčeno 4 846 lidí za účast na odboji, z nichž byla většina postupně propuštěna kvůli nedostatku důkazů. Za poslední dva roky bylo v Kolumbii zavražděno nebo zmizelo 33 aktivistů boje za lidská práva. Nemalou měrou k tomu přispěl sám prezident Uribe, který organizace zabývající se ochranou lidských práv obviňoval z obrany teroristů a z kolaborace s povstalci. Mírová jednání ?V současné době probíhají mezi vládou, povstalci a paramilitantními jednotkami další mírová jednání. Vláda propustila 23 vězněných členů FARC a očekává podobné vstřícné kroky od povstalců. Ti zadržují přibližně 1 600 rukojmích včetně 3 amerických občanů a prezidentské kandidátky Ingrid Betancourt. Rebelové s FARC však požadují propuštění několikanásobně většího počtu svých vězněných členů. Od května letošního roku probíhá vyjednávání s paramilitantními AUC o složení zbraní 1 500 jejich příslušníků. Problémy vyvstávají v otázce, kdo nahradí ozbrojence z AUC v jimi spravované oblasti. Vláda slibuje všem ozbrojencům, kteří složí zbraně, beztrestnost. S tím nesouhlasí kolumbijští ochránci lidských práv, kteří poukazují na to, že někteří velitelé AUC spáchali zločiny proti lidskosti. Navíc někteří z největších obchodníků s kokainem, kteří jsou mimo jiné v USA na seznamech nejhledanějších zločinců, si nedávno koupili velitelské funkce v AUC v naději , že budou zahrnuti do vládní amnestie vyplývající z případného příměří. Probíhající mírová jednání nebrání oběma skupinám v páchání dalších masakrů. V červnu FARC zavraždili 34 sběračů koky za kolaboraci s AUC. V několika vesnicích blízko Ekvádorsko -- Kolumbijské hranice 8. listopadu jednotky AUC zmasakrovaly okolo stovky vesničanů a sběračů koky. Podle očitých svědků byly oběti svázány, mučeny a poté oběšeny nebo rozsekány a rozřezány mačetami a motorovými pilami. ZávěrZ uvedených skutečností je zřejmé, že dosavadní přístup k řešení situace v Kolumbii je neúčinný. Americká finanční podpora, především represivních složek, zvýšení bezpečnosti obyvatelstvu doposud nepřinesla. Tvrdá perzekuce pěstování tradiční koky bez ekonomicky výhodných a dlouhodobě udržitelných substitučních programů bude nadále málo účinná. Je také otázkou, zda plné vymýcení této plodiny bude také ku prospěchu nejchudších obyvatel, kteří jsou závislí na její výživné hodnotě, která převyšuje všechny ostatní zemědělské plodiny i na jejích léčebných účincích. Rovněž malá dostupnost vzdělání ve venkovských oblastech a minimální vynutitelnost práva pomáhá doplňovat řady ozbrojených skupin. Neutěšená situace v Kolumbii vyžaduje komplexní přístup a lékem těžko může být doposud praktikovaná represe. Nemalou měrou ke zlepšení situace mohou pomoci i vyspělé země uvolňováním obchodních bariér, částečným odpouštěním dluhů a uváženou humanitární podporou. Literatura:
|