"Vzhledem k tomu, že článek 14 odst. 4 Listiny zakotvuje právo občana na svobodný vstup občana České republiky na její území, je pravděpodobné, že opuštěním vlasti, o němž hovoří věta druhé stejného ustanovení, měl zákonodárce v Listině na mysli opuštění rázu trvalého, opuštění, po kterém by bylo občanu ve vstupu na území České republiky našimi vlastními orgány bráněno. Pokud by však občan České republiky byl předán k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do ciziny, nic mu samozřejmě nebrání se na území České republiky svobodně vrátit po ukončení výkonu vazby či trestu odnětí svobody, takže o opuštění vlasti v tomto případě nejde.

Z historického hlediska bych ještě rád také připomněl, že zákaz vydávat vlastní občany k trestnímu stíhání neobsahovala ani ústavní listina například z roku 1921, ani žádná pozdější československá ústava. Zásada nevydávání vlastních občanů jako zásada státoobčanského vztahu tedy v České republice neexistuje a myslím, že nikdy neexistovala," pravil a vyjevil nám tak, že ničemu vlastně nic nebrání. Jen ke schválení by bylo třeba ústavní většiny. To je, milý deníčku ta třípětinová. Ta nemožná...

Ovšem poslanec Jiří Pospíšil z ODS, ač mlád, vytáhl do boje připraven. Zdá se, že ODS mu nakládá na záda, co jen unese.

"Dámy a pánové, podle mě neobstojí restriktivní výklad, který zde sděloval pan ministr, že v zásadě čl. 14 odst. 4, kdy občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti, se nevztahuje na pachatele trestných činů. To zkrátka není pravda. Není pravda, že akademická obec přijímá tento restriktivní výklad. Já sám jsem v pondělí byl účasten společně s panem kolegou Křečkem diskuse na pražské Právnické fakultě a jasně se ukázalo, že výklad tohoto článku je rozdílný, resp. že různí akademikové zaujímají různý výklad, jak už to bohužel v právu často bývá. Podle mého názoru, pokud se na čl. 14 odst. 4 podíváme, zní jasně: "Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. " Tečka. Listina nestanovuje konkrétní případy, kdy může a kdy nemůže. Nestanovuje, že potenciální pachatel nebo obvinění toto právo nemá. Restriktivní výklad jde podle mého názoru proti duchu Listiny základních práv a svobod.

Ani podle mého názoru neobstojí historický výklad, který sděloval pan ministr. Nelze přece konstatovat, že můžeme vypustit určité právo z listiny mj. proto, že jiné ústavní modely existující historicky na našem území takovéto právo neznaly. Přece ústavní pořádek první republiky Listinu základních práv a svobod vůbec neznal, neznal mnohá jiná práva, která dnešní listina obsahuje," oponoval starému pánovi jinoch v proužkované vázance.

Poslanec Stanislav Křeček, ač z ČSSD, převracel problém ze všech stran: "Paní předsedající, kolegyně a kolegové, my jako poslanci vládní strany máme často dojem, že odpor opozice proti vládním návrhům zákona je veden negativisticky, že je veden jen proto, že něco navrhla vláda, tak my jsme proti. Ale chtěl bych zdůraznit, že v tomto případě by takové podezření rozhodně nebylo na místě.

Problém, který tady řešíme, není problémem vlády a opozice, není dokonce ani problémem této republiky, je evropským problémem a všude v Evropě, ať už takovéto změny ústavy byly nebo nebyly přijaty, se o těchto věcech velice vážně hovoří, protože je pravda, že tyto věci nejsou náležitě prodiskutovány, neznáme praktické důsledky těchto věcí nebo těchto změn a řada otázek je otevřených. Zvažte jen, nechci zavalovat sněmovnu nějakými odbornými problémy, ale zvažte jen situaci, že vydáme-li našeho občana do jiného státu, samozřejmě nelze očekávat, že tento člověk, jelikož je nevinen, je jen vydán k stíhání, je třeba na něj pohlížet jako na nevinného, že tedy bude tu dobu, po kterou byl vydán, trávit v hotelu, jak ji trávili naši sběratelé orchidejí na Novém Zélandu, ale nepochybně takový člověk půjde do vazby.

Přece není jasné, jaká procesní práva budou tomuto člověku zajištěna, asi to nebude problém v Německu nebo ve Francii, ale už to může být problém v Rumunsku, aniž bych se chtěl jakkoliv dotknout, v Turecku, pokud se rozšíří Evropská unie o tyto země. Čili ochrana těchto procesních práv lidí, které vydáme, legitimně vydáme na základě nějaké ústavy, ochráněna nejsou. Je to problém obecný. O tomto problému se velmi diskutuje.

Na druhé straně je ovšem třeba vzít v úvahu, do jakého postavení se dostane Česká republika, pokud nepřijme tento většinový názor a jestliže my budeme jednou z mála výjimek v Evropě, které takovéto ustanovení nepřijali. Není to jednoduché, není to rozhodně jednoduchá materie, kterou bychom mohli přijmout. Je třeba velkých diskusí, ale upozorňuji na to, že budeme jedna z mála zemí, které takovouto změnu neprovede, byť je to změna nebo krok skutečně do neznáma a lze se takového kroku určitě obávat."

Mezitím Zdeněk Koudelka v kuloárech přesvědčoval všechny, kteří mu byli ochotni naslouchat, že když se nepřijme změna Listiny, tak se vlastně ale vůbec nic neděje, protože horší by bylo, kdyby se nepřijal evropský zatykač. A že listina je jen taková pojistka, kdyby někdo shledal zákon o zatykači protiústavním a stěžoval si u Ústavního soudu. Což by mu bylo houby platné, protože ústavních soudců je tak málo, že vůbec nemohou zasedat a nikdo neví, kdy se zvolí další. Senát totiž s úporností sobě vlastní shazuje každý prezidentův návrh ze stolu. Asi, aby mu ukázal. Kdo je tady pánem. Možná taky proto, aby si chlapci z horní komory dokázali, že v konírně se opravdu něco děje a že tam jen tak nesedí.

A vystoupila poslankyně Dundáčková se seznamem povinné četby, jímž dokazovala, že ministr Čermák nemá pravdu. "Dovolíte-li mi, tak si opět pomohu stanoviskem legislativního odboru, který byl vydán pro ústavněprávní výbor a ocituji vám jednotlivé autory - řekněme - teoretiky. To je právě ona teoretická rovina zabývající se tímto problémem. V České republice, kteří se touto problematikou zabývali, jejich názor je ve stanovisku legislativního odboru, který bohužel nemáte všichni k dispozici, má ho pouze ústavněprávní výbor, jsou citování: Pavlíček, Hřebejk, Knap, Kostečka, Sovák - Ústava a ústavní řád České republiky, díl druhý Práva a svobody, Praha, vydalo Linde 1995: Žádný občan České republiky nemůže být za žádných okolností nucen k opuštění své vlasti. Tato zásada znamená jednak, že státní občan České republiky nemůže být žádným rozhodnutím státu, ať zákonem, aktem výkonné moci, ale ani rozhodnutím soudu vyhoštěn z České republiky a jednak nikdo, žádná právnická ani fyzická osoba nemůže občana nutit k opuštění České republiky. Rozhodnutí občana opustit Českou republiku musí být rozhodnutí občana samotného.

Klíma, Ústavní právo: Listina zesiluje ochranu českého občana, který se chce vrátit do vlasti, jakož i občana, který by byl nucen opustit vlast. Odstavec 4. Jakýkoliv jiný subjekt, tedy orgán veřejné moci, i nestátní subjekt je povinen zdržet se jednání nutícího občana vlast opustit.

Novotný, Dolenský, Jelínek, Vanduchová, Trestní právo hmotné, první obecná část: Stát nevydává vlastní státní příslušníky. Pro naše právo to vyplývá z ustanovení článku 14 odstavec 4 listiny, podle něhož občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti a výsledně to stanoví § 21 odst. 1 trestního zákona a § 379 odst. 1 trestního řádu.

Poslední odkaz - Šturma, Právo mezinárodní, mezinárodní trestní soud a stíhání zločinců podle mezinárodního práva, vydáno v Praze nakladatelstvím Karolinum, 2002: K problematice využitelnosti statusu mezinárodního trestního soudu podle stávající ústavní úpravy se vztahuje i článek 14 odst. 4, druhá věta listiny. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti, přičemž pojem opuštění je zřejmě třeba chápat tak, že na občana nejen nesmí být vyvíjen žádný nátlak, aby území České republiky opustil sám, ale že nesmí být ani do ciziny vydán nebo odvlečen. Článek 14 odst. 4, druhá věta listiny významově znamená, že občan má základní právo na pobyt na území České republiky a tohoto práva nemůže být zbaven. Žádné ustanovení předpisů ústavního pořádku České republiky neopravňuje vydání státního občana České republiky do ciziny z jakýchkoliv důvodů, tedy ani z důvodů mezinárodního závazku České republiky."

Upřímně řečeno, milý deníčku, taky by se mi nelíbilo sedět ve vězení někde v Baskicku či Řecku nebo snad v blízké budoucnosti v Turecku.

A pak jsem náhle měla pocit, že se u nás shromažďují teroristé, kteří od nás vyrážení ke svým rejdům po Evropě. A my to víme a jen tak na to koukáme. To ovšem naštvalo poslankyni Dundáčkovou. "Já jsem ráda, že než jsem přišla k řečnickému pultu, tak se ukázalo, že nejsme zemí, kde bychom si shromažďovali teroristy a nevydávali je do zahraničí, že to je blud a klam a snaha postavit Občanskou demokratickou stranu a její poslance do postavení, ve kterém nechtějí bojovat proti terorismu. Pane ministře, promiňte, dovolte mi prostřednictvím paní předsedající říci, že to je tedy nota velmi a velmi falešná. Mezitím se také ukázalo, že existuje mezinárodní zatykač a že nikdo z nás si nepřeje přemýšlet o tom, zda pachatele, který spáchá trestný čin ve Francii vůbec budeme nebo nebudeme stíhat. To prosím je hra tak falešná, že je přímo nedůstojná této Poslanecké sněmovny." Potlesk poslanců ODS byl opravdový. Nepouštěli ho y reproduktorů... "Zároveň mi dovolte říci, že v tomto bodě č. 27 našeho schváleného programu jednáme o Listině základních práv a svobod a nejednáme tedy ani o španělských, ani o žádných jiných teroristech. Nejednáme totiž o žádných cizincích. Jednáme o jedné jediné větě, která má změnit ústavu a ta jedna jediná věta prosím říká: "Občan může být vydán členskému státu Evropské unie, občan České republiky, k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody, pokud to vyplývá ze závazku České republiky jako členského státu Evropské unie, které nelze omezit ani vyloučit. " Všechny diskuse o jakýchkoliv příslušnících kteréhokoliv jiného státu jsou naprosto mimo rámec projednávaného bodu."

Na to kontroval Zdeněk Koudelka. "Co se týká Evropské unie. I tady je zásadní problém reciprocity. Co se stane, když bychom neaplikovali evropský zatykač. Pak jsou dvě možnosti. Buď by evropské státy vůči nám evropský zatykač aplikovaly, to znamená na naše vyžádání by třeba vydávaly své občany k nám, a to si myslím, že bychom se měli stydět za to, že bychom nebyli schopni naplnit stejnou míru reciprocity vůči nim a nebo by se rozhodly, že když mi jim nebudeme vydávat své, tak ani oni nám nebudou vydávat své občany. A dostává se do rozporu to, že je pravda, že zásadou historickou bylo nevydávání občanů vlastního státu jinému státu, ale také je určitou velkou zásadou trestního práva udělat trestnost činů na místě, na území, kde se trestný čin stal.

My budeme preferovat v takovém případě to, že historickou zásadu nevydávání vlastních občanů, která vznikla v době, kdy právní rozdíly mezi státy byly obrovské, což se dnešní Evropy už tak moc netýká, tak tu upřednostníme a budeme zatěžovat, aby poškození, kteří byli poškozeni trestným činem spáchaným na našem území si své nároky jeli uplatnit někam do Španělska, aby svědci, kteří viděli to, co se stalo na našem území, jeli svědčit někam do Španělska. Takže my budeme zatěžovat naše poškozené trestnými činy, naše svědky trestných činů ve prospěch koho. Ve prospěch našich pachatelů trestných činů? Budu radši, když naše orgány a naše soudy budou moci trestat Španěla či Francouze, který u nás páchá trestný čin, když nabídnu pohodlí našim poškozeným a našim svědkům, aby se nemuseli toulat někde po Evropě, aby uplatnili své nároky u příslušných soudů a nebude mi zas tak moc vadit, když naši pachatelé trestných činů si nejen odpykají trest, ale získají i trest podle právní úpravy a podle procesů příslušných států tam, kde trestný čin spáchali."

A tak to šlo pořád dokola a nakonec poslanci návrh stejně neschválili. Ale ještě před tím se poněkud zmátl čerstvý unionista Svatopluk Karásek. Zmátl i Miroslavu Němcovou, která v té chvíli sněmovně předsedala. "V podrobné rozpravě zazněly dva návrhy. Prvním návrhem byl návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Pokud neprojde, budeme hlasovat o druhém návrhu, to je o návrhu na vrácení tohoto návrhu zákona výboru k novému projednání," vysvětlovala paní předsedající, tradičně odděna v přísném kostýmku.

"Nejprve registruji vaši žádost o odhlášení. Prosím, abyste se opět přihlásili. Přistupujeme k hlasování o návrhu na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona. Zahajuji hlasování a ptám se vás, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti? Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 215 z přítomných 162 pro se vyslovilo 82, proti 72. Tento návrh byl přijat. Já ještě počkám na kontrolu posledního hlasování. O slovo se hlásí pan poslanec Karásek," pravila nic netušící předsedající. A přistoupil poslanec Karásek - zjevně netušil, kde je, ani jak se tam vzal. "Dámy a pánové, já jsem hlasoval pro zamítnutí, a přitom na sjetině je to naopak. Zpochybňuji hlasování," pravil. Nastal velký hluk, potlesk a smích v sále, jak napsali stenografové jednou provždy do historie...

Miroslava Němcová se sice podivila, nicméně poslance umravnila. "Pokud tomu bylo tak, pane poslanče, není co zpochybňovat. Žádáte ještě jednou o slovo?" Poslanec žádal. "Já jsem hlasoval proti zamítnutí a na sjetině je to obráceně, tak zpochybňuji hlasování. Omlouvám se." Hlasování se opakovalo a stejně to dopadlo stejně. "Konstatuji, že vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 2/93 Sb., byl zamítnut ve druhém čtení. Tím končí jeho cesta Poslaneckou sněmovnou," pohřbila Němcová zákon definitivně, pomodlila se za něj a šlo se dál.

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 514/ - druhé čtení. Ano, můj milý deníčku, tak strašlivě znějí názvy těch zákonů, které se projednávají ve jménu terorismu. Názvy musela vymyslet Al Kajda. A opět pohovořil ministr Čermák. Hovořil krátce, ale dlouho. Zjevně šlo opět o terorismus. Normální lidé zmizeli, všichni jsou teroristé. Zdá se, že je jich víc, než nás, neteroristů. "Vážená paní předsedající, dámy a pánové, sice už v předešlém tisku, řekla bych, se probírala podstata obsahu i sněmovního tisku č. 514, ale přesto všechno ještě k samotnému tisku 514 bych chtěla něco uvést," pravila komunistická poslankyně Marie Rusová, která normálně moc nemluví.

"Důvodem předkládané novelizace je snaha vyhovět požadavkům Evropské unie k potírání terorismu. Po obsahové stránce nepřináší předkládaná novela žádné převratné změny. Všechny protispolečenské činy podle nových skutkových podstat bylo možné postihnout už podle stávající platné právní úpravy. Např. nové znění § 95 je obsaženo ve stávajícím trestním zákoně - § 93, 95, 179, 180a, 180c, 181, nebo nové ustanovení § 232a je obsaženo v § 246 a 261a trestního zákona. Jedinou konkrétní změnou je rozšíření poskytování ochrany i základním strukturám mezinárodních organizací. Snaha vyhovět znění dokumentu Evropské unie bude znamenat další znepřehlednění zákona, zejména zvláštní části. V § 18 dochází k rozšíření zásady univerzality bez ohledu na povahu spáchaného činu, i když podle důvodové zprávy má postihovat teroristické činy.

Nejzávažnějším nedostatkem je protiústavnost § 21 odst. 2, kterým je prolomena zásada personality, a tím i čl. 14 Listiny základních práv a svobod, která je považována za zvlášť významný atribut svrchovanosti státu. Provedení evropského zatýkacího rozkazu by prokazovalo, že Česká republika se zříká části své svrchovanosti ve prospěch jiného subjektu, a to je bez změny ústavy dle mého názoru nemyslitelné. Obtíže by v praxi mohla působit i široká formulace "pohnutky pachatele teroristického útoku", zvláště pojmy politické, hospodářské nebo sociální struktury republiky nebo mezinárodní organizace. Mohlo by to způsobit, že činy obecně kriminální se stanou činy politicky motivovanými.

Nakonec je zjevné, že novela vzhledem k předpokládané rekodifikaci trestního zákona, popř. dalším úpravám podle požadavků Evropské unie by měla velice krátkou dobu účinnosti. Z tohoto důvodu nemohu nebo nemůžeme podpořit tento sněmovní návrh. Děkuji za pozornost."

Zdálo se, že všechno na světě souvisí s evropským zatýkacím rozkazem. Asi ano. ... hlasování ... A pak byl ještě trestní řád, který také souvisel... hádej, můj milý deníčku, s čím .... Poslankyně Rusová na teroristy měla vlastní názor a neváhala nám jej sdělit. "Navržené znění sněmovního tisku č. 533 nepředstavuje dle mého názoru žádné převratné změny. Je znění spíše technického rázu. Je podstatně podrobnější. Naprostou novinkou je rozdělení právního styky s cizinou na členské státy Evropské unie a nečlenské. Je zde problematické ustanovení o vydávání do ciziny, především o výjimku, kterou požadují USA jako podmínku uzavření dvoustranné smlouvy o právní pomoci. Vydání vlastního občana k trestnímu stíhání do cizího státu je prolomením zásady personality, a tím zároveň závažným porušením státní svrchovanosti. A nelze ani předpokládat, že by USA dodržely zásadu vzájemnosti vůči České republice a byly ochotny vydávat vlastní občany v České republice.

Předávání osob na základě evropského zatýkacího rozkazu je také zjevným porušením zásady personality, ale tady už o tom byla řeč. Pokud by byla novela přijata, znamenalo by to vzdání se výrazné součásti suverenity, ač to vládní představitelé v souvislosti se vstupem do Evropské unie soustavně popírali.

Nezbytným předpokladem pro přijetí této novely je novelizace již také zde zmíněného článku 14 Listiny základních práv a svobod. Nakonec je zjevné, že novela vzhledem k předpokládané rekodifikaci celého trestního odvětví, popřípadě dalším úpravám podle požadavků Evropské unie, bude mít pouze krátkodobou účinnost.

Neodpustím si, abych se ještě nezmínila u této příležitosti o jedné záležitosti. My když jsme v ústavně právním výboru obdrželi tento sněmovní tisk, tak jsme obdrželi také stanovisko legislativního odboru, kde bylo zhruba 45 oprav. Potom, když k nám přišli legislativci do ústavně právního výboru, tak se ještě omlouvali, že ještě chtějí předložit dalších 5 změn. Je tedy potřeba také si představit, jakou kvalitu tato předkládaná právní norma měla. Děkuji za pozornost," pravila.

A potom, potom přišel zákon, který nám má sdělit, kdo nám může doručit soudní obsílku. Jmenoval se Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 580/ prvé čtení.

Ministr Čermák, hvězda dne, opět vysvětlil oč jde, neb poslancům obsílky nechodí. "Předloha, která je teď před námi, je předloha úpravy soudních komunikací, protože se hlavně týká úpravy doručování soudních písemností.

Víte i ze své osobní praxe, i z jiných informací, jak nesnadné je soudní písemnosti doručovat tak, aby doručení mělo příslušné účinky, aby doručená písemnost nejenom se dostala do rukou adresáta, ale aby i soud mohl uzavřít, že mu bylo doručeno, a tím nastala nějaká důležitá skutečnost, jako je třeba právní moc rozhodnutí nebo důvod někoho předvést k soudnímu řízení a podobně. Jistě také je mezi námi shoda o tom, že doručování je jedním z podstatných důvodů odkladů v civilních trestních řízeních, jak jsou před soudy vedena, a že tedy v oblasti doručování leží velká většina a nebo aspoň velká část stížností na pomalost soudního řízení.

Nebudu se dlouho zabývat historií, jak bylo doručování upraveno v posledních pěti letech. Ale významné je zřejmě zejména to, že něco jiného vždycky bylo doručení z hlediska předpisů soudních, něco jiného bylo dodání zásilky z hlediska předpisů poštovních. Tato nová novela už počítá se situací, jak se vytvořila i v nových předpisech o dodávání poštovních zásilek, a představuje tedy řešení problému doručování novým způsobem. Základním východiskem je, že soudy nedávají své písemnosti k dodání, jak to činí jiní odesilatelé, ale že tedy musí mít možnost rozhodnout, zda nastaly právní účinky.

Nová úprava je velmi podrobná. Uvádí taxativně výčet doručujících orgánů. Při doručování poštou může doručovat nejen držitel poštovní licence, ale každý provozovatel poštovních služeb, která má k tomu souhlas Ministerstva informatiky. Tím byl rozšířen okruh osob, které se na doručování podílejí. Provozovatel poštovních služeb pak bude postupovat podle svých předpisů, ale aby bylo zaručeno, že bude při doručování dodržen zákonný postup, bude možno uzavřít smlouvu poštovní, podle níž provozovatel poštovních služeb bude muset doručovat podle zákonných předpisů.

Kromě této hlavní části obsahuje novela ještě některé drobnější úpravy, které souvisejí s řízením před soudním dvorem v Lucemburku o rozhodnutí o předběžné otázce, totiž tak, aby bylo v takových případech možno naše řízení přerušit a dále jsou tam některá ustanovení, která umožňují vykonatelnost rozhodnutí orgánů Evropských společenství, a to navazuje na úpravu v základních dokumentech Evropských společenství a Evropské unie, jako jsou Smlouva o založení Evropského společenství, Evropského společenství pro atomovou energii, Smlouva o Evropské unii a podobně.

Prosím, aby předloha byla propuštěna do druhého čtení s tím, že podrobná revize předloženého textu bude provedena ve výborech, kterým bude tato věc předložena. Děkuji."

No, takže to vypadá, že soudní obsílku mi bude moci doručit kde kdo, včetně tuleně, který ji může držet v hubě.

Ale skoro nejmladší poslanec (a na rozdíl od ještě mladší poslankyně velmi pracovitý) Jiří Pospíšil to ministrovi rozcupoval.

"Chci obecně konstatovat, že zde opět projednáváme jednu z dílčích novel našich základních právních předpisů, konkrétně pak předpisu procesního charakteru. Nebudu opakovat teze o salámové metodě, již jsem to dnes v rámci diskuse nad ústavou říkal, nicméně závěr je stejný - drobné dílčí úpravy základních právních kodexů vedou k jedinému - k znepřehlednění právního řádu, ke snížení právní jistoty těch, kteří aplikují právo a v konečném důsledku pak ke snížení vymahatelnosti práva.

Tato nebezpečnost vystupuje do popředí navíc ve chvíli, kdy pan ministr mimo jiné včera na interpelacích prohlásil, že záměrem Ministerstva spravedlnosti je připravit a předložit kompletní nový občanský soudní řád. Kladu si tedy otázku, proč v tuto chvíli projednáváme další dílčí novelu, když současně Ministerstvo spravedlnosti pracuje na tom samém, ale v širším a rozsáhlejším kontextu. Já jediné vyvinění pro tuto novelu vnímám v té rovině, že otázka doručování je opravdu aktuálním problémem naší justice. Jedná se o věc, která komplikuje a protahuje soudní spory. To je jediný důvod, proč si myslím, že je asi jistá míra legitimity o tomto návrhu diskutovat.

Musím však na druhé straně říci - a vyplynulo to též z připomínkového řízení k tomuto zákonu, které jsem si podrobně prostudoval - že většina připomínkujících jasně řekla Ministerstvu spravedlnosti, že by bylo vhodné jít obecnou komplexní úpravou doručování, a to jak v oblasti trestního soudnictví, tak v oblasti civilního soudnictví, tak v oblasti správního řízení. To znamená, mělo by se jít jednou úpravou, která by zjednodušila a zpřehlednila tato relativně složitá ustanovení.

Moje otázka na pana ministra spravedlnosti je, proč ministerstvo nevzalo v potaz tyto návrhy a námitky a proč nepředložilo návrh, který by více sumarizoval různé způsoby doručování v různých řízeních před orgány veřejné moci, nejen orgány moci soudní.

Nyní, když dovolíte, několik slov k samotnému návrhu. Říkám to nerad, ale musím konstatovat, že předložený návrh je podle mého názoru z hlediska legislativního mimořádně nekvalitní. Trpí četnými vadami, které budu za chvilinku dokumentovat, mimo jiné trpí výraznou kasuističností, nepřehledností a výraznou složitostí. Jen na okraj argument ryze podpůrný. Předložený návrh je téměř dvojnásobně rozsáhlý než současná úprava, obsažená v občanském soudním řádu.

Nyní již k serióznějším argumentům exaktnějšího charakteru. Nejprve ona kasuističnost, což v překladu znamená přílišná podrobnost, a tudíž následně nepřehlednost právní úpravy. Mám za to, dámy a pánové, že předložený návrh obsahuje ustanovení, které by zákon, který má mít obecný charakter, jistou míru abstraktnosti a obecnosti, neměl obsahovat. Nevidím důvod, proč předložený návrh obsahuje samostatná ustanovení pro doručování notářům, doručování advokátům, doručování soudním exekutorům, doručování patentovým zástupcům atd. Opakuje se v zásadě stejný princip, stejný způsob, pouze jsou změněna ustanovení o subjektu, kterému je doručováno. Myslím si, že by se výrazně ušetřilo papíru, kdyby byl upraven jeden způsob pro takto jaksi do jedné skupiny zařaditelné subjekty.

Další případ kasuističnosti je např. § 50 písm. f), kde jsou podrobně upraveny náležitosti doručenky. myslím si, že takové věci by též neměly být v zákoně, resp. v právním předpise zákonné síly. To je kasuističnost.

Další věc, kterou chci říci - navržená novela obsahuje nejasné pojmy, resp. obsahuje takové pojmy, které v praxi v aplikaci určitě přinesou problémy. Konkrétní příklad: pracuje se se lhůtami tři dny či deset dnů, není však vůbec uvedeno, zda se jedná o pracovní dny, či zda se do těchto lhůt počítají i dny klidu. Myslím si, že u lhůty tři dny je zcela zásadní, zda během třídenní lhůty se též počítá víkend či nikoliv. To není marginálie, kterou praxe odstraní, to je zásadní věc, která v aplikaci přinese četné problémy. Tolik k nejasnosti.

K nejasnosti lze též říci, že § 46 odst. 5 konstatuje ustanovení "ledaže se prokáže". Trpný rod. Není vůbec zřejmé, kdo to prokáže, na kom je ona tíže odpovědnosti, kdo má nést důkazní břemeno. Myslím si, že v případném sporu to bude přinášet problémy.

Za třetí, předložený návrh obsahuje ustanovení, která v praxi povedou ke ztížení doručování. Příklad - § 46 odst. 1. Je zde výčet všech adres, na které má být písemnost, určená fyzické osobě, doručována. Já jsem to konzultoval se soudci praktiky. Všichni mi v zásadě řekli, že doručování bude probíhat tak, že bude doručováno postupně na jednotlivé adresy. To znamená, že praxe si s tím poradí způsobem, který nepřispěje k rychlosti doručování.

Nebo jiné ustanovení, které říká, že doručováno příslušníkům policie bude skrze Ministerstvo vnitra. Toto podle mého názoru také povede k průtahům a komplikacím při doručování. Dámy a pánové, tolik několik vad. Poslední a nejzásadnější se podle mého názoru týká toho, že předložený návrh neodstraňuje to, co je dnes velkým problémem, to je možnost účastníků soudního řízení činit obstrukce, nepřebírat zásilky, a tím výrazně prodlužovat soudní řízení."

A zákon přežil, dostal jej přikázán ústavně-právní výbor. Uvidíme dál. Nedával bych mu mnoho šancí. v Posledním pevným bodem bylo druhé čtení zákona o obchodování s vojenským materiálem, kterému se říká "zákon o Gripenech".

Kupodivu k tomu měl co říci poslanec Karel Vymětal, jinak mág jednacího řádu. "Tato novela, jak byla v prvním čtení vedena rozprava, má některé věci, o kterých je možno vést debatu a diskusi. Diskuse byla vedena i v hospodářském výboru. Bylo zde zdůvodňováno předložení této novely tím, že při uzavírání obchodu s vojenským materiálem stát kontra stát, že bude možné vypustit prostředníka, tím se vlastně vyloučí oficiální provize, která by se ušetřila.

Na druhé straně jsem toho názoru, že Ministerstvo obrany ani Ministerstvo vnitra není vybaveno personálně i odborně na to, aby uzavírala takovéto kontrakty a konec konců i ministr obrany v hospodářském výboru přiznal, že bude muset, když bude takovéto kontrakty uzavírat, používat poradenskou firmu. Ta samozřejmě bude také stát peníze. Zprostředkovatelé, které jsou specializované firmy, které poradenskou firmu nepotřebují, takže vzniká relativní úspora, je otázka, jak vysoké budou náklady na poradenskou firmu. Možná, že budou úspory, zcela určitě nebudou v celé výši provize, ale budou jenom částečné, možná, že se to někdy i vyrovná. To je jedna otázka, která byla diskutovaná a která není tak úplně přesně řečeno, že by se ušetřilo na provizích.

Druhá otázka je, že tato novela dává dost vůli vládě i ministerstvům obrany či vnitra, aby se rozhodovalo, zda bude obchod prováděn prostřednictvím třeba firmy Ministerstva obrany, kterou má zřízenou, anebo zda Ministerstvo obrany bude dělat tento kontrakt samo. Je to na vůli rozhodování.

Jsem si vědom toho, že jsou některé státy, kdy vlastně není ani připuštěno, aby se dělal takovýto kontrakt jinak než stát kontra stát, což jsou např. Spojené státy americké. Na druhé straně u jiných případů je možné volit, je možná volba. Bohužel díky tomu, že Poslanecká sněmovna zkrátila lhůtu k projednání ve výboru na pět dnů, tak nebylo možné dopracovat pozměňovacím návrhem, aby se stanovila pravidla, kterou formu, v kterém případě používat. Bohužel, to je nectnost této novely a abych pravdu řekl, mně se vůbec nelíbí tato volnost a to, že se nám nepodařilo, ani na to nebyl čas, dát nějakou pojistku a stanovit pravidla. To jsou problémy, které já kolem této novely zákona vidím." A pak vlastně diskutoval jen on. I když, jak pravil: "Nechci se stát vlastníkem všech rozprav u tohoto materiálu, ale přece jenom, dámy a pánové, se nám do usnesení hospodářského výboru vloudily dvě věci, které je třeba legislativně technicky upravit." Upravily se a druhé čtení skončilo.

Poněkud více při zemi byl návrh poslance Jiřího Pospíšila. Ten navrhl změnu obchodního zákoníku tak, aby ten,kdo chce podnikat vyplnil formulář -- a bylo by. Rozumná myšlenka, milý deníčku, i já bych se za ni přimlouvala.

"Ke konkrétním institutům jsem včera řekl, že počítáme s tím, že budou zavedeny tzv. povinné formuláře, tzn., že každý podnikatel, účastník řízení, před obchodním rejstříkem vyplní standardizovaný formulář, který připraví Ministerstvo spravedlnosti a bude je mít též uvedeny na svých webových stránkách. K takovémuto formuláři dodá stanovené přílohy. To je první změna, o které jsem hovořil.

Dále bych hovořil o procesních změnách, protože to bylo téma, ke kterému jsem se včera nedostal. Chci obecně říci, že právě v procesně právní rovině přináší náš návrh nejzásadnější změny. Máme totiž zato, že současná platná procesní úprava komplikuje, ztěžuje a zpomaluje řízení před obchodními rejstříky. Bylo by zde možno hovořit o jednotlivých procesních institutech, které navrhujeme. Pohovořím o dvou zásadních věcech.

Za prvé. Posílení registračního principu a omezení současného platného věcného přezkumu.

Za druhé. Na základě tohoto zjednodušení stanovení nových kogentních lhůt, které musí obchodní rejstřík dodržet nebo v nich musí případně rozhodnout.

Nyní několik slov k tomu stěžejnímu, tzn. k posílení registračního principu a oslabení současného platného věcného přezkumu.

Dnes obchodní rejstřík funguje tím způsobem, že rejstříkový soudce u každého podání činí hloubkový přezkum a provádí v zásadě dokazování. Fakticky se tato jeho činnost od klasického sporného soudního řízení příliš neliší. Co je ještě absurdnější, často svou činností dubluje práce notářů. Je totiž faktem, že dnešní zákony předepisují pro mnohé úpravy a podání obchodnímu rejstříku notářský zápis. Založíte obchodní společnost notářským zápisem, zaplatíte za notáře, podáte návrh na obchodní rejstřík a tam často neprávník, vyšší soudní úředník, přezkoumává notářský zápis. Praxe je taková, že za práci právníka, kvalifikované osoby, notáře, v důsledku odpovídá zaměstnanec státu, pracovník obchodního rejstříku.

Sami vidíte, že takovýto postup je v rozporu se zdravým rozumem a zcela pomíjím, že takovýto dvojí přezkum je ekonomicky, personálně a jinak nákladný. Proto říkám, že registrační princip bude platit v té podobě, že vyšší soudní úředník pouze přezkoumá úplnost údajů v podání a potom soulad mezi těmito údaji a listinami, které budou přiloženy k formuláři.

Nemusí zde vzniknout obava o to, že by společnosti vznikaly bez veřejnoprávní ochrany či přezkumu. Je totiž faktem, že dnes většina základních dokumentů o založení společnosti, o jejím zrušení atd., se předkládá v podobě notářského zápisu a notář je tudíž plně odpovědný za obsah takovéto veřejné listiny.

Tam, kde není předepsán notářský zápis, to jsou například osobní společnosti, předpokládáme, že u vyjmenovaných stěžejných dokumentů zůstane zachovaný věcný přezkum. Naše novela navrhuje omezení věcného přezkumu na minimum a nepřezkoumávání notářských zápisů.

Druhým prvkem je zavedení lhůt. Již v tuto chvíli obsahuje platná právní úprava lhůty, které ovšem mají pořádkový charakter, což znamená, že nepřinášejí právní důsledky pro vznik či nevzniknutí společnosti a jsou formulovány relativně vágně, umožňují tak schopnému "soudci" se jim výrazně vyhnout. Navrhujeme proto, aby byla stanovena lhůta v délce 5 dnů, ve kterých je obchodní rejstřík povinen zkontrolovat navrhované údaje a společnost zaregistrovat.

Výraznou revoluční změnou je to, že v situaci, kdy nestihne stát - rejstřík je státní orgán - toto učinit, nesplní svou povinnost, nemůže být důsledkem toho škoda účastníka, tzn., že nemá založenu obchodní společnost, ale důsledkem bude to, že obchodní společnost vznikne na základně tzv. domněnky zápisu. Znamená to, že pokud stát nestihne do 5 dnů zapsat, má smůlu, obchodní společnost přesto vznikne. Stát v tomto případě nese odpovědnost za to, že byla zapsána společnost, jejíž materiály byly neúplné, nekvalitní, či jinak v rozporu s platnou legislativou.

Dámy a pánové, předpokládám, že pokud můj návrh projde do dalšího čtení, že se povede diskuse, nakolik lhůta 5 dnů je či není vyhovující. Chci obecně říci, že v situaci, kdy zavedeme registrační princip, zjednodušíme řízení, pak je možné stanovit nějakou takovouto krátkou lhůtu. Nebylo by to možné, pokud bychom věcný přezkum zachovali v původní platné podobě. Lhůta 5 dnů není nikterak krátká, v komparaci je to lhůta střednědobá. Mohu uvést např. Velkou Británii, kde zápis trvá 48 hodin, Francie 48 hodin, Lucembursko 5 dnů, Slovensko 5 dnů, v USA je to rozdílné, např. stát Delever zapisuje 90 % společností na počkání. Uznávám, že toto je zářná výjimka. Jsou samozřejmě evropské státy, kde je lhůta 10denní či 15denní. To je však maximum. Jsem připraven v diskusi na ÚPV diskutovat i o tom, zda by lhůta 5 dnů neměla být třeba 10denní, ale to je detail.

Předložený návrh neodstraňuje princip publicity obchodního rejstříku. Znamená to, že dál je zaručena ochrana třetích osob, které jednají v dobré víře v pravost informací v obchodním rejstříku. Tato základní ochrana třetích osob dále trvá a existuje. Podnikatel je samozřejmě odpovědný za to, zda informace o něm uvedené v obchodním rejstříku jsou úplné a pravdivé. Poškozená osoba samozřejmě může podnikatele, který uvedl nepravdivé údaje, žalovat o náhradu škody," pravil. Tenhle nápad se nelíbil jen mně, ale zjevně i koaličním poslancům, takže má asi šanci na život.

Svůj hvězdný den neměl jen poslanec Pospíšil, ale i ministr Čermák. Sice se mu nepodařilo všechno, ale o tohoto pana ministra se média většinou moc nezajímají. Tentokrát se kameramani předháněli, kdo u něj bude dřív. A on trpělivě odpovídal a odpovídal. Na rozdíl od mnohých jiných byl laskavý a trpělivý....

A o to přece jde, ne?