Dne 10. prosince se na Radu České televize (dále jen "rada") obrátil výkonný ředitel Greenpeace v ČR Jiří Tutter se stížností, v níž výše uvedené tvrzení vysílané Českou televizí o Greenpeace označuje za nepravdivé. Jiří Tutter předložil listiny podporující jeho stanovisko v této věci.

Autorem předmětných vět byl Ivan Brezina, vedoucím redakce aktuálního zpravodajství Čestmír Franěk (dnes v této funkci již nepůsobí).

Rada se stížností Greenpeace zabývala několikrát. Dne 24. března 2004 přijala usnesení č.87/06/04, jímž pověřuje tříčlennou pracovní skupinu podnětů a stížností (Zdena Hůlová, Erazim Kohák a Petr Uhl), aby ve věci této stížnosti předložila radě návrh na odpověď. Generální ředitel Jiří Janeček se opětovně vyjádřil, že zařazení napadeného výroku do reportáže bylo oprávněné a odvolal se na korespondenci jejího autora Ivana Breziny s ČT, kterou však radě a její pracovní skupině nepředložil.

V souladu s vnitřní úpravou činnosti pracovní skupiny podal návrh radě jeden z nás - členka rady Zdena Hůlová. Neztotožnila se se stanoviskem generálního ředitele a doporučila radě, aby si buď vyžádala od generálního ředitele podrobnější doplňkové informace, nebo přijala usnesení, že stížnosti Greepeace je oprávněná a zároveň požádala generálního ředitele, aby přijal opatření k nápravě. Další dva členové pracovní skupiny, Erazim Kohák a Petr Uhl, toto její doporučení v rozpravě při jednání rady podpořili.

JUDr. Zdena Hůlová je mezi členy rady jediná právnička a její případ zpracovávala podle profesionálních zásad. ČT a Ivan Brezina, jehož argumenty ČT přejímala, neunesli důkazní břemeno pravdivosti svého výroku.

Neunesl ho ani sám Ivan Brezina, když na pokyn ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala zaujal jeho místo při projednávání tohoto bodu při jednání rady dne 7. dubna. Poukaz na apel Greenpeace "podpořte toxickou kampaň" nelze chápat jako výzvu k darování peněz na oběti katastrofy v Bhópálu. byť bychom četli slovo "toxickou" jako "antitoxickou". Nebyl předložen žádný důkaz o tom, že Greenpeace na oběti této katastrofy vybírali, naopak, důkazy předložené druhou stranou nasvědčují tomu, že tomu tak nebylo.

Přesto rada osmi hlasy (Jan Mrzena, Milan Badal, Bohumila Fanta, Ladislav Miler, Helena Fibingerová, Jiří Presl, Alena Svobodová a Jana Šilerová ) proti čtyřem hlasům (Zdena Hůlová, Erazim Kohák, Jan Prokeš a Petr Uhl) a jedné abstenci (Dobromil Dvořák) přijala za absence Milana Horálka a Jiřího Voráče usnesení č.1001/07/04, podle něhož považuje stížnost Greenpeace za neoprávněnou.

Důsledkem tohoto řešení je to, že člen pracovní skupiny Erazim Kohák z ní vystoupil (je ale pravda, že po třech letech práce v ní se nad svým odchodem zamýšlel už dříve).

Necítíme se, vážené kolegyně a vážení kolegové, většinovým rozhodnutím rady vázáni v tom smyslu, že bychom ho mohli nadále podporovat a veřejně proti němu nevystupovat. Důvodem není to, že většina rady rozhodla jinak (jednotliví radní nemuseli důkazní situaci správně posoudit). Důvody máme dva, každý by náš postoj dostatečně ospravedlňoval:

1. Předseda rady Jan Mrzena, předsedající jejímu jednání, připustil změnu vypovídající osoby, aniž se otázal rady, zda s tím souhlasí. Partnerem rady při vyřizování stížnosti je generální ředitel. On anebo jím určený zástupce (viz jednací řád rady čl.7) se účastní jednání rady. Generální ředitel byl jednání přítomen, a z povahy věci bylo zřejmé, že vysvětlení poskytuje jeho jménem ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal. Ten předal slovo Ivanu Brezinovi.

Otázka zní: Byl Ivan Brezina zástupcem generálního ředitele Jiřího Janečka v tomto sporu? Věděl Jan Mrzena předem, že se vystoupení Ivana Breziny chystá? Vystoupením Ivana Breziny, tolerovaným předsedou rady Mrzenou, byla porušena zásada slyšení obou stran, Greenpeace byla tato možnost upřena. Ivan Brezina přesvědčoval radu tím, že nechal kolovat (!) anglicky psané texty. (Kolik členů rady umí anglicky?) Členové rady nedostali příležitost, aby texty prostudovali.

Důvodem našeho veřejného odporu k usnesení rady není ovšem to, že Ivan Brezina zahájil své vystoupení před radou urážlivým útokem vůči jednomu z nás, Petru Uhlovi, když dovozoval, že je ve věci podjatý ne kvůli svému členství ve Straně zelených, ale kvůli události, která se stala před jeho zvolením do rady - účastnil jsem se prý převzetí moci (!) ve Straně zelených (!) Petr Uhl k tomu uvádí, že jako člen Strany zelených neprosazuje její zájmy při výkonu funkce člena Rady ČT a nezastává a nikdy nezastával v této straně žádnou funkci. Ani ve SZ nikdy neučinil nic, co je v rozporu s obecnou morálkou, natož pak právními předpisy, dodává Petr Uhl.

S tímto bodem souvisí i to, že v jednacím řádu rady není upraveno vystupování hostů včetně pracovníků ČT. Vyzýváme předsedu rady, aby tento doplněk předložil do jednoho měsíce radě k rozpravě a schválení radě.

2. Druhý důvod k našemu veřejnému protestu je skutečnost, že mnozí členové rady se při projednávání stížnosti Greenpeace opakovaně negativně vyjadřovali o stěžovateli nebo dokonce o sdruženích s podobným zaměřením, či vůbec občanskospolečenským zaměřením, takže jsme mohli nabýt (doufáme, že falešného) dojmu, že budou rozhodovat spíše podle svých minulých osobních či sdílených zkušeností, a nebudou posuzovat důkazy, zda dvě sporné věty jsou pravdivé či aspoň zda byly vyřčeny v dobré víře. že jsou pravdivé.

Jsme totiž přesvědčeni, že kritériem pro posuzování takových stížností jako byla tato může být jen to, zda napadený výrok je doložitelný, a ne skutečnost, kdo si stěžuje (fašista, komunista či svědek Jehovův), či na čí pořad si stěžuje. Skutečnosti, které prokazují doložitelnost napadeného výroku musejí být průkazné, jinak se stížnost posuzuje jako oprávněná.

Nerespektování tohoto kritéria pociťujeme zvlášť trpce. Vyzýváme všechny členy rady, aby se zamysleli nad tím, zda takovýmto postupem (a dalšími obdobnými) plní naše rada svou funkci dozoru veřejnosti nad veřejnoprávní povahou České televize. Vždy jsme se domnívali, že pravdivost vysílaných tvrzení a ochrana dobrého jména každého k veřejnoprávnosti patří a že rada může fungovat je tehdy, zaručí-li oběma stranám stížnostního sporu právo na řádné řízení.

Vzhledem k situaci v radě považujeme za potřebné prohlásit, že naše posouzení stížnosti Greenpeace na reportáž Ivana Breziny není ovlivněno společenským zaměřením stěžovatele, ani osobou Ivana Breziny, jeho výrazně orientovanou publicistikou a průběhem a výsledkem soudního sporu s Milošem Zemanem.

Podmínkou naší činnosti, tedy činnosti Zdeny Hůlové a Petra Uhla, v pracovní skupině podnětů a stížností je vyjasnění obou bodů v průběhu, řekněme, jednoho nebo dvou měsíců. Navrhujeme rozpravu, na veřejném, či na neveřejném jednání rady, případně rozhovory podle článku 3 odstavce 6 jednacího řádu rady. Nevylučujeme ani jiná řešení.

Protože rozhodnutí rady o stížnosti Greenpeace je v příkrém rozporu s naším pojetím práva a smyslem pro spravedlnost, doporučujeme Greenpeace, aby o ochranu svého dobrého jména požádali soud. Vyhrazujeme si právo i na další postup, podle uvážení.

S pozdravem

Zdena Hůlová a Petr Uhl, členové Rady České televize

Kopie: generální ředitel ČT Jiří Janeček
ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal
výkonný ředitel Greenpeace ČR Jiří Tutter