I had heard so much about Balabanov's most recent film, Gruz 200 (Náklad 200, Russia 2007. I read about it in Russian Newsweek about a year ago, even before it was released. And everyone, everywhere just talked about how it was so violent and so horrific, how could someone make a film like that, furthermore it's not true! It shows Russia as a nightmare world, we can't have people think that about us! Before you raise your eyebrows, it's true. Russia is not nearly as terrible as the world that Balabanov created in this film. Though... in fact the film was based on real events...

Formálně a stylisticky se Gympl (2007, Česká republika) nevymyká z kánonu docela běžných současných českých filmů -- filmově tedy nepřináší nic nového, tvůrčím způsobem objevného. Jako by se čeští filmoví tvůrci obávali vytvořit dílo, které by bylo umělecky náročné -- české "plebejské" publikum by na ně nešlo? "Musíme točit v přijatelných, konvenčních parametrech." ? O to víc je zajímavé, jak i ve Vorlově snímku Gympl znovu, jako už v mnoha českých filmech z poslední doby, vypovídá o současnosti příběh.

Překvapivě pomalou, až nudnou expozici má nejnovější Hřebejkův film Medvídek. Konečně, až tak po půlhodině, se v něm začínáme dozvídat, o co jde. Podobně jako třeba v Horem pádem či v Krásce v nesnázích splétají Hřebejk a Jarchovský dohromady několik narativů. Hrdiny jsou dnešní čtyřicátníci, příslušníci Hřebejkovy generace. Je tomu, jako by Hřebejk s Jarchovským před začátkem práce na scénáři uvažovali o tom, co jako téma jejich filmu nejvíc potáhne. A pohledem kolem sebe, kdy asi viděli rozpadlé manželské vztahy své mediálně establishmentové, pražské, postkomunistické generace, usoudili, že nejdůležitější v této, jejich fázi života je právě manželské partnerství a jeho krize. (Je tomu skutečně tak? Nic jiného tito lidé ze své země asi neznají, anebo to nepovažují za dostatečné nosné jako námět pro film.)

reakce na zveřejnění korspondence předsedy kontrolního výboru Sněmovny Vladimíra Koníčka a ministra životního prostředí Martina Bursíka

Pane premiére Topolánku, v průběhu minulého roku jste v mediích ujistil veřejnost, že „z tohoto zařízení nevychází naprosto žádné záření“ (mluvil jste o radaru), opakovaně pak tvrdíte veřejnosti, že se nemá čeho bát, radar je pro lidské zdraví naprosto neškodný. Zaručil jste se občanům této země, že vládní komise zodpovědně zjistila, že hodnoty parazitního vyzařování radaru nemohou představovat nebezpečí pro občany v okolí, protože jsou přesně stanoveny a ověřeny – a řekl jste národu, že kdyby se ukázalo, že může dojít k ohrožení zdraví, okamžitě jednání o radaru zastavíte.

Radar v Brdech - klíčové argumenty TÉMA BL

Jan Neoral: Panu premiérovi Topolánkovi, od občana České republiky ZDE

28. 7. 2007 Štěpán Kotrba: Premiére, lžete. A Britské listy mají důkaz. ZDE

Vyměnil jsem si maily s Ondřejem Neffem, po jeho korespondenci s Jakubem Rolčíkem, který protestoval, že Neff bez důkazů obviňuje protiradarové aktivisty ze závislosti na arabských a ruských penězích. Myslím si, že je velmi důležité nedémonizovat politické oponenty. Ondřej Neff má stejně intenzivní starost o budoucnost České republiky jako protiradaroví aktivisté. Je stoupencem umístění amerického radaru v ČR nikoliv z nějaké zlé vůle či snad v důsledku příslušnosti k vládnoucímu establishmentu, ale prostě proto, že se velmi obává - z hlediska protiradarových aktivistů jistě iracionálně, aby se České republika opět neoctla v zájmové sféře Ruska. Prostě dospěl na základě svých zkušeností a úvah k jinému řešení než protiradaroví aktivisté. Respektujme jeho právo na vlastní názor, který by ovšem neměl být podporován nepodloženými argumenty, jako že jsou protiradaroví aktivisté placeni "z arabských zemí či z Moskvy".

Pro Neffa existuje pouze jediná dichotomie: buď s Ruskem, nebo s USA, a proto volí "spojenectví" s USA. Je to postoj pochopitelný, vyvolaný traumatickou zkušeností života v komunismu a uplatňováním řešení z minulosti na dnešní, daleko nepřehlednější svět.

tisková zpráva

Američtí protiváleční aktivisté a intelektuálové poslali otevřený dopis Condoleeze Ricové při příležitosti její cesty do Prahy

Newyorská organizace Campaign for Peace and Democracy odeslala v pondělí 7. července otevřený dopis americké ministryni zahraničí Condoleeze Ricové dopis protestující proti navrhované americké radarové vojenské základně v České republice. Ricová má tento týden přicestovat do Prahy a podepsat tam smlouvu umožňující výstavbu této základny, přestože smlouva nebude finalizována, dokud ji český parlament neratifikuje. Více než dvě třetiny českého obyvatelstva se staví proti radaru a parlament je v této věci rovnou měrou rozdělen.

Níže uvedený dopis podepsalo 87 osob, včetně Normana Birnbauma, Noama Chomského, Ariela Dorfmana, Bruce Gagnona, Thomase Harrisona, Douga Irelanda, Joanne Landyové, Jesse Lemische, Scotta McLemee, Jennifer Scarlottové, Stephena Shaloma, Mary Beth Sullivananové, Meredith Taxové, Cornela Westa, and Howarda Zinna. Celkový seznam signatářů je uveden v dopise.

A Press Release

Anti War Activists and Intellectuals Send Open Letter to Secretary of State Condoleezza Rice on the occasion of her trip to Prague: "We Protest against the U.S. Radar in the Czech Republic"

NEW YORK, N.Y., July 7, 2008 The New York-based Campaign for Peace and Democracy sent an open letter today to Secretary of State Condoleezza Rice protesting the proposed U.S. radar military base in the Czech Republic. Ms. Rice is scheduled to arrive in Prague this week to sign a treaty providing for the base, though the treaty will not be finalized until the Czech parliament ratifies it. More than two thirds of the Czech population opposes the radar, and the parliament is evenly divided on the issue.

For more details, see the text of the open letter below. It was signed by 87 individuals, including Norman Birnbaum, Noam Chomsky, Ariel Dorfman, Bruce Gagnon, Thomas Harrison, Doug Ireland, Joanne Landy, Jesse Lemisch, Scott McLemee, Jennifer Scarlott, Stephen Shalom, Mary Beth Sullivan, Meredith Tax, Cornel West, and Howard Zinn. The full list of signatories is at the end of the letter.

Tu knihu, která vznikla během marného, čtyři roky trvajícího boje českých občanů proti zpupnosti vlád České republiky, věnují autoři všem, kteří jsou odsouzeni bydlet v Brdech. Tu knihu věnují autoři všem, kteří v protestech proti stavbě amerického radaru vytrvali až dodnes i těm, kteří si řekli, že "tam nahoře to rozhodnou zase - bez nás" a rezignovali na zodpovědnost svých politiků ještě dřív, než je definitivně rozhodnuto. Tu knihu věnovali autoři zejména těm, kteří i nadále chtějí být nikoliv poddanými nějaké velmoci (ať z východu či ze západu), ale i nadále hrdými občany hrdého státu uprostřed hrdé, ale moudré Evropy s hrdou, moudrou a svým občanům odpovědnou vládou. Tu knihu věnovali autoři občanům žijícím v České republice i občanům Spojených států amerických padlým ve válkách pod falešnými záminkami v různých džunglích, stepích a pouštích světa . Protože válka proti lidem se nedá vyhrát arogancí ani radary a raketami. Mír se nedá přinést v pumovnicích strategických bombardérů.

Tu knihu věnují autoři Condoleeze Rice na památku na Českou republiku.

Společně proti základně - plné znění knihy PDF

Chtěl bych vám sdělit šokující zážitek ze sledování ranního vysílání ČT1, píše Jaroslav Polák. V 6.20 až 6.30 byly hosty ranního vysílání pan Tamáš a pan J. X. Doležal. Zaujatost paní moderátorky vůči panu Tamášovi byla naprosto zjevná. Například se s urputnou "investigativností" ptala, na jaké jídlo se pan Tamáš nejvíce těšil při ukončení hladovky. To je opravdu tak investigativně důležitá otázka, že zvážím, jestli bych neměl platit o 100% vyšší koncesionářský poplatek. Myslím, že by čtenáři měli zhlédnout tento "rozhovor" ze záznamu.

V úterý ráno při snídani ve středostavovském, vzorně zařízeném penzionu v kopcích nad Karlovými Vary nás přerušila majitelka a udělala nám přednášku o tom, že dnes přijíždí do České republiky americká ministryně zahraničí Condoleeza Ricová podepsat smlouvu o radaru, kterou nechce většina českého obyvatelstva a vláda pro její uzavření nemá mandat. "Ale ono se jim to vymstí, nebude to požehnané," zdůraznila majitelka penzionu a řekla, že prostě Američany v ČR nechce.

Přišlo mi to jako zajímavá věc. Když už se bouří i středostavovští majitelé bohatých vil, když už i u nich je vztah Češi-Američané nenávratně poškozen, došlo zjevně k něčemu opravdu hlubinnému. Američané si asi neuvědomují, jak těžce ztraumatizovali český národ svým agresivním, nedemokratickým a sobeckým přístupem supervelmoci.

Ve středu 9. července proběhne ve Štrasburku setkání europoslanců na téma umístění prvků hvězdného štítu USA ve střední Evropě.

Kromě několika europoslanců na setkání vystoupí také Giorgio Schultze z kampaně Evropa pro mír a Jan Tamáš z Humanistického hnutí, který bude europoslance informovat o silném nesouhlasu české veřejnosti s plánem USA a předá jim více než 130 000 podpisů pod online peticí www.NechciRadar.cz.

Setkání se koná den poté, co má být mezi českou a americkou vládou podepsána hlavní smlouva o umístění základny. "V době, kdy bychom měli usilovat o prohloubení integrace s našimi evropskými sousedy a o utváření společné obrany, podepisuje naše vláda bilaterální smlouvu s USA, ke které má spousta členských zemí EU výhrady", říká Jan Tamáš. "Záměr umístit prvky Národní protiraketové obrany USA v ČR a Polsku nebyl na půdě EU projednán a Evropa se nevyjádřila. V mnoha evropských zemích probíhají protesty proti tomuto hvězdnému štítu, který ohrozí bezpečnost celé Evropy tím, že ji postaví do první linie v případném válečném konfliktu."

Předpokládá se, že na setkání bude přijata deklarace europoslanců k tomuto tématu. Setkání, které je otevřeno médiím, se uskuteční 9.7. v 16 hodin ve Štrasburku v Evropském parlamentu, budova LOW, místnost s2.1.

Z častých rozhovorů se studenty a studentkami českých vysokých škol během mých pravidelných vyučovacích pobytů každé jaro v ČR v rámci programu EU Erasmus/Socrates a z diskusí ve vysokoškolských seminářích jsem nabyl dojmu, že mladé ženy v České republice nutně dříve nebo později udělají revoluci. Mnohé z nich jsou totiž daleko vnímavější, otevřenější, citlivější a inteligentnější než jejich kolegové mužského pohlaví stejného věku, kteří kolem dvaceti setrvávají stále ještě v chlapectví a většinou dost silné infantilitě. (To se pak v pozdějším věku u nich zřejmě rovnou převrátí v autoritativní, patriarchální otcovství, někdy provázené brutalitou, které skrývá slabost -- zřejmě víceméně tak, jak to zaznamenává většina českých hraných filmů, vzniklých po roce 1989.)

Všeobecně řečeno, politika je ošemetná věc. Z tohoto důvodu se mnoho lidí často rozhodne se jí úplně vyhýbat. V posledních letech vzniklo tolik filmů, které jsou šarmantní a zajímavé a zůstávají pevně v oblasti osobních vztahů. A samozřejmě, na to si nikdo nemůže stěžovat. Tento moderní humanitární přístup a populární psychologie lidi velmi baví a dobře se prodává V nejlepším případě to dokáže být nesmírně tragické a krásné. Ale, bohužel, není možno se omezovat pouze na tento segment života. Někdy se lidé v určité zemi střetnou s jinými lidmi, někdy začnou být problematické zákony, někdy jsou intimně osobní vztahy ovlivněny mezinárodní politikou. A pak to vede filmaře k tomu, aby váhavě vstoupili do minového pole, jímž je politilka. Ve filmu The Visitor (Návštěvník) učinil Tom McCarthy tyto kroky.

In general, politics is a tricky business. For this reason many people often decide to avoid it altogether. There are so many films from recent years that are charming and interesting, and remain firmly in the realms of the personal. And of course there is no reason to complain about that. This modern humanitarianism and pop-psychology is all very enjoyable and sells very well. At its best it can be extremely tragic and beautiful. But sadly, we can't limit ourselves to just this segment of life. Sometimes people in a country clash against each other, sometimes laws become problematic, sometimes the intimately personal is affected by international policy. And then, film-makers are inspired to step tentatively into this minefield that is politics.. In The Visitor, Tom McCarthy makes these steps.

ČTK│ Ekologická studie o americkém radaru, kterou si loni nechala vypracovat česká vláda, je použitelná pouze orientačně. Těsně před návštěvou americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, která přijede v úterý smlouvu o postavení radaru podepsat, to připustil ministr životního prostředí a vicepremiér Martin Bursík (SZ). Jeho odpověď na dotaz komunistického poslance Vladimíra Koníčka zveřejnil server tyden.cz.

Dotaz předsedy kontrolního výboru Paralmentu Vladimíra Koníčka (KSČM) ZDE

Politické grémium ČSSD konstatuje, že přes nesouhlas drtivé části českého obyvatelstva hodlá předseda české vlády Mirek Topolánek podepsat se státní tajemnicí USA Condoleezou Riceovou smlouvu o vybudování amerického radaru v České republice. Tento krok je činěn vládou, která je od počátku nelegitimní díky způsobu využití policejních složek ke změně možného výsledku voleb, i k nákupu politických přeběhlíků ze strany nejsilnější opoziční strany.

Kvůli základně by mělo být vykáceno zhruba 20 hektarů lesa, na 85 hektarech by měl les "prořídnout". Vyplývá to ze čtyřstránkové "informační zprávy", kterou dnes na tiskové konferenci zveřejnil vicepremiér a ministr životního prostředí Martin Bursík (SZ). Bursík přiznal už dříve v odpovědi na dotaz předsedy kontrolního výboru Sněmovny Koníčka, že zprávy o radaru, které produkovala vláda, jsou zavádějící, neboť "experti měli kusé informace". Nikdo se ovšem už nezeptal ministra, jak kusé ty informace byly, když experti i představitelé armády ubezpečovali politiky, novináře i občany , že "radar neškodí" a sám premiér prohlásil, že pokud by se prokázala škodlivost radaru na životní prostředí, tak by smlouvu nepodepsal... Jelikož Bursíkovi ani nikomu jinému nevadí metr vysoký a metr široký žiletkový zátaras okolo celého vrcholu kopce, o vlivu radaru na životní prostředí s ním dál nemá smysl hovořit.

Nutno podotknout, že oni vládní "experti", ministři i česká generalita měli méně informací, než lze nalézt na amerických vládních webech. Ty co měli, nepochopili a spletli si průměrný výkon se špičkovým impulsním, spletli si i další údaje. Chce se říci, že nevěděli nic. Ty informace, které Američané sami zveřejnili - vzhledem k přísným americkým předpisům v oblasti ochrany životního prostředí a obyvatel, potvrzují ty nejčernější obavy brdských obyvatel.

Radar v Brdech - klíčové argumenty TÉMA BL

Registr dlužníků, který si pro vzájemnou informovanost zřídili bankovní i nebankovní poskytovatelé úvěrů, registruje v Česku už 4,7 milionů lidí, tedy polovinu populace. Celkový dluh podle tohoto registru dosáhl ke konci roku 2007 výše 827,5 miliardy korun. Lidé, kteří v konečném součtu dluží tuto pohádkovou částku, si půjčili na nákup dovolené, moderního spotřebního zboží, ale i na to, aby zajistili jednu ze základních lidských potřeb – bydlení. Výsledkem nezřídka bývá dlužní past, která zejména pro chudé může znamenat totální zbídačení, v extrémních případech i sebevraždu. Mnoho půjček představuje pouze draze vykoupený odklad – slouží pouze k tomu, aby se z nich zaplatily starší dluhy. I pro ty, kteří jsou schopni úvěry splácet, představuje zadlužení smyčku utaženou kolem krku, která rozhodujícím způsobem omezuje jejich svobodu, tlačí je k disciplíně a zužuje život na přikázání z písně bratislavské hiphopové skupiny H16: „Zarábaj keš!“

Při posuzování vztahu Romů k penězům je třeba mít na paměti jejich postavení a jeho historické příčiny. Po staletí přetrvává pozice Romů jako věčných štvanců, kterým se bránilo usazovat se, vlastnit půdu a provozovat řemesla. Kdykoli se mohli stát terčem beztrestné násilné zvůle. To způsobilo, že jako strategie přežití se osvědčila spíše vzájemná soudržnost a mobilita než dlouhodobé plánování, postavené na usilovné práci a hromadění majetku. Kvůli zkušenostem holocaustu za druhé světové války a přetrvávajícím předsudkům většiny se i dnes valná část z nich cítí v roli nedobrovolného výsadku na území nepřítele, kde musí neustále bojovat o přežití.

V úterý 8. července přiletí do Prahy ministryně zahraničních věcí USA Condoleeza Rice. Má zde podepsat smlouvu o radaru a to i přes fakt, že drtivá většina obyvatel České republiky si vybudování americké základny na českém území nepřeje a žádá referendum. Radar nemá podporu ani u české veřejnosti, ani v parlamentu, kde vláda spoléhá na hlasy přeběhlíků. NATO nemá k projektu jasný postoj a Evropa se dosud nevyjádřila, tvrdí tisková zpráva iniciativy Ne základnám.

• Odpůrci americké základny se sejdou v úterý 8. 7. 2008 v 18:00 "pod vocasem" na Václavském náměstí.. Po demonstraci se protestující vydají z Václavského náměstí k rezidenci amerického velvyslance. Pochod povede přes Můstek, Malostranskou a Chotkovy sady.
• Příznivci amerického radaru mají být v úterý 8. 7. 2008 už od 15:00 před Černínským palácem - sídlem ministerstva zahraničních věcí , kde bude podepsána dohoda o radaru mezi Českou republikou a USA. Americké vlajky, symboly a transparenty podle organizátorů vítány...
• V úterý 8. 7. 2008 13:00 v Lidovém domě, Steinerův sál, Hybernská 7, je přednáška ruského experta na otázky protiraketové obrany, náčelníka sekce mezinárodních dohod ruského ministerstva obrany Jevgenije Bužinského na téma na téma Ruský pohled na protiraketovou obranu.
• Od úterý 8. 7. 2008 v hotelu Hilton, Pobřežní 1, Praha 8 začíná třídenní konference Generálního štábu Armády České republiky o protiraketové obraně. Měl by se jí zúčastnit i šéf americké protiraketové agentury MDA Henry Obering. Vyloučena není ani přítomnost ministryně zahraničí Condoleezy Riceové. Konference by se měl zúčasnit i zástupce ruského ministerstva obrany. Konference prý "není pro novináře", ani žádná tisková konference se nebude konat... - prostě vrchol otevřenosti.

Zatím uveřejněné informace o jejím pobytu v ČR ukazují na to, že nesetká. Jaké jsou vlastně mezinárodně-politické konsekvence tohoto „nekroku“? Není to pro zemi, která letos žije v „osmičkovém“ roce neblahého vpádu vojsk varšavské smlouvy v roce 1968 něco nedůstojného? Není to jak pro Česko, tak i pro USA v „osmičkovém“ roce výročí vzniku samostatné ČSR něco, co svědčí o, řečeno kulantně diplomaticky, o „parciálnosti“ demokracie v současné ČR a v současných USA?

Piro Milkani (nar. 1939), který vystudoval v letech 1959-1965 pražskou FAMU, tedy v době, kdy z ní vyšli nejvýznamnější čeští filmoví tvůrci všech dob, dokázal svým nejnovějším filmem Smutek paní Šnajderové (Česká republika, Albánie, 2008), že se na pražské FAMU nic nenaučil. Katalog karlovarského festivalu o Milkanim praví, že natočil "24 hraných filmů a desítky dokumentů". Možná to vypovídá o celkové úrovni albánského filmu, nevím. Třeba jsou všechny jeho předchozí filmy dobré a jen toto se mu "nepovedlo". Nepovedlo se to však zcela spektakulárním způsobem.

Aotearoa - jak Nový Zéland nazývají Maorové, původní obyvatelé tohoto ostrova, kteří vlastně vůbec nejsou původními obyvateli Nového Zélandu. "Země dlouhého bílého oblaku". Maorové připluli na Nový Zéland někdy v období mezi devátým až čtrnáctým stoletím a během několika desetiletí naprosto vyhladily opravdu původní obyvatele mori mori.

A jelikož boží mlýny melou docela rychle , tak se okolo roku 1769 anglická monarchie rozhodla vypravit objevitelskou výpravu pod vedením Kapitána Cooka s cílem nalézt takzvaný Terra Austrálie - neznámý jižní kontinent, o jehož existenci se spekulovalo už za časů Ptolemaia.

Pro prezidenta George W. Bushe a jeho neokonzervativní kotérii bylo věcí cti, aby s režimy, které se jim nelíbily, jednali tvrdě a ne s diplomatickým pochlebováním. Roku 2002 odsoudil Bush ve své Zprávě o stavu Unie „osu zla“ – skládající se z Iráku, Íránu a Severní Koreje – a oznámil, že Spojené státy nebudou s těmito režimy jednat, ale usilovat o jejich odstranění.

Krátce potom Bush odvolal rámcovou dohodu z roku 1994, kterou vyjednala Clintonova administrativa se Severní Koreou, na což tato země odpověděla opětovným spuštěním svého jaderného reaktoru a ukončením spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency, IAEA). Spojené státy poté odmítly dvoustranná jednání se Severní Koreou a požadovaly, aby veškeré diskuse probíhaly v rámci takzvaných šestistranných jednání (Spojených států, Severní Koreje, Jižní Koreje, Číny, Japonska a Ruska) jako jediné formy kontaktu.

Konečně jsem narazil na snímky, kde se dramaturgický výběr moc nepovedl - a asi nestojí za to s nimi příliš ztrácet čas. Film, z kterého jsme v neděli asi po hodině a čtvrt odešli, se jmenoval Gomorra (Itálie 2008, režie Matteo Garrone), festivalový program praví, že je to "brutálně syrová freska o cestách, jakými neapolská camorra ovládá život lidí".

Že jím je, říká výslovně Vivien Sternová z Mezinárodního střediska vězeňských studií při King's College v Londýně a dodává: "Spojené státy jsou zemí, která se rozhodla nesledovat normální západní přístup /pokud jde o míru věznění/" -- přičemž nemá ani tak na mysli známé případy Abu Ghraib a Guantánamo, jako celý současný systém amerického vězeňství a výkonu trestu.

Mimochodem, pokud jde o Guantánamo: soud má právě rozhodnout, je-li v případu Jemence Salima Ahmeda Hamdana, bývalého řidiče Usámy bin Ládina, relevantní námitka obhajoby, že je mentálně neschopen své obhajoby, protože podmínky jeho "života" -- tráví nejméně 22 hodin denně na samotce, v cele 2,6 x 4 m, v níž jí, myje se a chodí na záchod -- jej učinily nepříčetným.

Motto: "Německé loupežné tažení skončilo u Stalingradu, německá porážka začíná u Kurska." Paul Carell

Před 65 lety, v pondělí 5. července 1943, zahájila hitlerovská armáda operaci "Citadela", poslední velkou německou ofenzívu až do konce druhé světové války na sovětské frontě. Měla napravit důsledky porážky u Stalingradu začátkem téhož roku, která otřásla třetí říší a jejím vedením. V hlavním stanu došlo k těžké krizi důvěry mezi generalitou a Hitlerem. Zatím co generalita se snažila dokázat, že za všechny neúspěchy nese odpovědnost především Hitler, ten sám jí přestal důvěřovat. Generalitu začal posuzovat podle polního maršála Pauluse, který kapituloval a nezastřelil se a vytýkal jí, že jej klamou, kde jen mohou. Drtivé kritice se nevyhnul ani polní maršál von Manstein, kterého chtěl vystřídat jako neschopného vojáka. Přitom tento nejschopnější německý vojevůdce se zatím snažil odvážnými a rychlými manévry zabránit zhroucení celé jižní části východní fronty.

Velké peníze mají, vždycky, zdá se podstatný vliv na konečný tvar filmového díla. Ve svém nejnovějším historickém velkofilmu o hraběnce Báthoryové zachoval Jakubisko základní rysy své poetiky, jejímž prostřednictvím svědčí o divokosti člověka, ale peníze z fondu Eurimage zřejmě soustředily jeho mysl. Vizuální motivy jsou disciplinovaně podřízeny tradičně vedenému velkofilmovému ději. Snímek má feministické vyznění: mocná, vlivná a energická hraběnka Báthoryová (Anna Friel, anglická herečka, která hrála královnu Alžbětu) se stane obětí mužských spiknutí, především hraběte Thurza, který touží po jejím majetku i po jejím těle a nakonec ji zničí, matejek získá, silnou ženu si však nepodrobí.

Dopustím se asi v této poznámce urážlivé národnostní stereotypizace. Různé národy, připadá mi, si vypěstovaly různý druh organizačních schopností, pořádku a předvídavosti. Proč například, jsou čeští návštěvníci v Británii vždycky tolik překvapeni, že anglické a skotské vesnice jsou úpravné? (Přitom v ulicích anglických měst bývá obrovský nepořádek, odpadků daleko víc než v městech českých.) Proč jezdí německé vlaky na čas a české ne?

Řekl bych, že na škále zorganizovanosti je Česká republika někde tak uprostřed. Velké veřejné akce, jako je např. v ČR karlovarský filmový festival, bývají na Západě (Cannes) dokonale zorganizovány. V ČR je to všechno tak napůl, víceméně to funguje, přesto však vznikají chyby a nedomyšlenosti. Proč to čeští organizátoři a programátoři nedokážou myšlenkově dovést do perfektního stavu? Cynik by řekl - šlendrián.

Když se ve své moudrosti oproti předchozím létům na karlovarském filmovém festivalu rozhodli od soboty v přízemí hotelu Thermal nehorázně vybírat poplatky za návštěvu záchoda (přitom jde jediný záchod v blízkosti restauračního zařízení), zaútočili tak na ženské účastníky festivalu. Ty to mají při takovýchto akcích vždycky těžké - na každé dámské toaletě je skoro permanentní nekonečná fronta až ven.

Normálním, slušným přístupem k dámám by bylo dát k dispozici větší množství toalet než mužům; zpoplatněním silně užívaného záchoda v přízemí hotelu Thermal vedení festivalu? či hotelu? geniálním způsobem přispělo k prodloužení dámských front.

Gratulujeme, pane Bartoško.

Britské listy, jako každoročně, jsou i letos přítomny na filmovém festivalu v Karlových Varech. Je to pořád stejná historie: Vynikající výběr filmů, nesmyslné "celebritální" informace, které přinášejí česká média, a poněkud nedostatečná infrastruktura pro normálního diváka.

Řadový divák si zakoupí festivalovou akreditaci za 1000 Kč, která ho opravňuje k získání vstupenek na tři představení denně. Jakmile ty peníze vydá, zjistí, že je svým způsobem vyhodil do vzduchu. Zamluvit si předem vstupenky na další den prostřednictvím esemesek v 7 hodin ráno předchozího dne nelze, protože už úderem sedmé, kdy je předprodej zahájen, jsou vstupenky záhadným způsobem všechny vyprodány. Návštěvník má pak možnost stát dlouhé fronty před pokladnami, aby zjistil, že vstupenky jsou také skoro všechny vyprodány. Byl jsem přítomen při snahách dvou držitelů řadové festivalové akreditace za 1000 Kč, jímž se dnes, v sobotu, namísto tří vstupenek podařilo horko těžko získat lístek jeden.

Řadovým návštěvníkům zůstává ovšem ještě pořád možnost čekat půl hodiny až hodinu před představením před sálem, jestli se náhodou dovnitř nedostanou na na poslední chvíli neosazená místa. Možná se tedy nakonec normální návštěvník na nějaké filmy dostane, ale až po těžkém úsilí, tvrdých frontách a nervácích socialistického stylu.

( Novým zlepšením oproti loňskému roku je vynález, že se u recepce v hotelu Thermal, kde se koná řada hlavních představení, začalo platit na záchodě, přestože je Thermal restaurační zařízení a v každém restauračním zařízení - aspoň v civilizovaných zemích - jsou zákonem zpřístupněny toalety zadarmo.)

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.