OBECNĚ SE OČEKÁVALA menší volební aktivita, podle některých analytiků dokonce u hranice 30 %. Menší účast měla pomoci k vítězství Mečiarovi, neboť ten disponuje pevným voličským kádrem, zatímco Gašparovičova volební základna byla chápaná jako úzká, nahodilá a přechodná. Tento závěr vyplýval především z výsledků prvního kola prezidentských voleb před dvěma týdny -- tehdy Mečiar získal o deset procentních bodů více hlasů než Gašparovič. Tato situace měla zůstat v zásadě zachována, neboť vedení stran vládní koalice nedokázalo zaujmou jednoznačné politické stanovisko k vzniklé situaci.

V prvním kole propadli oba kandidáti stran vládní koalice. Křesťansko-demokratické hnutí v této situaci vyzvalo voliče k bojkotu voleb. Ostatní vládní strany rozhodnutí o účasti i výběru kandidátu na prezidenta ponechaly na svých příznivcích. O výsledku voleb rozhodla skutečnost, že se voliči vládních stran - na rozdíl od stranických představitelů - rozhodnout dokázali. Ti z nich, kteří přišli k volebním urnám, ve většině hlasovali pro Gašparoviče. Ten v druhém kole získal oproti kolu prvnímu navíc 637 tisíc hlasů, zatímco Mečiar pouze 72 tisíc.

OBČANSKÁ ANGAŽOVANOST voličů vládních stran, která kontrastuje s málo odpovědným postojem většiny lídrů, nebyla jediným faktorem, který rozhodl o vítězství Gašparoviče. Neméně významný byla charakter volební kampaně před druhým kolem. Ta měla řadu neopakovatelných zvláštností. Předně Gašparovičovy a Mečiarovy volební štáby nebyly připraveny na situaci, že se právě tito dva politici střetnou v druhém kole. To odporovalo jak výsledkům výzkumů volebních preferencí, tak i expertním odhadům. Proto též kampaň byla téměř nulová. Tomu navíc přispěla skutečnost, že z oněch čtrnácti dní mezi jednotlivými koly hlasování čtyři dny připadly na velikonoční svátky.

Za celé období mezi prvním a druhým kolem se neobjevil ani jeden výzkum volebních preferencí. To lze zdůvodnit tím, že výzkumné agentury oprávněně prožívaly šok ze špatného propočtu výsledku prvního kola v němž svorně předpokládaly vítězství Eduarda Kukana, který nakonec ani nepostoupil do druhého kola . Navíc se dostavil i odborný problém: sběr dat byl měl význam až v druhém týdnu před volbami, neboť samotni voliči po překvapení z prvního kola a nejasné reakci mnoha politiků neměli v prvním týdnu jasno, pro koho budou hlasovat. A na konci druhého týdne již platilo moratorium na zveřejňování výsledků výzkumů.

V TÉTO SITUACI sehrála rozhodující roli při mobilizaci voličů media. V nich převládala tradiční antimečiarovská nálada. Ukazuje se, že Mečiarova snaha získat nový image koketováním se stranami vládní kolice, podporou vstupu Slovenska do NATO a Evropské unie mohla být úspěšná u některých voličů a politiků, nikoli však u novinářů. Podle některých analytiků se mnohé rozhodlo ve dvou televizních debatách, které mezi sebou Gašparovič a Mečiar vedli. Zvláště při té druhé v Markíze Mečiar vypadl z role člověka, který se s přibývajícím věkem změnil -- formou i obsahem útoků proti Gašparovičovi se představil v klasické podobě. Jestliže se Gašparovič veřejně omluvil za některé chyby, kterých se v minulosti dopustil, Mečiar žádnou chybu nepřiznal. Tento riskantní postup obou politiků pomohl Gašparovičovi, neboť pomohl získat nerozhodné voliče.

Základem Gašaprovičova úspěchu byl fakt, že jej podpořila nejpopulárnější opoziční strana, kterou je dnes na Slovensku Směr. Ta umožnila velké překvapení prvního kola prezidentských voleb v podobě Gašparovičova postupu do kola druhého. Předseda této strany Robert Fico říká, že Směr se rozhodl podporovat Gašparoviče proto, že představuje národní a sociální ideu. Národní lze v tomto smyslu vnímat i jako nemaďarskou politiku. Gašparoviče také podpořila Slovenská národní strana. Pohled na přiloženou mapu výsledků druhého kola ale zároveň ukazuje, že Mečiar slavil úspěchy hlavně na severu země, jih patřil Gašparovičovi. To znamená, že pro Gašparoviče hlasovali jak přívrženci slovenských národních stran, tak i maďarští spoluobčané.

Sociální idea v podání Směru znamená protivládní -- a přesto pro Gašparoviče hlasovali i příznivci stran vládní kolice. Důvod je prostý: antimečarismus je natolik silným motivem politického rozhodování u značné části slovenské veřejnosti, že dokáže přehlušit výhrady proti Gašparovičovi. Zdá se, že v druhém kole by porazil Mečiara kterýkoliv z hlavních kandidátů kola prvního.

MEČIAR OPĚT PROHRÁL v simultánce proti téměř všem slovenským politickým silám. Otázkou je, zda je to jeho konečná prohra. Pro poraženého je nejméně příznivým signálem skutečnost, že při srovnání s druhým kolem prezidentských voleb v roce 1999 poklesl počet jeho voličů téměř o 571 tisíc -- při obecném poklesu volební účasti o 1,2 milionu voličů. Přesto ale platí, že v příštích volbách do parlamentu by jeho Lidová strana -- HZDS mohla získat okolo 20 % hlasů a být druhou nejsilnější stranou. Lze předpřádat, že opoziční politika LS-HZDS nyní přiostří.

Gašparovičova volební základna jako konglomerát protikladných politických proudů byla vytvořená účelově jen pro jeden den. Dnes již vlastně neexistuje. To sice na výsledku nic nemění, ale naznačuje, že prosté zvolení prezidenta neznamená stabilizaci politické situace. Základem politické nestability je chaos uvnitř vládní koalice, který vedl k rozpadu její parlamentní většiny. Gašparovič nezvítězil jenom proto, že kandidoval proti Mečiarovi. Zvítězil i proto, že představuje linii kritizující vládu. V prezidentských volbách na Slovensku neprohrál jen Mečiar -- prohrála i vládní kolice, a to dokonce již v prvním kole.

Z HLEDISKA POLITICKÉ MINULOSTI nebyl mezi Gašparovičem a Mečiarem zásadní rozdíl. Ti, kdo se v druhém kole rozhodli přiklonit ke Gašparovičovi, učinili tak převážně z důvodu odlišného politického stylu. Rozdíl byl vyjadřován v protikladu "autoritativní versus demokratická forma vlády". Není zcela jisté, zda takovýto protiklad skutečně existuje. Důležité je ale něco jiného. K izolaci mezinárodní Slovenska v minulosti nevedla pouze Mečiarova politika, ale i skutečnost, že jej dnešní vládní politici kritizovali v zahraničí. To by se v tak výrazné podobě nemělo dnes opakovat.

Gašparovič se ujme prezidentské funkce v polovině června, tedy v době, kdy už Slovensko bude členem nejen NATO, ale i Evropské unie. Prezident bude mít nové úkoly a jeho případné chyby by neměly výrazně ohrozit mezinárodní postavení Slovenska. Zároveň Gašparovič prohlašuje, že chce být prezidentem občanů, ne politických stran. Chce začít znova a se všemi. Měl by k tomu dostat příležitost.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom

> Mapy k výsledkům jsou na adrese statistického úřadu SR