Huntington argumentoval, že vznikne nevyhnutelný střet civilizací z hlediska západní civilizace, lze dokonce říci, že z hlediska různých náboženství této civilizace, zejména různých odrůd křesťanství a judaismu. Křesťané pohlížejí na sebe vzájemně většinou jako na příslušníky "přátelských" věr. Existují také civilizace, které vidí lidé na Západě často jako nepřátelské.

Když před deseti lety Huntington přišel se svou teorií o střetu civilizací, hovořil a čínsko-arabské (neboli o konfuciánsko-islámské) ofenzívě vůči Západu. Nyní, když získává Čína stále významnější mezinárodní postavení a jedná na mezinárodním jeviští stále nezávisleji, o čínsko-arabské ofenzívě proti Západu se mluví stále méně.

V novější verzi Huntingtonovy teorie se hovoří hlavně o muslimech a o Arabech jako o nepřátelích. To je zjevným pokusem připsat islámu charakteristiky terorismu, nikoliv to mást [přátelským] vztahem mezi Araby a Číňany. Jenže takto vznikla v Huntingtonově teorii nedůslednost: jak je možné sloučit Hungtingtonovo tvrzení, že je konflikt mezi Západem a islámem nevyhnutelný, a zároveň přijmout západní teorii o stále více se šířící globalizaci, která jde ruku v ruce se stále se prohlubujícím konfliktem civilizací?

Arabsko-muslimský rozměr "konfliktu civilizací" je stále více přijímán v důsledku terorismu a v důsledku toho, že pachatelé teroristických činů často ospravedlňují islámem činy, které jsou nepřijatelné v očích mezinárodního společenství. V důsledku nevyřešených konfliktních situací na Blízkém východě čelíme slepé uličce: Neschopnost mezinárodního společenství nabídnout realistické politické narovnání vede protagonisty k tomu, že páchají násilné činy, které oni sami vidí jako menší zlo než kdyby se měli podrobit nepřijatelnému politickému stavu, avšak tyto násilné činy jsou kontraproduktivní. Musíme uznat, že je zapotřebí stoprocentně odsoudit jakýkoliv terorismus. Zároveň ale, zdá se, existuje stejná potřeba tajně takové činy tolerovat, nebo dokonce povzbuzovat, na základě přesvědčení, že takové tolerování terorismu je méně nákladné než kdyby politikové museli zaplatit cenu za to, že jej otevřeně odsoudí. Toto neupřímné chování je výrazem slabosti, nikoliv síly. Vede to k další eskalaci vzájemného násilí a způsobuje to, že snaha dostat se ze začarovaného kruhu je o to obtížnější.

Je načase skoncovat s neupřímnými řečmi. Ale zatímco požadujeme, aby slabší strana vyrukovala s upřímnou a odvážnou sebekritikou a přijala odpovědnost za veškeré své činy, musíme také požadovat od silnějších stran, aby se také podrobili vlastní, autentické sebekritice a aby přijali, že teroristické činy, které páchají jejich odpůrci, jsou důsledkem frustrace, zoufalství a naprosté ztráty naděje v cokoliv konstruktivního. Zoufalství zde dosáhlo hranice, kde sebevražední atentátníci považují smrt za přijatelnější než život v brutální okupaci. Tady je taky nezbytné dostat se ze začarovaného kruhu a přimět všechny obyvatele naší planety, aby uznali, že rovnost, spravedlnost, a rovné příležitosti jsou nezbytnými prvky pro reformu světového systému a pro odstranění terorismu.

Je pošetilé a neúčinné stavět bezpečnostní zdi ve věku globalizace, ať jsou jakkoliv vysoké. Globalizace je přesným opakem stavění zdí. V tom právě spočívá podstata rozporu v Huntingtonově teorii. A ukazuje se, že zboží na globalizačním trhu, včetně zbraní hromadného ničení, málokdy zůstává v exkluzivním majetku jen jedné z nesvářených stran.