V USA totiž existují velmi silné ochranářské tendence, které už způsobily velké ztráty například kanadským vývozcům stavebního dříví nebo hovězího masa. Tyto tendence se nepochybně budou prohlubovat, a to v důsledku nespokojenosti americké veřejnosti s přemisťováním výroby do levnějších zemí, zejména do Asie, a s tím související ztrátou několika milionů pracovních míst. Protože je zřejmé, že návrat výroby do USA dává (korporacím) ekonomický smysl pouze v případě, že se náklady na výrobu příliš nezvýší.

Logicky tedy připadají v úvahu například kanadské filiálky amerických firem (s platy na srovnatelné úrovni). Kanadská vláda se zjevně obává, že první na řadě mohou být kanadské automobilky, patřící firmám Ford, General Motors a Chrysler, jejichž uzavření by bylo ekonomickou katastrofou zejména pro Ontario. (Jen tak na okraj: provinční vláda v Ontariu patrně bude muset dát 200 milionů dolarů "všimného" profitabilní firmě Ford, která pak možná nezavře svoji pobočku v Oakville u Toronta - tedy pokud větší úplatek neprobudí patřičné vlastenectví a tím přesun podniku do USA.)

Současný kanadský ministerský předseda Paul Martin je v obtížné situaci, protože dědictví po jeho předchůdci Chretienovi není zrovna nejlepší: S Bushem měl velmi chladný vztah, zejména když odmítl přímou kanadskou účast na válce v Iráku, kdežto doma zanechal několik ať již skutečných nebo zdánlivých skandálů, které Liberální stranu připravily o většinu ve volbách, takže Martin je v čele menšinové vlády.

To je pozadí na němž Martin lavíruje. Na jedné straně musí vytvořit zdání, že chrání suverenitu Kanady, a tak tvrdí, že (a) jde jen o konzultace a (b) že nikdy nepřistoupí na dohodu, pokud by systém vyžadoval umístění zbraní ve vesmíru. Na druhé straně potřebuje ve Washingtonu vytvořit dojem, že je lepší spojenec než jeho předchůdce. Mohl by celou záležitost nechat do amerických voleb v klidu a vyčkat, zda projekt po případném zvolení Kerryho náhodou nepadne, nicméně nechce vypadat nepřátelsky vzhledem k Bushovi, od nějž očekává, že si v případě znovuzvolení vzpomene na proaktivní postoj menšího bratra. Ministr zahraničí Graham je nejspíš pověřen "testováním vod" ohledně reakce veřejnosti. Je to ovšem člověk, který budí zdání do sebe zahleděného hlupáka, takže možná dělá něco na vlastní pěst.

Přístup opozice, tedy (nové) Konzervativní strany (vznikla před rokem, kdy silně pravicová Reformní strana pohltila poněkud blíže centru umístěnou Progresivně konzervativní stranu) je absolutně pokrytecký. Nelze totiž ani v nejmenším pochybovat o tom, že zmíněný systém bezvýhradně podporuje, takže pokud teď naznačuje, že ještě není rozhodnuta, a žádá hlasování v parlamentu, jde o účelový podvod, který by jí umožnil hlasovat s ostatními dvěma stranami, které jsou otevřeně proti jakékoli spolupráci na protiraketovém systému, nechat vládu padnout a vyvolat předčasné volby, od nichž si slibuje získání moci.

Zmíněný protiraketový systém nemá jiný smysl než převést peníze ze státní pokladny do kapes vojensko-průmyslového komplexu. Pokusil se o to Reagan a teď na to navazují neokonzervativci kolem Bushe, kterým se konečně podařilo najít náhradu za nepřítele, který zmizel s ukončením studené války. Potíž je v tom, že Rusko a Čína budou těžko jen tak přihlížet a začnou pro jistotu zdokonalovat svoje raketové systémy.

Vyhazovat peníze na zbraně v době, kdy by se měl svět (včetně USA) konečně začít vyrovnávat s obrovskými sociálními a konec konců i ekonomickými problémy, je samo o sobě zrůdné. Stejně lze označit i argumentaci některých (nepochybně nejen kanadských) politiků, že si přece nemůžeme nechat ujít příležitost dostat se k lukrativním kontraktům (totež se říkalo v případě Iráku: musíme podpořit velkého bratra, jinak nás nepustí k lizu).

Samozřejmě, kšeft je kšeft a zbytečné otázky jej mohou než poškodit. Když se to tak vezme, tak někdo dostal zaplaceno i za ploty koncentračních táborů a plynové komory tamtéž.