Takže zjevně ctihodná a opatrná, dosti centristická CEIP vlastně říká, že americká invaze do Iráku byla založena na falešných obviněních a jasně naznačuje, že Bushův režim věděl, že tato obvinění jsou falešná. A pevnost kapitalistické ortodoxie, MMF, dává americké vládě veřejně důtku, jakou si obvykle schovává pro pochybné režimy ve třetím světě. V podstatě říká, že hlavní ekonomické postupy Bushovy vlády jsou nebezpečné pro USA i pro svět. Nelze říct, že Bush a spol. dostali dobré vysvědčení za svou činnost během posledních tří let. Podívejme se na obě zprávy podrobněji. CEIP tvrdí, že i kdyby irácký program na vývoj zbraní hromadného ničení znamenal "dlouhodobé" nebezpečí, neznamenal nebezpečí krátkodobé. CEIP říká, že "irácký jaderný program byl na mnoho let pozastaven... [a že] irácké nervové plyny ztratily většinu své smrtící účinnosti už roku 1991." K tomu došlo proto, že první válka v Iráku, inspekce OSN a sankce "účinně zničily rozsáhlé irácké kapacity pro výrobu chemických zbraní."

Jak ale reagovat na to, že špionáž předpokládala opak? CEIP analyzuje "dramatický posun v hodnoceních tajných služeb" v roce 2002 a tvrdí, že "se zdá, že špionážní komunita byla příliš ovlivněna názory politiků... [a že] státní úředníci nesprávně vylíčili hrozby plynoucí z iráckých zbraní hromadného ničení a programů na vývoj balistických raket nad rámec poznatků tajných služeb." Dále kategoricky prohlašuje, že "neexistovaly žádné spolehlivé důkazy o spolupráci mezi Sadámovou vládou a Al-Káidou." A jde dál a říká, že "neexistovaly žádné důkazy na podporu tvrzení, že by Irák předal zbraně hromadného ničení Al-Káidě a existovalo mnoho důkazů svědčících o opaku."

A tak CEIP dochází k závěru, že neexistoval "žádný důkaz, který by naznačoval, že zastrašování už nebylo funkční...Existovaly přinejmenším dvě vhodnější možnosti než válka provedená bez mezinárodní podpory: umožnit inspekcím UNMOVIC/IAEA pokračovat dokud jim v tom nebude zabráněno nebo nebudou zakončeny, nebo vnucení přísnějšího programu 'donucovacích inspekcí.`"

Stručně řečeno CEIP potvrzuje všechny hlavní argumenty Francie, Německa a Ruska v Radě bezpečnosti a všechny hlavní argumenty odpůrců války ve Spojených státech i mimo ně. Ovšemže víme, že Bushův režim nyní říká, že nenaleznutelné zbraně hromadného ničení nejsou ve skutečnosti důležité (což je něco, co neřekli až do války a ani měsíce po ní). Nyní tvrdí, že důvodem války bylo svrhnout Sadáma Husajna. Mnoho odpůrců války ovšem tvrdilo, že právě to bylo vždycky cílem války. A bývalý ministr financí Paul O Neill to nyní potvrzuje informováním o tom, že už v prvních dnech Bushova režimu prezident řekl svému kabinetu, že hledá nějaký způsob, nějakou záminku ke svržení Sadáma Husajna. Bush to stále popírá. Tvrdí, že se k němu rozhodl až po 11. září. Ať už se ale k němu rozhodl kdykoli, není a nebyl to legitimní cíl zahraniční politiky, protože byl proti těm nejzákladnějším pravidlům mezinárodního práva.

Pro Bushe je už tak dost špatné, že dostává přes prsty od pochybného centristického think tanku. Ještě více pokořující je ale být praštěn přes prsty strážci světové finanční ortodoxie. Co říká zpráva MMF? Říká, že daňové škrty a výdaje na obranu možná podpořily ekonomické ozdravění, ale "nakonec je zaplatil tlak na zvyšování úrokových sazeb, vytlačení soukromých investic a narušení dlouhodobého růstu produktivity USA." A to povede k tomu, že USA budou "méně dobře připraveny na vypořádání se s tím, že generace dětského boomu odejde do důchodu..."

MMF souhlasí, že recese z roku 2001 může zodpovídat za něco z rozpočtového obratu, ale jen "zhruba z poloviny". Další čtvrtina pocházela ze zvýšení výběrových výdajů a poslední čtvrtina z daňových škrtů. Dobrá, ale nejsou přece daňové škrty dobré pro ekonomiku? Bushovi lidé to pravidelně vykřikují. Ne, říká MMF: "Zůstává otevřenou otázkou, zda daňové škrty přijaté počátkem roku 2001 přinesou významné přínosy příjmové stránce rozpočtu. Ačkoli škrty v sazbách daní z příjmů okrajově zlepšují motivaci k práci, míra podílu na práci je už tak vysoká a empirické studie nijak nenasvědčují tomu, že by byla v tak vysoce daňově elastická." Domnívám se, že právě to je důvod, proč výsledkem daňových škrtů nejsou žádná nová pracovní místa.

MMF pokračuje: "Skromné užitky z efektivity, které mohou přinést nedávné daňové škrty budou také muset být vyváženy oproti dopadům dlouhotrvajícího období rozpočtové slabosti... Nebudou vzhledem k tomu, že se v předvídatelné budoucnosti očekává přetrvávání rozpočtových deficitů USA, přínosy příjmové stránce rozpočtu převáženy důsledkem nižších veřejných úspor na úrokové míry a investice?"

A ovšemže, to co se stane v USA je důležité i pro všechny ostatní. "Velké rozpočtové deficity v USA také vytvářejí značná rizika pro zbytek světa... Vyšší náklady na půjčky v zahraničí by znamenaly, že nepříznivé dopady fiskálních deficitů USA by dopadly na globální investice a produkci." USA směřují k dluhu na úrovni 40 % HDP, což je "bezprecedentní úroveň zahraničního dluhu velké průmyslové země... tento trend bude pravděpodobně pokračovat v tlaku na americký dolar, zejména proto, že účetní deficit v narůstající míře odráží spíše nízké úspory než vysoké investice."

MMF se pak zabývá svými obavami o schopnosti zaplatit sociální zabezpečení a zdravotní péči. To je dobře známá část zprávy MMF, protože MMF si vždycky dělá starosti s příliš mnoha sociálními výdaji. A bezpochyby to způsobuje starosti i Bushovu režimu. Ale MMF mu vysvětluje, co by měl udělat pro zastavení rozpočtového schodku: buď "okamžité a stálé šedesátiprocentní zvýšení federálních daňových výnosů, nebo padesátiprocentní škrt v dávkách na sociální zabezpečení a zdravotní péči." A tak MMF opatrně dochází k závěru: "Vzhledem k důležitosti této úpravy se zdá být pravděpodobné, že budou pokládána za nezbytná opatření ohledně příjmů i dlouhodobá omezení ve výdajích." Fíha! Aby nepořádek vytvořený Bushem vyšel najevo, USA musí značně zvýšit daně i provést celostátní škrty v životní úrovni. MMF opatrně poukazuje na to, že jedním z problémů je, že "válka proti terorismu zvýšila výdajové tlaky, přičemž je ale třeba, aby byly tyto a jiné výdajové priority opatrně zvažovány s ohledem na to, zda jejich břemeno nedopadá příliš těžce na příjmovou stránku rozpočtu." Stručně řečeno, aby předešly tomu, že zvýšení daní lidí bude příliš vysoké, mají USA seškrtat své výdaje na armádu. MMF uzavírá tím, že "rozpočtové problémy USA jsou stále zvládnutelné [ale] manévrovací prostor se rychle zužuje."

Kdyby USA byly Brazílií nebo Srí Lankou, MMF by trval na "strukturálních úpravách" předtím, než by schválil jakékoli další půjčky. Ale USA nepotřebují půjčky od MMF dokud Číňané a Japonci pokračují v investicích do amerického dolaru. A tak zní poselství George Bushe k východní Asii: "Prosím, nepřestávejte za nás platit kauci."

Uvidíme, jestli jej východní Asie vyslyší. Nebo přesněji řečeno, jak velkou cenu za něj bude chtít zaplatit.

Zdroj: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2004

Všechna práva vyhrazena. Autor dává svolení šířit tento text elektronicky a publikovat ho na nekomerčních internetových stránkách, pod podmínkou, že nebude krácen a že bude publikováno toto copyrightové oznámení. Přejete-li si text přeložit, publikovat ho na komerčních stránkách či tiskem, obraťte se na autora.