Nápad si zřejmě získá podporu většiny židovských osadníků - 7 000 jich sice příjde o domovy, z nichž předtím museli být pracně vyháněni Arabové, ale za to 240 000 židů bude moci zůstat v Pásmu Gazy. Naprosto jednoduché řešení - ti otravní Palestinci dostanou svůj píseček, aby se konečně mohli spojit ve federaci s Jordánskem, mezitím se bude tvrdit, že otázka východní části Jeruzaléma a Západního břehu je stále otevřená, a bude se o ní v budoucnu jednat. Světoví kritici budou na chvíli umlčeni, voliči stejně budou vědět, že se jedná jen o chlácholivé řeči, Palestinci toho moc nezmůžou.

Jenže tato cesta je v přímém rozporu s plánem zvaným Cestovní mapa. Reakce "guru" tohoto projektu, G. Bushe ml, je proto velmi důležitá.

Současná situace je pro příchod s takto radikálním plánem nejvýhodnější. Doma pomůže odvrátit zraky od korupční aféry a zároveň vše bude vypadat, jakoby byla vyvíjena snaha o příměří s těmi potrhlými, pořád nějakou půdu a samostatnost požadujícími, neustále povstávajícími a v poklidných uličkách Izraele na sobě nálože odpalujícími, no prostě gójskými Palestinci.

Mezitím v USA probíhá předvolební boj. Avšak situace kolem Iráku a prosakující špína o 11. září navozuje dojem, jakoby si Kerry do svého týmu najal snad úplně všechny, dokonce i nemálo republikánů. Nevím, nakolik Lielenthal přehání popisování každoročního kolotoče patolízalství prezidentských kandidátů vůči židovské lobby, ale všichni určitě uznají, že jeho výklad má reálné základy.

A tak se Bush, jako pověstný tonoucí, chytá i posledního stébla, tedy možnosti přitakat na cokoliv, co Sharon řekne, ať už to je v rozporu s mezinárodními smlouvami, ať už se to líbí či ne nějakému mezinádrodnímu společenství , které stejně, jak to ukázal na jaře 2003, k ničemu nepotřebuje, bez ohledu na to, jaký to bude mít vliv na bezpečností situaci v oblasti, jestli to pomůže nějakým bezvýznamným Palestincům (stejně Sharonovi muži prý pozabíjejí všechny Palestince, o nichž kdy co slyšel), zda-li to dokáže vyřešit nekonečný kolotoč násilí v izraelské oblasti... Nyní už jen zbývá doufat, že pochválit Sharona stačí k zisku "židovského hlasu".

Je toto normální styl demokratické společnosti, nebo jen má mladistvá idealistická hlava má problém strávit podobnou směsici fekálií?

Jediné, čeho chce Sharon dosáhnout tímto krokem, je legitimizace okupace částí Palestiny, která je v rozporu se smlouvami o vzniku Státu Izrael a státu Palestina z let 1947-8. Když si budou v budoucnu organizace pro lidská práva stěžovat na nehumánní zacházení s Araby v oblastech ovládaných Izraelem, tak bude jednoduchá výmluva - vždyť si můžou odjet do svého státu. A po pár letech denních nájezdů armády na uprchlické tábory a města opravdu většina Arabů opustí toto území. Zbudou jen nejzarytější vlastenci, chce-li někdo, pak tedy fanatici a teroristé. Tím se sníží podíl zavražděných civilistů (tedy žen a mužů v "nevojenském" věku), což zase politicky, eticky a následně i vojensky zjednoduší jejich likvidaci. Postupně převládne židovská společnost, čímž dojde zmíněné legitimizaci zahrnutí této části Palestiny do státu Izrael.

Ne, nejsem vizionář. Jen si na základě historie židovského státu dovoluji nastínit možný průběh budoucích 20 let.

Při troše štěstí Arabové ukončí boj o svá národní práva. "Staří zemřou a mladí zapomenou" - už nevím, který izraelský politik to vyřkl v souvislosti s nelegálním záborem arabské půdy, ale Sharon si toto heslo rozhodně vzal k srdci.

Zapomenou Arabové na Svatou zemi? S obrovskou americkou vojenskou přítomností v oblasti určitě ano.

Tedy až na několik fanatiků a teroristů, co sem tam zabijí pár set lidí.

No co, proč se tím vzrušovat, budoucnost je daleko, hlavně že podzimní volby budou OK, ne?