Kateřina Prejdová z MPSV také poukazovala na to, že "Sunday Times napsaly chybně, že je mluvčím MPSV Vladimír Hrubý, kdežto je to ve skutečnosti ona". Justin Sparks na to reagoval velmi energicky: "My máme k tomutu článku značně rozsáhlou dokumentaci a máme to všechno nahrané. Když jsem se obrátil na tiskové oddělení MPSV, ozval se nám Vladimír Hrubý. Na mé otázky konstatoval: "Možná v této věci nejsem nelepší expert." - "To nevadí," odpověděl britský novinář, "já vám ty otázky nechám a zavolám si o odpovědi za půl hodiny."

Trochu Sparkse, mimochodem, zdá se urazilo, že když se obrátil na MPSV s otázkami ohledně těchto klecí pro dětské i dospělé pacienty, prvotní reakce z ministerstva zněla: "Tak vy nás chcete skandalizovat?"

Justin Sparks je absolventem bohemistických studií z Oxfordské univerzity. Řekl mi: "Podívejte se, studoval jsem pět let ze zájmu českou literaturu, zřejmě jenom asi proto, abych mohl České republice pak škodit."

Hlavním argumentem, proč však Sunday Times žádnou opravu nezveřejní, je to, že české ministerstvo práce a sociálních věcí ve svém tiskovém prohlášení otevřeně deklaruje, že užívání klecí ve všech případech nezruší, viz tato věta:

"A kromě toho," dodal Justin Sparks, "nemyslíte si, že pro malé dítě, které musí čekat na osvobození z klece, kde v současnosti tráví skoro celý den, až do 1. ledna 2005, je to tak trochu dlouhá doba?"

Mě osobně na Sparksově reportáži z českých ústavů šokovalo kromě svědectví o užívání klecí jiné, velmi přesvědčivé svědectví, totiž o neosobním, chladném přístupu zdravotního personálu k dětem, žijícím v léčebně:

Kam se poděla lidskost? Každý ví, že malé dítě potřebuje vzít do náruče, potřebuje normální lidský kontakt. Kde se to v Češích bere, že zdravotní personál dehumanizuje své dětské pacienty až na úroveň neživých položek v inventárním seznamu? O tom, že si lidé v ČR v mezlidských vztazích dělají snad záměrně ze života peklo, svědčí opakovaně čeští studenti, kteří jezdí na studijní pobyty na Glasgow University. Po několika měsících v Británii Čechám odvyknou a černá sprostota a nepřátelství v mezilidských vztazích je pak šokuje. Přiznávají, že si toho nikdy dřív nepovšimli, nyní jim však připadá neuvěřitelné, že je seřve úřednice Dopravních podniků při obnovování tramvajenky, že mají údajně nesprávnou fotografii.

"Na tom článku pracoval tým lidí řadu měsíců," vysvětlil mi Justin Sparks. "Pracovali bychom na něm dál, ještě jsme se chtěli dostat do dalších institucí, ale museli jsme ho bezodkladně publikovat poté, co Amnesty International kritizovala za užívání klecí v českých ústavech Českou republiku ve své výroční zprávě."

Ivan Fišer, chorvatský pracovník londýnského ústředí Amnesty International, odpovědný za střední a východní Evropu, že českému ministerstvu práce a sociálních věcí "trvá skutečně dlouho, než zakáže užívání klecí v ústavech". Justin Sparks konstatoval, že při dlouhé přípravě své reportáže zjistili (nakonec je to uvedeno v samotném článku), že součástí oficiální politiky České republiky je rozvíjet a upevňovat význam těchto ústavů, mnohé z nichž byly v poslední době renovovány velkými finančními náklady - namísto toho by se podle Sparkse tyto ústavy měly zrušit a umožnit invalidním osobám, aby žily normálně mezi lidmi, jak je tomu třeba v Británii. Moderní studii, která to doporučovala, české úřady anachronisticky odmítly.