Obecně o spolupráci s OECD, publikaci Education at a Glance a projektu INES

Publikace je vydávána od konce 80. let, nejprve nepravidelně, pak každé dva roky , od roku 1996 již každoročně Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (dále OECD) pod názvem Education at a Glance (dále jen EaG) -- Stručný pohled na školství. Připravuje ji Oddělení statistiky a ukazatelů Direktorátu OECD pro vzdělávání, zaměstnanost, práci a sociální věci v rámci programu INES (INdicators of Education Statistics -- Ukazatele školských statistik). Publikace je dotována z grantu Národního centra pro vzdělávací statistiku (NCES) ve Spojených státech. Odpovědnost za publikaci má generální tajemník OECD. Data, dodaná do OECD z jednotlivých zemí, ze kterých byly vypočítány ukazatele, jsou dostupná na Internetu. Publikace vyšla poprvé koncem 80. let a od roku 1992 vychází již s účastí České republiky (tedy ještě před přijetím republiky do OECD). První 2 roky spolupráce byly zveřejněné údaje ještě za Československo. EaG má vždy v názvu rok svého vydání a obsahuje data zhruba 2 roky stará.

Ve snaze o maximální porovnatelnost OECD již dávno nepublikuje jen holá čísla, neboť si je dobře vědoma, že školství nelze při obrovské různorodosti systémů jednotlivých zemí interpretovat stejně jako třeba statistiky z průmyslu či zemědělství. V obsáhlém komentáři, blížícímu se analýze, se zaměřuje na vysvětlování souvislostí. Je třeba říci, že analýza často zachází do takových podrobností a souvislostí, že mnohdy vylučuje zjednodušující prvoplánovou interpretaci příslušného diagramu či tabulky, která se pohledem na diagram nabízí.

Zastoupení České republiky v programu INES

Kromě Technické skupiny, která poskytuje pro publikaci většinu školských statistických údajů vyplněním obsažného dotazníku, zde pracují ještě 3 podskupiny, tzv. Networky, s těmito názvy:

• ˙ Network A -- Výsledky vzdělávání
• Network B -- Vstup absolventů na trh práce
• Network C -- Charakteristiky vzdělávacích institucí a systémů

Aktivity v rámci projektu INES jsou řízeny národním koordinátorem, který je pracovníkem Ústavu pro informace ve vzdělávání. Po sběru dat z technické skupiny, dalších podskupin (networků) a jiných zdrojů (např. ministerstev práce a sociálních věcí, mimořádných statistických šetření, výběrového šetření pracovních sil apod.) jsou zpracovaná data zaslána ke kontrole. Po navrácení sekretariátu OECD je na data uvaleno embargo a publikovat se mohou až po vydání publikace. Každé nové vydání je představeno se stručnou charakteristikou na tiskové konferenci v Paříži a je mu věnována pozornost v tisku. Ministerstva školství jednotlivých členských zemí ji pak představují novinářům prostřednictvím tiskových konferencí.

Spolehlivost statistických údajů v publikaci EaG

Skutečnost, že pro sběr dat existuje již několik let jediný dotazník UOE (pro Unesco, EU, resp. Eurostat a OECD), zajišťuje, že v publikacích těchto organizací jsou publikované údaje zpracovány ze stejného podkladu. Ve snaze upozornit na rozdíly jednotlivých školských systémů jsou tabulky a diagramy hojně komentovány. Lze říci, že se nejedná pouze o jejich popis, ale o poměrně solidní analýzu, korektně upozorňující na souvislosti. UNESCO vydává ročenku (Statistical Yearbook), zahrnující údaje z celého (i třetího) světa. Proto jsou zde údaje rozšířeny o osoby bez vzdělání a základní vzdělání je rozlišeno na primární a nižší sekundární, zatímco OECD má ve všech diagramech tento údaj kumulovaný. Ovšem ročenka UNESCO publikuje pouze data s velmi stručným komentářem. EU (resp. Eurydice, Eurostat, Evropská komise) vydává Key data (klíčové údaje), barevné a velmi dobře vypadající diagramy a grafy, které jsou však také zcela bez analýzy, obsahují pouze stručný komentář. OECD uváděla v prvních publikacích EaG z konce 80. let také převážně jen holá statistická data. Během doby se pracovníci sekretariátu podrobně seznámili se vzdělávacími systémy členských zemí a analýzu diagramů, grafů i tabulek považují za nedílnou součást publikace, řadu analytických komentářů obsahuje již vydání z roku 1993.

Z těchto důvodů lze publikaci OECD Education at a Glance považovat v oblasti porovnávání vzdělávacích systémů za nejkvalitnější, protože se nezaměřuje jen na pouhá data, ale poctivě široce komentuje každý diagram či tabulku, navíc má nejpropracovanější metodiku výpočtu ukazatelů, velmi sofistikovaný systém kontrol dat a na přípravě publikace se podílí široké spektrum odborníků. Vzhledem k rozdílnosti vzdělávacích systémů jednotlivých zemí jsou veškerá data, která OECD z jednotlivých zemí přebírá, pečlivě kontrolována nejen z hlediska kvantitativního, ale i z hlediska mezinárodní klasifikace vzdělávání ISCED 97.

Mezinárodní klasifikace vzdělávání a převodní tabulka

Mezinárodní klasifikace vzdělávání (ISCED) byla poprvé přijata v Paříži v roce 1978. Celý svět podle ní dodával údaje do ročenky Unesco (bohužel kromě České republiky, protože tehdejší Federální statistický úřad ji neuznával -- a tak jsme vesele porovnávali neporovnatelné). K revizi klasifikace ISCED, platné od roku 1978, přistoupily OECD, EU a UNESCO v roce 1992 z důvodu, že již dlouhodobě nevyhovovala současným nárokům. Původní klasifikace ISCED totiž umožňovala velmi volný výklad a ve statistikách se neúměrně zvyšovaly podíly studujících terciární úrovně. Původní klasifikace byla vytvořena především pro potřeby UNESCO a autory byli Američané. Proto byla ušita na míru americkému vzdělávacímu systému.

V důsledku prudkého rozvoje terciárního vzdělávání a jeho diverzifikace ve vyspělých zemích se ukázala původní klasifikace ISCED jako nedostačující. Pracovníci sekretariátu OECD navštívili řadu zemí, seznámili se s jejich vzdělávacími systémy a zjistili, že zatímco některé země zahrnovaly do terciárního vzdělávání pouze typická vysokoškolská studia (jako my), některé země také praktické programy, vzdělávání poskytované soukromými agenturami, jiné země však i takové programy, které s terciárním a zejména s vysokoškolským vzděláním neměly často již nic společného. Tak např. Austrálie sem zahrnovala 14leté děti jen proto, že se na budoucí povolání zedníka připravovaly ve dvouletých kursech, pořádaných regionální kolejí. Na to se přišlo pouze náhodou -- pohledem na diagram, kde podíl studujících terciárního stupně velmi výrazně převyšoval ostatní země.

Původní klasifikace rozlišovala pouze stupeň předškolní, primární, sekundární (k němuž patří vzdělávání odpovídající našemu 2.stupni základní školy) a stupeň terciární. Sekundární vzdělávání dělila na všeobecné a odborné, terciární na univerzitní a neuniverzitní. ISCED 97 však rozlišuje stupně vzdělání detailněji.

Nová klasifikace vzdělávání, známá jako ISCED 1997, byla přijata na 20. zasedání Generální konference Unesco v Paříži 1997. Ačkoli ani tento nový ISCED není pro náš vzdělávací systém nejvhodnější, byl veden snahou o přesnější porovnávání, což se do určité míry povedlo. Je třeba si také uvědomit, že byl vytvořen s ohledem na potřeby celého (i třetího) světa, a nesmí nás proto zarážet, že třeba na úrovni 2. stupně ZŠ je již rozeznáván také program připravující žáky pro trh práce.

ISCED však obsahuje pouze základní doporučení k zařazování jednotlivých vzdělávacích programů do definovaných vzdělávacích úrovní, ale pochopitelně záleží na jednotlivých zemích, jak si v rámci vymezených mantinelů počínají. A tak statistické údaje za tu kterou zemi vždy do jisté míry závisejí na názoru jejich zpracovatele na národní úrovni. Za léta spolupráce bylo např. vypozorováno, že pouhá změna osoby, která údaje pro publikaci připravuje, někdy znamená třeba i změnu vykazované úrovně vzdělávání.

Tabulku ISCED uvádím s údaji, kterému stupni a podstupni odpovídá ten který stupeň v českém vzdělávacím systému.

Převodní tabulka mezinárodní klasifikace ISCED 97 a českého vzdělávacího systému

Procento populace, která má alespoň střední školu, věkové skupiny 25-34 a 45-54 let

Podíl osob, které absolvovaly střední školu, má široký rozsah. Česká republika si stojí velmi dobře a spolu se Švédskem má nejvýše vzdělanou věkovou skupinu starší. U mladší kategorie vykazujeme obvykle 93 %. V minulých ročenkách uváděla také OECD diagram o rozdělení středního vzdělávání na to, po jehož absolvování lze jít studovat dále, a na to, které je konečné pro trh práce. Ukázalo se, že u nás může jít téměř 70 % populace dále studovat, protože už maturitu má. V tomto směru patříme k těm lepším zemím. Kromě toho má maturita u nás všeobecný charakter.

Z toho, co lze vyčíst z publikace EaG a z určité znalosti vzdělávacích programů v zahraničí lze tedy konstatovat, že prakticky ve všech zemích existují na (vyšším) středním stupni odborné programy typu vocational (učňovské), ovšem pouze pro dělnické profese, kterým se v anglofonním světě tak hezky říká modré límečky. To, co se učí na našich středních odborných školách pro budoucí bílé límečky, se však většinou, kromě zemí Střední Evropy, přesouvá ve světě do terciárního vzdělání, většinou typu 5B, někdy dokonce do 4. To se týká příkladně přípravy bankovních úředníků, sekretářek, účetních, učitelek mateřských škol, provozních pracovníků hotelů, náplně průmyslovek či zemědělských škol, přípravy zdravotních sester, ale i řady řemesel, jak nás upozorňuje ISCED, apod. Konečně i u nás se začínají rozbíhat takto zaměřená studia v rámci VOŠ či bakalářského studia na univerzitách.

A na závěr snad jednu drobnost. OECD zkoumá absolventy terciárního vzdělání také podle oboru studia. V roce 1992 - při vydání publikace, kde byla poprvé i Česká republika - vyšel v americkém prestižním časopisu Newsweek článek s názvem Kdo má nejlepší školy? Českou republiku a Maďarsko tam chválili právě za to, že má hodně absolventů univerzit technického směru. Ani tady tedy není třeba se stydět.

Dosažené vzdělání populace věkové kategorie 25 -- 64 let věku

Tuto tabulku uvádí EaG každoročně a Česko je dlouhodobě na 2.-3. místě. Je to proto, že Česká republika patří mezi země s nejvyššími podíly středoškoláků. A podle nich je diagram řazen, neboť podle OECD je důležité, aby většina populace měla přístup ke vzdělání na střední škole. (podle ISCED vyšší střední škole -- nezapomínejme, že nižším sekundárním vzděláním ISCED nazývá to, co u nás odpovídá 2. stupni základní školy!)

Interpretace tohoto diagramu v tisku či výzkumných zprávách se obvykle soustředí na konstatování, že máme málo vysokoškoláků ve srovnání se světem. Máme jich méně jednak tím, že řada příprav na povolání se u nás studuje na úrovni střední, což ovšem ročenka EaG stále zdůrazňuje. Těžko však pochopit, proč zde nejsou zahrnuti absolventi studia typu ISCED B, proč tam není ISCED 4. Vždyť si nelze nepovšimnout, že některé země vykazují nejen výrazně vyšší počet vysokoškoláků v našem slova smyslu (ISCED 5A), ale i vysoký podíl osob v úrovni 5B, či dokonce krátkých kursů typu 4, kam se promítají občané vzdělaní sice na terciární úrovni, avšak v povoláních obdobného zaměření, jejichž příprava se ve středoevropských zemích (a u nás zejména) odehrává již na úrovni střední. Tyto země pak mají konsekventně méně osob se vzděláním středním a naopak více osob v černém sloupku, tedy "vzdělání nižší než vyšší sekundární" .

Je třeba také poznamenat, že údaje, ze kterých tento indikátor vychází, jsou přebírány z Českého statistického úřadu z tzv. Výběrového šetření pracovních sil. Zdá se však, že ČSÚ stále rozděluje osoby podle dosaženého vzdělání do jiných agregací, než je klasifikace ISCED. Z tohoto důvodu jsou např. četní absolventi nástavbového studia začleněni do ISCED 3 -- jako středoškoláci a VOŠ (ISCED 5B) rovněž. Rovněž nejsou sledováni např. absolventi vzdělávání typu Open Univerzity a jiných soukromých vzdělávacích agentur, kterých je již u nás dost. Řečeno jinými slovy -- na rozdíl od jiných zemí nám část terciárního vzdělání chybí. Typickým příkladem může být Švýcarsko, které se uplatněním možnosti využít vzdělání úrovně ISCED 4, dostalo před ČR, která byla po mnoho let na 2. místě za USA.

Část diagramu vždy zahrnuje "vzdělání nižší než vyšší sekundární", tedy nižší než střední škola. Co se pod tím skrývá? Ti, kteří mají jen základní vzdělání (podle klasifikace ISCED tedy nižší sekundární vzdělání), kteří mají jen primární vzdělání, ale i ti, kteří jsou bez vzdělání. A zdá se, že těchto osob je v některých zemích hodně. Česká strana vznesla již v roce 1992 v OECD dotaz, proč se nevykazují lidé bez vzdělání zvlášť, neboť je rozdíl, chodí --li někdo do školy 5 let, 9 let, nebo vůbec. Statistik Unesco poskytl poněkud překvapivou odpověď, že země EU nemají zájem tato data publikovat a že je možné je najít pouze v ročence Unesco. Rovněž tak je zajímavé, že ještě v roce 1999 ročenka UNESCO ve svém návodu k vyplnění dotazníku nabádala, aby do terciárního vzdělávání byly zahrnovány i osoby, které teprve studují. Není to fér, ale kdo ví, zda to některé země přece jen nedělají.

Veřejné výdaje na vzdělávání jako % celkových veřejných výdajů

Ročenka OECD nám říká, že v průměru vydávají země OECD na školství 12,7 %. Česko je níže, ale pod průměrem jsou i Francie, Spojené království, Španělsko, Belgie, Německo -- nejsme tedy v tak špatné společnosti. Protože se jedná o výdaje investiční i neinvestiční, mohou být obrovské výdaje Mexika způsobeny třeba stavbou nových škol, možná i nesprávnými údaji, každopádně ale zvyšují průměr. (Pokud jsou někde porovnávány výdaje s rokem 1995, je třeba podotknout, že toto porovnání je pro nás velmi nevýhodné, protože rok 1995 byl ve školství finančně nejbohatší.)

Lze očekávat, že nám v budoucnosti způsobí již tak velké problémy při zjišťování skutečných výdajů na základní a střední školství decentralizace, kterou odborníci považují za krok zpět. Neuvádíme zde detailně výdaje na terciární vzdělávání. Jednak jsou finanční potíže dostatečně známy, jednak je třeba si uvědomit, že v zahraničí je často terciární vzdělávání i to, co se u nás studuje na úrovni střední. V Česku jsou také ve školství výrazně nižší výdaje na výzkum, neboť u nás se výzkumem zabývá zejména akademie věd a i jiné resorty než resort školství, zatímco v cizině dělají výzkum zejména univerzity. Část peněz na výzkum jde tedy jinam než do školství.

Přístup k terciárnímu vzdělávání v roce 2000

Tradiční bývá tvrzení, že u nás vstupuje na VŠ méně studentů. Je však třeba si uvědomit některé skutečnosti. U nás se do statistik zahrnují nově přijatí, v zahraničí jsou to zapsaní studenti, neboť jen na některých univerzitách se dělají přijímací zkoušky. Dále se v tomto ukazateli ještě nestačil projevit nárůst počtu přijímaných do nově vzniklých soukromých škol, svou roli zde hraje i zmíněná struktura vzdělávací soustavy a to, že některé formy studia prostě nesledujeme. Zatímco v mnoha zemích probíhá profesní vzdělávání na terciární úrovni, většinou na regionálních kolejích, které jsou regiony také placené, a na kterých se žádné přijímací zkoušky nedělají, u nás toto plní většinou střední odborné školy. Pro úplnost: Možná by někoho překvapilo, že USA nemá údajně statistické údaje o tom, kdo toto vzdělání opravdu dokončí a ze zahraničních pramenů se zdá, že studijní úmrtnost je asi 70%.

Počet vyučovacích hodin

Nejedná se vlastně o počet odučených hodin, ale o dobu, kterou učitel stráví prací pro své žáky, tj. včetně přípravy a nezáleží na tom, zda pracuje ve škole nebo doma. V publikaci EaG OECD se každoročně píše, že, cituji: "jednotlivými zeměmi uváděná doba, kterou učitel stráví s žáky, nekoresponduje s počtem hodin, odučených za týden. Ačkoli tvoří tato doba kontaktu se žáky podstatnou část pracovního zatížení učitele, náleží k počtu skutečně odučených hodin za týden také příprava na výuku a další nutný styk se studentem, jako oprava studentských prací apod.." A vyjmenovává další komponenty, které země zahrnuly. Již před několika lety nesprávná interpretace této tabulky vyvolala u tehdejšího ministra školství Ivana Pilipa rozhodnutí zvýšit učitelům úvazky "abychom se vyrovnali vyspělým zemím". Nikdo, kdo o tom rozhodoval, si nepřečetl vysvětlivky, které tehdy EaG uváděla. Česko bylo tehdy jediné, které uvádělo jen úvazky opsané ze zákona.

Z uvedeného je možno shrnout toto:

1. Nelze věřit všemu, co čteme. Někteří autoři kritických článků, ač oficiálně experti, jsou možná experty jen proto, že se tak sami cítí a v důsledku jejich suverénního chování je proto za ně začnou považovat ostatní. Většinou však tito lidé neznají ani ISCED, ani naše školství, většinou nikdy neviděli publikaci Education at a Glance, a kdyby viděli, stejně by s pravděpodobností hraničící s jistotou analýzu nečetli. Jde jim vlastně většinou o to získat body politické. A to samé platí o novinářích, kteří jsou ve své naprosté většině schopni pouze komentovat velikost čísel typu vyšší x nižší, delší x kratší a prokládajíce to slovy jako katastrofální, totální kolaps apod. píší velmi kritické články o českém školství.
2. Pamatujme si, že OECD zpracovává dodané údaje podle jediné metodiky. Avšak to, co dodají jednotlivé země, je jejich věcí.
3. Co je ze zahraničí, nemusí být ještě nejlepší -- nekopírujme to bezhlavě.
4. ČSÚ by měl vzít v úvahu ISCED a konečně zahrnovat do svých šetření i jiné formy vzdělávání, jak je tomu všude ve světě a naše vzdělávání uvádět v těch úrovních, kam patří.