Pak se studenti z veřejného života jakoby vytratili. Pár předáků v politice zůstalo, ale ta většina, která hýbe dějinami, jakoby nebyla. Krátce se připomněli hnutím Děkujeme, odejděte. Politickou sílu, která by se dokázala prosadit ve volbách, však nevytvořili. Není divu, že dnes etablované strany starců hrají s vysokými školami "brutální politické hry". Co horšího je, že mladí lidé nepovažují dění v zemi za své, že neúčastí na věcech veřejných ztrácejí vztah k vlasti. Od toho už je jenom krok k úvaze "vždyť mě tady vlastně nic nedrží".

S trochou smutku konstatuji, že studenti se aktivují až v momentě, kdy jde o peníze. Jako vlky je z lesů žene hlad. Tak dlouho si nechali existenci omezovat, až počalo jít o existenci samu. Není trochu pozdě? Neměli být studenti v ulicích, když třeba ten, který měl odejít, vstoupil na Hrad? Neměli studenti dávno vzít věci veřejné do svých rukou a začít politiku ovlivňovat přímo u zrodu? Bylo by to efektivnější, statečnější a studentské tradici bližší. A třeba by to zabránilo i přílivu mladých do KSČM.