Jedna část Kuby je natrvalo pod americkou jurisdikcí. Jsou tam zadržováni nevinní lidé po celé roky, mimo dosah mezinárodního práva a lidské slušnosti. Je to místo, kde běžně dochází k mučení, k bití a k ponižování vězňů. Jmenuje se to tam záliv Guantánamo.

Minulý týden hovořila nová americká ministryně zahraničí Condoleezza Ricová o Kubě jako o "baště tyranie". Prezident Bush chce pustit po celém světě ze řetězu "moc svobody". Jenže o táboru v zálivu Guantánamo tyto řeči nebyly. Naopak chce americká vláda svrhnout na Kubě stabilní, suverénní stát.

Podle této filozofie rozumí Bushova vláda slovům "tyranie" a "svoboda" přesně tak, jak rozumí mezinárodnímu právu. Pro Bílý dům tyto výrazy znamenají to, co se Bílému domu hodí, aby znamenaly.

Vezměme si Uzbekistán, což je jeden z nejutlačitelštějších režimů ve střední Asii. V dubnu 2002 uvedl zvláštní vyšetřovatel OSN, že v Uzbekistánu dochází "systematicky a "rozsáhlým a opakovaným způsobem během vyšetřování zadržovaných osob k mučení". Téhož roku byl Muzafar Avazov, šéf opozice, uvařen zaživa za to, že se odmítl vzdát své náboženské víry a pokoušel se ve vězení dělat náboženské úkony. V únoru 2004 navštívil americký ministr obrany Donald Rumsfeld uzbeckého diktátora Islama Karimova a uvedl: "Vztahy mezi našimi zeměmi stále sílí. Budeme rádi dále posilovat své politické a hospodářské styky."

Spojené státy dále poskytují Uzbekistánu množství pomoci, loni ji snížily jen o 18 milionů dolarů (asi o 20 procent) poté, co vyjádřily "zklamání", že Karimov nedospěl dále k demokracii. Proč kritizuje Condoleezza Ricová Írán, Barmu, Severní Koreu, Zimbabwe, Bělorusko a Kubu, proč však nekritizuje Uzbekistán? Uzbekistán sice má 10 000 politických vězňů, ale na jeho území je americká vojenská základna, která Američanů, poskytuje lehký přístup do Afghánistánu a do celé tamější oblasti.

Argumentem přece musí být, pokud chtějí Spojené státy bojovat ve světě ve prospěch svobody, že to musejí dělat důsledně a poctivě, anebo ať to raději nedělají.

Bushův inaugurační projev sice zněl docela rozumně, ve skutečnosti však znamenal toto:

"Amerika nebude předstírat, že věznění disidenti mají rádi své řetězy [s výjimkou osob vězněných v Abu Ghraib a v zálivu Guantánamo), ani, že ženy vítají ponižování a otroctví [s výjimkou žen ve Saúdské Arábii], anebo že lidské bytosti chtějí žít dány napospas násilníkům [s výjimkou Uzbekistánu a Izraele].

Tohle pokrytectví není nové. Když Bush konstatoval: "Naším cílem je pomáhat jiným,m aby nalezli svůj hlas, získali svou svobodu a začali sami jednat," nikdo si nepředstavoval, že tím myslí bolivijské vesničany, kteří bojují proti zvyšování cen ropy a globalizaci, ani venezuelské bezzemky, jimž by umožnil, aby se zmocnili tamějších farem.

Je nejasné, zda si Američané uvědomují, že toto pokrytectví a izolace od světa způsobuje, že jsou zranitelnější vůči útokům.

Usáma bin Ladin i Taliban ukázali, že tyrani, které Spojené státy dnes podporují, se v budoucnu mohou lehce obrátit proti USA a že zároveň vyvolávají mezi svými obětmi vůči USA nenávist. Avšak většina Američanů si pořád ještě myslí, že Spojené státy v zahraničí působí jako civilizovaná mocnost s dobrými úmysly - přitom mimo USA tomu věří málokdo.

Kompletní článek v angličtině ZDE