"Lidé nepotřebují mít desetitisícové důchody, ale musí mít pocit, že to s nimi myslíme dobře," prohlásil prý premiér ČR na nedělní konferenci severomoravské ČSSD, jak napsaly LN. Možná to má být další projev jeho neskonalé upřímnosti k národu, která stála ČSSD majlant a volby, protože být v politice jakkoli, třeba jen "na oko" upřímný, se asi nevyplácí. Nebylo by to zřejmě poprvé ani naposled, co se premiér známý svým sklonem nejen k vysokému etickému standardu, ale také svým vytříbeným estetickým vkusem, ze svých nezadržitelných potřeb vyznává.

Nebýt toho, že všichni v ČR jeho dobré úmysly stejně dobře znají, mohl by si nezasvěcený člověk myslet, že je premiér tak drzý. Anebo, že je natolik odtržený od reality, že mu život uvnitř státu připadá dokonale čitelný.

Nebylo by se čemu divit, když jako velice mladý opustil svoje dosavadní zaměstnání, aby se vydal na zcela jinou profesní (nekolejovou) dráhu. Ta si ho vychovala a vzdělala po svém, ale vizáž milého maloměšťáka mu zůstala nadále, což v Čechách zřejmě působí jako silné politické afrodiziakum. Soudě podle většiny současné i minulé politické reprezentace tomu tak skutečně je.

Pokud si opravdu Stanislav Gross myslí, že důchodově zaopatřený občan potřebuje více pocit důvěry a oddanosti svému premiérovi než deset tisíc měsíčně, pak by si měl dobrovolně snížit příjem na výši průměrného důchodu a zkusit žít sice chudě, ale s bezmeznou důvěrou ve stát. Nevím, zda-li je to možné, když je on sám jeho správcem.

Měl by tak učinit i se svým kolegou -- soupeřem Škromachem. Ten už se kdysi vozil na kolečkovém křesle a jistě se rád připojí ke každé srandě. Oběma by to navíc prospělo i z hlediska zdravotního, šmajdavým fotbalem se zhubnout nedá a kuželkama jakbysmet. Navíc ne každý má tak tuhý kořínek jako Winston Churchill, bylo by jich opravdu škoda.

Stanislav Gross by si měl ve svém stranickém plácání uvědomit, že jeho úkolem není vytvářet v lidech dojem, jak dobře to myslí, ale spravovat tuto zemi tím nejlepším možným způsobem. Je až komické přestavit si, že premiér pojímá svou funkci jako nutnost vytvářet na lidi dojem. V běžném zaměstnání by s ním byl za vytváření dojmů místo hodnot rozvázán pracovní poměr s okamžitou platností.

Je zajímavé, že i očividný blábol může evokovat zajímavé analogie. Pokud by totiž Stanislav Gross skutečně tušil, co národ potřebuje a pokud by tomu tak skutečně u národa bylo, znamenalo by to nejen pro ČR, ale pro celý svět obrovský zlom v politické praxi.

Pluralitní stranický systém fungující na základě pravidelných všeobecných voleb do příslušných orgánů by byl nahrazen vládou Platónova krále -- filosofa, zjeveného nečekaně v prostém člověku v prosté zemi. Ale vždyť i Ježíš Kristus, jiný filosof -- král, pocházel z velice prostých poměrů a jako prostý člověk se údajně choval, i když zřejmě v trochu jiném smyslu. A jistě byl i naprosto upřímný.

Ale to jen tak na okraj, jakože není důvod k cynismu jen v USA. Mějme se tedy dál skromně a důvěřujme dobrotě našeho rychtáře -- filantropa, je to přece nevyhnutelnost.