Chce-li George Bush bojovat proti tyranii, proč nezačne režimy, které má Amerika pod kontrolou, například s Uzbekistánem, kde vaří politické odpůrce zaživa,ptal se v listě Guardian jeho (černošský) reportér v USA Gary Younge.

Strašlivou válku proti iráckému lidu vedou titíž lidé, kteří jej utlačovali a mučili celá desetiletí - Saddámovi vrazi a věznitelé. A jim silně pomáhají islamofašističtí džihádisté jako Usámův Heydrich v Iráku, Abu Musab al-Zarkáví. Lidé považují volby opravdu za důležité - zejména lidé, jimž byly volby odpírány.

William Shawcross obvinil v deníku Guardian evropské demokraty z pokrytectví.

V posledních dnech pozoruji v ranním autobuse, jedoucím ke stanici metra Chodov, zvláštní úkaz. Všichni cestující se usmívají. To, jak jistě uznáte, není samo sebou.

Ničivým následkům tsunami možná nešlo zabránit, ale jejich objem je dále zvyšován ekonomickou politikou upřednostňující krátkodobý profit před dlouhodobou udržitelností. Nevydat pod tlakem turistického průmyslu, který chtěl získat další půlhodinku byznysu, včasné varování, je jedna věc, ale odstraňování přírodních bariér, které podobným katastrofám čelily v minulosti, je věcí druhou.

Protože jsem v poslední době zaregistroval dva diskusní okruhy (přírodní vs. společenské vědy; debata o školství v ČR), které se mě silně dotýkají, rozhodl jsem se spojit dvě části v jednu a jako gymnaziální student zprostředkovat vám starším pohled na české školství a postavení věd v něm přímo ze školní lavice.

Ne každého z nás trápí, zda prvňáčkové teď dostanou na pololetním vysvědčení jednu "velkou" známku, anebo řadu známek podle jednotlivých předmětů, na což ještě na Nový rok 2005 nebyl zřejmě nikdo ze zainteresovaných připraven. Podle toho, co jsme se dověděli 23. ledna v nedělním diskusním programu Václava Moravce z debaty Petra Buzková --- Václav Klaus ml., nešlo o "politické" rozhodnutí, když teď musejí prvňáčci dostat celé spektrum známek místo známky jediné, jaksi "všeobecné".

20. ledna jsem v Britských listech publikoval úvahu o tom, zda je jedna jediná alternativa vůbec přijatelně alternativou. Samozřejmě že jsem tím myslel ono nově "standardizované" řešení tzv. 1. kola přihlášek ke studiu na střední školy. Napjatě jsem čekal, co nového v té věci také poví polední diskuse na ČT1 v neděli, tj. debata mezi pí. ministryní školství Petrou Buzkovou a panem ředitelem V. Klausem ml.

Nové století pokračuje v započatém díle. Přizpůsobivost je slušnou devizou v každé době, nejednoho mouřenína vynesla do výšin o nichž se mu ani nesnilo; miluje ji král i prezident, je žádána v totalitě i demokracii. Pokud míříte vysoko, vězte, že je důležité naučit se umění přizpůsobivosti. Z ráje průměru vás nikdo nevyžene. Koupat se v paprscích slunce činí potěšení povahám neváhajícím měnit názory a postoje, dle dobových kritérií.

Pokud mluvíte o veřejných financích (jsou to aktivity placené z našich daní), týká se to rozpočtových a příspěvkových organizací. Český telekom a další státní podniky si jedou za své, nejsou dotovány z Vašich daní a proto logicky nepodléhají veřejné kontrole (ještě se jakž takž můžeme bavit o regulaci z důvodu monopolu na pevné linky, píše Jan Hošek v reakci na článek Michala Ruska "Veřejné finance vyžadují veřejnou kontrolu" .

Pomalu se začíná blýskat na lepší časy. Počíná se mluvit o důležitých věcech. Vlastně jde a vždy i šlo pouze o jediné: Aby pozornost veřejnosti byla upřena k tomu, co skutečně je podstatné. Podstatné byly, jsou a zřejmě i ještě dlouho budou peníze. Je už opravdu načase, abychom byli všichni více odpovědni za hodnoty, které nejenom vytváříme, ale které někomu i dál svěřujeme. Tedy každý daňový poplatník má nejen právo své peníze svěřené státu, jenž s nimi dál po svém hospodaří, kontrolovat, ale především je i hlídat, aby v nepovolaných rukách nečinily neplechu. Ptejte se tedy generálního ředitele ČT, kdy bude pořad, který slibuje, konečně hotov. Času není nazbyt.

Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O lásce toho z kazatelen bylo řečeno mnoho. Dokonce tolik, že to už vypadá jako zbožné fráze.

Reakce na článek Štefana Švece Obludárium humanitních věd a arogance přírodních vědců.

Mám opravdu rád ty nejlepší z nás, které jsem sice nevolil, a tak snad právě proto s potěšením sleduji jejich výkony a zahanbeně si denně připomínám, že musím být vděčen nejen za to, že mne obveselují, ale že také do úmoru pro mé dobro pracují tak, že žádného času jim nezbývá k snížení vlastních platů.

Opravdovou perlou bylo páteční zdůvodnění poslance Nečase z ODS, který z poslanecké práce vyčerpán, pateticky pronesl, že Parlament se nemůže zabývat svými platy, když má přece na starosti důležitější věci.

Podle amerického prezidenta George Bushe jsou války v Iráku a v Afghánistánu součástí univerzálního úsilí vytvořit na světě pořádek "šířením demokracie". Tato představa je nejen donkichotská, ale je nebezpečná. Tato rétorika předpokládá, že je demokracie použitelná ve své standardizované, západní formě, že může být všude úspěšná, že může vyřešit dnešní nadnárodní dilemata a že může přinést mír. Tak tomu ale není, argumentuje nestor britských historiků Eric Hobsbawm, emeritní profesor ekonomické a sociální historie na University of London, jehož snad nejznámější knihou je zřejmě The Age of Extremes: The Short 20th Century 1914 - 1991.

Historik Eric Hobsbawm - v osmdesáti pěti letech dál komunistou? ZDE

Nejen česká společnost řeší strach před neznámem a obavy z toho, že ji v globálním světě převálcují jiné kultury. V otevřeném globálním světě se ovšem národní společnosti mění, zdaleka nezůstávají homogenní. Přesto i mnozí Britové mají strach z "neznámých kultur". Deník Guardian k tomu znovu v lednu 2005 uspořádal rozsáhlou diskusi s mladými britskými muslimy. Shrnujeme některé příspěvky, leccos se z nich dovíme o mentalitě těchto "cizáků". K zamyšlení vede k redakční komentář Guardianu k této věci. V první řadě upozorňuje na obrovskou kulturní rozrůzněnost současného Londýna, zřejmě nejkosmopolitnějšího města na světě. Mluví se v něm 300 jazyky a žije v něm padesát různých etnických a národnistních skupin s více než 10 000 příslušníky. Třetina obyvatel Londýna se nenarodila v Anglii a další desetitisíce lidí jsou přistěhovalci v druhé nebo třetí generaci.

Už o sobě neříkám, že jsem z Asie, vysvětlila jedna mladá žena při nedávné diskusi deníku Guardian o islámu. Říkám o sobě, že jsem hindka. Protože nálepka "člověk z Asie" se automaticky interpretuje jako "muslim", a tedy "terorista".

Už dříve byli muslimové v Británii obětí diskriminace, napětí, chudoby a segregace. Nyní, v důsledku globálního konfliktu, k tomu přistupuje nová nálepka: každý muslim je potenciálním teroristou.

S tím se nyní musejí vyrovnávat mladí pákistánští chlapci v britských ulicích. Dosud byli terčem jen etnické nenávisti, nyní jsou automaticky považováni za vyslance "světového terorismu",argumentuje komentátor Jonathan Freedland:

Vloni na jaře jsem v Praze hovořil s jedním starším kolegou z Holandska. Mezi jiným se zmínil, jak ho překvapilo, když nedaleko sochy Sv. Václava -- místa, kde se upálil Jan Palach -- uviděl stát dvě nahé nerezové ženské nohy. Domníval se, že jde o zhanobení Palachovy oběti. Já ale nevím o tom, že by v České republice někdo přemýšlel podobným způsobem, případně proti umístění zmíněného výtvarného díla protestoval, sepisoval petice a podobně. Na Olšany se navíc letos k uctění Palachovy památky dostavilo jen asi padesát lidí. Takže si vůbec nemyslím, že by to s "orientálním kultem sebeupalování, o němž píše Filip Sklenář, bylo tak "žhavé", jak nám autor sugeruje.

Ještě 2. listopadu 1989 napsala americká velvyslankyně v Praze Shirley Temple-Blacková do Washingtonu, že podle rady sovětského velvyslanectví v Praze Filipova dojde v Československu k politickým změnám nejdříve na sjezdu KSČ v květnu roku 1990, že je Jakešův režim stabilní a neohrožený. 7. listopadu 1989 varovala Washington, aby nerušil cestu mocného hlavního ideologa KSČ Jana Fojtíka do Washingtonu, protože by to znamenalo, že "mohou naše vztahy ochladnout až na bod mrazu". 9. listopadu vysvětlovala, proč po pádu berlínské zdi v Československu stále nic neděje ("lidé se bojí, že by mohli přijít o svůj relativní materiální blahobyt") a 7. prosince 1989 citovala ekonoma Václava Klause, který jí vysvětlil, že se hospodářská reforma nebude konat ("stojí jasně v pozadí") a "v dohledné době budou soukromé podniky hrát malou roli". Klaus se Blackové také pochlubil, že prý sám vypracoval předběžný program Občanského fóra, aniž při tom použil slova "socialismus".

To jsou pozoruhodné skutečnosti, které se dočtete v nové dokumentární publikaci Praha-Washington-Praha,(Knihovna Václava Havla, Praha, 2004, ISBN 80-903518-0-8, 370 a 366 stran v české a v anglické verzi, barevná příloha, cena 770 Kč), jejímž editorem je historik Vilém Prečan. Prečanovi se podařilo na základě amerického Zákona o přístupu k informacím získat soubor tajných depeší, které odesílala americká velvyslankyně Blacková na podzim roku 1989 z Prahy do Washingtonu.

V dnešním vydání Britských listů přinášíme e zkrácené verzi Prečanův úvod k jeho dokumentárnímu svazku a ukázky čtyř depeší od velvyslankyně Blackové v českém překladu.

Není obvyklé, aby byly prameny pocházející z diplomatické kuchyně publikovány tak záhy, jako je tomu v případě tohoto svazku. Stává se to jen tehdy, když mají vlády samy zájem zveřejnit takové prameny ve formě bílých, žlutých či jinak barevně zvaných knih, nebo jako sborníky publikované ad hoc s aktuálně politickým záměrem. Zásluhu na tom, že se v tomto svazku publikovaný soubor pramenů dostal tak poměrně brzy do rukou nezávislé historiografie, má nevládní americká instituce s názvem, který nezasvěceným nic neříká, dokonce může být matoucí. Jde o Archiv národní bezpečnosti, National Security Archive (NSA), který si dal při svém vzniku jen zdánlivě skromný cíl -- sbírat a publikovat dokumenty zpřístupněné (declassified) na základě zákona o právu na informace (U.S. Freedom of Information Act, FOIA).

Publikujeme podstatné části z úvodu Viléma Prečana ke knize Praha-Washington-Praha (Knihovna Václava Havla, Praha, 2004), sborníku depeší, odesílaných z amerického velvyslanectví v Praze v listopadu a v prosinci 1989

Depeše velvyslankyně Blackové do Washingtonu z 2.listopadu 1989.

Americká velvyslankyně vysvětluje, proč v Praze revoluce asi ještě nebude.

Americká velvyslankyně Shirley Temple-Blacková se zasazuje za to, aby byl hlavní ideolog KSČ Jan Fojtík vpuštěn na oficiální cestu do USA, jinak by Spojené státy "ztratily mimořádně vzácnou příležitost získat vliv na hlavního stranického ideologa". (Po útoku policistů na studenty při demonstraci 17. listopadu Blacková Fojtíkovu návštěvu v USA už odmítla.)

Americká velvyslankyně o obědě s Václavem Klausem.

V prosinci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 15412 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.