Ve svém projevu na výročním kongresu britské Labouristické strany v jihoanglickém letovisku Brighton přednesl premiér Tony Blair své dosud nejkajícnější ospravedlnění útoku na Irak - přiznal, že výzvědné informace o Iráku, " byly chybné", ale řekl, že se nemůže, "alespoň upřímně, omlouvat za svržení Saddáma Husajna."

Na poslední chvíli vyškrtl Tony Blair ze svého projevu slovo "sorry". "Vím, že tato otázka rozdělila národ. Naprosto chápu, proč mnozí nesouhlasí," řekl Blair o Iráku. Mezi oběma větami měl do poslední chvíle ještě jednu: "I am genuinely sorry about that. - Je mi to skutečně líto". V poslední minutě před projevem ji vyškrtl.

Navzdory přísným bezpečnostním opatřením Blaira dvakrát při projevu přerušili demonstranté v sále. Nejprve to byli protiváleční aktivisté, kteří ho obvinili, že má "na rukou krev", kvůli Iráku, podruhé ho přerušili zastánci lovu na lišky, který Blairova vláda zakázala.

V minulých dnech bylo prozrazeno, že ředitel publicistiky v televizi BBC si nechal objednat nový návrh na "tvůrčí přehodnocení" ctihodného padesátiminutového publicistického pořadu Panorama, týdeníku, který se na závažná politická témata vysílá už přes padesát let.

Podle komentátorů je tento "návrh" poněkud šokující: pořad Panorama je v něm charakterizován jako "příliš odtažitý, příliš náročný, příliš obtížný a příliš didaktický". Má být zkrácen na 30 minut a nemá prý v budoucnosti dělat televizním divákům "přednášky", ale namísto toho má lidem "umožnit, aby pravdu cítili či zažívali, nemají být o ní jen informováni a poučováni".

Jakmile byl tento návrh z BBC prozrazen, BBC nyní ustupuje. Prý to tak nemyslela:

Většina absolventů kanadských lékařských fakult má velice slabé vědomosti, jak zmírnit bolesti, řešit specifické symptomy a poskytovat rady umírajícím pacientům a jejich rodinám. Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že si většina kanadských občanů přeje, aby se dostalo jejich umírajícím rodinným příslušníkům dobré péče, ale oni sami si ji netroufají poskytovat. Bude proto třeba zavést nový obor studia paliativní péče.

Slovo terorismus slýcháme v souvislostech politických, bezpečnostních, ekonomických, civilizačních, mediálních, uměleckých aj. Označení nějakého subjektu za teroristický je většinou spjato s jeho radikálním odsouzením a vydáním odpovídající protiteroristické akci, jež je právě tak radikální (tedy doslova: vytrhávající i s kořeny) -- nebo se tak aspoň tváří. Různé strany sporu se přitom z terorismu obviňují navzájem a známe tak terorismus státní i nestátní, muslimský i křesťanský, alkajdovský i pentagonský apod. Co mají všechny tyto terorismy společného? Co je podstatou či -- jak zní pěkný filosofický termín -- "bytností" terorismu vůbec, bez ohledu na naše politické sympatie?

Okolnosti kanadské účasti při budování americké raketové ochrany severoamerického kontinentu, které čtenářům BL přiblížil prostřednicvím materiálů z kanadského deníku The Ottawa Citizen Miloš Kaláb, je třeba poněkud doplnit.

Celá záležitost je totiž modelovou situací toho, čemu se česky říká doprdelevlezismus. Kanadské kořeny tohoto jevu jsou dány, a to zejména v posledních několika letech, obavou z ekonomického nátlaku, který USA mohou vzhledem ke své velikosti vyvolávat.

Bývalý americký prezident Jimmy Carter konstatoval, že na Floridě chybějí "určité základní mezinárodní požadavky pro spravedlivé volby" a dodal, že "je pravděpodobné", že se bude opakovat fiasko z roku 2000.

Ředitel Design centra ČR Karel Kobosil svým článkem "Smrkovského argumenty a pseudoproblémy zamindrákovaných `strážců veřejného blaha` jsou opět na stole" bohužel ukázal, že tkví svým myšlením hluboko v bolševických stereotypech. Možná je dobrý designér, naprosto však nechápe základní principy fungování demokratické společnosti, což je u kandidáta na senátora za Hnutí nezávislí dost tristní situace.

Po letech bolševické diktatury, kdy Partaj po lidech požadovala, aby drželi hubu a krok, se jen pomalu a ztěžka učíme být sebevědomí občané, kteří se nezajímají jen o svoji plnou ledničku a páteční cestu na chalupu, ale berou na zřetel i věci veřejné. Děje se to pomalu, ale děje se to. Projevem toho je i fakt, že si nyní obyvatelé Brna nechtějí nechat nadekretovat zásadní investici v jejich městě bez toho, aby do toho mohli mluvit. Chtějí diskusi, chtějí výběr z alternativ. Teď teprve by se hodilo zvolat "už je to tady", teď teprve začíná být patrná ta zásadní polistopadová změna, vždyť převlečení kabátů a mafiánská privatizace byla zcela v duchu doby minulé.

Jsem brněnský rodák, mnoho času jsem ale v tomhle městě neprožil. Přesto si troufnu tvrdit, že ho znám lépe než například Plzeň či Ostravu. Jako příležitostný návštěvník velmi oceňuji, že mohu vystupit na hlavním nádraží, přejít ulici a jsem v centru, které mohu projít a obejít pěšky a kde přitom najdu téměř vše důležité. Brněnští radní kdysi toto řešení prosadili proti vůli inženýrů Severní dráhy, protože se nechtěli trmácet kamsi daleko do polí. Toto rozhodnutí bylo později často odsuzováno. V dnešní uspěchané době ale znovu získává na váze. Vždyť kolik je v této zemi lidí, kteří jezdí autem jen proto, že se nehodlají trmácet kilometry k nádraží neprovizorně schovanému kdesi v lese ?

Minulý týden jsem v tramvaji výjimečně nečetl noviny a díval se po letáčcích nad okny. Mezi nabídkami "nejlepších" kurzů, "nejvýhodnějších" nákupů a "nejlépe placených" prací jsem objevil letáček o "nejlepším nádraží". Nabízet "nejlepší" je dnes běžné, ale zatímco ostatních nejlepších nic nevím, o brněnském nádraží něco málo vím a tak jsem jej přečetl. A nevěřil jsem svým očím -- mně neznámá "Informační kancelář k projektu železničního uzlu" zde uvádí směs pravd a polopravd až snad poplašných zpráv typu: když neodsuneme, tak nejen klesne prosperita Brna , ale - ta ostuda -- i jeho prestiž.

Dovolte mi abych alespoň nejdemagogičtější tvrzení trochu komentoval.

reakce na článek Karla Kobosila "Smrkovského argumenty a pseudoproblémy zamindrákovaných "strážců veřejného blaha" jsou opět na stole"

Několikrát jsem si tento příspěvek přečetl a myslím, že šíření poplašné zprávy praktikujete skutečne pouze Vy, pane Kobosile, míní Radek Chudík. Nejkomičtější je, jak se nás snažíte přesvědčit o tom, že bez nádraží mimo centrum bude Brno provinční město. Vždyť Brno je provinční město odjakživa! A proč by také nemělo být? Pro mě jako pro Brňáka je ideálním místem k životu. A i kdybych chtěl, aby Brno bylo město "evropského" střihu (co to vlasně je???), tak skutečně nechápu, jak tomu pomůže nádraží o 700 metrů směrem na jih.

Filmový klub ČVUT v Praze-Dejvicích zahajuje ve čtvrtek 30.9. v 19.45 svou podzimní sezónu filmem Woodyho Allena Annie Hall.

Že z toho teče na Volšanech LTO je dost paranormální, ale fakt, že je to hrob pana ministra, to vcelku vosvětluje...

Po celé 20. století se vedou polemiky o nástupu masové společnosti. "Vzpoura davů" (stejnojmennou publikaci vydal Gustave le Bon) je částí intelektuálů vnímána jako konec kultury, zatímco jinými intelektuály je tento názor odmítán jako elitářství. V širším významu je však kulturou i to, co je kulturní elitou odmítáno, resp. nazýváno pakultura.

Kultura symbolizována coca colou, hamburgry, akčními filmy a rodinnými seriály s namixovaným smíchem a potleskem je nejúspěšnějším americkým vývozním artiklem. Nejedná se pouze o komerční úspěšnost, ale o úspěšný export životního stylu a likvidaci původní národní kultury. Jsme svědky civilizačního paradoxu, zatímco je planeta plna antiamerikanizmu, v těch samých zemích zasažených antiamerikanismem se nezadržitelně prosazuje americká masová kultura.

V čem jsou příčiny úspěchu masové kultury?

Tisková zpráva Iniciativy za sociální fóra

O prodlouženém víkendu 25. až 28. září se v Praze pod heslem "Jiný svět je možný!" uskutečnilo první České sociální fórum. Tato v ČR první vlaštovka vychází z tradice Evropského sociálního fóra (ESF), které se potřetí sejde 15. až 17. října v Londýně. Stejně jako Světové sociální fórum (poprvé 2001 v brazilském Porto Alegre) šlo o veřejnosti otevřenou alternativní konferenci sociálních hnutí.

Druhý den Českého sociálního fóra patřil příspěvkům o právu na důstojné bydlení, ke kterému promluvil poslanec František Beneš a krátce i místopředseda SON František Hanauer, hlavní diskusní odpoledne pak příspěvkům proti válce a hodnocení české levice ve světových souvislostech. O levici promluvil student politologie a redaktor časopisu A-kontra, anarchista Ondřej Slačálek a o jejím mediálním obrazu Matěj Pálka.

České sociální fórum 25. 9. FOTOGALERIE

České sociální fórum 26. 9. FOTOGALERIE

Pondělí - třetí a poslední den diskusí Českého sociálního fóra patřil tématům veřejného prostoru, boje proti rasismu, xenofobii, mezinárodním souvislostem mírového hnutí a činnosti OSN.

České sociální fórum 27. 9. FOTOGALERIE

Vystoupením Jana Kellera začal první den Českého sociálního fóra, které navazuje na tradici Porto Allegre a Bombaje. Téma prvního bloku - sociální solidarita, jiná globalizace a udržitelný rozvoj proti neoliberalismu a privatizaci vytvořilo rámec pro volání sociologa Kellera po jiné modernizaci. Místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip popsal proces překotné privatizace dvadesátých let a připomněl, že manažeři nadnárodních korporací dnes nejsou odpovědni občanům tak, jako zvolení zástupci. Místopředseda ČMKOS Zdeněk Málek zrekapituloval stav občanské společnosti a roli odborů, kerým se pak věnoval v obsáhlém samostaném bloku na téma globalizace a trh práce.

České sociální fórum 25. 9. FOTOGALERIE

Nedělní program zahrnuje zodpovězení otázek práva na bydlení představiteli Sdružení nájemníků, otázky militarizaci EU a existence protiválečného hnutí, skryté aspekty palestinsko-izraelského konfliktu, historické ohlédnutí za českou levicí po roce 1989, viděnou očima anarchistů, perspektivu sociálních fór a jejich přerod v "novou internacionálu", rekapitulaci antiglobalistického protestu proti MMF a SB či otázku propagandy a reality života v osamělém "socialistickém" státě na americkém kontinentu - Kubě.

Příspěvek přednesený na Českém sociálním fóru

Rád bych vám poděkoval za účast na této diskusi, kterou bych si dovolil zahájit stručným úvodem. Předešlu jej jednou osobní poznámkou: Českého sociálního fóra jsem se zúčastnit nechtěl, z důvodů výhrad jak ke koncepci sociálních fór obecně, tak k mnoha českým organizátorům zvláště. O své účasti jsem se k svému překvapení ovšem dočetl v tisku a takto nestandardnímu způsobu pozvání jsem prostě nemohl odolat. Na přípravu tohoto příspěvku jsem měl navíc kvůli tomu relativně málo času. Bylo mi dáno téma "česká levice po roce 1989 ve světových souvislostech".

Bez médií veřejné služby nebude hrdého veřejného prostoru a hrdého občana. Bez informačních kanálů spojujících občany v komunity a komunity ve společnost nebude společnost. Budou pouze globální konzumenti lokálních myšlenek i produktů lokálního trhu a nikoliv spolutvůrci těchto myšlenek a těchto produktů.

Petr Uhl v úvodu diskuze správně konstatoval, že demokracie a lidská práva jsou vzájemně podmíněny. Úvodem svého příspěvku proto odcituji slova ředitele jedné z institucí veřejné služby, ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka na parlamentním semináři o veřejnoprávních médiích, který se uskutečnil 3. února 2004 se na půdě Poslanecké sněmovny. V jeho části věnované financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků tehdy generální ředitel ve velmi emotivním projevu řekl:

"Jedno známé přísloví říká - chudoba na cti neubírá."

Chudoba opravdu netratí cti, ale činí člověka nesvobodným. Hlad může být příčinou nemocí, i nemocí charakteru. Křiví páteř do služebného předklonu. Křiví obličej do nenávistného šklebu. Hovoříme zde na sociálním fóru, ale o kulturních a sociálních právech, a tedy i o právu nemít hlad jsme zmínili až dnes.

Připadá vám to normální a správné?

Pokud se Evropa nedokáže vymanit z letargie politických sil vůči likvidaci sociálního státu a svých základních duchovních hodnot neoliberálním kapitálem, dojde v jejím prostoru k nástupu nových fašistických sil.

Tak vyzněla podstata varování, které v sobotu přednesl sociolog Jan Keller na zahajovacím mítinku prvního Českého sociálního fóra věnovaného problémům globalizace.

Platforma pro vznik Českého sociálního fóra (ČSF) vznikla na začátku tohoto roku jako reakce na úspěšné Evropské sociální fórum v Paříži v roce 2003. Čtyřdenní setkání na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze má být co nejširším dialogem nejrůznějších občanských či sociálních hnutí a iniciativ.

Celý článek Roberta Kvacskaie a Romana Janoucha ZDE

Americké bombardéry F-16 a F-18 spolu s vrtulníky Apache od 3:30 do 5:00 nepřetržitě bombardovaly okrsek Ridwáníjat Zawbí' ve vesnici Zajdán 20 km jižně od Fallúdže, kde žije kmen Zawbí', jehož příslušníci tvoří 80-85 % obyvatelstva oblasti jižně od Fallúdže. Okupanti svrhli na tuto zemědělskou obec více než 14 masivních kontejnerových bomb a napalm. Každá kontejnerová bomba obsahovala asi 2000 menších bomb, které těsně nad zemí vybuchují a zabíjejí všechno živé. Odhad mrtvých činí 44, z toho 15 dětí, 10 žen a 9 starých lidí, ale jejich počet zřejmě ještě vzroste. Sedm dětí je v kritickém stavu, zraněno je také osm žen a pět mužů. Mezi mrtvými je i správní ředitel fallúdžské hlavní nemocnice 'Ádil Alí Hamdán, jeho žena a dvě z jeho dětí, další dvě děti byly dopraveny k ošetření do nemocnice. Vesničané začali pohřbívat své mrtvé ve vesnici, protože se s nimi nemohli dostat na hřbitovy ve Fallúdže.

Stanislav Komárek, Černý domeček. Brno, nakladatelství Petrov, 2004. 238 stran. ISBN 80-7227-186-5

Zvláštním hybridem mezi politologicko-vědeckopopulárním esejem a nepříliš životným pokusem o prózu je "román" Stanislava Komárka, který nedávno vydalo brněnské nakladatelství Petrov.

Poškozený zákazník, anebo útok na státní orgán? Pan Petr Zavřel, Čech a Kanaďan, se nedávno vracel z Prahy do Toronta. Na ruzyňském letišti zažil něco, na co bude zřejmě dlouho vzpomínat. Vypovídá o tom jeho svědectví a zároveň i odpověď z Celní správy. Celou řadu skutečností bohužel nelze dokázat, avšak jak vyplývá z právního názoru Jana Sýkory, Celní správa se sama v této věci usvědčila z nepřijatelné podjatosti.

A aniž bych chtěl pracovníky Celní správy z čehokoliv bez důkazů obviňovat, na základě široké zkušenosti se zaměstanci českých úřadů si dovolím zaspekulovat, že při níže popisované scéně došlo k archetypálnímu střetu mezi zákazníkem, zvyklým ze Západu na podstatně jiné chování úředníků, než na jaké jsou zvyklí občané České republiky. (Už přijeli do Glasgow studenti z ČR a jako první překvapení sdělovali, že se na ně při matrikulaci zdejší úřednice usmívaly.) Úředníci Celní správy zjevně nemohli pochopit, co se panu Zavřelovi na jejich přístupu může nelíbit, a tak se ho rozhodli (úředník může všechno? ) potrestat...

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme překlad plného znění projevu kubánského představitele, o kterém se v českém tisku nedozvíte nic - přesto, že byl pronesen v New Yorku...

Chci jasně vyslovit hluboké přesvědčení Kuby, že my, 6,4 miliard lidí, kteří dnes obýváme tuto planetu a podle Charty Spojených národů máme stejná práva, naléhavě potřebujeme nový pořádek, kde by svět nečekal v nejistotě, jako nyní, na výsledek voleb v novém Římě, jichž se zúčastní pouhá polovina voličů a bude na ně vynaloženo cca 1,5 miliardy dolarů.

Pane předsedo, každý rok naplňujeme ve Spojených národech týž rituál. Účastníme se všeobecné rozpravy a předem víme, že volání nás, rozvojových zemí, po spravedlnosti a míru nebude opětovně oslyšeno. Přesto jsme vytrvalí. Víme, že máme pravdu. Víme, že jednoho dne si sociální spravedlnost a rozvoj vydobudeme. Víme rovněž, že nám nebudou darovány. Víme, že naše národy je budou muset vyrvat těm, kteří nám dnes spravedlnost odpírají, protože jejich opulence a arogance plyne z pohrdání naší bolestí. Ale tak tomu nebude věčně. To říkáme dnes s větším přesvědčením, než kdy předtím.

Kuba a Fidel Castro TÉMA BL

V srpnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 6350,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.