V pátek jsem hovořil v Glasgow s jedním českým lékařským odborníkem, který pracuje v Británii ve výzkumu rakoviny. Ptal jsem se ho, jestli je britské státní zdravotnictví opravdu špatné, jak se obávám. Konstatoval, že britské zdravotnictví sice moc dobré není, ale vědecký výzkum v oboru lékařství je prý v Británii naopak na výši. Britové totiž mají na lékařský výzkum na rozdíl od českých vědců skutečné peníze.

Takže podle tohoto mladého českého vědce existuje skutečný rozdíl mezi velmi kvalitním britským lékařským výzkumem a o hodně horší běžnou zdravotnickou praxí.

Shodou okolností jsem téhož dopoledne slyšel v britském rozhlase děsivou reportáž o epidemii nevyléčitelné, vůči antibiotikům nyní rezistentní nákazy staphylococus aureus, zlatého stafylokoka, která nyní podle rozhlasu BBC ohrožuje až i smrtí téměř každého, kdo kvůli nějaké nemoci je nucen strávit delší dobu v britských nemocnicích. Ptal jsem se v pátek večer zmíněného českého lékaře, zda je tato situace v porovnání s českými nemocnicemi v Británii výjimečně špatná. Odpověděl mi přesně tak, jak jsem to v minulosti vždycky při srovnání poměrů mezi ČR a Británií zjistil i já: "Ono to bude v Čechách velmi podobné. Vždycky při srovnání každého problému zjistíte, že v ČR je to stejné, nebo horší, jenže v Británii se o tom mluví veřejně kdežto v ČR ne."

Měl mladý český lékař v tomto případě pravdu, anebo je situace s nevyléčitelným, nebo velmi obtížně léčitelným, resistentním onemocněním způsobeným zlatým stafylokokem v českých nemocnicích stejně špatná? Rádi k tomu zveřejníme vyjádření lidí, kteří o tom mohou kompetentně svědčit.

O co tedy v celém problému jde? Jak epidemiologicky nebezpečná je na antibiotika rezistentní nákaza kokem staphylococcus aureus?

Alespoň pokud porovnáme hlavní vizuální prvek titulních stran - fotografie úvodníku z agenturního servisu. Je vidět, že ČTK stále nahrazuje lenost nejen novinářskou, ale už i fotoreportérskou.

Plním přání Adama Javůrka ze serveru Mediář, pro kterého jsem měl dnes okomentovat titulní stránky deního tisku . Snažil jsem se. Přesto, že všechny tituly jsou sebestředné a upřednostňují zacyklenou mediální bublinu stojedničkového přehlasovávání prezidentského veta o DPH více, než si tato agenda zaslouží.

Světová média jsou sice také místy zahleděna do regionálních problémů, nicméně mezinárodní agenda u nich hraje prim. Bloomberg si všímá Blairovy iniciativy k podpoře referenda o EU ústavě, ačkoliv si Britové myslí něco jiného. Nyní více nacionalistická než internacionalistická CNN si všímá George Bushe, kterak jmenoval bývalého amerického velvyslance u OSN Johna Negroponteho jako nového amerického velvyslance v Iráku a tím i faktického "stínového" předsedu okupační vlády, BBC News se ptá, zda by mělo Španělsko ustoupit z Iráku. Odpověď BBC i Zapatera se dá předpokládat... Ministr financí Izraele Benjamin Netanjahu tvrdí v interview pro magazín Forbes, že velmi důležitá mezinárodní investiční podpora Izraeli závisí na tuhých bezpečnostních opatřeních k ukončení násilí víc než na nějaké mírové dohodě s Palestinci. Vladimír Špidla mi také onehdá na tiskové konferenci ČSSD tvrdil, že asymetrická válka se dá vyhrát...

Channel News Asia, Reuters a NYT se věnují návratu jordánského krále Abdulláha II. po setkání o izraelsko - palestinském "problému" s Bushem. Scotsman se probírá usvědčující zprávou, která ukazuje, že Shell skrýval nedostatek svých ropných rezerv. Nový Enron? Yahoo, NYT, ITAR-TASS tvrdí, že NASA odmítná ruský plán pro delší vesmírné výpravy ISS. Americké San Jose Mercury News citují Ralpha Nadera jako "nezávislou prezidentskou naději", který tvrdí, že američtí vojáci by měli odejít z Iráku. Americké CFRA Radio si všímá amerického Nejvyššího soudu, který zvažuje práva "nepřátelských bojovníků", převážně umístěných v koncentačním táboře v Guantanámu. USA Today tvrdí, že nabídka k dohodě s Mahdíovou armádou je projednávána v nestabilní Fallúdže, ABC Online a Radio Free Europe k tomu dodávají, že Honduras následoval Španělsko a stahuje svá vojska z Iráku.

Bůh je mrtev. Národní stát se stal obtěžující koulí na noze. Každá ideologie je považována za potenciálně totalitní. Co si ale máme počít s vírou?

Novým slovenským prezidentem byl zvolen Ivan Gašparovič. Politická stabilizace Slovenska tím však nezačala.

Základní čísla ze sobotního druhého kola prezidentských voleb na Slovensku jsou známá: Ivan Gašparovič získal 59,9 % odevzdaných platných hlasů, Vladimír Mečiar 40,1 %. Účast byla 43,5 % oprávněných voličů. Tato čísla jsou v mnohém překvapivá.

Jak už naznačuje nepatrná grafická úprava notoricky známého hesla Francouzské revoluce, jež zní Rovnost, svornost, bratrství, stává se pro důstojný život stále důležitější tak nabubřele opomíjená skromnost. Podle mého mínění jsem si bez obav mohl dovolit vypustit slovo svornost, neboť je již obsaženo ve slově bratrství. V tomto příspěvku tedy bude řeč o dobrovolné skromnosti.

Až půl milionu britských důchodců je prý zřejmě obětí sexuálního, fyzického či finančního zneužívání. Mnoha z nich se také podávají příliš velké dávky léků, konstatuje zpráva zdravotnického výboru britské Dolní sněmovny. Mnoho důchodců je obětí násilí přímo ve svých domovech.

Tiskové agentury z celého světa přinášejí šokující informaci. Geologická sondáž, kterou v Tibetu uskutečnila nezávislá geologická společnost IG Corp. se sídlem v Houstonu, přinesla nečekané výsledky. Průzkum, který byl původně zaměřen na detekci druhohorních fosilií, prokázal na celém území Tibetu výskyt obrovských nalezišť ropy. Podle předběžných odhadů jsou tato naleziště schopna poskytovat ropu, i při expandující těžbě, dalších 350 let.

Adresováno Radě České televize

Vážené paní a vážení pánové,

Zdá se, že doba Christine Amanpourové skončila. Skončila doba reportérky ze CNN, která se proslavila reportážemi z první irácké války a byla posledním mohykánem, který rozuměl kultuře, do níž jel pracovat. Návrat statečných a chrabrých českých zajatců iráckých povstalců (nebo kdo je to vlastně zajal) ukázal, jak tragická je žurnalistika v ČR.

Je vidět, že při vhodné konstelaci vnějších nepříznivých podmínek pronikne na stránky jakéhokoliv média cokoliv. Petr Jánský dokázal svou "reportáží" Konečně krásná žena, že hranice stupidity jakéhokoliv textu lze libovolně posouvat. Jsem zvědav, kdy i Britské listy přinesou článek o červáncích nad Prahou a zvonících zvonech, rámující pozdní odjezd ministrů z nočního zasedání vlády... Vládní dýchánek onehdá pojal takto kreativně jinak velmi věcný, dlouholetý reportér ČTK Hrníčko a všichni jsme si říkali, že jeho impresionistický pohled na jinak nudnou vládní tiskovou konferenci už nikdo nepřekoná. Naštěstí nikde nevyšel, a tak Četka neměla z ostudy kabát. Petru Jánskému se to povedlo. Škoda pro Britské listy, že se včera postavily do jedné řady s ČTK. Pedagogická ukázka stupidity jako názorná a výchovná ukázka může být pochopena i jako editoriální politika listu.

Pozn. JČ: Zaujal mě rozdíl mezi viděním soutěže Miss ČR, potažmo Miss World, jak ji prezentoval článek Petra Jánského ZDE, a viděním téže soutěže v západním světě. Proto jsem článek Petra Jánského konfrontoval s několika anglickými články, vysvětlujícími historii a nynější mezinárodní postavení soutěže Miss World, ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.. Osobně jsem přesvědčen, že je takováto konfrontace pohledů zajímavá; mohu se samozřejmě mýlit.

Nikdy na mě nedělala velký dojem teorie o "střetu civilizací", kterou zformuloval asi před deseti lety americký vědec Samuel P. Huntington, píše v arabském listě Al Ahram Mohamed Sid-Ahmed a pokračuje: Zdálo se mi, že je to dost násilná teorie, vypracovaná jako reakce na teorii o "konci historie", kterou tehdy zformuloval jiný Američan, Francis Fukuyama. Avšak nyní se domnívám, že na Huntingtonově teorii něco přece jen je, pokračuje arabský komentátor:

Nejprve dvě poznámky pro objasnění situace u nás, věci, které každý vidí, ale někdo si je možná neuvědomuje:

Zatímco "za komunistů" lidé nevěřili sdělovacím prostředkům ani slovo, po listopadu naopak začali věřit úplně všechno. (Nevím, jak je to možné.) Tato důvěra byla sdělovacími prostředky dokonale zneužita. Chestertonovo "nepotřebujeme cenzuru tisku, máme cenzuru tiskem" bylo dovedeno k nebývalé dokonalosti. Ještě nedávno bylo zbytečné psát, co chci napsat, protože možnost publikování byla absolutně nulová.

Americká armáda v Iráku nabídla v pondělí sunnitským vzbouřencům ve Fallúdže zbrojní amnestii. Zveřejnila také celou řadu opatření, jejichž cílem je ukončit čtrnáct dní trvající konflikt v tomto městě na západě Iráku.

Bilý dům mezitím potvrdil, že dosavadní čelný americký představitel u OSN John Negroponte se stane americkým velvyslancem v Iráku.

V pondělí se vyskytly první známky skutečného pokroku v rozhovorech mezi občanskými představiteli města a zástupci Irácké vládní rady. Činitelé nastínili společné komuniké, které mělo být vydáno později. Komuniké navrhuje zrušení čtrnáctidenního obléhání města a navrácení kontroly nad městem irácké policii.

Generálmajor Mark Kimmit, náměstek ředitele operací v Iráku, uvedl, že americká armáda na město nezaútočí, pokud vzbouřenci využijí amnestie a odevzdají své zbraně. Pokud to odmítnou, američtí vojáci jsou prý připraveni zahájit okamžitou ofenzívu.

Americký prezident kritizoval nového španělského premiéra, že splnil svůj předvolební slib a vydal rozkaz k odsunu španělských vojáků z Iráku.

V rozhovoru s tiskovou kanceláří AP konstatoval americký ministr zahraničí Colin Powell, že "jedna nebo více dalších zemí budou asi následovat Španělsko a také stáhnou své vojáky z Iráku, bude to záviset na jejich interní politické situaci."

Bilý dům a Pentagon v pondělí odmítly obvinění, že během příprav na útok v Iráku provedli neregulérní finanční operace poté, co nová kniha Boba Woodwarda Plan of Attack konstatovala, že z operací v Afghánistánu byly předčasně odčerpány pro Irák miliony dolarů, aniž by o tom byl informován americký Kongres.

Hrozby vůči americké okupaci Iráku se rychle stávají vážnými. Média i politici, po celém světě i ve Spojených státech poprvé vážně kladou otázku, zda mohou USA v Iráku zvítězit. A právě tak náhle se diskuse začíná soustředit ne na otázku, jestli mohou USA přinést do Iráku "demokracii", ale kolem otázky, zda mohou zabránit tomu, aby se pro ně samotné situace změnila v úplné fiasko -- v nový Vietnam, jak se běžně říká.

"Před 20 lety, když jsme začínali pracovat na terapii mikrovlnnou frekvencí, dohodli jsme se , že objevy v této oblasti nikdy nepoužijeme v neprospěch člověka. Varování generála Kobece, že OMON (ruská speciální a protiteroristická policie - pozn. překl.) má psychotronické generátory, svědčí o tom, že psychotronická zbraň už byla vyrobena. Dostane-li se do rukou lidí se špatnými úmysly, může být nebezpečnější než atomová bomba, protože je schopná potlačit svobodnou vůli člověka. Obracíme se na prezidenta Jelcina a demokratické organizace světa se žádostí, aby bylo používání psychotronických generátorů jako zbraní zakázáno."

Tuto výzvu několika vedoucích pracovníků ruských výzkumných ústavů, univerzit a lékařských pracovišť otiskl ruský deník Komsomolská pravda v červnu roku 1992.

Od minulého týždňa už ani najdômyselnejšia propaganda neutají skutočnosť, na ktorú sme poukazovali viac ako pol roka: to, čo sa deje v Iraku, nie je fanatický odpor zvyškov teroristických skupín. Je to legitímne a masové povstanie irackého ľudu proti neznesiteľnej okupácii vlastnej krajiny. Povstanie takých rozmerov, že spojilo rovnako odporcov ako aj obhajcov Husajnovho režimu.

Rozšírenie Severoatlantickej aliancie o sedem nových členov sa stretlo s odlišnými odozvami v Kremli a medzi obyvateľstvom Ruskej federácie. Prezident Vladimír Putin hľadá prijateľný model partnerstva a spolupráce s transatlantickým spoločenstvom, ktoré rozširuje svoj protiteroristický obranný rádius na celý svet.

Tisková zpráva organizace Nesehnutí

Dne 19. dubna v 15.30 hodin proběhla ve vstupní hale Moravské zemské knihovny v Brně vernisáž výstavy Zbraně, nebo lidská práva? Fotografická výstava upozorňuje na nekontrolovaný vývoz zbraní z ČR do rizikových oblastí. Sérií fotografií a krátkých komentářů autoři a autorky z NESEHNUTÍ a Amnesty International (AI) přiblížili obraz utrpení v rozvojových zemích, kde vraždí české zbraně. Výstava neukazuje pouze děsivou skutečnost, ale nabízí i možnosti jak se do aktivit proti obchodu se zbraněmi zapojit.

Franz Otto Wrede

Z knihy "O židech", vydané nákladem "Orbis", Praha.

Studium židovského živlu v Generálním gouvernementu mě pohnulo k návštěvě Lublina. Stál jsem v ghettu všech ghett, v srdci polypa o tisíci chapadlech, polypa "Judy". V uličním neřádu si hrají malí synovci nepřístupných, urozených lordů britského impéria. Neřád a špína jsou zde všude. Starci a děti, ženy i muži okorali špínou. Domy jsou vně i uvnitř špínou olepeny. Nepopsatelný zápach ustrnul ve vzduchu a klade se návštěvníkovi dusivě na plíce. Červené plakáty na četných domech varují před nákazami a zakazují Němcům přístup. "Veš šatní, rozšířená u Židů", říká se v jedné úřední zprávě střízlivě, "je hlavním nositelem skvrnitého tyfu." Židů, postižených tímto morem, umírá pouze 40 procent, ale Poláků už 55 procent a říšských Němců 90 procent.

Níže uvedené články přepsal jeden čtenář Britských listů z knižní publikace zvané VÝBĚR (Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby), která vyšla na jaře 1941 ve Zlíně (v katalogu Národní knihovny v Praze jsme ji nenašli...)

Vítám příležitost, kdy mohu před vámi promluvit o řadě otázek, které podle mého názoru v zájmu vyjasnění poměru Říše a Protektorátu musí být jednou se vší otevřeností vysloveny. A pokládám za nutné přes válečné události, aby se to stalo v této chvíli. Neboť je se obávat, že až bude po válce, nebude už možné mluvit o těch otázkách s takovou věcností jako nyní. Jako lidé ducha si jistě jasně uvědomujete, že se v léto chvíli odehrává největší dějinné drama, jaké zná vůbec historie evropského lidstva. Jsem pevně přesvědčen --- jak by tomu mohlo být jinak! - že toto drama bude rozhodnulo v náš prospěch. Ve chvíli, kdy se hroutí anglická moc, je nám dána možnost, Evropu nově organisovat, a to podle hledisek vyhovujících sociálním, hospodářským a technickým možnostem dvacátého století.

Každý hospodářsky a politicky významný stát založil svou silu na rozsáhlé komunikační síti, přiměřené potřebám doby.

Síla Říma začala před 2200 lety na silnici Via Appia. Tato silnice stojí a slouží svému účelu dodnes.

Každý cyklista a zvláště motocyklista ví, proč se musí v zatáčce naklonit dovnitř. Nějaká síla jej žene ze zatáčky a proti té musí působit vahou svého těla. Tato sila je tím větší, čím větši je rychlost a čím ostřejši zatáčka. Tato síla působí však nejenom zevně, nýbrž i na vnitřní orgány v těle, a je jisté, že za určitých podmínek dostoupí takové velikosti, že se projevuje škodlivě.

Dne 1. dubna 2004 na své plenární schůzi schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky novelizaci zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., a zákona č. 192/2002 Sb., a pozdějších předpisů. Podle této novely by od 1. července tohoto roku zvýšené rozhlasové a televizní poplatky měly povinnost platit všechny domácnosti, a to bez ohledu na to, jestli rozhlasový nebo televizní přijímač doma mají, či nemají.

Na základě toho se tímto vydává toto prohlášení, zaslané i k rukám pana prezidenta České republiky, a to proti uvedené novelizaci, která se mimo jiné jeví také jako zavedení plošné povinné televizní daně, jejíž valorizace určovaná vývojem inflace je navíc zcela neovlivnitelná.

Bill Kovach a Tom Rosenstiel, The Elements of Journalism (Základy novinářské práce), Atlantic Books, 2003, Londýn, 8.99 liber, 208 stran, ISBN 1-84354-228-5; k dostání v internetovém knihkupectví Amazon ZDE.

"Je to kniha století... učebnice pro každého, kdo praktikuje novinářskou práci. Je to také vynikající reportérské dílo," napsal o této knížce list San Francisco Chronicle. "Tato kniha by měla být povinnou četbou pro každou instituci (i jednotlivce), kteří se zabývají novinářskou prací," vyjádřil se Neil Rudenstine, prezident Harvardské university.

Nejcennější na této knížce je, že neobsahuje pouze názory svých dvou autorů. Je výsledkem prvních tří let práce mezinárodního Committee of Concerned Journalists (Výboru novinářů, kterým jde o věc) a výsledkem pohovorů a rozsáhlých veřejných debat stovek novinářů, takže je vlatně jakýmsi shrnutím esence novinářské praxe a etiky od zkušených mezinárodních žurnalistů dnešní doby.

Kniha velmi přesně definuje základní principy mnoha oblastí novinářské práce, ale cenné na ní právě je i to, že uznává, že v mnohých oblastech dnešní novinářské práce vládne zmatek a je obtížné přesně definovat, co je dobrý žurnalismus. V těchto oblastech, kde trvají nejasnosti a v nichž se novináři na základních definicích neshodnou, se kniha pokouší alespoň probrat možné alternativy a definovat, až jak daleko jde v těchto nejasných oblastech profesní konsensus.

Kniha vychází především z anglosaské a v ní zejména americké novinářské praxe. To má své výhody i nevýhody. Výhodami jsou cenné exkurzy do historie novinářské práce (dovídáme se, že investigativní žurnalistika existovala v Anglii už v sedmnáctém století), nevýhodou je, že američtí autoři častěji necitují dost podnětnou tradici britského veřejnoprávního žurnalismu. Právem poukazují na hrozbu novinářské práci ze současné komerční sféry, která však, zdá se, především ohrožuje americký veřejný prostor snad více než prostor západoevropský.

Jaké jsou tedy podle konsensu stovek anglosaských novinářů základní principy dobré novinářské práce?

Adam Javůrek mne požádal, abych okomentoval zítřejší titulní strany v seriálu na stránce Mediáře. Dnešní den vyhradil pro Ondřeje Neffa. Nedalo mi to, a podíval jsem se na dnešní titulní stránky českých deníků okem kritickým už dnes - nanečisto. Události minulých dní vybízejí totiž k mediální ostražitosti. Hlavní politické zprávy světových médií se totiž věnují ponejvíce Iráku a Palestině. Ať již americké pozici u Najafu, nebo Zapaterovu rozkazu k odchodu španělských vojáků z Iráku, Kerryho obvinění Bushe z neschopné a neúčinné zahraniční politiky, destitisícům Palestinců protestujícím proti zavraždění Abdela Azize al-Rantissiho izraelskými vojáky, či tomu, že Blair dává hlavu na špalek v souvislosti s referendem o ústavě EU, které chce říci NE 53% Britů. Bloomberg cituje v této souvislosti bulvární Sun. Guardian událost v Palestině uvozuje titulkem Zrození nového odporu v Gaze, ABC ji chápe jako Násilí pokračující v protikladu k dohodám z Gazy, Reuters oznamuje zabití předáka Hamásu jako Policie zabila izraelského Araba uprostřed zvýšeného napětí. Bushova podpora Sharonovu plánu pro Palestince rozzuří arabský svět, předvídá dokonce logicky lokální Salt Lake Tribune. Co na to sebestředná česká média? Co na to Ondřej Neff? Můžete srovnat různé pohledy na stejné stránky. Jak tvrdí Karel Hvížďala i na stránkách Mediáře, "jsme svědky soumraku jednoho druhu demokracie či mediální demokracie." Jako kdyby kdy mediální demokracie byla demokracií...

Vážené Britské listy,

zabrousil jsem na Vaše stránky po dlouhé době a byl jsem hluboce otřesen, jakých změn doznal tisk, který jsem kdysi s oblibou četl!

Nevím, jestli redakci obsadila "objektivní" Al Džazíra nebo přímo Usama Bin Ladin anebo ji snad nyní na dálku kočíruje - představa nejstrašnější - sám soudruh Moore. Co článek, to profundamentalistická špína vrhaná na všechny, kteří se v hodině dvanácté (po dvanácté?) snaží dělat něco proti největší hrozbě současnosti - rozpínavosti fanatického islámu, míní Ivan Hejl a pokračuje:

Je tomu o něco víc než 3.5 miliardy roků, co se na Zemi objevil život. Podle některých lidí jej stvořil Bůh, kdežto podle jiných se vyvinul díky proměnlivosti hmoty. V severní Americe by bylo nesnadné přesvědčit většinu, že "život vznikl", protože ona věří, že "byl stvořen". Vznikne-li ale podruhé, bude stvořen a jeho tvůrcem bude člověk.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.