Stát je v nich akcionář se stejnými právy jako ostatní akcionáři. Může tak (spolu)rozhodovat patrně o výši mzdových nákladů (resp. vyjádřit s nimi spokojenost nebo nespokojenost), ostatní je však čistě věc vedení firmy. Rozdíl je v tom, že rozpočtové a příspěvkové organizace nejsou zřizovány za účelem zisku a také se proto pohybují na poli aktivit, kde je dosahování zisku vyloučené nebo společensky neprospěšné. Nepohybují se v konkurenčním prostředí. Z toho jednak plyne neefektivita (oprávněně kritizovaná), jednak to, že o sobě mohou zveřejňovat cokoliv. Naopak podniky (včetně státních) čelí tvrdé konkurenci a proto nemohou zveřejňovat údaje, které by mohly poškodit jejich zájmy, tedy zájmy akcionářů.

K tomu dodejme: Existují podnikatelská prostředí, například britské, ale zejména americké, kde musí o sobě podnikatel, kótovaný na kapitálovém trhu, prozradit daleko větší množství informací, než co je zvykem v ČR. Jinými slovy, pokud stát donucuje všechny soukromé subjekty, aby zveřejňovaly podstatné množství informací o svých podnikatelských činnostech, je to přijatelné a férové. Stát ovšem nesmí podléhat soukromým společnostem, musí to být obráceně.