Ministr televizní kultury Dostál musel být docela otrávený. Nedivím se mu, neboť je to jedna z jeho dalších porážek ve Sněmovně. Porážek, utrpěných především v klubu ČSSD. Jeho favorit, Miroslav Tajč, doporučovaný šéfem Národní galerie Knížákem, dostal hanebných pět hlasů a to tam termitů bylo dnes 171. Je to docela málo, když jich má být dvě stě, ale páni poslanci se tak trochu toulali. Mediální mágové byli v Bratislavě, paní ministryně školství na Moravě a tak.... se všechno projednávalo v oslabeném, i když optimálním složení. Prošel ten, kdo projít pole dohod měl, a prošel těmi hlasy, kterými projít měl. Vše je tedy v pořádku, i brambory jsou v řádku...

Po radě ČTK toužily většinou ženy. Slavěna Broulíková za ČSSD, Pavel Horák - KDU-ČSL, Miroslava Moučková - KSČM a Eleanore Rassmusenová - KDU-ČSL. Slavěna Broulíková a Pavel Horák jsou těmi šťastnými.

Včera byl vůbec takový schvalovací den. Ještě jsme také schvalovali dočasné, "letní poslance" do Evropského parlamentu. Někdo má zimního krále, někdo letní poslance a jiný zas podzimní fobii z předpokládaných volebních výsledků.... Každý potřebuje svých pár vteřin slávy. Stejně absolvují jen jednu schůzi a pojednou domů. Ale na druhé straně - můžou si to pak napsat do životopisu. 2004 -- poslanec Evropského parlamentu. Za dva roky už nikdo nebude vědět, že to byl poslanec na jedno použití.

Otázkou zůstává, kterak bude poslancovat takový Libor Rouček. Sedí v české sněmovně, bude jezdit s Eurokaravanou jako lídr kandidátky ČSSD, ae ještě má sedět přes léto v parlamentu evropském. Jedno pozadí a tři židle...

Světlovlasá hlavička poslankyně Lucinky Talmannové se zjevila za řečnickým pultíkem vzápětí. V brýlích. Děs, že nás opět obšťastní nesrozumitelnými chemickými vzorci, vzal za své. Třetí čtení je sice složitá hlasovací mašinérie, ale chlorilhydrátů nás naštěstí ušetřila. Šlo sice o návykové látky, ale po několika přestřelkách typu: "Pozměňovací návrh uvedený pod písmenem B1. Paní ministryně? (Nesouhlas) Paní zpravodajka? (Souhlas)". Zákon nakonec prošel.

Zato zákon o zdravotních pojišťovnách byl zajímavý. Poslanec Filip toužil vrátit zákon do druhého čtení, protože je to, podle něj, jen taková dílčí novela ....

Zjistil, že jde o systém řekl bych spravedlivějšího způsobu přerozdělení pojistného, který má vést k rovnosti práv pojištěnců bez ohledu na to, u které zdravotní pojišťovny jsou pojištěni. Nakonec celý systém zdravotního pojištění nemá sloužit ani lékařům, ani zdravotním pojišťovnám, ale má sloužit občanu, tedy pojištěnému pacientovi.

"Myslím si, že navrhovaný přerozdělovací systém nebo mechanismus má dvě zcela na sobě závislé složky. Za prvé přerozdělení pojistného, za druhé kompenzaci rizika zvlášť nákladné péče, která vždycky tvoří jeden funkční celek, protože také české zdravotnictví je, ať chceme nebo nechceme, jeden celek. Nakolik je funkční, posuďte sami. Vedle rizika, které je dáno věkovou strukturou pojistného kmene, existuje samozřejmě riziko ohrožující rovný přístup pojištěnců jednotlivých pojišťoven k možnostem čerpání hrazené zdravotní péče. Tím je výskyt pojištěnců, kterým byla poskytnuta zvlášť nákladná péče. Z uvedeného vyplývá, že pouze simultánní využití obou složek nově navrhovaného přerozdělovací mechanismu zaručuje rovný přístup všech pojištěnců k čerpání zdravotní péče. Věřím, že i to je cíl pana kolegy Kubinyiho.

Z této skutečnosti tedy potom logicky vyplývá mnou navrhovaná změna, a omlouvám se celé sněmovně, že jsem tak dlouho tento systém vysvětloval, protože jsem nebyl autorem toho pozměňovacího návrhu. Navrhuji tedy, aby u obou složek došlo k současné účinnosti jediného komplexního mechanismu přerozdělení, a to k datu 1. 1. 2005.

... Mohli bychom se dostat docela snadno do stavu, kdy Sněmovna přijme tento návrh zákona, Senát nám ho vrátí, my ho přehlasujeme, nebo schválíme Senát, pošleme ho prezidentovi, prezident nám ho vrátí, a jsme v termínu nejméně okolo 10. července letošního roku." prohlásil předvídavý právník Filip...

I poslanec Cabrnoch byl nespokojen. "Já jsem také velmi nespokojen s tím, že zásadní pozměňovací návrhy, které mají systémový charakter, jsou přednášeny za pět minut dvanáct v rámci druhého čtení v Poslanecké sněmovně, bez toho, aby byly podrobeny diskusi a projednávání ve výborech, a bez toho, aby ostatní poslanci dostali sebemenší šanci k těmto pozměňovacím návrhům vznášet další pozměňovací návrhy.

... Jedním z nich je skutečnost, že ve druhém čtení k tomuto návrhu zákona, který původně se vztahoval pouze k zákonu o Všeobecné zdravotní pojišťovně a o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách a řešil v podstatě pouze dva okruhy problémů, a to je pravidla zacházení s fondy zdravotních pojišťoven a pravidla jednání a složení orgánů zdravotních pojišťoven a organizační strukturu Všeobecné zdravotní pojišťovny, k tomuto zdánlivě jednoduchému podkladu se ve druhém čtení a ještě více v opakovaném druhém čtení přidružily zásadní systémové novely úplně jiných zákonů z oblasti pouze okrajově související.

Chtěl bych říci, že vládní koalice se tímto způsobem za prvé pokouší obejít řádný legislativní proces. Je evidentní, že systémové návrhy typu přerozdělení, typu organizace výběru a vymáhání pojistného, typu rozsah úhrady léčivých přípravků v České republice, takové změny, které hluboce zasahují celý systém zdravotního pojištění, mají být předkládány ve vládním návrhu po řádném připomínkovém řízení, projednání s odbornou veřejností, po řádném projednání v příslušných výborech sněmovny, a pak teprve má být hlasováno na plénu. Jsme svědky zcela opačného postupu, a já jej velmi tvrdě a zásadně kritizuji. Zásadní systémové změny jsou předkládány bez analýz, bez diskusí, bez připomínkových řízení, a co více, bez toho, že by tato vláda byť jenom zařadila na program svého jednání úvahy o koncepci a dalším vývoji zdravotnictví v České republice. Vláda opakovaně vyřazuje z programu svého jednání materiály o koncepci zdravotnictví, a přitom provádí zásadní koncepční změny cestou pozměňovacích návrhů k úplně jinému návrhu zákona, pozměňovacích návrhů, které přednášejí poslanci vládní koalice. "

Potlesk se ozval pouze zprava... Třetí čtení zákoan o VZP a o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách byl schválen. Poslanec Pavel Kováčik ovšem na závěr přednesl pozoruhodnou myšlenku. "Pane předsedo, paní a pánové, než mít potom schválený nějaký zmatek a snažit se složitě dobírat nějakého konce, zkuste zvážit, jestli na to zkontrolování stenozáznamu by nebylo vhodné, abyste řekl: 10 minut přestávky..."

Jako kdyby deset minut spasilo celé zdravotnictví... Z přítomných 170 poslanců pro Souškové předlohu hlasovalo 87, proti hlasovalo 79. Zákon byl přijat.

Zdravotnický blok neskončil. Marie Součková, oděna v bojovně rudý kostýmek přednesla svou informaci o reformě zdravotnictví. Zjevně už jí nejsou nadšeni nejen v opozici, ale ani v koalici. Ba ani sami sociální demokraté neplanou láskou k ministryni zdravotnictví, zvláště poslanec Kubinyi, o kterém se spekuluje ku zděšení sociálnědemokratických zdravotníků, že by ji měl nahradit. Židle se pod ní zjevně chvěje, i když zemětřesení očekávají lobbyisté od Lékařského odborového klubu s většími obavami, než její setrvání ve funkci.. Zdá se, že drahá Marie je mimo realitu. Pluje mezi Scyllou a Charybdou a z obou stran se na její kolizi s útesy těší Špidla, který už zapomněl, kdože to podepsal klíčové dokumenty v kauze Diag Human. Každý už by to na jejím místě zapíchnul, ale ona stále drží. Asi tuší, že její odvolání by mělo fatální důsledky i pro jiné. Koncepci už předkládala tolikrát, že si to nikdo nepamatuje, a naposledy jí na vládě řekli, že ji má zkrátit. No, já nevím, milý deníku, připadá mi to šílené. Jako zkrácení střev. Rychlejší pochod desítek milionů zdravotnickým zažívacím traktem, kde na konci vždy s úžasnou pravidelností zbude jenom......

Měla ale -- paní ministyně -- několik pozoruhodných nápadů. Mezi jiným si například odřízla možnost, aby dluhy VZP hradil rozpočet. To my mne fakt zajímalo, co bude dělat, až ta pojišťovna zkrachuje. A hlavně -- kdo bude sídlit v pojišťovnických palácích? Že by měla už někoho přichystaného, jako onehdá v případě fakultní nemocnice na Karlově náměstí?

Ale premiér Špidla byl naladěn optimisticky. Jako vždy. Slíbil nám totiž, že vládní koncepce zdravotnictví bude na světě do několika týdnů. Koala přitom držela bobříka mlčení, co jí taky zbývalo, když chce vydržet celá... Opozice se do toho proto opřela sama.

Poslanec Ransdorf vnesl, jak je jeho zvykem, do diskuze ryze pragmatické trošku filosofie. "Jak je to s tím, že péče o zdraví patří do katalogu lidských práv? Poslanec Cabrnoch tvrdí, že nikoliv. Ale pokud vím, ODS se hlásí k odkazu Johna Locka, který byl vlastně prvním klasikem lidských práv, i když levelleři byli první, kteří je rozpracovali do ucelené podoby, a John Locke ve svém katalogu lidských práv péči o zdraví má. Od té doby se v demokratické politické tradici objevila tato položka mnohokrát a jsem rád, že Česká republika ve svém ústavním pořádku se hlásí ke garanci tohoto práva. Demokratická politika nemá jinou možnost, než slaďovat různé zájmy. Sladit různorodé zájmy je možné tehdy, jestliže mám koncepci, jestliže mám prapor, za který jsem schopný sešikovat právě lidi, kteří mají různý zájem." Školení přežili všichni, neb netrvalo, jak tomu bývalo zvykem u Fidela, čtrnáct hodin. Ovšem Fidel i v těch čtrnácti hodinách bývá konkrétnější... A pak už Ransdorf mluvil k věci. Poslankyně Talmannová si pečlivě dělala poznámky a tak připomněla, že reforma zdravotnictví je evergreen.

"Připomenu vám, jak končí diskuse této sněmovny o krizi českého zdravotnictví. V prosinci 2002 - schůze začala v listopadu - sněmovna zařadila na svůj program bod Zpráva vlády o stavu zadluženosti státních nemocnic a o řešení těchto dluhů. Po úvodním slovu ministryně sněmovna přerušila projednávání tohoto bodu a vyžádala si zprávu písemně. Termín byl čtrnáct dní. Po této době jsme svým usnesením požádali vládu ČR o předložení koncepce resortu, a to do 15. února 2003. Předloženo nebylo nic.

1. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje, že vláda ČR trvale ignoruje usnesení
2. Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR týkající se krize resortu zdravotnictví,"

Informace Součkové ovšem také vyzněly do ztracena. Přečetla co přečíst měla, podiskutovalo se a zase všichni odešli. Poslanci ODS čekají na privatizaci nemocnic, stejně jako někteří sociální demokraté. Zdraví vynáší, i když je stát v dluzích. Do Afghánistánu nemusíme, k doktorovi ano.

Zatímco poslankyně Součková - zcela informačně vyčerpána - odpočívala, kolem proběhla nejmladší poslankyně Sněmovny, Kateřina Konečná, která by měla reprezentovat muže a ženy z lidu, voliče KSČM. Zatímco ministryně Součková si i přes zjevný neúspěch ponechala jistou vlídnost a profesionální pohled lékařky, která si myslí co chce, ale pacientům o tom nevypráví, o peroxidově plavé slečně Konečné na podpatečcích a s kabelčičkou se to rozhodně říci nedá. Slečnu Kateřinu totiž, milý deníčku, nejen že nenaučili zdravit, ale ani na pozdrav odpovídat, ani zdvořile jednat. I v parlamentní jídelně na ni všichni vzpomínají s údivem. Podobný styl jednání s personálem se tam totiž nevyskytl už sto let. Nevěděla jsem, že do KSČM mohou vstupovat hraběnky. Ale to křivdím aristokracii, ta je alespoň cvičena k noblese a úctě ke svému jménu -- rodu, který reprezentuje v historii.

Patrně má slečna doma psíka a je jí po něm smutno, a tak si myslí, že i my jsme její psíci. Jednoho psíka má určitě a ten za ní běhá i po Sněmovně. K pobavení všech. Na rozdíl od slečny s dlouhým rodokmenem je normální -- pozdraví. Ale, milý deníčku, přece by ona měla prvně zdravit nás, ne: Vždyť jsme všichni starší, než ona. A navíc, kdoví, kde bude za dva roky... A dolů, dolů se jde špatně, když se na to všichni se zájmem dívají. Ale to ona, chuderka, ještě neví. Je mladá... Nevím, jestli má právě takto vypadat komunistka. Určitě ano v očích polance Kocourka z ODS, který ji dokonce onehdá s lahví šampaňského objal, když zvolila Václava Klause za prezidenta

Komunisté měli nejvíce námitek k zákonu o tom, kterak Česká republika nabývá vlastnické právo k některým nemovitostem. Říká se tomu taky "zákon o Voršilkách". Jeptišky komunisty dokáží rozparádit vždycky. Jde totiž o ten dům, co stojí za Národním divadlem a je jeho provozní budovou. Přesto se mohl stát klášterem.

A to byla parketa Františka Beneše z KSČM.

"Pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, dovolte mi, abych se jménem navrhovatelů ucházel o vaši přízeň ke sněmovnímu tisku číslo 589. Jsme si vědomi, že se obracíme na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky s návrhem speciálního zákona, kterým navrhujeme vyřešit zcela konkrétní situaci - převod domu č. p. 1435 v pražském Novém Městě a pozemku, na kterém stojí, Národnímu divadlu. Pro Národní divadlo byla totiž tato stavba postavena, byla začleněna do celého uživatelského komplexu, národní divadlo ji potřebuje a s různými omezeními, která vyplývají převážně právě ze současného neurovnaného stavu, i užívá.

Vážené paní poslankyně a páni poslanci, navrhovatelé jsou přesvědčeni, že finanční náhrada bude vyhovovat dokonce lépe i účelu zákona č. 298/90 Sb. než současný stav. Proto si vás dovolím požádat o podporu našeho návrhu. Jeho účelem, a znova to opakuji, je jediné - zajistit podmínky pro činnost Národnímu divadlu. Jsme tomu povinováni vzhledem k odkazu předchozích generací i vůči našim dětem. A omlouvám se, že každého občana České republiky to bude stát asi pět korun."

Proč se o ten dům vlastně všichni perou vysvětlila Táňa Fischerová. "Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, chtěla bych jenom sněmovnu upozornit, že obdobný návrh ve věci vyvlastnění budovy Národního divadla, ale za náhradu, připravujeme a je již v paragrafovaném znění s lépe vyargumentovaným účelem i zdůvodněným veřejným zájmem.

Proto podporuji návrh na postoupení návrhu zákona do druhého čtení a také vzhledem k možnosti vyjednávat a hledat, zkoumat možnosti Ministerstva kultury, podporuji i návrh na prodloužení doby projednávání ve výborech o 40 dní, bude-li předkladatel souhlasit a nebude-li potom o 20 dní."

Vysvětlivek mnoho nebylo třeba, neb Sněmovna má vůči Zlaté kapličce špatné svědomí už dlouho. A protože to všichni uznali, zákon prošel do druhého čtení.

Hodně dramatické bylo jednání o krajích. Ani se nám to v té Praze nezdá, jací jsme rozmlsaní a rozmazlení, ale jsou lidé, kteří mají na všechny úřady pěkně daleko a tak potřebují jezdit blíž, třeba do jiného kraje. Člověk se při těch průtazích ani nediví, že lidi nechtějí bydlet na venkově. Když ještě navíc všichni víme, jak s námi ti úředníci zacházejí, že jo ...

A tak se ani nedivím, že chtějí opět a už pokolikáté změnit hranice krajů. Reforma Yvonne Streckové se zvrhla -- opět přičiněním Sněmovny -- do nestravitelné podoby. Úřady jsou hnusné tak jako tak, tak ať to k nim mají lidé alespoň blíž ...

Můj milý deníčku, padla jsem po dalším dni, stráveném s poslanci, do postele jako zabitá. Sama. Nedivím se alkoholismu některých, neb v uších mi stále zněl jiskřivý hlas předsedajícího z "Empiru" a já si i ve snu představovala, že píši další díl tohoto nekonečného příběhu.