Mohlo by dojít k tomu, že prezidentovi spolupracovníci, při vší úctě zdaleka nedosahující kvalit prezidentových, provedou třeba s dobrým úmyslem, snad z přemíry snahy nějakou hloupost. Jak se však podařilo zjistit našemu nejmenovanému spolupracovníkovi od jednoho nejmenovaného zdroje velmi blízkého Hradu (možná i přímo z něj), takové úvahy jsou liché a nezakládají se na pravdě. Podle expertní koncepce, která měla zůstávat v utajení, a která se přes jednu nejmenovanou kancelář dostala k nám by měl Pražský hrad doslova pookřát.

Celá koncepce vychází z výsledků vnitřního auditu nařízeného poté, co si prezident poprvé vyšel po celém gruntu. Nebyla to radostná podívaná. V rozích se zabydleli pavouci vytvářející svou činností dojem klenby i tam, kde měl být podle plánů pravý úhel. Na nádvořích napočítal prezident na pět desítek pampelišek, hospodářská stavení shledal v nedbalém stavu a Jelení příkop přistihl ležet již několik let úhorem. Svolal tedy zlenivělou čeládku odvyklou pevnému režimu a zdravě naštván bouchl do stolu. Leštěné se ještě třikrát přeleštilo, tam kde dříve usychaly generace šlápot, by se teď dalo ze země jíst, slunce a zvědavé oko proniklo i do nejzapomenutějších koutů hradního komplexu. Cetky i jiné zbytečnosti šly z domu, protože tam, kde vládne pevná ruka a duch fordismu není pro něco takového místo. A hlavně se počítalo. Počítalo se kolik částí na světě největšího poplužního dvoru hlavy státu leží ladem. A zjistilo se plno těch nevyužitých nebo užívaných špatně.

Byla tedy na příkaz hospodáře ustavena komise, která měla za úkol zjištěné analyzovat, analyzované prohlédnout ze všech stran a nakonec resyntetizovat do přívětivější podoby. Vzniklá koncepce byla operačně nazvána Revitalizace (podoba s kontroverzní revitalizací českého průmyslu je jistě jen náhodná). To, že prezident nechal název bez povšimnutí, svědčí o jeho naprosté nadstranickosti a jemu tak často a tak neprávem upíraném smyslu pro sebeironii. Hradní revitalizace uplatňuje pět základních principů závazných pro každý soukromý subjekt, který se bude chtít na této pro stát výjimečné události podílet :

1. Princip státnosti
2. Princip stádnosti
3. Princip rentability
4. Princip lidové vstřícnosti
5. Princip masově intelektuální zábavnosti

Prezidentská kancelář dopředu počítala s nechápavými otázkami médií, která ve snaze vyrobit z dobře vykonané práce plakátovou frašku, budou se jako vždy snažit o dojem jakési falešné reality a již téměř rutinní, nudné senzačnosti. Vyrovnána s tímto faktem, vsunula komise do návrhu koncepce v tomto případě naprosto zbytečné vysvětlení jednotlivých principiálních pilířů. Podle našeho nejmenovaného zdroje představovala pro komisi právě tato tvůrčí etapa nejtvrdší oříšek, avšak přece jen se k vybraným heslům narodily i jejich naplňující těla.

První princip je mezi dalšími skutečným stěžněm. Češi si podle posledních průzkumů velmi cení Pražského hradu jako symbolu české státnosti. V pořadí důležitosti jej řadí hned za fotbalovou a hokejovou reprezentaci, čímž se neočekávaně dostal Pražský hrad před Plzeňský prazdroj. V takové situaci musí být česká státnost respektována jako princip samočinný a plně svrchovaný. Zvláště v době, kdy by tento lesk svatováclavské koruny mohl být pošpiněn tolik ubohými výkřiky ojedinělých narušených narušovatelů pro Čechy charakteristicky přátelské a k hlubokému procítění dobře vytvoře atmosféry nějakým pochybným eurounijním deodorantem.

Záruka dodržení tohoto principu představuje pro každého účastníka veřejné soutěže o nejlepší hradní projekty vstupenku mezi kvalifikačně úspěšné. Jeho nedodržení naopak znamená jeho pochopitelné zamítnutí. Pražský hrad by měl být už brzy skrz na skrz prodchnut tím známým, po pivu a syrečcích zavánějícím, přesto vřelým pohlazením domova (aby nebyli zaměstnanci před návštěvníky zvýhodňováni stálou přítomností u zdroje, budou pracovní místa s železnou přísností klimatizována a odvětrávána).

Možná se budou mnozí divit formulaci druhého principu, ovšem koncepční legenda hradní revitalizace uvádí věci na pravou míru. Princip stádnosti sice vyznívá poněkud neuctivě, zdání však klame. Podle zralých úvah může být totiž státnost budována a uchovávána pouze v součinnosti se stádností a naopak. Komise se tedy inspirovala v centrech amerického průmyslu prvních let minulého století a pojala termín stáda jako rozhodující pro zvýšení reciproční efektivnosti mezi hradem a jeho návštěvníky. Podle tohoto klíče tedy budou upřednostněny ty projekty, které budou poskytovat možnosti vstupů a výstupů na další složky stavebnice, kterou návštěvník začne stavět v okamžiku vstupu do hradního areálu.

Měly by to tedy být univerzalizované segmenty pojímající skupiny návštěvníků ( tzv. stáda a mimo hlavní období stádečka) a předávající si je mezi sebou v co největším množství variant, tak jak je to vidět v moderních prodejních multiplexech. Ačkoli se nepředpokládá složitější logistická využitelnost, v jednotlivých stádech může docházet dokonce k mírnému přeskupení, samozřejmě za dodržení všech podmínek a s limitovaným počtem přestupujících jedinců tak, aby se netvořily žádné nezařazené a bezcílně zevlující skupiny. Pokud by někdo chtěl namítnout, že mezi návštěvníky jsou ve velkém procentu zastoupeni zahraniční návštěvníci, jimž by mohla být vznešená hra na českou státnost nepříjemná, hluboce se mýlí.

Pokud přišel, měl by mít zájem trochu se nadechnout ze závanu české historie i současnosti (první je uleželejší) a vrátit se domů obohacen (s ohledem na rozšířenou majetkovou kriminální činnost řekněme raději obdařen) něčím echt českým. Vždyť na toho Gaudího se může podívat kdekoliv jinde ve světě. Druhý princip tak představuje určitou strukturální pojistku celé koncepce.

A do jisté míry na něj navazuje princip třetí. Není jistě žádným tajemstvím, že Pražský hrad je velmi hladový a neustále natažený krk, vyžadující velká finanční sousta.Ačkoli je nový hospodář spíše teoretik a odvážný experimentátor, velice bystře odhadl, že je třeba nenasytného fakana poslat do práce, aby si na neustále ujídaný krajíc chleba vezdejšího sám nějaké korunky vydělal; vždyť i tento chléb jest o dvou kůrkách. Podle prognóz by se mohl Pražský hrad stát velmi brzy organizací s plusovými výsledky hospodaření, což by následně vedlo k rozšíření služeb na větším území hradních prostor a ploch (je údajným vysněným přáním prezidenta, aby se v rámci rozšiřování explotace hradního potenciálu vrátila Míčovna svému původnímu využití a aby se v Jelením příkopu podařilo vybudovat víceúčelové celosezónní sportoviště).

Fakt, že všechny principy koncepce jsou plně integrovány v jeden celek a plně spolu korespondují dokazují i čtvrtý a pátý revitalizační princip. V mnoha případech se jejich splnění bude u soutěžících projektů posuzovat společně, protože oba vycházejí z potřeby nevyužívat hradu jako páky intelektuálního nadsvětí v boji s imaginárním zlem a nenávistí, nýbrž otevřít jej širokým vrstvám společnosti, protože staré přísloví praví vox dei, vox populi. A také proto, že náš prezident je prezidentem všech lidí bez rozdílu, mají-li namířeno tou pravou cestou.

Dostat se přes tuto nebetyčnou hráz bude stát mnohé uchazeče o podíl na revitalizaci mnoho sil. Na druhou stranu se předpokládá, že splnění úkolu ve vytvoření projektu syntetizujícího všech pět principů bez výjimky bude považováno za nejlepší prověrku schopností. Snadno předpokládatelný zájem má i své velké favority. Na náš dotaz, zda-li se revitalizace zúčastní, např. kladně odpovědělo vedení fastfoodů Mc Donald's. Provozovatel oblíbených restaurací má opravdu velké šance , neboť mezi prvními stojí záměr vybudovat na Pražském hradě restauraci cenově dostupnou pro většinu návštěvníků. Mc Donald's splňují všechna kritéria na výbornou -- o druhém až pátém principu nemusí být řeč, domnívali jsem se ovšem, že přes stěžejní princip koncepce se vizionáři bufetu jednadvacátého století nepřenesou. Jejich stratégové však prokázali vysokou míru kreativity.

Na otázku, jak by chtěla firma s americkým kapitálem naplnit princip české státnosti jsme měli do hodiny vypracovaný předběžný návrh, z nějž vybíráme nejzajímavější pasáže -- prostor restaurace by měl být detailní replikou interiéru katedrály Sv. Víta, přičemž oltář by tvořil pult, za nímž bude umístěna výrobní linka. Zaměstnanci by měli být oděni (podle zastávající pozice) do obřadních rouch představitelů katolické církve od laiků až po arcibiskupa. Omezení světelných reklam oproti běžným pobočkám vedení řetězce neplánuje. Zato však chce přijít na trh s novým produktem, kterým chce participaci na principu české státnosti stvrdit. Nový produkt by se měl jmenovat McPragburger a skládal by se z velmi vypečeného steaku symbolizujícího hrad a šťavnatého salátu odkazujícího na Jelení příkop.

Tomu by samozřejmě byla přizpůsobena i další marketingová strategie společnosti, tedy dávání malých dárků. Všichni zákazníci by tak ke svému Mc Pragburgeru dostali ručně malovanou figurku Václava Klause a k dětské nabídce happy meal budou dokonce přidávány figurky všech hradních zvířátek. Mírné rozpaky vzbudí asi jen požadavek vybudovat na Pražském hradě drůbežárnu, což je podle Mc Donald's nutné pro poskytování standardních služeb zákazníkům. Komise by však ani s touto eventualitou nemusela mít problém. Kuřata by údajně pocházela výhradně z českých chovů a realizaci nahrává i spřízněnost české mentality se způsobem chování, které symbolizuje právě tento živočišný druh. Pokud by Mc Donald's na Pražském hradě uspěli, plánují touto nabídkou oslovit i jiné evropské země.

Zcela transparentně a v souladu s koncepcí revitalizace bude postupováno i při výběru hradního architekta. Zatímco minulý prezident se na základě své monarchistické manýry řídil pouze svou náklonností, prezident všeho lidu vypíše i na tuto funkci výběrové řízení. Prvním úkolem budoucího vykonavatele této funkce bude zbavit sídlo prezidenta laciného pozlátka a navrácení vážného ducha reality tam, kde se dříve dlouhá léta dařilo absurdnímu dramatu.

Vhodných kandidátů se jistě nenajde mnoho. Mezi skupinou vyvolených by jistě měl největší šance prezidentův souputník a častý společník u přátelských večeří Milan Knížák (jednu společnou krmi se podařilo exkluzivně zachytit výtvarníku Davidu Černému). Dalo by se od něj očekávat, že se pokusí odstranit chronickou nedoceněnost prezidentovu i svou. Na druhou stranu, komisi by mohla znepokojovat nonkonformita Knížákova uměleckého vyjádření, přece jen prezident ztvárněný jako plastová figura křiklavé barvy v nadživotní velikosti by v nezasvěceném divákovi mohl vzbuzovat jiné pocity, než úctu a vážnost. Milan Knížák však už dlouhá léta dokazuje, že i z toho nejnekonformnějšího umělce a nespoutaného ducha se může s vynaložením píle stát vzorový příklad zcela konformního úředníčka. Pokud by se tedy o tuto funkci ucházel (jako že je to pravděpodobné), bude právě toto jeho největší předností.

V demokratické společnosti musí být při rozhodování uplatňována široká shoda napříč společností. Tvůrci revitalizace jsou si toho plně vědomi, a tak má být vypracovaný návrh koncepce otevřen z pozice hradu vnějším inspiracím a podnětům. Je velmi pravděpodobné, že do ní budou implementovány velice nápadité postřehy poslance Karase (KDU-ČSL, pozn. pro ty, kdo by snad ještě neměli příležitost setkat se s tímto čiperně publikujícím zákonodárcem), křesťana i člověka každým coulem.

Poslanec Karas se, stejně jako v mnoha jiných případech, cítí pobouřen zneužíváním katedrály Sv. Víta k odporně světským účelům. Nejvýznamnější svatostánek na území Čech, Moravy i Slezska je bez jakékoliv ochrany dán v plén nájezdům barbarských turistů, kteří bez špetky úcty překřikují mlčícího ducha historie křesťanství, veškerou tu krásu znevažují blýskáním svých fotoaparátů a považte, dokonce nemají ani tolik slušnosti, aby při vstupu do chrámu páně smekali. Vždy, když se pan poslanec přijde pomodlit za všechny lidi dobré vůle a uzdravení homosexuálů, je vystaven těmto dehonestujícím projevům člověčenství, které ztratilo svou víru v pravého boha. Navíc si ho při tom může vyfotit kdejaký muslim. Ježíši Kristovi musí za daných okolností připadat jeho oběť naprosto zbytečná.

Díky bohu (a zejména jemu) poslanec Karas ví, jak chrám svátosti vybojovat ze zmrzlinou ulepených pařátů pohanů a vrátit jej do zbožných rukou pravověrných. V čele andělských legií chce podle oficiálního vyjádření vstup do katedrály zpoplatnit a dohlížet na dodržování symbolů úcty i ze strany nevěřících. Jak se nám podařilo zjistit, ve skutečnosti chce zahořet mnohem víc, ale celou věc tají, poněvadž největší ideologický nepřítel -- ďábel -- nikdy nespí. Aby nejvyšší zástupce boha v české dolní sněmovně docílil svého, chce metodou namátková kontroly zjišťovat u návštěvníků katedrály znalosti bible. Pokud by tyto byly posouzeny jako nedostatečné, bude následovat sankce formou několikanásobného otčenáše. K exekuci dozoru by prý mohla být využita hradní stráž. Ta ovšem sama ve svých řadách postrádá potřebné množství erudovaných znalců evangelia. Proto chce poslanec Karas začít dávat příslušníkům hradní stráže lekce katechizmu.

Ve spojení s prezidentovým citem pro tržní mechanismy (za který byl po právu oceněn čestným občanstvím Kopřivnice, jejíž občané s vděkem vzpomínají na exemplární privatizaci Tatry) by tento nápad mohl dostat i ekonomický rozměr. Jelikož obecná znalost bible je na nízké úrovni, odříkávání otčenášů by mohlo mít neefektivní důsledky -- hříšníci by se hromadili a byla by tím narušena plynulá fluktuace stád a stádeček mezi jednotlivými segmenty hradního multiplexu. A protože svobodný trh je lékem na všechny nemoci, mohli by se lidé nedostatečně vzdělaní ve Starém a Novém zákoně vykoupit pomocí odpustků. Nepříjemnost by se tak vyřešila elegantně a na účtech Pražského hradu a.s. by se hromadily zlaťáčky.

Nebyl by to snad Václav Klaus kdyby sám nepřišel s vlastní tvůrčí inovací. Kolik bezesných nocí strávil přemítáním o prezidentské zástavě. Jak idealistické a bezobsažné je heslo " Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Je jistě nutné, aby prezidentská zástava vyzývala k pozitivním postojům ke světu, ale může snad pravda a láska zvítězit tam, kde nad lží a nenávistí ve skutečnosti vítězí svobodný trh a jeho neviditelná ruka? Neviditelná ruka...vítězí nad lží a nenávistí! Jak prosté, jak geniální.

Pražský hrad zažil během staletí své existence mnohé. Kdyby mohly jeho zdi vyprávět, museli bychom asi notně přepisovat ve svých dějinách. Tyto zdi stavěné holýma rukama středověku dokázaly ustát největší konflikty v dějinách lidstva a dokonce i obří neonové srdce. Je pravděpodobné, že "přežijí" i revitalizaci.