15. 4. 2004
Dalibor Stráský, Ondřej Liška: Odstupujeme z předsednictva Strany zelenýchVážené členky, vážení členové Strany zelených, po důkladné a nelehké rozvaze jsme se rozhodli k dnešnímu dni odstoupit ze svých funkcí v předsednictvu Strany zelených a vyjádřit tímto krajním způsobem svůj zásadní nesouhlas s děním ve straně a s jejím vedením. Své odstoupení chápeme nikoliv jako útěk od zodpovědnosti, kterou nám svěřil sjezd, nýbrž za naplnění této odpovědnosti v mimořádných podmínkách: z výkonu svých funkcí se zodpovídáme Vám členům a také principům, s nimiž jsme do svých funkcí vstupovali. Těmito principy jsou mj. férovost, otevřenost a transparentnost. Z předsednictva odcházíme v situaci, kdy již nedokážeme zaručit, aby tyto principy nebyly porušovány a spor uvnitř SZ dále neeskaloval. |
Spolu s dalšími jsme nabídli komunikaci, avšak ze strany předsedy Beránka, kandidáta Jakuba Patočky a dalších vedoucích osob SZ jsme se setkali pouze s neochotou k jakémukoliv kompromisu, sektářstvím a dokonce stranickým potrestáním těch, kteří se odvážili vedení vnitrostranicky kritizovat. Z předsednictva odcházíme proto, že se ve Straně zelených pod vedením současné většiny dějí věci, proti nimž jsme protestovali a pokoušeli se je legitimními prostředky napravit. Nemůžeme ale dále nést politickou odpovědnost za vývoj, který již přerostl meze naší loajality vůči vedení strany. K tomuto směřování nemůžeme s dobrým svědomím přispívat, nečinně setrvávat ve svých funkcích však také ne. Odcházíme také proto, že už nepovažujeme dále za plodné snažit se do vysílení domluvit s těmi, kdo se domluvit nechtějí. Rok jsme ve svých funkcích zblízka sledovali a spolupracovali na obnově Strany zelených. Dostali jsme se však do rozpolcené situace -- ačkoliv souhlasíme s většinou cílů, které Strana zelených programově hlásá, způsob, jakými je současná většina vedení strany prosazuje, se hluboce příčí našim zásadám a vnímání zelené politiky. Za řešení nastalé situace považujeme celostátní sjezd v co nejbližším vhodném termínu ihned po volbách do Evropského parlamentu, kde bude zvoleno nové předsednictvo, ústřední revizní komise a sjezdem volení členové republikové rady. Nechceme na tomto místě učinit úplný výčet jednotlivých situací, v nichž spatřujeme závažná pochybení vedení strany, avšak chceme pojmenovat nebezpečné tendence, které se v nich projevují. V současném vedení Strany zelených se projevuje sklon k uzavřenosti a sektářství. Projevilo se to opakovaně v situacích, kdy se předsednictvu nebo mezi členy vyskytly protichůdné názory. Namísto snahy vyjednat kompromis přišla na řadu urputnost a neústupnost. Velmi silně se to projevilo například při schvalování politického programu. Jakub Patočka sice například deklaroval, že na termínu "neodemokracie" netrvá a nebude na něm stranu štěpit, což se nám jevilo rozumné a nevystupovali jsme proti němu. Přes silný odpor velmi podstatné části členů však J. Patočka za velmi vypjatých okolností prosadil jeho přijetí do programu, čímž došlo k poměrně silnému rozkolu. Ani zpětně nedošlo v takových případech byť k sebereflexi v duchu toho, že na všem co bylo učiněno, je nutné trvat, ať to stojí co to stojí. Je pochopitelně nutné přijímat rozhodnutí hlasováním, kdy vznikne většina a menšina. Demokratické přijímání rozhodnutí není ale možné redukovat na matematické počty! Podmínkou hlasování je předcházející otevřená diskuse. Před zásadními rozhodnutími ve SZ v minulých 7 měsících se však otevřená diskuse neodehrála, ať už se jednalo o přijímání politického programu či sestavování kandidátky do evropských voleb. Ačkoliv se předseda Beránek ohradil, že on osobně žádné diskusi nebrání, podle všeho nepochopil, že jeho úkolem je především diskusi aktivně rozvíjet a podporovat! Komunikace uvnitř SZ však po hříchu schází a stejně tak i respekt k názoru menšiny, který je zvláště zeleným stranám vlastní. Mnozí z nás, kdo projevili nesouhlas, se setkali v konkrétních případech s vyčleňováním a snahou o izolaci. Velmi zásadním způsobem se v současné většině vedení projevují snahy o centralismus a omezení autonomie krajů. Závažným způsobem se to projevilo např. ve chvíli, kdy nominace některých kandidátů pro evropské volby z krajů byly svévolně vypuštěny, čímž bylo mj. porušeno usnesení táborského sjezdu. Se jmény vybraných kandidátů do EP byli členové Republikové rady seznámeni až těsně před samotným hlasováním, navíc bez informace o tom, kdo je nominoval a kdo z navržených vybrán nebyl! To jistě nelze považovat za otevřené jednání. Považujeme i za politicky chybné, aby se finanční podpora krajům v krajských volbách odvíjela od zisků ve volbách evropských -- to lze nazvat vydíráním. Z neprůhlednosti procesů, které ve SZ probíhají, vzniká atmosféra nedůvěry a podezření. Ačkoliv jsme např. předložili návrhy na uspořádání programové konference, která by pomohla názorové rozdíly překonat, nedostalo se nám odpovědi. Hluboce nás zaráží také účelovost jednání některých hlavních představitelů SZ. Sám předseda strany Beránek např. založil narychlo základní organizaci SZ na Vysočině, aby tak početní převahou zabránil zvolení nepříjemného kritika do Republikové rady. Ačkoliv jeho jednání bylo ještě stále na hraně toho, co stanovy připouštějí, úmysl zbavit se kritiky prostou matematikou byl do očí bijící. Účelové změny členství sice přinášejí prospěch momentální většině, avšak způsobují znechucení části přehlasovaných členů a jejich pasivitu. Jako účelové se jeví také jednání Jany Ulbrychové, místopředsedkyně pro média, která např. prokazatelně nezveřejnila tiskové zprávy zpracované lidmi z okruhu kritiků současného vedení. Zdá se pak, že se účelově kádrují členové SZ podle toho, zda souhlasí s většinou, a nikoliv podle toho, zda ve své funkci pracují. Zatímco práce kritiků byla veřejně (a zkresleně) pranýřována, členové předsednictva, kteří se hlásí k jeho současné většině, nebyli nikdy k zodpovědnosti stejnou měrou voláni, ačkoliv ve svých funkcích v předsednictvu nečinili téměř nic nebo jen velmi málo. Účelově byly také zveřejňovány např. zcela zavádějící informace o zaměstnaneckém poměru Ondřeje Lišky v Evropském parlamentu a dokonce vznášen nezákonný požadavek na to, aby odváděl Straně zelených peníze ze svého soukromého platu. Zcela účelové a nepravdivé byly také informace o tom, že on a další poškozují Stranu zelených v zahraničí. Útoky tohoto typu se staly ze strany předsedy Beránka, místopředsedkyně Ulbrychové a hlavního kandidáta do EP Jakuba Patočky zcela běžnou formou reakce na kritiku stranických postupů. V atmosféře podobající se v některých rysech postupům z komunistické totality se snaha o otevřenost a poukaz na racionální jádro problému ukázala jako neúčinná. Uzavřenost myšlení současného vedení SZ se projevila i s velmi destruktivními důsledky např. v odmítnutí návrhu Evropských zelených uspořádat širší setkání mezi zástupci Evropských zelených, vedením SZ i jeho kritiky. Tím bylo možné mnohým nedorozuměním předejít. Rozhodně těmto vztahům neprospělo např. to, když Jakub Patočka označil postoje Daniela Cohn-Bendita za imperiální politiku. Za vůbec nejvážnější prohřešek Jakuba Patočky a Jana Beránka považujeme jejich požadavek na pořádková opatření vůči autorům a signatářům "prohlášení demokratů ve SZ". Jejich totalitární požadavek je podle našeho názoru v zásadním rozporu s elementárními principy plurality a demokracie. Za projevené názory a obavy o svou stranu trestat nelze! Neschopnost části vedení SZ přistoupit na kompromis v této věci se pak projevila na posledním jednání Republikové rady, kdy Ondřej Liška, Dana Kuchtová i další členové RR opakovaně navrhovali, aby se vzniklý spor týkající se vnitrostranické demokracie řešil pomocí moderovaných setkání, která umožní oběma stranám dojít ke kompromisu. Reakcí Jakuba Patočky, Jana Beránka, Jany Ulbrychové, Dity Horové, Olgy Lomové a několika dalších bylo trvání na stranickém potrestání kritiků vedení, které jim pak bylo i následně uděleno. S takovým řešením sporů nejen, že nelze souhlasit, ale je potřeba proti němu aktivně vystupovat. Ačkoliv kritici vedení své názory hlásali pouze uvnitř strany, byli obviněni z jejího poškozování. Ústřední revizní komise, která toto potrestání navrhla, se opřela o bizarní obvinění z porušení článku stanov, který hovoří o "povinnosti člena dbát dobrých mezilidských vztahů". Případ potrestání podle nás svědčí opět o sektářské tendenci současné většiny vedení SZ, od níž se chceme tímto krokem distancovat. Od chvíle, kdy jsme projevili svůj nesouhlas se způsobem, jak byla vedena jednání o kandidatuře Martina Bursíka za SZ, uplynulo sedm měsíců. Následná zpackaná jednání s partnerskou Stranou pro otevřenou společnost i další politická rozhodnutí nás utvrdila v tom, že se naše představy o vnitřně silné a otevřené Straně zelených, která uspěje ve volbách, zřejmě rozcházejí se zbytkem předsednictva a naše strana je na cestě zpět do izolace. Během této doby jsme se opakovaně snažili, aby proces, kterým SZ dospěje až k datu voleb do Evropského parlamentu a dále, byl co nejotevřenější a nejprůhlednější. V rámci našeho mandátu v předsednictvu jsme, zdá se, k dnešnímu dni vyčerpali možnosti, jak to zaručit či k tomu alespoň přispívat. I my si přejeme úspěch SZ ve všech volbách. Případný úspěch však nemůže být zaplacen hrubým porušováním principů, které navenek hlásáme. Zasadíme se legitimními prostředky o to, aby je sjezd v co nejbližší době zvolil nové předsednictvo a z činnosti toho dosavadního vyvodil z politické důsledky. Ze svých funkcí odcházíme s nadějí, že Strana zelených se z tohoto vývoje poučí a do krajských, senátních i parlamentních voleb vykročí s vedením, jehož jednání bude v souladu s tím, co hlásá. V Brně a Praze 24. března 2004 |