Nejde přitom jenom o pana Kalouska. Musím se přiznat, že strategie lidovců, kteří zdůvodňují své politické a lidské prohřešky proti všemu možnému tím, že těmito malými hříchy brání nevědomý lid této země před návratem komunismu a že se tak vlastně obětují svou dnešní popularitu na oltář vyššího poslání budoucí spásy země, byla pro mne vždy zdrojem obveselení. Ale v poslední době mi úsměv trochu tuhne. Hysterie, která se kolem všeho, co zavání levicovým, rozpoutává, začíná být nebezpečná, protože může vyvolávat vášně a nenávist proti blíže neurčené skupině obyvatel. Lidovci navíc divočí o to více, že se jim může stát, že vypadnou po volbách z vlády.

A v tom to možná bude. Když se podíváme na hlavní protagonisty tažení proti levici, které se dávají nejrůznější hanlivé přídomky a posouvá se někam , kde není a nikdy nebyla, vidíme, že mají něco společného. Na koně je vynesla nenávistná kampaň. Nemají žádný pozitivní program. Ale dovedou vyjádřit a pojmenovat frustraci lidí a dát jim obraz nepřítele. Umí odpovědět na otázku, kdo za to může a umí ukazovat prstem. Je to strašná zbraň proti všemu a všem. A teď mají strach, že jim přestane fungovat.

Najednou se totiž začíná zdát, že lidé už nechtějí naslouchat jenom nenávistným výkřikům, vědí, že je to neuživí. Lidé nejsou tak hloupí, aby si mysleli, že si dnes můžeme pomoci tak, že se budeme starat každý jen sám o sebe a že nemusíme vlastně ty politické žvásty poslouchat. Chleba prý kvůli tomu dražší nebude, říkají někteří. Bude, byl dražší, je dražší a bude dražší a znovu bude a bude hůř, křičím já. Věci kolem nás nejsou dražší jen kvůli tomu, že jsme otevřená ekonomika, jak zní obvyklá fráze nejrůznějších zaklínačů a šamanů a kejklířů s ekonomickými křivkami a agregáty.

Věci jsou u nás dražší především proto, že jsme už dávno rezignovali na to, že máme od námi zvolených politiků nárok na 3 a půl roku tvrdé týmové práce v náš prospěch, přerušovaných půlrokem na předvolební kampaň a povolební vyjednávání. Od těch vládních i opozičních máme právo na odpovědnost za naši zemi. Ten, kdo pokřikuje na voliče něco o nulové toleranci nebo o tom, že teď nemůže nic dělat, protože musí uklízet doma ve straně, ten by si neměl v příštích volbách ani škrtnout. Totéž platí o těch, kteří říkají, že se musí chovat pasivně a nemorálně, aby nedošlo k mesalianci vyššího řádu, a ještě to vydávjí za projev odpovědnosti. Dokud bude v naší politice platit , že stačí dosáhnout toho, že chcípne koza sousedovi a že je to stejně dobré, jako když ji získáme my sami, do té doby bude pro nás všechno drahé a dražší.

Česká politická scéna působí poněkud uhoněně a upracovaně, ale jediným jejím výsledkem je velká, ale opravdu velká nula. Nula jako symbol shnilého kompromisu, nula jako výsledek řady jednání a her s nulovým efektem, usilujících o zachování status quo. Nejkřiklavějším výsledkem je jednání o snižování platů poslanců, které v důsledku tohoto přístupu neustále utěšeně rostou. A ani hypertrofovaná imunita neklesá. A ceny v Parlamentu stagnují. V rámci tohoto přístupu je logické, že ceny musí růst nám ostatním. A abychom nezkoumali proč, tak na nás politici a média pouštějí strašidlo levice. Kdo si stěžuje, je komouš, estébák, stará struktura, levičák. Přesně podle "Kalouskova posunu". Je to smutné, ale je to pravda.

Možná, že současná antilevicová hysterie je reakcí na nástup osobností, které příliš nezajímá, kdo je kdo, ale kdo co umí a čeho je schopen dosáhnout. Jakmile bychom se měli vrátit k prostému hodnocení lidí podle výsledků jejich skutků, pak by z čela politických hitparád rychle odpadli ti, kteří vědí, že nejlepší je nedělat nic, protože, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí a bývá povýšen. Skončili by ti, kteří si myslí, že stačí být hlídači pravověrnosti. Skončili by i ti, kteří si myslí, že stačí škodit a tím dosahovat všeobecné pasivity, kterou vydávají za těžko vydobytou stabilitu. Je samozřejmé, že všichni tito ohrožení, nyní musí ještě více mávat strašidlem levice a využívat přitom "Kalouskova posunu". Strašidlo levice tedy není kladivem na komouše, estébáky, staré struktury nebo na nějaký jiný "Kalouskův" projev levičáctví. Je to kladivo na všechny, kteří chtějí dosáhnout reálných posunů a změn a vytěžit z nich něco pro lidi. Lhostejno, zda jsou z pravicového nebo levicového těsta nebo je jim to jedno. Takovým je třeba zabránit v cestě k moci, protože by jejich činy mohly ukázat na to, že jiní náhodně či úmyslně nedělají nic nebo dokonce programově škodí.

To všechno mi prochází hlavou, když čtu ty řádky o "Kalouskově posunu". K tomu si připočítávám boj s komunismem v Senátu a antikomunistické paragrafy v trestním zákoně. To nemluvím o žvástech o tom, že ten, kdo odmítá nechat rozkrást v penzijní reformě peníze na důchody stejným způsobem jako na zdravotnictví, je zakuklený komouš. Říkám si, že volební kampaň je proti levici tady v téhle zemi vedena již 15 let. Bez zjevného výsledku... Poslední volební období jsme ale svědky permanentní volební kampaně všech proti všem, která prakticky nedala šanci na to posunout aktivně naši zemi kamkoliv, mimo to, že spadla setrvačností do Evropské unie. Druhé takové období by tato země už nemusela ve zdraví přečkat. Potřebujeme činy, činy a ještě jednou činy. Činy pro tuto zemi, její občany. Ne ty pro politické body, mediální slávu a tučnější osobní konta. A ty od lidí, kteří pouštějí levicové strašidlo, nepřijdou zcela jistě. To nejchytřejší, co můžeme pro sebe a pro naši zemi udělat je to, abychom ve volbách dali hlas těm, co nás nestraší...

Nevím, jestli jsem ty řádky o Kalouskově posunu správně pochopil. V každém případě si ale myslím, že ve mně vyvolaly správný pocit a hlavně mi daly sílu a chuť jít něco udělat. A to stojí vždycky za to.