Je jasné, že na tento pojem se dá uplatnit úsloví kolik hlav, tolik názorů. Každý má na tento fakt jiný názor, každý vidí tu zlatou střední cestu, ten extrém nebo naopak nedostatečnost v naplňování tohoto ideálu jinde. Na toto téma by tedy mohly vzniknout desítky článků a všechny by měly svým způsobem pravdu. Absolutní pravda totiž neexistuje, jak by řekl Karel Čapek. Tento článek tedy prezentuje můj osobní pohled na tuto problematiku a nikomu neupírá jeho názor na věc, jež se může značně odlišovat od toho mého.

Nejdříve tedy - proč se vůbec máme uskromňovat?

Člověk, uvažující v krátkodobých horizontech, a takových je nás bohužel většina, nenajde odpověď na tuto otázku snadno. Pro nalezení odpovědi je třeba najít odvahu a pohlédnout i na odvrácenou stranu našeho dnešního pohodlného, blahobytného a do značné míry luxusního způsobu života - drancování a plundrování nerostného bohatství této planety, které v žádné případě - světe div se! - není nekonečné a nevyčerpatelné.

A tady právě nastupuje problematika krátkého horizontu - je nutné začít uvažovat ve střednědobých až (a to je ještě podstatnější, ale i obtížnější) horizontech. Musíme si uvědomit, že kupříkladu metastáze zvaná automobilizmus vede nejen ke znečištění atmosféry a nemocem dýchacího ústrojí, ale i k vyčerpání zázračné tekutiny, jež bude jednou ceněna tak, jako si my dnes ceníme zlata a jiných drahých, ušlechtilých kovů.

Naši potomci si prostě budou klepat na čelo, když uslyší o nehorázném plýtvání surovinou, jež je životně důležitá pro jejich chemický a farmaceutický průmysl. Jak se my nyní díváme na incký a aztécký způsob zacházení se zlatem? A takových příkladů by se daly najít desítky. Nyní si sice můžeme dovolit luxus nábytku z ušlechtilého dřeva, ale co si počneme za takových dvacet, třicet let, až na zemi nezbude jediný prales?

Skromný způsob života je navíc nevyhnutelný i z jiného důvodu - zatímco v současnosti pouze řešíme následky našeho neuváženého chování, skromnost jim předchází. Pokud díky nenáročnému způsobu života nebudeme toužit po nejrůznějších "vymoženostech" dnešního konzumního života, nebude muset běžící pás překotně chrlit další a další "nepostradatelné" předměty, životně důležité nerostné bohatství nebude muset být trestuhodně plundrováno a vodstvo, půda a atmosféra naší Země nebudou muset být toxické. Dokud nezačneme o ideálu dobrovolné skromnost alespoň uvažovat, budeme pouze řešit následky. Skromný způsob života znamená předcházet příčinám.

Podívejme se také na slůvko dobrovolný. Buďme rádi, že je stále ještě můžeme používat v tomto spojení, neboť znamená svobodu. Až tam nebude a bude nahrazeno slůvkem nutná, nebo spíše vynucená skromnost, bude už pozdě. Už nebudeme svobodní, přírodě (a tím i nám) budou tikat poslední vteřiny a na nás bude, jestli dokážeme obrátit přesýpací hodiny. Doufejme, že naše skromnost bude vždycky dobrovolná. Neboť pak by bylo redukováno naše heslo na pouhé Skromnost, bratrství!

Nikdo nechce, abychom se zřekli svých mobilních telefonů, mikrovlnných trub a počítačů. Podstatné a žádoucí je však nepořizovat si nové přístroje, jakmile jsou "zastaralé", "nemoderní". Jinými slovy nepodléhat diktátu módy. Ta je antonymem sousloví dobrovolná skromnost a faktorem, jež nás čím dál rychleji přibližuje k výrazu vynucená skromnost.Upřímně a objektivně se zamysleme nad otázkami následujícího rázu:

Opravdu potřebuji opět nový mobilní telefon? Musím si objednávat nové šaty? Nestačí mi jeden (ve speciálních případech dva) obleky? Nedojdou děti do školy pěšky, musím každé ráno startovat auto? Je auto opravdu tak podmiňujícím faktorem pro mou sociální prestiž, nebo se mohu spokojit s městskou hromadnou dopravou? atd.

Krátce se zkusme zamyslet nad tím, co opravdu potřebujeme a co je nám reklamou a módou vnuceno, aby neochrnula "neviditelná ruka trhu", aby se slovo konzum nestalo archaismem.

Neodvažuji se ani odhadnout, co by se v této souvislosti dalo považovat za zlatou střední cestu a co za nesmyslný, fanatický extrém. To by vyžadovalo precizní odhad současného a budoucího stavu životního prostřední a pro to nejsem bohužel kompetentní. Tuto otázku tedy "nebudu komentovat".

Dvě věci mluví proti skromnému způsobu života:

1. Tou první je oprávněná námitka: proč bych se já uskromňoval / omezoval, když ostatní budou nadále vesele hýřit? Můj příspěvek je příliš nepatrný na to, aby mohl něco změnit! To je samozřejmě pravda. Aby však mohlo dojít k masovému následování ideálu dobrovolné skromnosti, musí někdo jít příkladem. Tu se Váš "nepatrný" příspěvek změní na zásluhu přímo kolosální. A nemusí vás následovat zrovna stovky lidí, stačí pár jedinců. Každý z nich potom strhne několik dalších jedinců a řetězová reakce se zvolna rozjíždí.

2. Ta druhá je závažnější: za každou úsporu jsme zatím obdrželi od "neviditelné ruky trhu", od konzumu pořádnou facku. Příkladem je nynější pokus o zvýšení cen vodného a stočného. To je pak o hodnotách, o čistém svědomí a o víře, že se konzum neodváží zajít za jistou hranici. Tatáž odpověď může zaznít v případě vypouštění přebytků elektrické energie do země.

A co hodnota takového života? Znám lidi žijící skromným způsobem života a mohu vás ujistit, že jejich život rozhodně není oproti tomu našemu chudší. Spíše naopak. Je to jen o způsobu myšlení, hodnotách a smyslu života.