Mangrové močály, které se táhnou po pobřeží Indického oceánu, tvoří hlavní přírodní bariéru ničivé síle moře. Od šedesátých let jsou systematicky ničeny a nahrazovány garnátovými farmami a turistickými letovisky. Mangrove jako přírodní bariéra fungují díky svému mohutnému kořenovému systému, držícímu pohromadě mořské dno, změtí kořenů a větví nad zemským povrchem, absorbujících většinu mořské energie a vysokým kmenům sloužícím jako zeď, která chrání přímořské území.

Z nedávné katastrofy víme, že oblasti s hustým výskytem mangrove byly poškozeny mnohem méně než ty, kde se nenacházely žádné. Jiným příkladem je vzedmutí přílivu, vyvolané v Bangladéši cyklonem v roce 1960 (tedy před tím, než mangrove nahradily garnátové farmy), kdy nedošlo ke ztrátám na životech. V roce 1991 stejná vlna zabila tisíce lidí.

Je ironií, že původní vegetace byla vymýcena z ekonomických důvodů -- aby vyklidila místo garnátovým farmám, pětihvězdičkovým hotelům a golfovým hřištím, které přináší rychlý zisk -- když škody způsobené tsunami tento zisk několikrát převyšují. Žádnou roli nehrálo ani to, že mangrove patří mezi světové nejohroženější druhy, ani to, že významně pomáhá při prevenci klimatických změn, protože ve vodě pohlcuje oxid uhličitý.

Garnátové farmy byly Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) označeny za průmysl stylu "znásilni a uteč." Životní cyklus těchto farem je krátký, asi 2-5 let, po kterých namístě zůstanou opuštěné nádrže s toxickým odpadem, zničené životní prostředí a rozvrácená místní komunita. Pak se farma přesune na další kousek čisté pláže.