Úvodní informace Jany Hybáškové, byla vedena brilantním až podmanivým způsobem. Podávala nepochybné svědectví, že se jedná o osobu znající detailně problematiku ve všech svých složitostech a souvislostech. Prostě vynikající a pilná studentka s hlubokým vztahem k věci. Mluvit spatra, kultivovanou formou, bez poznámek není běžné a rozhodně vyžaduje klid založený na znalosti přednášeného. Aktuální politické informace a jejich souvislosti však vybočily značně z objektivní reality a svými závěry byly, zvláště pro současné politické ambice přednášející (kandiduje do Evropského parlamentu) přímo alarmující.

Paní ex-velvyslankyně není akademická pracovnice, ale je předně zahraničně politickým expertem specializovaným na oblast jak teritoriálně tak problémově velmi aktuální. Její hodnocení má proto i svůj politický dopad. Pokud pomineme základní erudované informace k historickému vývoji islámu, je objektivní politická úvaha, zdá se, nad kapacitní možnosti bývalé paní velvyslankyně. Případně nekriticky přejímá stanoviska, argumenty a řešení, která mají základ v jiném, i když ne v islámském fundamentalismu.

Podívejme se na některé základní přednesené teze:

"Terorismus je metoda boje, která je islámské kultuře vlastní, zatímco v židovské a křesťanské je tomu naopak. Proto je hrozbou pro evropskou (západní) bezpečnost."

Je to velmi zjednodušené prohlášení, které by vyžadovalo zvláště mladým lidem vysvětlit podstatu fundamentalismu a jeho různá, nejenom muslimská odvětví. Je sice pravda, že i organizátoři přednášky možná i účelově pochybyli, když se zaměřili jen na islámský terorismus, i když v nedávné historii i současnosti se setkáváme s terorismem židovským (zmíním se v souvislosti s dohodami z Oslo), nebo státním (opět Izrael, ale i bombardování Jugoslávie, Prištiny i bělehradských mostů se studenty). Pochybuji však, že tato témata budou zvolena příště. Dozvěděli jsme se dále, že zemřít není pro muslima neštěstí, neboť ráj ho čeká až po smrti (prý i sexuální slasti). Nevím, nějakou dobu v souvislosti s válkou proti Iráku v roce 91 jsem v oblasti také pobýval, ale nevšiml jsem si, že by rodiče, když jim zemřelo dítě, jásali.

Hlavní problém je prý v tom, že Západ v roce 1947 opustil Blízký a Střední východ a ponechal ho nepřipravený k převzetí své vlády. S opouštěním to nebývá tak snadné. I Velká Británie kdysi dávno nehodlala opustit americké kolonie bez boje, přestože byly připraveny (jejich produkce na hlavu byla vyšší a elektorát širší než v mateřské zemi). Nebudeme hovořit o Indii, Alžíru apod. Prostě připraven z pozice vládnoucích není nikdy nikdo. To je školení z mezinárodně politické abecedy. Ale vraťme se k terorismu. O izraelském v té době by Britové také mohli hodně co povídat.

Následují přímo embryonální teze. Ani nevím, odkud tak jednoznačně mohla být převzata představa, že "Arabové nejsou schopni sami problémy řešit". Buď autorka odjímá Arabům jakoukoliv perspektivu, anebo nám, "civilizovanému Západu", dává možnost a snad i povinnost řešení, samozřejmě v zájmu Dobra. A jsme u další teze. "Akce proti Iráku nalezne v mezinárodním právu oprávnění ". Tento názor mající ospravedlnit "akci" , která je samozřejmě v rozporu s mezinárodním právem, není již u nás ojedinělý. Nechá se snadno vyčíst i v "odborné" literatuře, ale vždy od pisatelů, kteří dobře cítí, kde je moc a tím i perspektiva k přežívání. I v Mnichově se přeci jednalo o akci velkých a odpovědných mocností v zájmu zachování míru. A nejen to, dokonce v zájmu menšiny (německé). Mnichovanství se stalo pojmem podléhání síle a nerespektování práva.

Dohody z Osla z roku 1993 (byly připraveny norskou diplomacií v utajení) daly základ k palestinské autonomii i respektování Izraele Palestinci a Arabskou ligou a staly se průlomem k dalšímu perspektivnímu jednání. Řečnice je výslovně odmítla. Bohužel stejně tak je v dané době odmítla izraelská pravice. Nejen to. Následovaly izraelské teroristické akty k narušení těchto dohod - postřílení dvaceti devíti modlících se muslimů v mešitě teroristou Goldsteinem a zavraždění izraelského ministerského předsedy rovněž izraelským teroristou. Tyto činy vyprovokovaly teroristické akce z palestinské strany. Naše média, ale ani přednášející o tom již nehovoří. Tolik o izraelském terorizmu, který vážně zasáhl a oddálil řešení mírového uspořádání na Blízkém a Středním východě.

Hovořilo se i o univerzalitě islámu a stejně - jak uvedl pro změnu docent Gabal - i o univerzalitě pravoslaví (snaha o světovládu) což vyznělo zvláště nepatřičně a účelově, když problémem dnešního světa je americká pozice supervelmoci č.1 s nárokem na její univerzalitu a upozadnění OSN při svých akcích. Lépe řečeno, vzhledem k tradičnímu americkému izolacionalizmu, se jedná o superizolacionizmus, kdy USA berou problémy světa za své a řeší je nezávisle na něm.

Oba řečníci opominuli konkrétně zmínit nejen hrozby islámského terorismu v Evropě (téma přednášky), ale i jeho faktické projevy. Museli by uvést teroristické akce v Kosovu, případně Makedonii. Zůstaňme ale ilustrativně u židů.

Kosovo jako součást Balkánu prošlo pro židy velmi tragickým obdobím. V době II. světové války a fašistického režimu na území Albánie byla zem aktivně zapojena do protispojeneckých a protipartyzánských operací včetně utvoření dvou SS divizí. O osudu židovské menšiny v té době není nutno se rozepisovat. Jednalo se o totální likvidaci. Titova Jugoslávie měla v porovnání s ostatními komunistickými zeměmi značné prvky tolerance. Znovu přišli i židé. Výsledek války, vedené NATO, bylo mimo předání moci do rukou teroristické organizace ÚCK i to, že všichni židé byli vyhnáni (v lepším případě) či vyvražděni (v horším případě). Tak, jako za nacistického režimu. Není tam dnes ani jeden. O tom mlčíme, přestože i my neseme svoji odpovědnost. Kosovo je tudíž vážným příkladem skutečného nebezpečí projevu terorismu přímo v Evropě.

Z předneseného politického stanoviska paní Hybáškové by se nechala vysledovat nepochybná tendence podpory amerických válečných operací v Iráku. Česká vláda nesouhlasí a respektuje postoj EU, OSN ale i Vatikánu. Ne tak její reprezentantka v zahraniční službě a kandidátka pro parlament EU, vezoucí se na vlně mediálně-bulvární popularity.

Asociace pro mezinárodní otázky je nejenom organizace aktivní, ale svým dosahem k posluchačům i vlivná, a proto by měla pečlivěji zvažovat nejen témata, ale i širší názorové spektrum přednášejících. Dát možnost i těm, kteří hledají - i třeba nesnadné - cesty, vedoucí k pozitivnímu řešení mezinárodních problémů a k toleranci.