Česká televize se Greenpeace omlouvat nebude - omluví se Jan Berger a Miroslav Šuta České televizi?

Začátkem loňského prosince jsem v pořadu Fakta České televize odvysílal reportáž o katastrofě v indickém Bhópálu. Únik jedovatého metylizokyanátu z chemické továrny americké firmy Union Carbide tu od prosince 1984 až dodnes zabil desetitisíce lidí a stovkám tisíc poškodil zdraví. V komentáři jsem použil následující formulaci:

"Greenpeace dnes katastrofu zneužívají ve svém politickém boji proti globalizaci a dokonce na ní založili i mezinárodní sbírkovou kampaň. Z peněz, které Greenpeace na bhópálské téma po celém světě vybrali, poskytli jen nepatrný příspěvek klinice Samhavna."

9. února zveřejnily Britské listy článek Jana Bergera "Omluva ČT za reportáž o Sazce ano, omluva za lži o Bhópálu ne?" Autor mou reportáž označil za "dokonalou ukázku diletantismu v novinářské práci ČT", protože "žádný soudný žurnalista informovaný o aktivitách Greenpeace by takový nesmysl neměl napsat ani do okresních novin". Po řediteli ČT Janečkovi pak Jan Berger požadoval za "nepravdivou reportáž" omluvu plus jako bonus mou autorskou exkomunikaci z veřejnoprávních pořadů -- což je požadavek hodný komunistického cenzora.

Podklady pro tvrzení, která jsem v reportáži použil, jsem podrobně rozebral v odpovědi s názvem "Advokát Greenpeace Jan Berger prostě nemluví pravdu", kterou Britské Listy zveřejnily 10. března.

Na můj článek pak reagoval aktivista Greenpeace a bývalý zaměstnanec její české pobočky Miroslav Šuta - nejprve článkem "Nesmysly pana Breziny" (11. března), později článkem "Pane Brezino, měl byste se stydět za své lži o Greenpeace" (15. března). Podle Šuty o fundraisingu Greenpeace uvádím "snadno vyvratitelné nesmysly", protože organizace prý téma Bhópálu nikdy nepoužila pro sbírání financí na svoji činnost. "Pane Brezino, jste obyčejný lhář!", uzavírá Šuta a doporučuje mi, abych se styděl.

Jenže k tomu nemám sebemenší důvod. Po odvysílání mé reportáže poslal ředitel české pobočky Greenpeace Jiří Tutter Radě České televize stížnost, jejíž text najde čtenář a href="http://www.Greenpeace.cz/index.shtml?x=156909" class="btn">ZDE . Mimo jiné se v ní píše, že prý jsem o práci Greenpeace informoval "nepravdivým a zavádějící způsobem", že jsem "vnucoval dojem, že Greenpeace zneužívá tragédie v Bhópálu k vydělávání peněz a k prosazování vlastních cílů" a že jsem použil "velmi demagogické tvrzení".

Rada ČT se Tutterovou stížností zabývala celkem na třech svých zasedáních, což je poměrně nestandardní postup. Podrobně se seznámila s "protestními dopisy", které si Greenpeace účelově objednali u svých indických příznivců, i s podklady, z nichž jsem při přípravě reportáže vycházel.

Ve středu 7. dubna pak radní odhlasovali stanovisko, v němž Tutterovu stížnost zamítli jako "neoprávněnou". Osm členů Rady hlasovalo pro toto stanovisko, čtyři byli proti a jeden člen se hlasování zdržel (mezi čtyřmi radními, kteří hlasovali proti, byl ovšem i Erazim Kohák a Petr Uhl, jejichž úzké vazby na ekologické hnutí jsou všeobecně známy). Stanovisko Rady najde čtenář ZDE , kompletní zvukový záznam relevantní části jednání Rady si může poslechnout na www.ceskamedia.cz z 8. dubna.

Seriózní nevládní organizace, za kterou se Greenpeace s oblibou prohlašují, by měla informace o řešení vlastních stížností v zájmu objektivity zveřejňovat na svých internerových stránkách. Vsadím ale vlastní boty, že na www.greenpeace.cz se verdikt Rady ČT neobjeví - tam se dočtete jen něco o tom, že jsem lhář, lump a vyvrhel.

Druhou pointou celé causy je fakt, že Greenpeace po odvysílání reportáže změnili grafickou podobu internetové stránky své bhópálské kampaně ZDE, čímž vlastně sami nepřímo přiznali své zneužití tragédie k fundraisingu. Na původní stránce byla výzva "Podpořte toxickou kampaň Greenpeace" provedena výrazně větším typem písma než všechny ostatní texty. Dnes už je velikost písma stejná. Připomínám, že na stránce toxické kampaně je čtenář vzápětí jednoznačně žádán o FINANČNÍ podporu.

Zamítnutí Tutterovy stížnosti je potvrzením pravdivosti a podloženosti kritiky metod práce Greenpeace, která se v mé reportáži pro pořad Fakta objevila. Jan Berger a Miroslav Šuta by se měli za lživé nařčení omluvit České televizi. A spolu s Jiřím Tutterem by měli čtenářům Britských listů vysvětlit, co se stalo s penězi, které Greenpeace vybrali jménem statitisíců trpících obětí Bhópálu.

Na závěr úsměvná douška: Miroslav Šuta mně po zveřejnění svého článku v Britských listech znovu bombardoval nevyžádanými e-maily. Protože jsem ho už předtím několikrát bezvýsledně žádal, aby mně přestal obtěžovat spamem, odepsal jsem mu následujícím způsobem:

"Pane Šuto, polibte mi prdel. Napsal jsem to dostatečně urážlivě, abych Vás odradil od dalšího spamu, nebo mám příště zvolit jěště ostřejší výrazy?"

Ctěným čtenářům Britských listů se za svou vulgaritu omlouvám, ale věřím, že ji vzhledem k situačnímu kontextu pochopí. Nevidím už jinou možnost, jak se zbavit aktivisty, stiženého obsesí trestat novináře záplavou kverulantských e-mailů.