Petr Šafařík: Jak hodnotíte letošní festival v Karlových Varech? Míním to tak, zda a proč se sem člověku zajímajícímu se o film vyplatí jet?

Helena Bendová: Hodnotit festival jako celek je věc ošidná, jelikož přirozeně neznám všechny filmy, které se tu promítají. Zajet do Varů se vyplatí ovšem jaksi na každý pád: jednak kvůli možnosti vidět, co se v současnosti točí v různých zemí světa (což díky tristnímu stavu české filmové distribuce, zásobující nás během roku pouze hollywoodskou produkcí a několika málo tzv. "uměleckými filmy", nemáme jinak příležitost posoudit); jednak díky retrospektivám, jež nabízejí již historií prověřené, nezpochybnitelné kvality.

Výpovědi očitých svědků kontra česká justice promořená soudci, státními zástupci a především znalci všeho druhu s normalizačním číslem na hlavě a v papírech. Malí i velcí kolaboranti, obyčejné svině i strachem páchnoucí figurky. Synci různých obchodních atašé, s volným pohybem po světě, vychovávaní guvernantkou najatou za peníze "99 Pragováků z kovaného lidu", jehož jménem prý nomenklatura vládla. Ovšem lidové obyvatelstvo dřepělo doma, degenerovalo a žvýkalo normalizační bůček.

Výše zmínění tvoří pevnou koalici velmi motivovaných jedinců. To, s čím pro ekonomický prospěch spolupracovali, se jmenuje - okupační správa.

"Když už jsme viděli, jak se Sověti chystají do rozhlasu, tak jsme se chytli pod pažemi těsně u sebe. Před vchodem do haly z Vinohradské ulice jsou taková mřížová vrata a my jsme se namačkali k sobě čelem k nim a zády k té hale. Bylo nám jasné, že když do rozhlasu, tak přes naše mrtvoly. Nemám ráda velká slova, ale jestli můžete, věřte mi, že to tak bylo.

A najednou jsme zjistili cosi za našimi zády v té veliké hale," začíná vyprávět Anna Marvanová (*1928 - |1992), bývalá redaktorka Českého rozhlasu.

Výpověď Anny Marvanové, jako mnohých jiných, zachytili doktoranté Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Zaznamenali tenkrát cenná svědectví o konkrétních a mnohdy dosud žijících mistrech anální akrobacie druhu Norkomon; normalizačních komunistů z čeledi bezobratlých.

Z knihy Lidé Charty 77, Zpráva o biografickém výzkumu vybral Radek Mokrý.

Tento text byl psán pro CINEPUR č. 42 a proto je limitován délkou. Jestliže Jan Čulík očekával, že bude "Český sen" kritickým zhodnocením role reklamy v české společnosti, považoval jsem tento záměr předem za nemožný. Vzhledem k mým očekáváním Český sen dopadl ještě dobře.

Dalším nepovedeným novým českým celovečerním filmem, který byl v nedávno uveden do kin, je údajně "rodinná komedie" Martina Kotíka Pánská jízda.

Je to Kotíkovo "soukromé" dílo: sehnal si na film jako producent peníze, podílel se podstatnou měrou na scénáři a film i režíroval. Zdá se, že na všechny ty tři role Kotík prostě nestačí. Pánská jízda je špatný film. Domníváte-li se, že jdete na komedii, budete zklamáni. Příliš se bavit nebudete.

V pražských ulicích jsou v těchto dnech stále ještě vystaveny billboardy na film Český sen, na projekt, jímž se dva studenti FAMU rozhodli ukončit své studium. Na billboardu je tento nápis: Postavili falešný hypermarket. Nalákali tisíce lidí. Proč to udělali? Potíž je, že na tuto otázku neodpověděl ani původní projekt, ani nyní onen na jeho základě vzniklý dokumentární film, který se teď promítá v českých kinech. Projekt i film jsou zmatené a nejasné, nepřinášejí nic nového a vyšuměly do ztracena. Český sen je nezajímavá, promarněná příležitost. Je to, myslím, v důsledku myšlenkové chabosti jeho tvůrců. Psal jsem o celé věci loni v květnu pochvalně - projekt totiž na první pohled vypadal zajímavý a zdálo se, že někam může vést. Neznal jsem ho v podrobnostech a očekával jsem kvalitu. Mylně jsem předpokládal, že bude "Český sen" kritickým zhodnocením role reklamy v české společnosti. Nestal se tím. Film nikam nevede. Je myšlenkově nezaostřený a neví, co chce. Autoři, zdá se, byli hlavně fascinováni možností za cizí peníze napodobovat existenci supermarketu. Realizace celého projektu i výsledný film je zklamáním. Nic neobjasnil, nic nového nepřinesl.

O tom, čím se projekt "Český sen" mohl stát, psal loni Ondřej Čapek ZDE

20. století zažilo pokoření několika významných milníků v historii lidstva. Jedním z nich bylo překonání Atlantiku mezi Evropou a Amerikou vzdušnou cestou na začátku minulého století. Do té doby zajišťovala spojení mezi oběma kontinenty výhradně námořní doprava.

Ano, je tu další významné výročí. Jelikož to však zahrnuje vzducholoď, a navíc ještě britskou, projde tato událost pravděpodobně bez jakéhokoliv povšimnutí aeronautickým světem, natož médii.

Žiji v Americe už 10 let a považují zdejší zdravotnictví za nejhorší že všech zemí, které jsem kdy navštívila, míní M. Borlandová v reakci na články Miloše Kalába a Viliama Baláže.

Azmi Bishara inicioval držení hladovky na protest v pokračování stavby rasistické zdi a s tím následného utrpení palestinského lidu a k upoutání arabského a světového mínění. Hladovka byla zahájena v sobotu 3. července, v protestním stanu postaveném k tomuto účelu, kam neustále proudí zástupy delegací a palestinských osobností, solidárních s tímto krokem, toto místo se stalo všelidovou manifestaci.

Americký prezident George W. Bush přijel minulý měsíc do Istanbulu na zasedání NATO během vlny protestů a to jak občanských tak i kriminálních. Několik dní před jeho příletem vybuchla v jednom istanbulském autobusu bomba, která zabila 4 lidi. Jiná vybuchla v Ankaře blízko hotelu, ve kterém měl být prezident ubytován, aby se mohl setkat s tureckými politiky.

V den jeho příjezdu protestovalo asi 40 tisíc demonstrantů skandováním "Američané, opusťte Střední východ".

Hrozí demontáž sociálneho modelu Európskej únie? O EÚ sa tvrdí, že má "sociálny rozmer". Najlepšie je to viditeľné v preambulách jej zakladajúcich a meniacich zmlúv, teda v primárnej legislatíve -- nezriedka sa tam objavujú ciele ako plná zamestnanosť a podobne. To však nie je znakom toho, že EÚ je "ľavicová", "socialistická" či "neslobodná", ale skôr odrazom povojnového (po roku 1945) spoločenského konsenzu všetkých (!) relevantných spoločenských a politických aktérov, či nimi boli kresťanské alebo sociálnodemokratické politické strany masového charakteru.

Volby do Evropského parlamentu 13. června potvrdily, že Evropskou unii zasáhla těžká politická krize. Vysoká neúčast ve volbách a vzestup protievropských stran svědčí o vzrůstající skepsi v evropském veřejném mínění. Volební sankce udělena všem inspirátorům ultraliberální politiky bez rozdílu svědčí o tom, že dosavadní způsob budování Evropy je všeobecně odmítán.

středa 14.00: Irácká vláda oznámila, že zavádí nový zákon, který jí umožní zavést mimořádná bezpečnostní opatření. Premiér Iyal Allawi zákon ve středu podepsal. Poskytuje vládě pravomoci vyhlašovat zákaz vycházení, provádět kontroly na silničních stanovištích a zatýkat podezřelé osoby. Avšak tato opatření smějí být použita jen dočasně a jen v určitých částech Iráku. V centrálním Bagdádu pokračuje násilí. Podle informací společnosti BBC se v irácké vládě před přijetím tohoto zákona hodně diskutovalo o tom, aby příliš neomezoval lidská práva.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

I v druhém červencovém týdnu pokračuje v německých mediích masivní neoliberální propaganda, ale nabírá stále více na intenzitě. Lze se tak dočíst o výrocích ekonomických "expertů", jako je Klaus Zimmermann, president Německého výzkumného hospodářského institutu (DIW), který řekl deníku Bild, že někteří lidé budou muset mít 50 hodinový pracovní týden, aby se zabezpečily pracovní příležitosti.

Tento týden se v Británii konala výroční konference hlavní organizace, která prosazuje sociální a ekologickou odpovědnost podniků "Business in the Community".

Letos se neúspěšně pokusil prosadit labouristický poslanec Andy King zákon, jehož účelem mělo být donutit velké firmy, aby povinně zveřejňovalym jak plní své sociální, ekologické a ekonomické povinnosti vůči místním komunitám. Návrh zákona požadoval, aby podniky, které mají větší roční obrat než 50 milionů liber, musely ve svých výročních zprávách, které jsou veřejně přístupné, o svých podnikatelských aktivitách v Británii i v zahraničí, zahrnovat podrobné informace o tom, jak plní sociální, ekologické a ekonomické požadavky. Zákon také chtěl zavést pro ředitele podniků kromě nynějších finančních povinností vůči akcionářům také povinnost péče o společnost a o životní prostředí. Podporovalo ho 316 ze 610 poslanců britské Dolní sněmovny, ale při diskusi o něm byla překročena zákonná lhůta, a tak návrh zakona nebyl přijat.

Je dobře, že se diktátoři jako Slobodan Miloševič a Saddám Husajn už nemohou skrývat za pojmem státní suverenity a terorizovat beztrestně ve svých zemích své občany. Jenže Miloševič i Saddám před soudem budou schopni vznášet nepříjemné otázky ohledně protizákonnosti vojenských zásahů v Kosovu, v Srbsku a proti Iráku, argumentuje komentátor týdeníku Observer.

Již řadu měsíců znepokojuje jinak pokojnou českou veřejnost situace na Pražském hradě. S novým hospodářem, který nahradil svého poněkud bohémského a marnotratného předchůdce, přišla i komplexní inventura s cílem odhalit přesný poměr mezi položkami má dáti-dal. Tentokrát nešlo pouze o to kolik, ale v mnohém případě také o konkrétní jakost movitého i nemovitého inventáře. Ačkoli důvěra občanů v ještě stále čerstvého prezidenta má doslova explozivně rostoucí tendenci a brzy jistě překročí magickou hranici sta procent, stín pochybnosti nad tím, jak dokáže i takto renesančně disponovaný člověk při své státnické zaneprázdněnosti řídit hradní perestrojku stále spočíval jako nevzhledný přívěšek na závoji výjimečnosti, halící prezidentovu postavu od hlavy až k patě.

Ronald Reagan a Margaret Thatcherová usilovali o oslabení role státu. Ve své době do byla důležitá agenda, neboť bylo zjevné, že obrovský růst moci státu ve dvacátém století se stal hospodářsky škodlivým a společensky otupujícím. Avšak ukazuje se, že reaganovsko-thatcherovská éra končí a že se kyvadlo nyní vychýlí opačným směrem, argumentuje Francis Fukuyama. Mnoho nedávných problémů vzniklo v důsledku nedostatečné státní kontroly, ať jde o skandály firem Enron, WorldCom anebo o privatizaci železnic v Británii či elektřiny v Kalifornii.

Skutečným ukončením reaganovsko-thatcherovské éry však bylo 11. září 2001.

Jméno Jiřího Langera není v našich krajích dosud tak známé jako jméno jeho slavnějšího bratra Františka, který je ve čtveřici českých dramatiků, kteří se nejvíce proslavili v zahraničí. Také se věhlasem nevyrovná věrozvěstům hnutí chasidim, jako jsou Martin Buber, Isaac Bashevis Singer či Chaim Potok. Narodil se v české židovské obchodnické rodině, šest let po svém známějším bratru Františkovi. Už jeho datum narození cosi říká o fenoménu Jiřího Langera jako nadpozemského jevu: prameny nejsou s to se shodnout na datu jeho narození. Byl jím asi 19. březen 1894, ale například tvůrcův bratr dr. František Langer uvádí 7. duben 1894.

4. července 2004, na americký Den nezávislosti, si "profesionální levičák" (jak ho označuje britský list Guardian) Michael Moore založil osobní blog. Ve svém prvním příspěvku se zmiňuje o tom, jak ho v neděli v televizi CNN "pomlouval" jakýsi novinář z listu Washington Post. Obvinil Moora, že je ve spiknutí s Talibanem, že podporuje al Kajdu a že sní o době, kdy "strýček Saddam přinese mír a radost světu".

Moore píše: "Celá ta věc byla tak šílená, že jsem si říkal: Výdělky filmu Fahrenheit 9/11 musejí být opravdu obrovské, že jsou tihleti chlapi tak naštvaní! Tak jsem zatelefonoval do filmové společnosti a opravdu, během druhého víkendu dosáhl příjem z prodeje vstupenek na tento film více než 50 milionů dolarů. Dvojnásobek toho, co se vybralo o prvním víkendu! Není divu, že ti chlapi mají pěnu u huby," píše Michael Moore.

Podle glasgowského nedělníku Sunday Herald souhlasí Michael Moore, autor filmu Fahrenheit 9/11, s tím, aby si ho lidé zadarmo pro nekomerční účely stahovali z internetu. Níže vysvětlujeme, jak to udělat. S broadbandovým připojením to trvá asi 3,5 hodiny.

Článek jsem původně psala jako reakci čtenáře na článek v Hospodářských novinách, který o události zamítnutí dovozu informoval dne 21.6.2004, vysvětluje autorka. Cílem bylo doplnit článek dalšími fakty. Reakci mi uveřejnili v HN dne 2.7. 2004 pod názvem Místo žlutých lánů zvětšená játra, ovšem bez té části, která poukazuje na možný konflikt zájmů pracovnice MŽP. Jednání zástupkyně MŽP v této kauze bohužel není ojedinělé. Sama jsem byla svědkem jak ona a její kolegové z MŽP na výborech v Parlamentu při projednání zákona o GMO prosazovali zmenšení omezení pro GMO (např. byli proti většímu informování veřejnosti o místech, kde se GMO u nás pěstuje).

V letech 1998- 2002 jsem byla náměstkyně ministra životního prostředí a chování MŽP mi ani teď není lhostejné. Na možný konflikt zájmů jsme Ambrozka několikrát marně upozorňovali.

Firma Microsoft vydala v pátek novou aktualizaci svého softwaru ve snaze odstranit zranitelná místa, v jejichž důsledku byli uživatelé Internet Exploreru vystaveni útokům hackerů, informoval v sobotu list Washington Post. Minulý týden se totiž zjistilo, že používáte-li Internet Explorer, umožňujete tím hackerům, aby vám ukradli heslo a další soukromé informace potřebné pro přístup k bankovním kontům.

Namísto toho, aby Micosoft tuto vadu odstranil, jen zatím v nové aktualizaci určitou funkci IE vypnul. Mluvčí firmy Microsoft uvedl, že podnik pracuje na nové aktualizaci.

V útocích, k nimž došlo minulý týden, byl naprogramován virus, který zaznamenával, jaká tlačítka na počítačové klávesnici zmáčkl uživatel, který se připojuje k 50 známým bankovním serverům na internetu, a tyto informace virus odesílal na jeden server do Ruska. Funkce viru byla přerušena, když poskytovatelé internetových služeb zablokovali provoz na tento ruský server, avšak ničivost viru vůči Internet Exploreru byla tak ambiciozní, že někteří bezpečnostní poradci doporučili, aby lidé přestali úplně užívat Internet Explorer a přešli na jiné prohlížeče.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Tisíce uživatelů internetu, kteří používají připojení prostřednictvím telefonní linky, se v Británii staly v minulých dnech obětí internetového podvodu, jímž jim narostl účet za telefon na více než tisíc liber (více než 50 000 Kč). V poslední době totiž výrazně vzrostl počet útoků virem na počítače, připojované na internet přes telefon, který změní údaje vytáčeného čísla z místního, levného čísla na drahé komerční telefonní číslo v zahraničí. Mnozí uživatelé internetu toto objevili v minulých dnech až poté, až dostali účet za telefon často ve výši více než 1000 liber.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.