Nedávno jste se dozvěděli, že peníze znamenají nikoli moc, ale svobodu. Tohle si můžete přečíst v novinách a zároveň se u toho dívat s dětmi na Večerníček, ze kterého se stal infantilní čtyřicátník se spoustou pochybných kamarádíčků z dílny reklamních agentur. Ti ho na každém kroku pronásledují jako tupá, leč vychytralá pakáž. Vědí, že ten starý naivní pitomec nerozhazuje na své pravidelné pouti Mléčnou dráhou jen pohádky, ale hlavně peníze. Stačí tak vložit jen něco málo do banku, aby se mohlo počítat s jistotou desetinásobku.

Z více než 14 milionů registrovaných voličů ve Venezuele se dostavilo o minulé neděli k volbám méně než 3 miliony osob, poté, co opoziční strany se voleb odmítly účastnit s tím, že jsou prý volební úřady proti nim zaujaté.

Souhlasím, že Chávez je pravděpodobně diktátor a nedělám si o něm žádné iluze. Ovšem nesouhlasím s tvrzením "To ovšem nemusíme vysvětlovat čtenářům v České republice, kteří vědí, že socialistické řízení podniků vede k poklesu jejich výkonnosti."

Myslím, že byste měl. Protože u nás za komunismu (byť já jsem to zažil jen velmi nepřímo) sice podniky formálně byly vlastněné zaměstnanci, ale pokud vím, neměli žádné rozhodovací pravomoce, a skutečný způsob řízení byl autoratitavní, a odpovídal tedy způsobu, jakým jsou v drtivé většině řízeny firmy v kapitalismu.

Politici bývají údajně na regionální úrovni nejčastěji korumpováni stavebním sektorem. Ostravský tisk je již delší dobu zaplavován texty, které nás upozorňují, že soukromá firma Sey Development stojí daňové poplatníky víc než dost, na zmanipulovaných soutěžích, nedodržováním územního plánu, což je zákon. Chtěl jsem se zeptat pana primátora Ostravy Aleše Zedníka, zda si to uvědomuje. A zda další soutěž na dostavbu centra Ostravy Karolina vyhraje ECE zastupované firmou Sey Development? Otázka se ho bohužel dotkla, takže teďka nevím, jak to skončí. Kdyby měl však vyhrát někdo jiný, tak pan Zedník pískne penaltu v nastaveném čase. A kdyby to nestačilo, tak ještě jednu. Pravidla "soutěže" s tím počítají a delegáti UEFA nemají na tento zápas vstup povolen.

videozáznam tiskové konference s primátorem Zedníkem WMV 4 MB

Britské listy z 5. 12. 2005 informovaly o nejasnostech, provázejících plánovanou zástavbu prostoru v centru Ostravy, známého jako "areál Karolina", který vznikl po demolici rozsáhlého objektu koksovny Karoliny. Je zcela výjimečné, aby se přímo v městském centru nabízel volný prostor této velikosti. K samotné zástavbě se vyjadřovat nechci, chtěl bych jen připomenout, jaký objekt byl zde demolován. Šlo o komplex továrních budov v nezvykle dochovalé podobě, reprezentující tovární architekturu 19. století.

Jan Lukeš - Srdcerváč, podtitul Rozhovor se spisovatelem a scenáristou Jiřím Stránským, nakladatelství Hejkal, 316 stran, cena 275 Kč, ISBN 80-86026-31-0. Havlíčkův Brod 2005.

Začnu od konce: proč se kniha rozhovorů Jana Lukeše s Jiřím Stránským nazývá Srdcerváč se dočteme až na samém jejím závěru, v Lukešově ediční poznámce (s. 277): "...výraz, který by lapidárně metaforicky postihl osobnostní a tvůrčí založení Jiřího Stránského... natolik mnohoznačný a přitom přesný, že se do něj vejde Jiří Stránský se vším všudy ... stojí už v titulu překladu známého románu Borise Viana L'Arrache-coeur (česky 1971)". K tomu dodávám: muž železné vůle vůči sobě, zároveň plný něhy a úcty k ženám. Vzpomínám, s jakou láskou hovořil o své manželce, jak píše o životních partnerkách někdejších politických vězňů v Tiché poště a o své matce v této nové knize.

V článku Bohumila Kartouse "Svět peněz je světem svobody?" (Britské listy z 29. 11. 2005) autor vychází ze sentence Václava Klause ("Svět peněz je světem svobody, nikoliv světem moci. Svět moci je světem bez peněz"), aby postupně došel k závěru, že "peníze vylučují moc", čímž má být snad uvedená sentence vyvrácena. Přitom toto tvrzení lze rozebrat i tím způsobem, že předpokládá možnou existenci dvou alternativních světů -- světa, kde vládne svoboda (převaha svobody nad mocí) a světa, kde vládne pouhá moc (převaha moci nad svobodami). Pak ovšem je jen stěží přijatelný závěr, podle něhož peníze vylučují moc. Svět moci by přece nebyl automaticky světem bez peněz (stejně jako svět svobody není automaticky světem bez moci), nýbrž světem, kde "vláda peněz" ustupuje "vládě moci".

Nejsme na světě sami, jak si lze snadno povšimnout. Máme okolo sebe některé jiné země. Navykli jsme všímat si především těch bohatších, abychom měli na co naříkat. Ale třeba takového Polska si téměř nevšímáme. Nemáme jistě ani proč - moře tam mají studené, vůbec tak nějak divně šišlají a mají takovou zvláštní pověst. Zrovna dnes jsem například v obuvnictví hleděl dovnitř boty. Poznamenal jsem, že je polská, prodavačka, která netušila, že se mi bota líbí, myslela, že nadávám, ale já jsem chválil. Rychle mi podstrčila vedlejší německé. Řekl jsem, že jistě i ty německé jsou vyrobeny v Polsku a prodavačka se podivila a řekla: to snad ne, no to je teda strašný! Zjevně ji ta myšlenka nadchla méně, než mne.

Dovolím si jen krátkou poznámku k článku Radka Vogla "Němci si přejí přestávku v rozšiřování EU", v kterém byly prezentovány výsledky sociologického průzkumu TNS v řadě zemí EZ na Ukrajině. Poněkud mi uniká z jakého důvodu je výsledek průzkumu na Ukrajině, tj. že jen 47% procent Ukrajinců podporuje vstup své země do EU, vnímán jako "největší překvapení výzkumu".

Evropská levice má tu výhodu, že zde nelze provést terminologicky tzv. "Kalouskův posun": lustrace = KSČM = StB = levice, čili kdo je pro levici, je buďto estébák nebo komunista. Ale každý estébák je také komunista nebo naopak...

Uvědomuji si, že otázku, zda jsem na levici nebo na pravici, jsem dostal v poslední době při setkáních s lidmi, kteří mne neznají, hned několikrát. Jednou byla doprovázena hned napomenutím, ať nekontruji otázkou, co je to pravice nebo levice. Ať řeknu jasně, kam patřím. Každý, kdo mne zná, ví, že ze všeho nejradši patřím sám sobě, ale, když už se krabičkuje, tak samozřejmě patřím do té nalevo. Na jasnou otázku jasnou odpověď. Ale teprve těch pár řádků v citátu na úvod mi připomenulo, jaký je dnes do slova levice vkládán význam.

Hrubý domácí produkt, patří mezi jeden z ukazatelů měření výkonu ekonomiky. V tomto článku je tento ukazatel představen jako zcela nedostačující a matoucí. V mnoha ohledech má autor pravdu, v některých se mýlí a pár věcí nezmiňuje.

tisková zpráva

Mladí lidé mohou strávit 3 měsíce na dobrovolnických projektech v Zambii, Jemenu, Mongolsku, Keni, Mosambiku, anebo Indii.

"Africké dny mi jasně ukázaly, kolik věcí -- ač jsou doma naprostou samozřejmostí -- patří k luxusu, který si drtivá většina lidí na této planetě nemůže dovolit. Luxus je teplá voda, někdy voda vůbec. Luxus je dát si něco sladkého na chuť. Luxus je pít něco jiného než vodu. A luxusem je i to mít v životě tolik příležitostí -- v Africe mají i ti šťastnější zpravidla jen jednu a tu musí chytit za pačesy."

Robin Ujfaluši byl po více než tři měsíce dobrovolníkem na projektu v jednom z největších slumů Keni v Nairobi, kde pracoval spolu s keňskou organizací Mathare Youth Sports Association (MYSA) na fotbalovém projektu, který spojoval sportovní aktivity a další sociální projekty prospěšné pro komunity v nairobských slumech (prevence HIV, úklid odpadků, boj proti dětské práci...).

Jako dlouholetý účastník těchto akcí se vyjádřím k hodnocení p. Stanislava A. Hoška, píše Pavel Mužný:

Jeho článek hodnotím jako zcela mimo realitu a zmíněný pisatel se navíc mýlí v základních faktech:

Pan Hošek kritizuje rekonstrukci bitvy u Slavkova a nelíbí se mu, že, alespoň podle něj, byla celá připomínka dvoustého výročí bitvy tří císařů degradována na jakousi mužskou zábavu s flintami. Je vidět, že pan Hošek nemá ani nejmenší ponětí, jak celovíkendové připomenutí této události proběhlo, a že o něm slyšel pouze z televize, míní Jaroslav Borovička. Zcela jistě nebyl v neděli v poledne u Mohyly míru, kde proběhl za účasti tisíců lidí pietní akt.

Vyprávěli nedávno v malé kavárně na Starém Městě o paní profesorce, které je 84 let, ještě přednáší, píše, bádá a organizuje a účastní se rozličného dění, zasloužilá na všechny strany, jeden z posledních Mohykánů národní paměti. Je k uzoufání nepraktická, což byla po celý život a to ve směru úřadů, lejster, potvrzení a povolení, takže se teprve letos rozpomněla, že by ve svém věku snad měla také dostávat nějaký důchod a obrátila se k Úřadu. Tím na sebe upoutala pozornost a Úřad na ni poslal exekutory. Neplatila České republice sociální pojištění. Paní profesorka dala za dveře obraz Antonína Slavíčka a napsala :"Exekutoři, vezměte si Slavíčka, je to originál."

Od té doby na ní žádá Úřad, aby doložila své vzdělání maturitním vysvědčením. To své kdesi v průběhu života ztratila, zápis o řádně vykonané maturitě se stal obětí osvobozeneckého bombardování Brna. Rozum sice dá, že akademické tituly nelze získat bez maturity, zcela jistě ne v případě paní profesorky, o níž je řeč, ale Úřad nedbá rozumu, nýbrž dokladu.

Útok ostravského primátora na zpravodaje Britských listů vyvolal palcové titulky regionálního tisku

Město Ostrava podporuje kontroverzní projekt zástavby areálu Karolina, který kritizuje Česká komora architektů. Když se ho ve středu na tiskové konferenci zeptal zpravodaj Britských listů Jan Mech primátora Zedníka na možnou korupci v celé věci, primátor "neváhal nazvat Jana Mecha hajzlem, přirovnat ho k praseti a dokonce zalitovat, že mu nevlepil pár facek!" píše deník Šíp (3. prosince 2005).

Kontroverze vyvolala celou řadu článků v moravskoslezském tisku:

Česká komora architektů konstatuje v tomto dopise primátoru Ostravy Aleši Zedníkovi, že jeho "konkurs" na zástavbu prostoru Karolina v Ostravě porušuje zákon a právní předpisy.

Na počátku útěkářského příběhu Rostislava Roztočila se vynořilo přirovnání s útěkem Jiřího Kajínka. Důvodem byla smělost provedení obou činů. Bylo to srovnání velmi vnějškové, protože se jedná o osobnosti a způsoby provedení útěku naprosto odlišné. Další vývoj ale směřuje spíše ke srovnávání s procesem Hučínovým, neboť Roztočilova kauza vyvolává vedle právních pochybností také otázky politické a mravní.

Nechci a nemohu bránit panu Sternovi, nebo komukoliv jinému, aby se intelektuálně vzrušoval nad VyVolenými, majorem Zemanem a Rychlonožkou, nakonec, jak říkala moje babička, a to přesto, že nevěřila v relativitu hodnot, ale v Boha, "proti gustu žádnej dišputát", ale měl by si uvědomit, že tento typ žonglování s koncepty a pojmy, který předvedl ve svém článku (jinými slovy ozvláštňování, hledání něčeho tam, kde to není), může obhájit nebo vysvětlit téměř cokoliv.

Jsou média zlem či požehnáním? Manipulují nebo nám slouží? Carl Gustav Jung pojmenoval ve své studii Zur Psychologie der Schelmenfigur tajemný archetyp Kejklíře (blázna, jokera). Tohoto kejklíře známe na Západě především v podobě postavy klauna. Klaun má většinou pozitivní konotace směrem k zábavnosti, ale mnozí rodiče vědí, že senzitivní děti se klauna často bojí.

Šéf ODS si do včerejší Nedělní partie na Primě přinesl papírové kolečko (připomíná dětské hračky), pomocí kterého si může každý občan ČR vypočítat, kolik vydělá na budoucí vládě ODS oproti dnešnímu stavu své peněženky. Ačkoli bych si velmi přál výměnu ČSSD u moci, nemohu než přiznat Paroubkovi a Rathovi, kteří jsou mi oba nesympatičtí, větší invenci.

Pokud jde o rovnou daň, byl jsem dlouho v živém očekávání, co tím ODS vlastně myslí -- čekal jsem konkrétní a radikální sliby, jak bude šetřit nesmyslné výdaje na byrokracii ze státní kasy, jak posílí úlohu NKÚ a jak bude řešit plýtvání, které NKÚ pravidelně objevuje v českých veřejných institucích. Čekal jsem na návrhy razantních protikorupčních zákonů a na to, jak si ODS nekompromisně zamete před vlastním prahem. Tím by se dalo ozdravit celé české veřejné prostředí a ušetřit spoustu peněz.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.