Absolutním neporozuměním a v podstatě drzostí je tvrzení na PR stránkách tohoto filmu, že prý má Pánská jízda "nejblíže k stylu vyprávění, který se točí v anglosaských zemích".

Prý se autoři poučili, jak se dělá takovýto film v britské televizní škole komedie. Pokud tam skutečně studovali, tak zřejmě vůbec nepochopili, o co v britské televizní komedii jde. Situační komika totiž musí mít vtip. Musí být lehká a nikoliv násilná. Komické situace musejí vyplynout z logiky příběhu, z toho, jak se vyvíjejí události. Komedie nevzniká násilným, křečovitým vytvářením nevěrohodných scén.

Celý Kotíkův film je na křečovitosti založen. Scénář je prostě špatně napsán. Od samého začátku se scénáristé usilovně snaží, aby vznikaly situace, které by snad mohly vést ke komickému vyústění. Potíž je, že to skoro vůbec nikdy nefunguje. Kdesi tvůrci filmu napsali, že před natáčením byly všechny "komické" scény mnohokrát nazkoušeny. Možná právě proto jim chybí spontánnost, lehost a humor.

Aby latentně mohla "komická" situace vzniknout, hlavnímu hrdinovi, otci Viktorovi, inženýru středních let (hraje ho Martin Dejdar) musí náhle zemřít manželka. Tak se Viktor i jeho syn Petr, student (Vladimír Škultéty) octnou v "neřešitelné situaci". Nedokáží se postarat o domácnost, protože matka "dělala všechno". Vzniklá situace je neuvěřitelná. Pánové nedokáží otevřít konzervu, protože nevědí, kde je otvírák (za dlouhé týdny je nenapadne si ho jít koupit). Když se otec Viktor rozhodne vařit večeři, z blíže nemotivovaných důvodů začnou hrnce na sporáku vybuchovat a sršet vodu či páru. Velká legrace... :( Oba muži musejí po mnoho dní jíst večer jen chleba s máslem.

Pak už se ve filmu nic vlastně neděje, tak aby zase "vznikla komika", otec Viktor se rozhodne "zlepšovat si fyzičku", přičemž se synem Petrem neobratně dělají v noci hluk, shodí knihovnu a rozčílí souseda (Josef Abrhám). Proč se najednou rozhodnou v obyváku vzpírat, jezdit na kole a nasazovat si boxerské rukavice, je nejasné - zřejmě jen proto, že to údajně neumějí, a tak jsou jejich chyby (Petr jede bytem na kole, které vypadlo ze stojanu, a nemůže zabrzdit) údajně "zábavné". Syn Petr je při tomto sportovním extempore stále více zraňován, otec nicméně nemotivovaně trvá na dalším "cvičení" - asi si tvůrci filmu myslí, že je to legrace, když má Petr nakonec obvaz na hlavě! No skutečně komika!

Slabounký náboj expozice, při níž zemře matka, je rychle vyčerpán, tak co dál? Scénáristé si pozvou na pomoc novou postavu, příbuzného, "neschopného" strýce Artura z Olomouce. Ten se "zábavně" projeví už tím, že při zaparkování svého auta před domem narazí do jiného automobilu. A přestože otec Viktor dobře ví, že je jeho bratr Artur zničí všechno, nechá ho samotného doma, přičemž Artur rozbije televizi, ledničku (z té jaksi legračně vyšlehne plamen) a odšroubuje boiler, aniž by zastavil vodu, takže voda stříká ze zdi (jak zábavné!) a Artur byt zatopí a zapálí. Vrchol komiky... :(

Křečovitost je slovo, které diváka u tohoto filmu napadá znovu a znovu. Tak Petr, který zjevně studuje na nějaké technické fakultě, je takový neumětel, že neví jak spustit automatickou pračku. Nepodívá se do návodu. Chudák, neumí zavřít dvířka pračky, a proto si - aby to bylo hodně legrační - při zavírání těch dvířek sedne na horní plochu pračky a dvířka se snaží neobratně zevřít seshora.

Nepřesvědčivě "neschopné" snažení sleduje ze sousedního bytu dědeček, který se stará o čtyři sirotky (hraje ho Josef Abrhám). Když dědeček dočasně skončí v nemocnici, tři sirotci a jedno nemluvně připadnou do péče třem "neschopným" mužům a ty vycepované malé děti "naše hrdiny" velmi rychle "naučí všechno", takže se stávají "supermany v domácnosti". Happy end - strýc Artur je přijat manželkou, protože jí slíbí dítě, po němž manželkou touží... - autor umí se teď o nemluvňata starat, navzdory tomu, že pokakané plenky smrdí (komika!).

Zápletka obsahuje množství nelogičností - celkově film působí nedůvěryhodně. Krátká upoutávka, která se na Pánskou jízdu hraje v českých kinech, je přesvědčivější než film samotný. Je tomu asi proto, že z celého filmu ukazuje jen fragmenty a neprozradí jeho celkové neumětelství. To, co si při upoutávce divák domýšlí, je totiž lepší a zajímavější, než jaký je nakonec Kotíkův film.

Myslím, že se na Pánské jízdě moc nezasmějete, ani se moc nepobavíte. Scénář je nepromyšlen, někteří herci (zejména dívka, o niž se Petr uchází, a jeho sok) silně přehrávají. Nejlépe hraje asi Abrhám, ale ve filmu v podstatě není co zahrát. Některé rysy děje zůstávají nemotivovány. Vyskytne-li se v dramatu skoba, musí se na ní v závěru hlavní hrdina oběsit, napsal kdysi Anton Čechov. Pročpak je otec Viktor ve filmu tak obtloustlý, když víme, že herec Martin Dejdar tlustý není? Tento rys, jako i mnohé jiné, je absolutně nemotivován a není nijak rozvíjen. Mnoho scén je nepřesvědčivých. Za strýcem Arturem přijde do Viktorova bytu jeho manželka v černých brýlích - Artur ji nepozná. Tvůrci filmu od nás prostě žádají, abychom přijali v dobré víře příliš mnoho neuvěřitelných a násilně navozených situací. S dobrou anglosaskou televizní situační komikou nemá tento špatný film společného vůbec nic.