Také hlavní ekonom Commerzbank Ulrich Ramm považuje padesátihodinový pracovní týden za smysluplný, jestli tímto budou zachována pracovní místa. Spiegel-online v podtitulku k této zprávě dodává, že nyní již v návrzích ekonomických expertů nejde o 35 nebo 40 hodinový pracovní týden, neboť "ekonomičtí experti" již požadují padesátihodinový pracovní týden -- aspoň na přechodnou dobu.

Mezitím varuje hospodářský znalec Peter Bofinger před deflačními tendencemi. Neplacená práce navíc je sice pro podnikatele vítaná, pro národní hospodářství vyvstává však nebezpečí snížené koupěschopnosti.

"Výsledkem budou deflační tendence a tímto způsobem si podřežeme pod sebou větev, na které se sedí" řekl würzburgský profesor hospodářskému magazínu TV kanálu ARD "Plusminus". V Japonsku politika snižování mezd vyvolala deflaci, z které se tato země dodnes nevymanila.

Konflikt ohledně zahájené ekonomické reformy "Agenda 2010" mezi odbory a vládní sociální demokracií (SPD) se nepodařilo vyřešit ani v pondělí při zasedání odborové rady SPD -- bylo pouze dohodnuto na 5. října nové setkání "na nejvyšší úrovni".

Předseda německého odborového svazu Michael Sommer prohlásil po sezení, že v diskusi sociálně demokratičtí představitelé ve sporných bodech nevyšli vstříc postojům odborářů. Předseda SPD Franz Müntefering zdůraznil přesvědčení vedení strany, že reformy jsou vytýčeny ve správném směru.

Tolik hlavní body současných sporů mezi odbory a vládou v Německu.

Z dlouholetého pozorování tendencí ekonomické politiky v německé sociální demokracii se jeví rovněž pozoruhodným proklamovaný drift současného vedení strany k jakémusi politickému středu, který ovšem ve voličských preferencích, či přímo ve volbách nenachází patřičnou odezvu, spíše pravý opak. Navíc je zřetelné opouštění principů solidarity hodnoceno tradičním sociálně demokratickým voličstvem jako zrada sociálně demokratických ideálů.

Situace došla tak daleko, že se již ze strany vylučují kritici současného vedení a tito vážně uvažují o založení nové strany. Dřívější předseda SPD Oskar Lafontaine se vyjádřil, že ještě nikdy v dějinách Spolkové republiky nebyl potenciál pro založení nové strany větší než je nyní. V případě, že SPD svou politiku zásadně nezmění, očekává Lafontaine, že tato nová levicová strana by "hravě" překonala hranici pěti procent. Vedení SPD si v minulých letech stěžovalo, že její politika není dostatečně "zprostředkována", nyní k tomu přistupuje sténání nad údajným "nepochopením" jejích kroků. Ve skutečnosti popudila sociálnědemokratická varianta neoliberální hospodářské politiky všechny, strana je v rozkladu, volební preference SPD se blíží bavorským poměrům. Vedení SPD zaříkává své voliče "nezbytností" současných a budoucích "reforem" a dusí vnitro-stranickou kritiku obavami z podstatně brutálnější likvidace prvků sociálního státu, ujme-li se vlády CDU/CSU.

Politická situace v Německu je tedy v hrubých rysech podobná situaci na české politické scéně. V obou případech se dá říci, že vedení sociální demokracie se do této situace vmanévrovalo samo.