LIDOVÉ NOVINY fakt, že Cyrilu Svobodovi zůstalo alespoň pět prstů, ukazují v křížové - křesťanské - grafické kompozici. Titulek o tom, že Lékaři pustí Svobodu do Sněmovny, vychází z vládního zbožného přání, které teprve dnes v poledne došlo naplnění posunutím termínu projednávání zákona o DPH na čtvrtek v 11:00 díky tomu, že opozici chybělo pro jistotu devět poslanců.

Rozhodnutí Mahdího armády o neútočení na Španěly je pojednáno ve věcném duchu a titulkem Radikálové: zastavíme útoky na Španěly. V Lidových novinách ale stále doznívá přesvědčení jejich komentátorů, že utajená, špionážně-diplomatická jednání jsou utajená proto, aby o nich reportáž mohly přinést jako první Lidové noviny. Jak jinak lze komentovat sloupek Pavla Máši Hra na obě strany? Stínová diplomacie či stínová jednání o výkupném se nikdy nevedou za přítomnosti zvědavců novinářů. A tak i jednání českého velvyslance s sunnitskými kleriky, dokumentované "protiamerickou" televizí Al-Arabíja bylo spíše ukázkou svobodné diplomatické orientace České republiky v regionu než vyjádřením proamerické či prosionistické orientace České republiky, kterou by tak rády viděly noviny, stále (dle prodaného nákladu) mylně označované za Lidové. Pouták odkazující na článek Zbigniewa Brzezinského a tento oslí můstek mezi Irákem a Palestinou jen dotvrzuje, čí hru vytrvale hrají Lidové noviny. Ale všichni si už zvykli...

MLADÁ FRONTA DNES, pubescentní sestra Lidových novin, avizuje úvodníkem to, co neví ještě ani Vladimír Špidla: že Vláda už ví, jak zvýší ceny. Nemylte se, tím trikem zlovolné vlády je odložení hlasování o zákonu o DPH a přivezení ministra zahraničí i s celou jednotkou intenzivní péče. Když nebude moci přijít Hora k Mohamedovi, musí dovézt Mohameda k Hoře. Opět pět prstů ministra Svobody, ale tentokrát diagonálně komponovaných.

Další článek z cyklu irácké tragikomedie však Mladé frontě zajišťuje dnes první pozici v mém pomyslném žebříčku deníků, i když ne přímo první místo. Díky jedné větě v něm se pozorný analytik dozví to, co by jinak nevěděl. Totiž že žádná krycí legenda není dost krycí, když transparentně žvaní už i ředitel rozvědky. Z Bublana totiž vybublala v článku Agenti hledali Čechy přímo v Iráku jedna nesrovnalost - že český velvyslanec se sešel se sunitskými duchovními, kterým předal dopis jejich bratrů z Čech až poté, co byli tři novinářští moulové na svobodě. Což je v rozporu s tím, co tvrdí už několik dnů všichni, jeden přes druhého. Že jsou to právě oni, kvůli komu vrátili iráčtí ozbrojenci tři válečně-žurnalistická mimina ze zajetí. Jedničku má editor za to, že to nevystřihl jako "nepodstatnou" informaci, pětku redaktor (km) za to, že si této nesrovnalosti nevšiml ihned při interview, neb mu mohla vnést světlo do tmy a mohl donutit šéfa rozvědky k dokousnutí toho, co nakousl jen tak mimochodem. Zbývá přemýšlet, proč to tento profesionál udělal? Zahraniční politika má nejspíše tisíce temných zákoutí a možná právě proto, že ČR nevyslala do Iráku bojové jednotky, ale lékaře a policisty, může v budoucnu přinést ovoce větší, než si dnešní okupanté myslí. Protože dříve nebo později oni odejdou a čeští specialisté budou moci zůstat.

Nový návrh na legalizaci prostituce, Klausova cesta do Číny, syslení cukru v Čechách či Maradonův srdeční kolaps už jen dokreslují pestrou nabídku Mladé fronty Dnes. Avizo Hyde Parku o Zbytečné smrti zvířat - laboratorních morčat a králíků posouvá ale uvažování editora do tak veřejnoprávního prostoru, že se nestačím divit. Aktivity militantních ochránců laboratorních krys vynikají svým nerealistickým humanismem, vztaženým i na zvířata, jichž se termín humanita netýká, neb jsme všežravci. Pokud jediná laboratorní krysa může zmírnit utrpení jediného člověka, budiž použita. Ochránci zvířat jí pak mohou postavit hrobeček. Ale první strana deníku jako hrobeček ...?

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY se obrazovými upoutávkami i textem zásadně liší od tria obdivovatelů zchromlého ministra zahraničí. Palasův tragický kousek s Agrární platební agenturou nepodnítil k horečné aktivitě pouze novináře Hospodářských novin, ale vychází z informací, které jako první zveřejnily Britské listy už 19. 9. 2003 v článku Agrární skandál za více než půl miliardy. Z týchž informací vychází i nynější šetření BIS a protikorupčních složek policie, které si ministra Palase všímají už dlouho. Každý je za svůj podpis zodpovědný, i kdyby se podepisoval jako bílý kůň, prohlásil svého času s temným úsměvem premiér na otázku Britských listů ohledně dvou takovýchto skandálů.

Iluzorní představa o tom, že Nepřátele spojil smutek smrti - na jeden den je představou křesťansky orientovaného, anonymního editora první strany, kterému se zoufale nedostávalo materiálu na jedničku. Tři fotografie Reuters vedle sebe ale vytvářejí spolu s popiskem manipulativní představu, která se na pravdě nezakládá.

Podval Zákonu o DPH svitla poslední šance je ovšem věcně špatný. Poslední šance svitla podnikatelům, jejichž služby či výrobky se doposud pohybují v sazbě snížené. Ti by v případě neschválení zákona platili sazbu základní. Logická hádanka: v čím zájmu je tedy schválení zákona o DPH, jestliže jeho neschválení bude mít tvrdý dopad na podnikatele, volící většinou opoziční ODS? Říká se tomu vlastní past. Chudostí titulků však Hospodářské noviny stále více padají do kategorie supplementu.

PRÁVO dává pět prstů Svobodových nejvíce vpravo, takže z titulku Poslanci počkají s DPH na Svobodu vykukuje nejvíce první dvě slova a Cyrilova ruka ukazuje na poslední dvě slova.... Poslanci počkají. Na Svobodu. A Cyril je zdraví. Třeba do té doby vychladnou i jinak horké hlavy. Pouták o tom, že Svobodovo auto nebylo pojištěno, ovšem vrhá stín na fungování ministerstva zahraničí. Doufejme jen, že generálním sekretářem už není Srba.

Informace o tom, že US-DEU chce zmařit vývoz radarů Věra do Číny je ale závažnější, než Svobodova páteř či vrak jeho vozu. Ukazuje totiž, kam až někteří zkrachovalí politici jsou ochotni dojít v prosazování svých idejí. Vývoz totiž povolily všechny dotčené resorty kde unionisté nejsou - zahraničí, průmysl, obrana i vnitro. Dvouprocentní Unie svobody v posledním tažení kope kolem sebe více, než jí přísluší. Otázka je, zda po této eskapádě budou unionisté ve vládě dost dlouho na to, aby svou blokaci dokázali zrealizovat. Mohli by spíše následovat svého bývalého představitele, který se nechal najmout americkou stínovou agenturou Freedom House jako kurýr. Senátor Pithart už dlouho s nikým nemluvil o své knize Podiven... Mluví Pithart čínsky?

Policejní průval o arabských snoubecích, kteří si chtěli létat nad Prahou (což lze, když máte peníze) a vzbudili tím aktivity kontrarozvědky i policie, spolu s dalším píárem policie o stíhání zuřivého Belgičana či Stodolových dělá však z Práva protentokrát předkožku bulvárního Blesku.

HALÓ NOVINY jsou Mediářem opomíjený deník. Neprávem. Protože jejich úvodník o tom, že Koalice chce odsunout hlasování o DPH, doprovozený názornou ilustrační fotografií tlačné lokomotivy, táhnoucí za sebou ale nezřetelnou raketu Sojuz, dělá z tohoto titulu jediný deník se smyslem editora pro humor.

Nebyly by to ovšem HaNo, kdyby na každou stránku nedaly minimálně jednou stanovisko některého ze svých poslanců. A jelikož je vždy jedna stránka titulní a je před rozhodujícím jednáním mateřské KSČM, na titulce se ocitl předseda Grebeníček. Dokonce dvakrát. A nebyly by to HaNo, kdyby alespoň v jednom z nich premiér nepřemlouval Grebeníčka a Topolánka k podpoře špatného zákona... Stanovisko předsedy KSČM, že Česká vláda by měla stáhnout vojáky z Iráku mohu v rámci svého antimilitaristického názoru i sdílet. Tento názor nemá ale pouze Grebeníček. Naštěstí. Zapatero je socialista. Pokud se s předsedou českých komunistů shodnou, měl by předseda českých socialistů přemýšlet, jak svou stranu po dalším sjezdu nazve.

Potěšující je, že státním zaměstnancům klesnou platy až o dvanáct tisíc. Někteří budou tedy pracovat zdarma, což občané ocení v duchu hesla o zásluhovosti mzdy - každému podle jeho práce. Informace o tom, že zaměstnaci Moravanu Otrokovice demonstrovali kvůli mzdám však Haló noviny daly jako jediný deník. Tentokrát pestrou titulní stranu uzavírá rozhovor s protinacistickým odbojářem o tom, že Německo se nevzdalo úmyslu diktovat Evropě svou vůli. Značná část občanů, kteří ani nemusí volit KSČM, si myslí totéž, téměř žádný list o traumatu z největšího souseda ale nechce psát. A když, tak sáhne po osvědčeném tlampači "smíření", "politologu" Doležalovi. Konečně i jiný názor.

Hodnocení:

1. neuděleno
2. Mladá Fronta Dnes
3. neuděleno
4. Haló noviny
5. Hospodářské noviny
6. Lidové noviny
7. Právo

Předchozí komentář:

Předchozí komentáře v Mediáři: